Následující článek, navazující na "Záhady Pěrunovy modly", nechť vážení čtenáři považuji za esej. Nicméně přísně odvozenou z kusých informací základních znalostí Slávů o energetické síti Máti Zemlji, která se stala, díky vlchevcům (osamělým vlčkům) - zeměpiscům (geomantům) i součástí účinné obranné taktiky Slovanů...

A možné geomantické čarování vlchevců...

Nezávislé dějiny v podivně závislé Evropě © Dýmající zrcadlo & smit.wz.cz © Zdeněk Patrick 2005 © autor a fotky: Zdeněk Šmitmajer / 73 production Praha 2012

Jsme na vršku, nedaleko mohyly Ers v Turče. Dívám se do údolí Kralup, odkud se valí do celého údolí neuvěřitelný smog, z něhož vlevo od příšerných komínů vyčnívá jakýsi podivný, ale neobyčejně povědomou mohutnosti vyznačující se kopeček. Není možná - Říp. Ačkoliv před malou chvíli ještě rozhněván nad valícím se smogem, pociťují přívětivé šimrání na své, jak tvrdí neomalený, neboť hypotékově zadlužený mediální prostitut a odvozeně zavile švejkující eunácek, na nejvýš rezonující nacionalistické struně - Ano, zde jsem doma... i když v časech dávných, když byl vzduch čirý a dýchatelný, jsem jej vídaval zcela zřetelně až z Točné u Zbraslavi?

Kdo vlastně byli vodopisci a zeměpisci (geomanti)? Z hlediska strategické obrany jedni z nejdůležitějších a nejzkušenějších vlchevců. Mající za úkol zjišťovat a využívat k prospěchu společenství energetickou síť matky Zemlji. S rozlišením kladných a záporných energií. Při vyhledávání míst vhodných ke stavbě lidských obydlí, energeticky vhodných prostor pro uložení domácího zvířectva a drůbeže. Ale také nejplodnějších míst v širém okolí, s nejvhodnější tryskající kladnou energií pro zplození nového života (lesní studánky, bystré potoky obklopené zdravou vegetací i stejně bujnou faunou.). Určitě i místa vhodná pro porod dítěte, či naopak místa energeticky vyvážená pro jeho zdravý vývoj.

Pro označení takových míst používali vodoznalci a geomanti zákrytné symboly, které si obyvatelé, po řadu generací, navzájem předávali. Symbol zlaté krasiny (v podobě slepice) sedící na 12 zlatých vejcích, hovořil o průměrně zdravém prostředí, v němž je možné porodit dítě. Zlatá kachna, objevující se s prvními jarními dny, plující s 12 zlatými kachňátky, určuje vhodné prostředí pro děti ve velmi útlém věku. Je-li kachňátek 24, vyjadřují vlchevci kvalitnější prostředí.

Je-li zlatých kachňátek 500, pak je to ideální energetické prostředí po addolescentní věk dítěte. Sedí-li zlatá kachna na zlatých vejcích je prostor energeticky vhodný pro porod. Skrývá-li se, poblíž rodinku hlídající zlatý kačer, pak je nedaleko dobře opevněná tvrz, jež je rychle dosažitelná bezpečnými cestami. Mnohdy podzemními chodbami.

A pozoroval-li vážený čtenář skutečného kačera hlídajícího svoji rodinku, pak příměr použitý našimi předky je stejně pozoruhodný, jako výkony a obezřetné chování zmíněného kačera.

Ideální energetickou síť může doplnit i tzv. zázračná studánka, zdroj tryskající energie matky Zemlji.

Nyní si vrátím k původnímu vyprávění o místech s tryskající zápornou energií. Opačný případ využívání kladných energií nastává, je-li nutné se bránit nepřátelům, zuřivě dožadujícím se válečných úspěchů na úkor autochtonního obyvatelstva. Tehdy je nutné vyhledat energeticky záporné místo, do kterého obránci útočníky, jak do nastražené pasti, nepřítele nalákají, aby sami zaujali výhodnější místo plné životní energie. Jako nejvhodnější místo s přirozenou vlhkostí a překypující zápornou energií vidím močálovitou krajinu, možná i blata).

"Cesta na mohylu Ers (lesík na nedalekém vršku). Rovněž, jako mohyla Krliš, do značné míry poničena. S vykradenými mohylovými hroby a zde navíc zdevastována stavebním odpadem a poloprůmyslovým lámáním kamene."

Samotné nalákání do energetické pasti a rozzuření nepřítele na co nejvyšší míru, nebyl až takový problém: Slávové povětšinou před nepřítelem ustupovali do hvozdu, aby čas od času, nepatrné skupinky opakovaně překvapivými útoky vyvedli nepřítele z míry. Ukořistili něco z vojenské výbavy nepřítele, se kterou pak, drze mávali překvapeným válečníkům téměř u obličeje, aby vzápětí prchali směrem k energetické pasti. Když se dařilo, pak na nejvyšší míru rozhněvaný nepřítel, sporadicky odstřelovaný ze zálohy zpoza lesa, počal svého prchajícího Slávu strašně nenávidět a zuřivě pronásledovat, neboť cítil, že má asi převahu a vítězství téměř na dosah.

Celé divadlo se mohlo opakovat i několikrát. Zatímco podstatná část Slávů odpočívala v poklidu nedaleko pasti a trpělivě čekala na upachtěného nepřítele, kdy se konečně dostaví. A právě tehdy, kdy nepřítel do pasti úspěšně dorazil, "slovanští lupiči ve strachu odhodili svůj hojný lup" a velmi bystře z pasti prchali.

Vítězstvím rozvážněn, tedy rozzuřen na nejvyšší míru, navíc upocen, s adrenalínovou dotací na vysokém prahu, zcela vyveden z rovnováhy obratem válečné operace, nicméně vzteky celý bez sebe, neboť zuřivostí ucpanými čákrami, se jal své drahocennosti, odhozené "zbabělými" Slávy, nadšeně sbírat. A tak setrval v prostředí záporné energie dobu delší, nešli zdraví prospěšno. Navíc připravení vlchevci spustili ionizační mlžení. A bylo-li prostředí dostatečně vyladěno, nepřítel dostatečně rozhozen, frustrován a rozzuřen svou radostí nad velkým válečným úspěchem, navíc upocen a upachtěn, mohl spustit samočinný Pěrunův systém, společně se šípy a oštěpy Slovanů takový tanec, že nezbyl ani jeden z dobyvatelů, který by vyprávěl. A jestliže ano, nikdo z naslouchajících by mu neuvěřil ani slovo.

Útlocitným čtenářkám a čtenářům připomínám, že hordy surových nájezdníků přijížděli ke Slávům nikoli na pozvání, aniž byli kdy místními domorodci vítáni. Nýbrž s jedinečným cílem: Rabovat a Slovany nemilosrdně zabíjet a zbylé (ženy a děti) prodávat do otroctví.

Nicméně abych i potěšil: Tento systém obrany nebyl stoprocentně spustitelný a zejména v zimních měsících byl zcela vyřazen. Tehdy byli Slávové nejzranitelnější. Již několikrát jsem četl, že Češi (v tomto případě je míněn nikoli národ, ale jen rodová pospolitost usedlá v Českém Středohoří, o níž se domnívám, že se jednalo o družiny zkušených profi válečníků, pozvaných k obraně země před nastupujícími tlaky a vnějšími vetřelci. Stalo se tak pravděpodobně krátce po odchodu Arij Bojů (Bo_jarů, Bojovníků Jary) do Gálie. Kam odešli přes Svoj_carsko, na podobné, zřejmě výhodnější pozvání. Družině válečníků vojvody Čecha byla k obživě vykázána, jak dobře tušíme, podřipská oblast.)... tedy četl jsem, že Češi prý před všemi válečnými akcemi vždy dlouze čarovali. A jejich čarodějnice i vědmy byly prý nejmocnější, široko daleko obávané, pro svoje mocná čarodějná kouzla.

Podrobněji se o "mocných čarodějnicích" a jejich pravé podstatě, rozepisuji v kapitole "Dívčí válka". Ve skutečnosti se jednalo o někdejší Dévy, kdysi zdatné válečnice, vždy statečně bojující po boku mužů, využívající svá tajná vědění o jedech, bylinách a adrenalinových lektvarech, posunujících mnohdy práh bolesti do oblasti sci fi. Určitě v předvečer boje, za sborových čarodějně znějících zpěvů vařící a smažící z připravených esencí své čarovné lektvary. Zatímco muži odhadovali budoucí bojiště, určovali možnou strategii a za tmy připravovali pasti, když jiní, podle svých vlastních receptů vyráběli smrtící jedy na své šípy a lehké oštěpy. Ale i protijedy. Aby i popíjeli a pojídali stravu vybuzující statečnost a odvahu. Aby nejzkušenější z vlchevců navazovali propojení mezi Javi a Navi. Odvozeně s duchovním světem jiné dimenze, kde podle starověreckých informací vždy probíhal hlavní boj se silami temnot, který velice ovlivnil výsledek bitvy v Javi. V reálném světě.

Jak vlastně vlchevci mapovali krajinu a energetickou síť Země? Průběžně a jednoznačně podle četnosti blesků, vysazováním borovic korunou do země, s kořeny vzhůru, podle plodnosti půdy, když prameny bystrých potůčků i říček, vodnaté křišťálové studánky i okolní bujná flora a fauna byly rovněž považovány za požehnání tryskající energie Matky Zemlji. Které jistě vnímali citlivěji, silněji a zcela jistě všemi pocitovými receptory, neboť byli pulzujícímu životu přírody blíže. Jistým příznakem takových tvrzení může být i čeština, popisně a přesně vyjadřující bioel. procesy v těle:

Cítím se vnitřně rozerván, mé srdce se chvěje touhou i v obavách, cítil jsem každou žilku, každé hnutí svalu, tělo, jak těžce napjatý luk, jak se horkost v těle rozlévá a stoupá vzhůru, jak tlak těla poznenáhlu opadá a vlnobytí mysli se zklidňuje. Cítím se lehký a volný, jako pták. Když jinému nohy ztěžkly, jakoby z olova, či kamene vytesané. Tužil jsem, někde uvnitř sebe, někde poblíž svého srdce...

Nejsou-li to popisy vybuzených i odeznívajících bioel. procesů, či vlnobití vnitřních sekrecí a životních tekutin?

Není-li to podivné tvrzení?

Pokračovat?

(pokračovat v tématu, nebo něco jiného?)