Z vesela... tichá hrana štěstí smutek věstí, jak lehce do zahuby vésti: zeleno hnědo modro rudou pěstí, příkaz z lejna bohů zlatá vejce v nepřeberném množství okamžitě snésti...

Nebo lid Moranu.

Hned krátce po ránu?

To se pozná, až se pravda při výslechu dozná?

To pravda hrozná... to i já, či stejno stejný blbec, jisto jistě lehce pozná, jak draze přijde "Praze"

daří Rrryčné Errr?...

Miliardy sem, miliardy tam ach, jak já, téměř roven bohům, lehce stopy zametám.

Zábavné čtení pro dívky i ženy zlatokopky: Z "Protikorupční rukověti"

Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les, tam roste tmavé kapradí a vůkol voní vřes... abych to zkrátil: ...tam ptáci, laně chodí pít pod javorový kmen...

(Nebezpečné halucinace těžkého psychotika majícího subjektivní pocit vize křišťálově čisté studánky.),

Zn.: Dusíme se rádi, dusíme se vespolek, dusíme se radostně

...kde z vola volů málem králem...

Nezávisle "zoufající si" v podivně závislé Evropě © Cassurgis - Praha 2012

Kdo si jen vzpomene, klam a mam, jak jen zvesela a jen pro Vás pane Vláďo, přeji krásný sen, či den, jak říci to mám:

Do ohně spíš cizí ruku dám: Zvony i kouzla prazvláštní, iluzi matrixu rozumu štíhlého do pekel unáší. To se nám to krade drahý sousede, a jak vám skvostný Pájo, jak vám mladí umělci - dropin, či jiný pilný tunel vynášíš štěstí, či jakých mocných kouzel pitomost, vás i jiné syčáky, nad vidle osudu zázračně nadnáší...

Avšak považte jen: ta hrana z minula, ta hrana velmi naštvaná... stále a právě Vám neslyšně hranu zvoní...

Co to však vidím v kouli tak děsně čarovné... snad zázrak sám? Vítěze nul v bohaté rakvi prázdné slovo, slavně vynáší: Velký žvatlající Pojem, zas ráno, z reality matný dojem, kumpán alkoholem (to se pozná - i obráceně možná), zkouška vodou, jehly pod nehty, rozemlet na prášek, kdo oddolá a kdo v předstihu se dozná. Kdo bez duše, či zcela vyměněn? To se pozná?

Svatý duchu, Otče naší vlasti, kdys přebohaté země, radosti má z nejmilejších, žalostný smutek ve mně...

Aj... a cokoliv by vnímal, z hradku lex Havel prospěch míval, "Všude Málem Dřímal", pomazaná hlava lojem, dávno možná prošla ojem, či snad silným včelím rojem, zahraniční balík vidlí s hnojem, po hlavách... ách ... jak obětavě slavné z Němec Érro, Čechy v Čechách mydlí.. a přesto u nás spokojeně bydlí?

Když jiný z lepších volů volů málem prezidentem? Náctiletých mysli vadné? Nikoli ve snu, považte jen... to vše za dne, jak snadné...

i sláva Otce vlasti mediálně před voly těmi zvláště vybranými beznadějně chřadne. Sebranými za dne.

Svatý duchu, Otče naší vlasti, kdys přebohaté země, radosti má z nejmilejších, žalostný smutek ve mně...

Blbost. Nebo než

Morová ráno, vráno černá, smutku smůlo věrná. Ozvěnou zní kapsle děrná, s čipem v duté lebce, zvonky štěstí z nitra, s rudou září půlnočního jitra, práva velký Exekutor a mrzký šmírák z vnitra...

Jste připraveni... Ach? Pozor další změna: Poklad zlatý? Banskter rozevlátý: Zlatým padákem krytá měna. Spadla níže, než rostlého terénu vlis, kdys bohaté země, radosti má z nejmilejších, žalostný smutek ve mně, hned za jiný vyměním... prý povážlivě levně.

Z dáli pohřeb veselý, ač hrana na výsost tak temně levně, již vím... své štěstí postrčím... štěstěnu, tak dlouho skrytou ve mně, a hle, nevidím již nic žalostné a temné:

Na létajícím koberci "Střemhlav" dolů, s Rybářem marným v čele volů, zda-li tolik košer štěstí, zda-li vlastně unesu, kulichů věžák, v duté lebce, mezi voly zlatý důl, jak dogma paš "ocasem koně Václava" k slavným volbám "z vola volů málem králem" sebejistě pronesu,

srdce falší plesá, o závod pilně buší, neb celou svou duší za chutné perníčky, mé chtivé prstíčky, penízky jisto jistě tuší.

Dlaň již svrbí, a hlele... Cosi se děje, cosi se prý vrbí, že prý konec světa? Marné drby pravdu na zákázku drví.

Avšak náhle...

Ejhle nečekaná zrada,

zřejmě létacího mechanizmu vada, nikoli jak Jaga baba, spíš co bídný šrapnel ke hvězdám, prý k samotným bohům se ponesu, na křídlech semtexu, jedině tak prý velké štěstí ucelen vcelku unesu.

V sudu žďákovském, či rovnou k nebesům pln radosti, avšak jen po kouscích vzhůru se nesa, úspěšně spočinu v jamce masové uprostřed Černého lesa.

Kde bílí koníci za živa pohřbeni, není-li snad i toto veselé znamení?

Veselé znamení, třešnička na dortu, hafani strážní, tlamy zubaté námezdní, v poslužném aportu přesladký sen:

Obužky obzvláště dlouhé: zas z rudých pytlů hupky dupky - hybaj ven. Jak radostný as pocit moci, v noci démon loci, cizokrajní žrouti kostobocí vrrrtí nové tance na masové jamce, virů jehel smrtky plné rance. Milý Baxter - Víte, to vše za kus žvance?

RFIDem kdos, jak hranou na nás tiše mává a zvoní...Už je po něm, tak už je po ní. Závist a zášť radostí liché slzy roní: Už je po něm, tak už je po ní, zpoza syré země kejda žravých sviní jednostejně voní...

Svoboda? Ach, jaké štěstí... Už mrtvá je, už je jistě po ní. Tak už je po něm, tak už je po ní. Zášť a Závist genderizmem, co zvonkem štěstí v říji - ruce v bídě moci myjí, z krve rodné země-

Svině Sběře tyjí.

Svatý duchu, Otče vlasti přebohaté země, radosti má z nejmilejších, tichá hrdosti má ve mně. Doubro došly a po nich nechť je Veta, jimi vyvolený - budiž jejich velký konec světa.

Doubro došly.