30. června léta páně 1339 mnozí a divní se zázrakové dáli na nebi , a na zejtří po ochtabu svatých Petra a Pavla (29. června Petra a Pavel), Apoštolov božích, Slunce se zatmělo tak, jako by na okamžik (Slunce) umrklo.).

Nejdříve několik málo dobových obrázků z per méně a ještě méně spolehlivých, nicméně autorizovaných kronikářů. O to větší jistota z nejisté, leč tajemné fabulace možného, nikoli však jediného časového průniku... Ale i jiné...

Neuvažovat časové linie?...

Nezávislé dějiny v podivně závislé Evropě © Dýmající zrcadlo & smit.wz.cz © Zdeněk Patrick 2005 © autor: Zdeněk Šmitmajer / 73 production Praha 2011

Léta páně 1348

A tak léta páně 1348 ve svátek Obrácení svatého apoštola Pavla (25. ledna) nastalo v mnoha zemích veliké zemětřesení - v Čechách slabší...

Potom následovala převeliká a strašná nákaza a mor. Janov a Pica zcela vymřela a zpustla. V Benátkách, Bologni a Florencii zůstala sotva polovina lidí , v jiných krajích sotva třetina.

Tehdy také padla na město Ankonu (italské město na pobřeží Jadranu) karista a ohromně velký oheň a obrátil v popel lidi i vše, co v něm bylo, s výjimkou šedesáti lidí, kteří z něho uprchli.

Téhož roku nastala v Paříši (kdysi se toto místo jmenovalo "Lutecia" (Ljutecija - Luticko - odvozeně od Lutici?) hustá a temná mlha, takže člověk neviděl zblízka člověka, Ta trvala v řečeném městě po mnoho hodina po jejím rozptýlení byly nalezeny čtyři tisíce těl zemřelých lidí.

A v té době mezi Čínou a Perzii padal oheň z nebe v koulích nebo vločkách jako sníh,. Ten zažehl vesnice, města i hrady, spálil je i všechno obrátil v popel - i kameny a zdi hořely jako dříví.

Z ohně pak vystupoval velice zhoubný a škodlivý kouř, neboť kdokoliv ho viděl - žil sotva jeden den. A mnozí hynuli, jen zemřelé zahlédli, nebo se jich dotkli...

Řečenou epidemii zkaženým vzduchem a kouřem byla zcela vylidněna Marseille, ale také Konstantinopol, ale i celá Sicílie.

Téhož roku bylo vidět velmi velký oheň, jak se pohybuje od západu směrem k východu, a z nebeských oblak padaly veliké kameny, z nichž jeden byl k úžasu francouzského krále přivezen na mule...

Kronika Františka Pražského

dne 17. ledna Léta páně 1348

Téhož dne 17. ledna 1348 bylo zatmění Měsíce a spojení některých zlověstných planet a z toho spojení a zlého postavení hvězd vznikl neslýchaný mor, či nákaza mezi všemi lidmi na celém světě a trval jak v Čechách, tak ve všech částech světa po celých čtrnáct let po sobě jdoucích, až již tu, či tam, v zemích křesťanských i pohanských. A nikde nebylo utočiště. Lidé umírali jak v rovinách tak na horách i v lesích.

Všude se kopaly hluboké a četné jámy každého roku a v nich byla pohřbívána těla mrtvých. Takový mor a tak dlouhý nebyl po celý rok

Beneš Krabice z Veiltmile

Stoletá válka 1337 - 1453 mezi Anglii a Francii

Rok 1348

V čase, kdy český král a a římský císař Karel IV. (Lucemburský, po své matce, české královně Elišce přímý potomek Přemyslovců po přeslici) zakládal vysoké učení pražské, řádila v Aquitanii, mimo stoleté války Francouzů a Angličanů, navíc morová nákaza. Město Castel_gard morová rána zcela zdecimovala. Pomřela 1/3 obyvatel.

Rok 1357 Aquitanie _jihozápad Francie.

V té době pobíhala na tomto území ovládaném Angličany řada soukromých válek, jež vstoupily do historie jako Stoletá válka.

Aquitanie byla původně římskou kolonii, která po pádu Říma na osmdesát let vlastnili Angličané a řeka Dordogně byla válečnou linii mezi Francouzi a Angličany. Beynac patřil Francouzům, Castelnaud (Castel_gard) Angličanům.

pramen informací: Michael Crichton "Proud času"

Baronet Praha 2000

Z anglického originálu Timeline přeložila Veronika Volhejnová¨

Vypráví se, že jednu z takových soukromých válek vedl i Sir Oliver de Vannes, anglický rytíř, šlechtic nejen rodem, ale i prý povahou.

Sir Oliver dolyl města Castelgard a La Roque ležící na řece Dordogne a vlídl prý důstojně a lid jej miloval. V dubnu roku 1357 vtrhla na pozemky Sira Olivera loupeživá tlupa dvoutisíc brigantů, renegátských rytířů pod velením Arnauta de Cervole, zběhlého mnicha zvaného "Velekněz".

Cervole nejdříve do základů vypálil Castelgard (gard je slovanské označení opevnění aplikovaného v souladu s přírodními reliefy, ochraňující nikoli města, nýbrž celé oblasti.) a pak přepadl nedaleký klášter Sainte Mere (Svaté Matky), vyvraždil mnichy, zničil slavný mlýn na řece Dordogne. Cervole pak pronásledoval sira Olivera do pevnosti La Roque (La Rochel?), kde se strhla strašlivá bitva.

Oliver bránil svůj hrad obratně a statečně. Podle soudobých zpráv za to vděčil Oliver svému vojenskému poradci Edwardu de Johnesovi. O tomto muži je známo jen málo skutečných fakt. Snad jen merlinovská mytologie kolem jeho osoby hovoří více.

Říkalo se, že umí zmizet v záblesku světla. Kronikář Audrem uvádí, že Johnes pocházel z Oxfordu, ale podle jiných byl Miláňan. Protože cestoval s družinou pomocníků, byl patrně putujícím odborníkem, který své služby nabízel tomu, kdo zaplatil. Nebo, kterého si sám vyhlédl. (Vlastně systém klientelismu a autorizovaného prodejce služeb, jenž je dnes globalizovaně mohutně budován i v ČR. Tedy systém z počátku třetího tisíciletí v čase Nových fašistických pořádků.).

Vyznal se v použití střelného prachu i dělostřelectvu, což byla v té době v západní části našeho kontinentu zcela nová technologie.

Nakonec Oliver svůj nedobytný hrad ztratil, když nejmenovaný špeh (Vlastně na způsob trojského koně, proslaveného nejen z "Trojské války", ale zejména z elektronické šmírování, za časů drancování naší rodné země, či bystrého vykrádání zlatého pokladu ČR.) otevřel průchod zevnitř. Takže vojáci velekněze pronikali do hradu snadno jako vítr. Takové zrady skrze složité intriky jsou prý i pro tu dobu typické

Stoletá válka ve Franici

M. D. Backes, 1996

Michael Crichton se možná domnívá, že za celou problematikou pádu La Roque stojí invaze americké společnosti ITC se sídlem v Black Rock ve státě New Mexiko. Jeho teorie přesunu invazních hlídek do inkriminované doby i prostoru je poměrně služně vysvětlena teorii o fluktuaci fotonů, jejichž mizení může mít na svědomí i jiná technika i jiný časoprostor. Zkrátka nikoli románová teleportace.

Zatím není jisté, zda taková společnost existuje. Spisovatel možné sci-fi kombinuje svoji hypotézu s fabulací, že ITC zkupoval pozemky ve Francii, Italii, Německu, V jižní Americe atd.

Jakkoliv si myslím spíše na nadnárodní společnost Cisco, či tiché dceřiné společnosti.

Nyní několik vzpomínek na základní školství z dob, kdy svět ještě nebyl pod vládou DDT a stejně nevlídného Muscanta, aniž v časech Nových světových fašistických pořádků. I když jeden neví...

Střelný prach se v těch středověkých časech vyráběl "na sucho" a jeho nestabilita měla mnohdy fatální důsledky.

Jeden díl uhlíku - dřevěného uhlí (nejlépe z vrbového dřeva)¨

Jeden díl síry

šest dílů ledku (soli dusičňanu, respektive sanitr mohl být nahrazen Guanem. Netopýřím trusem, též dusičnan draselný (KNO3).

Čím jemněji nadrcený, tím učinnější směs (viz běžný prach). Podle tradice jej pro Evropu objevil mnich Roger Bacon 1220 - 1292. V hojnější míře jej používali husité.

Z nevysloveného vyplývá, že odborník a velekněz kouzel Arnaut de Cervole přinesl s válečnou taktikou i nové možnosti i "bezpečnějšího" využití střelného prachu.

Tzv. Hrubozrnný střelný prach (Objev kolem roku 1400 n. l.) se přidáním vody a vysušením vzniká pasta a a dalším drcením se dostávají částečky ledku do poru směsi dřevěného uhlí a síry.

Smícháním s olejem, či s dehtem vznikla prudce vznětlivá směs, jež hořela oranžovým ohněm při polití vodou. Smícháním s koudelí, nehašeným vápnem a olejem se efekt ještě zvýší.

Nepříjemná smůla, která byla vrhána na oblehatele, či naopak oblehané, byla smíchána s koudelí, olejem, či sírou. neboť měla tendenci zhasínat. Přidáním hromového kamene ceraunia (křesací kámen) se zvyšoval efekt hoření. Ceraunium (pyrit kerdonienneú se třením mění v učinnější sulfurit. A bezdýmový prach pak přidáním střelné vaty a nitroglycerinu.

Má se za to, že i smrtící nákazy, patřily do tehdy nevídaného arzenálu již zmíněného velekněze účinných dobývacích taktik a zvláštních technologií s nevídanými jevy.

Bůh ví, zda vůbec...

Odkaz pro pana Vláďu:

Blízká setkání čtvrtého druhuž
český král a a římský císař Karel IV.