K některým možným minelám Nikolaje Levašova se jistě budu vracet, aniž však mám tu divokou potřebu, jak je již patrné "za každou cenu" vyhledávat v díle Nikolaje Levašova chyby, či tzv. "záměrné" omyly. Ač i o nich se lze dohadovat. Avšak pouze v okamžiku pochopení všech souvislosti... Hledám prozatím jen spojující věrohodné příznaky možného. Aniž cokoliv neurčitého a přesto okamžitě uchopitelného inkviziční metodikou. Vykopáváme totiž neuvěřitelně starý poklad uložený našimi předky, aniž mnozí chceme tušit, co závažného je přimělo k jeho uložení, aby se uchoval co nejdéle. V našem případě objektivně již jen v útržkovité podstatě, avšak neuvěřitelných tisíce a tisíce let...

V časech příprav na rukodělné spletení jazyků?

Nezávislé dějiny země Zlaté hvězdy Margity v podivně závislé Evropě © Zdeněk Patrick - Praha 2012

Mezitím, co Nastěnka spala pod péřovými duchnami, pramáti Slovanů, nestárnoucí krasavice Džíva požádala o pomoc svého muže Dažboga, neboť výlet Nastěnky do souhvězdí Finista je nanejvýš nebezpečný. Jakkoliv se hovoří jen o cizí cizince s černýma očima a ohnivými vlasy. O ženě, která má Jasného sokola plně ve své moci. Na planetě - zemi, která obíhá kdesi kolem své ústřední hvězdy v souhvězdí (čertogu) Finista. V širé kosmické oblasti, která je zřejmě plná nebezpečí i pro Pěrunova syna Dažboga. Soudíme-li podle rychlého výsadku "One Woman show: Nastěnka". Plán je připraven. Džíva Nastěnku podaruje a již Nastěnka metelí s Dažbogem k potřebné aparatuře, která ji přenese do vzdálené, leč podivné země.

Kam?

Do souhvězdí Finista, jenž má být vzdálen 37 až 39 světelných let.

Odkud?

Od Jaryla Slunce. Když Nastěnka naopak letí ze souhvězdí, kde na jakési exoplanetě žije Dažbogova třetí žena, nestárnoucí Džíva.

Při příletu na planetu v souhvězdí Finista, Pěrunič Dažbog, jindy bojovně ničící Kostěje, nechává Nastěnku osamocenou na planetě, aby ji jen ukázal cestu, kterou se má vydat do míst, kde je Jasný sokol ubytován. Sám okamžitě z cizí země odlétá. A tak opět ponecháme Nastěnku svému osudu, který nakonec známe i z českých pohádek a podíváme se, tentokráte z dostatečného povzdálí, kam jsme až doputovali.

Avšak dříve, než si dovolím, vzhledem k dotazu, zda mám v pořádku brzdy, zobrazit jasněji, váženému čtenáři, na jaké téma se vlastně vede řeč, nebude od věci několik potřebných skutečností (prameny: učebnice Astronomie pro 11. leté střední školy z roku 1956, Velesova kniha, moje databáze, wikipedie, atd... dopíši ještě jeden z pramenů... kamenovat mne můžete i skrze jednoduché výpočty, které jsem rovněž pro lepší pochopení v dobrém úmyslu podstrčil. Bude-li ta potřeba.).

Mléčná dráha - Naše galaxie Naše domovská galaxie je galaxií s dvanácti rameny uspořádanými v podobě logaritmických spirál, Zároveň součástí kupy galaxií, z nichž je po M 31 galaxii v Andromédě, druhou největší. Další známou v této galaktické kupě je M 34 v Trojúhelníku. Jak již řečeno, naše rodná Mléčná galaxie je spirální diskovitého typu. Navíc, zcela nečekaně, s ústřední příčkou poblíž jádra, kde se naopak nachází mohutná černá díra.

To, co pozorujeme na noční obloze, jako Mléčnou dráhu, je jen část naší diskovité spirální galaxie. Přesněji: Jen její dvě ramena. Rameno Střelce a rameno Orionu.

A právě poblíž ramena Orionu se nachází, v ramenu mírně odděleném i naše Sluneční soustava. (Druhé a osmé rameno - Perseus, páté a deváté rameno Střelec - Lodní kýl, čtvrté a desáté rameno štít - Jižní kříž, třetí, šesté a sedmé rameno Pravítko a rameno Labuť. Jedenácté rameno Orion, přičemž v přilehlém 12 ramenu se nachází Jarilo Slunce.)

Naše Slunce je vzdáleno od středu Galaxie 8 000 pc a je blíže okraji, než středu. Dá se říci, že se nacházíme spíše na periferii, než Václavském náměstí. Slunce Jarylo, společně s blízkými hvězdami, oběhne kolem galaktického středu (v myšleném směru k souhvězdí Labutě) jednou za 220 milionů let (A zde je druhá minela NL, o níž budu nucen hovořit v souvislosti se Svarogovým temnem). Když poloměr oběžné dráhy je 8 000 parseků. Přičemž 1 parsec je délka přilehlé odvěsny, aby protilehlá odvěsna byla vzdáleností středu Země od středu Slunce (1 AU). Přičemž úhlová velikost odvěsny (AU) je 1? (1 vteřina). 1 parsec (odvěsna přilehlá) je odvěsnou jasně že pravoúhlého trojúhelníku.

Co bychom měli vědět: Tento parsek měříme v metrových mírách (km). Přičemž existuje celá plejáda další měrných jednotek: např. česká míle, či ruská čerta (čárka viz české črty, začrtnout, atd... již na toto téma mnou poukázano...):

míra astronomická: 1 parsek je roven přibližně 3, 26 světelného roku (30,86 × 10 na dvanáctou km.)

1 světelný rok = 2, 997 * 10 na osmou m/vteřinu * 360 stupňů * 24 hod * 365 dní =9,4513392 * 10 na dvanáctou km

1 parsek 3,26 * 1 sv. rok = 3,26 * 9,4513392 * 10 na dvanáctou km = 30,811365792 * 10 na dvanáctou km

míra: čerta (rusky čárka): 1 parsek = 1,458 × 10 na čtrnáctou čerty (rus., čárka) - ostatní výpočty si prozatím nechávám pro sebe...

Precese:

Prvním, sotva znatelným pohybem Země, je obíhání naší Sluneční soustavy kolem příčného galaktického jádra.

Precese zemské osy, je naopak druhým, ze sotva znatelných pohybů naší Zeměplacky. Jedná se o postupný, téměř, či zdánlivě plynulý, neboť neuvažujeme možné gravitační proměny (aniž jiný čas, než budíkový.). Precese je krouživý výkyv zemské osy od normály, pozorovatelný v podobě postupné (zdánlivé) proměny hvězdné oblohy (Myšlená zemská osa opisující myšlený plášť kužele, dává věčně v nebe zízajícímu pozorovateli ten dojem, že hvězdy a souhvězdí mění svoji polohu, přičemž precese má vždy opačné znaménko smyslu otáčení, než otáčení planety kolem osy (od západu k východu.).

Vždy jednou za 25 920 let (jiní 25725 let, či 26 000 let, nebo též 27 000 let, jiní 25 860 let v módu 2155 let), se Země vynachází v bodě, ze kterého krouživý pohyb před již zmíněnými roky startoval. Takže pohled na noční oblohu by měl být teoreticky shodný s pohledem před 25 920 roky. Říkají tomu Platonův rok. Jakkoliv se nemohou shodnout, jestli časový interval není delší, či naopak kratší V důsledku vzájemných gravitačních planetárních a Slunečních proměn, když nikoli zanedbatelnou položkou mohou být nejen proměnné gravitační síly uvnitř naší galaxie (Mléčné dráhy), ale i galaxii sousedních.

Sotva znatelný posuv v poloze hvězd a souhvězdí na noční obloze, je zaznamenán jednak postupným střídáním panujícího souhvězdí v tzv. věků (ér). Podobně jako v astrologických znamení zvěrokruhu (zodiaku), avšak v opačném pořadí. Stejným způsobem byly do myšleného kruhu precese zaškrtávány i hvězdy některých souhvězdí (čertogů, mimochodem čert /rusky/ - čárka, viz české črty, črtání, zaškrtávání...), přibližující se k severnímu pólu Země do funkce označené jako Polárka, či Severka. Aby se opět po uplynutí času jednoho Svarogova kola opět staly polárkami, či severkami.

Astronomové odvozují rozdělení tzv. kruhu, či chcete-li Platonova hvězdného roku (precese) na do 12 stejně velkých věků (ér), pojmenovaných stejně jako jednotlivá znamení zodiaku (Zvěrokruhu). Avšak v obráceném pořadí. Jejichž "vláda" přetrvává na noční obloze odvozeně 1/12 času (modu) celé precese. Přičemž se jarní bod posouvá každým rokem o jistou úhlovou vzdálenost, aby se po uplynutí 1/12 času celé precese posunul do dalšího souhvězdí (Zodiaku). Další nový věk začíná právě v tom okamžiku, kdy tímto jarním bodem projde Slunce 21. března na své zdánlivé nebeské dráze.

Platonův rok , který N. Levašov zaměňuje za rok Svarogův= 25920 roků 25 920 / 360 = 72 roků. Jakkoliv jej rozděluje na 16 epoch, věků, či čertogů. Svarogův měsíc= 2160 let Svarogův den je 72 roků (1/30 - Svarogova měsíce)

Uvažujeme-li posuv ve stupních v kruhu 360 stupňů: 1 stupeň pootočení Svarogova hvězdného kola = je 60, 888 roků

Verze 2. (Upozorňuji, že se jedná o cvičný příklad) 360 stupňů Svarogova hvězdného kola = 21 600 roků = 1 296 000 minut = 77 760 000 vteřin

Svarogův měsíc = 21600 / 12 = 1800 let (věk, éra, mód)

Svarogův den = 1/30 Svarogova měsíce = 60 roků

Svarogův den = 21600 / 360 = 60 roků

1 stupeň (nebo-li 60 minut, nebo-li 3600 vteřin) pootočení Svarogova hvězdného kola = je 60 roků 1 Svarogův den

1 Svarogova minuta (60 vteřin) = 1 rok

72 roků je = 72 minut (4320 vteřin)

Období Svarogova temna, o kterém hovoří, jak Velesova kniha, tak Nikolaj Levašov, který navíc, na rozdíl od Velesovy knihy, určuje příčiny i délku Svarogovy temnoty.

Příčiny odvozuje od stále podpultových šedivců a určitějších Kostějů, ale i ze svých nejniternějších pocitů ze stavu lidského společenství. Tedy i v Rusku (Tisiciletého utrpení ruského národa, které gradovalo v éře masového vraha V. I. Lenina a bankstery v uměle vyvolaných světových potopách krve. Jak říkám, Hitler by bez banskterské dotace dojel ke Stalingradu jen na nepříliš sofistikované koloběžce. Aniž by V. I. Lenin byl, ve své mravní úchylce, bez dotací z téhož donorského zlatého pytlíku, až natolik úspěšným masovým vrahem.).

Z téhož prostého důvodu, že jsme se v příběhu "o Finistu Jasném Sokolu" (tak totiž zní původní překlad ruské pohádky do češtiny), ocitli v divné zemi, která v pohledu NL velmi a sakumprásk připomíná výdobytky současného zlatého věku NWO, pokusím se zjistit, co je skutečnou příčinou periodicky opakujících průšvihů (Svarogových temnot). I když každý z nás můžeme posoudit, jak mnoho zlí mimozemci, jak mnoho pažravost samozvaných elit a zemských škůdců.

Jakkoliv se na noční i denní obloze neobjevují v letové dráze přistávajících dopravních letadel, jen běžné obří, leč prý čínské lampiony lásky.

Pozdrav Panbů, to je ale nadělení...

Hledání příčin Svarogovy temnoty

2 п r = 2* 3,1415 * 8000 parseků = 50264 parseků

Naše Slunce tuto cestu vykoná 1x za 220 milionů let. Což můžeme považovat za úhlovou rychlost, neboť teoreticky opíše obvod kružnice = 50264 parseků, odvozeně 360 stupňů.

Nám prozatím postačí celkový čas 220 000 000 let vydělit 360 stupni, abychom získali představu o čase, který uplyne při uražení 1 stupně z celkových 360 stupňů. Ten je roven 611 111,11 let. Slovy: šest set jedenáct tisíc sto jedenáct let.

Což je velmi.

Zkusím tedy úhlovou vteřinu. 611111,11/3600 vteřinami = 169,753 let.

Bude-li Svarogovo temno trvat 1000 let pak, mne zajímá, kolik úhlových vteřin naše Slunce urazí => 1000/ 169,753 = 5,89. Zaokrouhleně necelých 6 úhlových vteřin.

Což není mnoho.

Bude-li Svarogovo temno trvat 10 000 let, pak se ani tehdy nedobabráme k myšlence, že se naše Země a Slunce, díky otáčení galaxie kolem své myšlené osy, dostaly do sféry temných sil. Ačkoliv stále uvažujeme v reálné rovině pouze budíkového času, jenž v širém kosmu může být, a určitě i je pouze snovou záležitostí, neboť naopak kvůli relativitě - proměnný. Zároveň uvažujeme veškeré dění jen v reálném D3 hmotném světě, aniž připustíme ke slovu duchovní svět, či duchovní formy života. Převážně nejméně o třídu vyšší úrovně, než je hmotný ateistický duch běžného marx lenisty, převlečeného do modráků pragmatického liberalisty. Bytujícího prý natrvalo v D3. A uvažovat v této podivné konstelaci precesi, co příčinu Svarogova temna, rovněž nevidím, jako průchozí variantu.

Někdy příště se pokusím, skrze mnou nastavené časování "mytologických" celoplanetárních událostí, v kompilaci s událostmi posledního tisíciletí, určit, jakým způsobem starověrečtí Slované vnímali interval Svarogova období temna. Přičemž již nyní je jasné, že relativita času jednotlivých životních forem i okamžitého prostředí může být zajímavější, než mimozemci ze souhvězdí Sítě.

Ačkoliv... Kdo ví? :=))