Volím v mizerném jinotaji i tentokrát Esej, neboť volná literární úvaha na zcela určitý podnět, zabývající se skutečnostmi a jejich hodnocením. Podnět je posuzován v širších souvislostech, klade otázky, hodnotí řešení a má společně s náhodným čtenářem hledat odpověď. Esej má být podnětná a pojímána, jako neverbální rozprava autora a čtenáře. K uchopení problematiky má autor povoleno psát nejen živě, ale i obrazně a čtenář má naopak právo esej zatratit. Navíc zatratit, má-li věrohodné důkazy. Navíc, když v této eseji hledá, (Hledá-li) odpověď již jen čtenář, neboť autor je již zcela syt pastvou zmaru, o kterém vydává již jen svá nepotřebně nicotná svědectví...

SPAR_TRACUS (Spár_Draků), Kopí Dáků (Draků)

Země Zlaté hvězdy Margity © Zdeněk Patrick - Praha 2012

© Nezávislé dějiny podivně závislé Evropy

Opírající se nejen o životní zkušenosti, životní setkání i běžně a v současném neutěšeném stavu společnosti - nesdělitelné prožitky. Esej má být navíc kratší a tak nikoli vše, v tomto a přidružených dílech, lze nazvat esejí. Minulost je věrným obrazem přítomnosti a budoucnosti. Aniž věrný obraz přítomnosti a budoucnosti nechá ošálit lží o minulosti. Věrný obraz naší současnosti mlčky vypráví, aniž se pohne z vytýčeného směru...

Mé úsilí vždy směřovalo k jedinému cíli, jenž by mi přiblížil a vysvětlil i ten současný neutěšený stav šílené devastace planety i lidských myslí: Kde se v minulosti... sakra.... stala ta hrozná chyba. Nebo hned několik?

To v mnoha podobách v masce Molocha, kráčejí dějinami drancující ničitelé, nemilosrdně postupující, dnes již jako již nevyléčitelná morová rána. A cokoliv budu kdy vyprávět, ač mám nejen ze zákona a Ústavy, ale i z nadhledu akademické svobody, neodmyslitelné právo - popudí a rozvážní nevyléčitelnou morovou ránu až k nepříčetnosti. A tak jen sám pro sebe, aniž si dělám iluze, chci pro sebe, v nezávislé eseji, sám sobě, v této kratičké chvíli svobodného nadechnutí, naznačit to, co se pod otevřeným a širým nebem naší planety odehrávalo a dodnes odehrává. Pak, až nadejde můj čas, se poděkuji Tvořiteli a vypadnu, abych se již nikdy na tato podivně hloupostí zakletá místa nevrátil. Ač mohla být tak nádherná a krásná. A mnohdy i byla...

SPAR_TRACUS (Spár_Draků) - Kopí Dáků (Draků)

Jak jsem si již i v případě Marobuda dovolil tvrdit, zatímco rukojmím dávali Římané jméno podle země, či místa původu, pokud bylo skutečné jméno pro výslovnost, či spíše pro zápis, příliš složité, neboť v jednoduchosti je síla. Otrokům (zákrytně "sluha", "věc" servus nullum caput habet / otrok nemá žádnou hlavu), byla dávána jména nástrojů, kterými pracoval nástroj pro svého pána (lopata, motyčka, hrábě atd... Což je sám vrchol i současného dědictví globalizovaného otrokářského pokroku: "Trh pracovních sil" - výběr na "pracovním trhu". Prosím váženého čtenáře, aby... Z té strany totiž vítr stále fouká.).

O Spartakovi prý historická paměť zaznamenala, že byl syn kováře a pocházel z Drákie (Trákie), či Dákie. Což není takový problém, neboť Dákové a Trákové (Dnešní Bulharsko a Rumunsko) byli příbuzného plemene, příbuzného jazyka. Jakkoliv je ideo vědeckým zlozvykem okamžitě slova "příbuzného jazyka", či "příbuzní" nahradit již systémově zcela "propíchnutým" a z mého pohledu již nepoužitelným slůvkem "german" - "germánský". Obě jmenovaná příbuzná etnika (Drakové a Dákové), byla ryze slovanská.

Zopakujme si, že Trákové (Drakové, předkové Bulharů.) sídlili ve východní Věně / Veonii (Panonnii), Ilyrii, Dračii / Tráciji, Dácii, Moesii, Malé Skytii, Bytýniji, Mysii, Makedonii, Severní drácké/ trácké kmeny Getové (Gadi) obývaly území od Dunaje k Jižnímu Bugu.

Považujme informaci, že si Spartakus, vysloužil své jméno, jako otrok - gladiátor, podle nástroje, jaký používal: Spár_draka - zakřivený oštěp. Jakkoliv se v jeho jménu objevuje i jméno oblasti, odkud pocházel: Trákie (Drákije). A připomeňme, že turecká daň z krve, povinný odvod dětí od 6 - 10 let, je vynález otrokářského Říma, ale až za časů, kdy pro nedostatek Římanů, byla Římská říše, ve své rozlehlosti, zcela ochromena a neschopna se nadále udržet na válečné stezce a zároveň trvale vést proti římským občanům občanskou válku. Jakkoliv používala slovanskou taktiku nájmu ozbrojenců z jiných slovanských kmenů. Mnohdy Římany používanou, tentokráte proti Slovanům.

Berme tedy jako jednu z možností, že Spár_draka, narozen podle ideo his_tora_iků kolem roku 120 př. n. l., by mohl být, čistě teoreticky uvažován, jako vrstevník, ne-li zkušený špeh ve službách Boreviče, vojevůdce a sjednotitele Dráků). Přičemž, opět čistě teoreticky, uvažuji narození Boreviče v roce 100 př. n. l. Počátek Borevičovi vlády odvozuji podle údajů byzantského his_tora_ika (podle jiných z kmene Ostro Gadů) Jordanese, který klade Borevičův vstup, co budoucího sjednotitele slovanských kmenů do roku 82 před n. l.

Nyní ještě jeden poznatek: Slovanští válečníci si dávali v čase bojů k nepoznání jiná, válečná jména. Jednak, aby nepoznáni nepošpinili rody svých předků, ale i z obav nezpronevěřit se svému osudovému Nomen Omen.

Pokud Spár Draků, skutečně pocházel z rodiny slovanského kováře, musíme uvažovat i přísné zasvěcení do úžasné magie přírody i kovů. Vycvičen v pozorování přirozených zákonitostí ve vzájemných spojitostech závislých na odměřování času (maer) při žíhání, kalení, popoužtění kovů atd...

Ale tak, jako tak, byl spojen, skrze načasování slavného povstání otroků proti Římanům v roce 73 - 71 př. n. l., nejen s osudy Gaia Julia Gejzara, ale i s rokem 70 př. n. l., kdy se objevil v Drákiji (Trákiji) velký sjednotitel slovanských Dráků, Dáků a Gadů Borevič (Jakkoliv jej his_tora_ici rádi dodnes nazývají Burevist - král Dáků a Gétů.). Kruh bude ukončen v roce 44 př. n. l. zavražděním Gaia Julia Gejzara (Kejcara) i dáckého vojevůdce Boreviče. Přičemž rok 82 př. n. l., by mohl být časem, kdy se Spár_draka nechal najmout do pomocných sborů Římských legií.

Auxili aries, pomocné sbory, sestavované z řad válečníků porobených národů, poskytující římským legiím placené podpůrné služby, avšak vždy dostatečně vzdálení od své původní vlasti.

Pokud by byl "Spár draka" v pomocných sborech, musel odvozeně pocházet z kmene, jenž byl již v té době podroben. I taková možnost nastala: V roce 106 př. n. l. byli původní obyvatelé Karpatského oblouku Dákové, nejbližší příbuzní Dráků (Tráků) obsazeni Římskými legiemi, aby zcela zmizeli z povrchu země. Dílem prodáni do otroctví, dílem přesídlení do vzdálené oblasti, odkud byli pro změnu vysídleni jiní původní obyvatelé, aby nový osídlenci, nyní již jako cizorodé multi - kulti, byli nuceni platit Římu daně.

Ostatní Dákové byli dílem vybiti při střetech s římskými legiemi. Dílem uprchli na území dnešního Slovenska. Zbývající zcela vykořeněni. Spár_drakovi mohlo být v té době právě 14. let. Domnívám se, že jakkoliv bylo jméno zapsáno SparTHacus, rozumějme Spár Daků, pocházel z Thrakie - Drákije.

Když však stanul v čele největšího povstání otroků, byl již zkušeným válečníkem i taktikem. Z téhož lze usuzovat, že před tím, než byl prodán do otroctví na římském trhu (Prodáváno v dobách pro otrokáře obzvlášť příhodných cca až 10 000 otroků/1den) prošel několika bojovými střety. Uvažovat tedy Spár draka, co čtrnáctiletého nezkušeného hocha, není asi na místě. Rozhodně prošel náročným gladiátorským výcvikem v gladiatorské aréně v Apui, kterou vlastnil syn úspěšného otrokáře, naturalizovaný římský občan Lentulus Batiatia (Lentulus Batiatus). V roce 73. př. n. l. se Spár_draka zúčastnil vzpoury gladiátorů, kteří při svém postupu do Neapole, k jícnu sopky Vesuv, přepadali římské usedlosti a osvobozovali další a další otroky. Nakonec stanul v čele 120 000 vzbouřených otroků, která ohrozila samou podstatu Římského Imperia.

Nyní si dovolím notoricky známý příběh prošpikovaný podivnými průběhy vítězství a porážek opustit a na závěr této eseje, předložit váženému čtenáři námět, který vrtá autorům hlavou a pojednává celé povstání otroků, co manipulaci Římem i námi. Představa saturace, lépe řečeno "přesycení římského trhu s otroky", žádná poptávka, ceny otroků klesají, panuje všeobecná stagnace. VIP bohatí občané Říma odmítají nahazované udičky, a chovají se jako ztučnělí kapři. Není-li již potřeba obojímu stavu pánům i otrokům, tak trochu, tentokráte více než velmi, pustit žilou, aby se obchody konečně opět rozhýbaly?

Jakou roli sehrává rodina nejbohatšího muže Říma, Marca Krassy, či aréna málo vlivného, tedy nenápadného Lentula Batiatia, při inscenaci počátku povstání, jehož připravený scénař byl nad všechna naše i římská pomyšlení.

Naše úvaha směřuje ke kacířské myšlence, jejíž podobu můžeme, v odrazu opakované historie, pozorovat i ve všestranně podivně působícím "zákonodárném" i výkonném sboru ČR. Jakoby tyto svéprávné složky ČR úkoloval náš úhlavní nepřítel: Co nejrychleji zničit a vyměnit národ za nestátotvorné multi - kulti.

Infiltrace římského senátu lobistickými skupinkami, ale i infiltrace, která cíleně nasměruje vzbouřené gladiátory na rabování, vraždění, ale i osvobozování dalších otroků. Jakkoliv stále musíme vést v patrnosti i později nevyužité retenční právo obchodníků z otroky, více než 120 000 otroků je do budoucnosti,již nepoužitelných. Aniž uvažuji "neupotřebitelné" starce a stařeny. Navíc sehrává důležitou roli i klesající koupěschopost někdejších majitelů, nyní zcela neschopných se sami uživit? Upadají rychlými půjčkami na vysoké úvěry, do neřešitelné dluhové pasti.

Na Římskou říši se viditelně valí neuvěřitelná pohroma a přesto... Říkám přesto, dobře informovaný senát, proti neuvěřitelnému množství "věcí" - někdejším otrokům, posílá jen dvě legie římských občanů. Opakuji... jen dvě légie římských občanů, kteří hrdinně zahynou pod Vesuvem převálcováni nikoli lstí, jak tvrzeno, ale množstvím vzbouřenců. Výsledek: Počet římských občanů se toho dne snížil o dalších 3 000 mladých mužů. A tato situace, kdy proti neobyčejně početnému 120 000 hlavému, ač nevyváženému společenství (gladiátory vedených mužů, žen, starců, stařen a děti.) se několikrát opakuje do nejmenších podrobnosti. VIP Říma musí být zřejmě zcela vyhubeni a majiteli římské půdy i s příslušnými právy se stávají věřitele, poskytovatelé rychlé pomoci v podobě půjček. A jakkoliv stále lze povolat podstatně větší množství legií, neděje se tak. A navíc ani myšlenka janičárů není nová. Co ponechat Spar_drakovi dojem klamného manévru a vypustit malé janičáry jednak do budoucí Gallie, stejným dílem do Podunají a Drákije (Trákie). Aniž je marná myšlenka obsadit místa chybějících senátorů, svými lidmi? A děti zahynuvších římských občanů? Vyrazí z příkazu nově ustaveného senátu, až dospějí a přijde ten čas, s Gaiem Juliem Cezarem nejen do Gallie, ale i velké Bratanie. Kde většina z nich slavně zahyneš Jakkoliv byl nepříliš prosazovaný Julius César jistě velkým překvapením. Včetně určitosti, že se mohl ve skutečnosti jmenovat Gaius Julius Gejza(r).