Z his_tora_ických záznamů víme, že Římané přešli, po neúspěšném tažení proti Lygům, kteří naopak odmítali pomoci císaři Domitianovi proti Dákům (roku 90 n. l.), z Carnunta na druhý břeh Istru (Dunaje), aby si jednou pro vždy zabezpečili přechod přes Dunaj.

Dunaj (Dunava, Ister, služně vodnatý, prudký i dostatečně široký tok) překonali Římané pomocí pontonového mostu posazeného na soustavě svázaných lodic.

Osadili se pak nad soutokem Dunaje a Moravy, kde se dnes nachází Devín a krátce poté i v prostoru dnešní Bratislavy. Kde zřejmě...

(Καρνοιις)

Země Zlaté hvězdy Margity© Zdeněk Patrick - Praha 2008

Kde zřejmě vybudovali i lodní přístav umožňující snadnější zásobování legií i obchod s "barbary". Aby naopak z protějšího Karnunta pak směřovaly kupecké karavany, nyní již vyhýbajíce se Devínu, po levém břehu řeky Moravy, skrze Bečvu a Odru dále na sever k Baltu, jenž byl bohatý na jantar.

Jinou odbočkou směrem proti proudu řeky Dyje, k Svratce, Svitavě až k Loučné při Labi, kde se kupecká cesta rozbočovala: Na sever do Kladska a po Labi na západ.

Když mezi obchodními cestami směřujícími od Podunají bylo i jisté množství spojovacích stezek: kolem Jihlavky a Doubravy, podle Lužnice, všerubským průsmykem.

Podle Claudia Ptolaemia (r. 161 - 178) vedla obchodní cesta z Karnunta na Moravu skrze Eburodunon, Felikii (v povodí Dyje na Mužovské hoře) , Meliodunon. Odtud buď na východ na Eburon, či na sever do Čech do Strevintha (Strevinča) a Casurgis. Odtud dále na sever Budorgis, na západ redintuinon (snad Dobřichová u Kolína) a Nomisterion.

Jiná obchodní stezka podle toku Vltavy vedla do Furgisatis (snad Budějovice), Koridorgis (Tábor) k šumavskému brodu Brodentia (pravděpodobně Brod na lesy). Odtud za hory Setuakoton směrem do Marobudu(v Boiowarii - Bojov Ariji, sídla vlevo od řeky Moravy proti toku Dunaje.).

Pokud by byl uvažován Marobudon na území dnešní Bratislavy, jak se domnívají slovenští, aneb staromoravští vlastenci, pak je Ptolemaiovo tvrzení zmateční.

Nebo naopak! Což je nejpravděpodobnější...

Nicméně se i rozpomeňme, že Carnuntum bylo zároveň Tiberiovou základnou v boji proti Marobudovi...

Slovanská pospolitost, je mnohými viděna jen skrze Samo děržaví, či Mojmírovskou Velkou Moravu, nebo jen skrze nevlídnou vizi vlastního neslovanského prospěchu. Nelze jinak, než potvrdit skutečnost, že starověrečtí Slávové, zvaní na počátku všeho evropského dění Vanové, ale i Nýšané, staří Sloveni, Slávkové, Slavníci, Slované, Wenedi, Wendové, Vandali, Vandelikové, Antové, možná? Kdo ví i Médové, či určitě Skýtové, ale také Hyperborejci.Nebo, jak vlastně chcete, ze svého nejniternějšího pohledu, své předky správněji(?) nazývat, ani náhodou nevysublimovali do Evropy z ničehož nic:

Skrze objednané náboženské bajky a zfalšované "his_tora_ické" dokumenty solnohradského arcibiskupství, či pasovské, řezenské, nebo srbské marky.

Od samého počátku se jedná o jedno z největších kmenových uskupení velkého slovanského národa, mající nejen jednotný jazyk, zvyky, ale i jednotné Provi - Právo. žijící v té, pro nás zajímavé době, podél Dunaje, v Zámuří, Staré Moravě, Stýrských opevněních, Korutanech, na území od Sedmihradska, Bílého Chorvatska až po Arij bojskou Boiowarii, od Srbské Moravy až poVislu, od Borus sjela, přes Verlu, České země, dnešní Moravu, až po Kyjevskou Rus. Tedy na území, které byzantský císař Konstantin Porfyrogonet mohl bez uzardění nazvat Moravou Velkou. Přičemž nejstarší částí tohoto státního útvaru starých Slovenů lze považovat území Slovenska a dolní Panonnie (Blatenské jezero, Budy (Buda&Pešť, Vyšegrad atd...).

Když za nejstarší slovanské předky, bytující v nejranějších dobách v Polsku, v Čechách i v Polabí, lze s úspěchem považovat Nýšany (Nýsy), Arij Boje, Legimianty (Troj_Lémos, Lémos, Lemuzi, Lapeši, Lomači a pod.). Dnes již ve zcela vybledlé vzpomínce a v topografických názvech všude, kde Slované žili.

Nehledejme staré Slovény, v souladu se sjednocujícími výklady, které pragmaticky se svými cíly určila jedinečná moc svaté církve římsko katolické, nebo lhostejno která z odnoží: V jednoduchém souladu s potřebami světských vládců Říma a později Velké Frankonie, nestydatě a "za pochodu na východ" tesajíc, k věrnému obrazu svému, nesmrtelnou doktrínu "O pozdním příchodu Slávů". V domnění, že se tak stanou právoplatnými dědici Evropy a Římské říše.

Celé generace starověreckých Slávů tak zmizeli z tohoto světa jako otroci a nepotřební pohané. A s nimi i jejich "paměť". A právě tomuto záměru, jak se domnívám, stála před postupující Hraniční linii Římské říše ("Lines Romanus") směrem na východ: I vojenská moc Drakie a Dakie (Bulhaři, společně s hordami námezdných a kočovných válečníků), které byl his_tora_iky přiřknut ucelenější a spíše, co nejméně přesný název: "Východní hunské kmenové svazy", Zároveň i započítán rozdělující faktor slovanské pospolitosti. Silou, kterou zakalkulovali do svých plánů i tvůrci říše Římské a později, po jejím pádu, i skrze franko-nemeth vládce.

Jakkoliv jsem si vědom své profesní nedostatečnosti a rozsáhlosti tématu, dovolím si postupně přiblížit děje a spojitosti, které nám měly být utajeny. Když v mnohém (nikoli ve všem), dávám za pravdu skalním Slovénům na Slovensku, či naopak moravským historikům.

Přičemž v určení, kde se nalézalo centrum někdejší slovanské říše, vycházím z pragmatickdého poznatku: Vždy tam, kde byl vytvářen vnější tlak. Vždy poblíž a přesto v dostatečně vzdálené a dobře chráněné oblasti. Jinými slovy, centrum Samova děržaví, předpokládám na Slovensku. Avšak nikoli v oblasti Bratislavy, a už vůbec ne na Děvínu.

Tam, poblíž slovanského hradiště nazývaného letopisci Brezalaus pruz - Breslav gorod (Breslavův hrad, vyněmčeno přes Preslav na Preš_purk), předpokládám středisko povstání proti Avarům. Když Nitransko, i jako nedílná součást kyjevských vlivů, naopak splňuje podmínku "dostatečně chráněného zázemí".

A naopak:

Breslavův hrad, prastaré slovanské hrazené opevnění, na samé výspě bezprostředního kontaktu, při obchodní stezce nedaleko soutoku Moravy a Dunaje (jakkoliv se můj pozdější výklad Samo děržaví vztahuje k rozvolněnějším poměrům nejen směrem do Čech a dále na západ), konstelace Děvína a Breslavova hradu velmi nahrává myšlence na Svatopluka. Ale ta vzápětí padá. neboť v čase Svatopluka, není již Staré Moravy, ani žádných starověreckých spojitostí.

Jsem navíc přesvědčen, že hlavní bitva povstání Slávů (či chcete-li Slovénů) a míšenců (prý mstících své zneucetěné slovanské matky), proběhla v logickém směru kdesi mezi Bratislavou a Miškolcem. Klíčem k této hádance může být Carnuntum (Καρνοιις). Někdejší čeltoi/keltská osada, na jejímž místě založili později Římané legionářský tábor. Claudius Ptolemaius, římský zeměpisec říká, že legionářský tábor leží v provincii Noricum (Což je podivné tvrzení, neboť ani zdaleka neodpovídá pravdě.) nedaleko Windebony (území slovanských Wendů, vlastně v Zámuří, Zamoraviansku). Dnes lze nalézt ruiny Carnunta v Dolním Rakousku v katastru mezi obcemi Petronell - Carnuntum a Starý hrad (zněmčeno na Alten Burg). Neuvažovat Carnuntum, co nedílnou součástí Samova děržaví rovněž nelze. Slovo Carnuntum je prý podle pesimistických optimistů odvozeno od výrazů Kar nebo Karn ("kámen", "hromada kamení", což se mi zdá, jako holý a čistě účelový nesmysl.).

První zmínka o Carnuntu se objevuje roku 6. n. l. Za vlády císaře Augusta roku, kdy se stal pro Tiberia základnou při tažení proti Marobudovi. To si prosím zapamatujme, hlavně zastánci fabulace, že se Marobudum nalézá v Brdech, či v Bratislavě.

Do roku 68 n. l. zde tábořila X. legie Gemina (od roku 89 nazvaná Gemina Pida Fidelis). Později zde sídlila XV. Legie Apollinaris. V tomtéž čase se Carnuntum stalo součástí pohraničních pevností systému "Lines Romanus", táhnoucích se podél břehů Isteru (Dunaje), kam patřila i římská pevnost v jihomoravském Mužově. Důkazem pohybu slovanských kmenů je i fakt, že koncem 1. století posilují Římané středodunajské hranice a své opěrné body pak přesunují dále k severu.

U Mužova (jižní Moravě) byla vybudován římský tábor (Spíše pozorovací věž e) předsunuté linie X. legie z Vindobony, původně sídlící v Carnuntum. A dnes již víme, že římské legie držely svého času předsunuté vojenské pozice snad až v Olomouci. Pravděpodobné přípravy na zřízení další římské provincie na území jižní Moravy se však již nikdy nerealizovaly.

Není tajemstvím, že se Carnuntum nacházelo na kupecké stezce, jíž se říkalo Jantarová. A protože se ruiny tohoto prastarého místa lehce dotýkají i historie "Velké" Moravy pozastavme u názvu Karnunto.

Jak již řečeno: Jistí borci by se velmi rádi domnívali, že název vznikl ze slova "kar" - kámen. Moje první fabulace naopak slyší v názvu slůvko "Cernun" - jméno jednoho z keltských božstev.

Má druhá fabulace je přesvědčena, že jméno tomuto místu dali čeltoi / Keltové kmene Carnuto (lat.) - Karnutové. Pro tuto variantu se zdá být ovšem smrtící fakt, že to byl čeltoi / keltský kmen žijící v povodí Ligeru (na řece Loiře - vyslov Loára.). Loira pramení ve Francouzském středohoří (Massif central), na jižním úpatí hory Mont Gerbier de Jonc. V nadmořské výšce 1 408 m. Délka řeky je 1 020 km. Plocha jejího povodí měří asi 117 000 km², tj. více než pětinu rozlohy Francie. Vlévá se do Atlantického oceánu v departementu Loire-Atlantique.).

Takže se zdá, že má původní indicie s čeltoi /keltskými Karnuty, co by nositeli slavného jména vstupní brány do Velké Moravy "Carnunto" nepřipadá v úvahu.

I když?

Mezi řekami Seinou a Loirou (Liger) svého času žili čeltoi / keltští Senonové (Senoni) a Carnuti (Carnutes), jimž náleželo Cenabum (Orleans). Nyní se rozpomeňme na francké anály, které kupce Sama, označují za poddaného francké říši, neboť pocházel z kraje Senon.

Odvozeně kupeckými cestami přicházejí ze senonského kraje obchodníci z kmene Carnutů. Jinými slovy, jestliže kupec Samo existoval, byl čeltoi / keltem z rodu Carnuto z kraje Senonů. A jestliže měl stihnout povstání Slovanů a míšenců (mstících pohanu svých slovanských matek), pak by se nalézal v Carnuntum nejpozději v roce 602 n. l., Zvláště, když po smrti kagana Bajana nastává postupný úpadek tzv. "avarské říše", jenž uspíšil již zmíněné protiavarské povstání, k němuž dochází již roku r. 607 n. l.

Pokud navíc Samo prošel Carnuntum, a nemám o tom nejmenších pochyb, je pravděpodobné, že zavítal, jako kupec až k samému soutoku Dunaje a Moravy. A nejen tam. Kupeckými cestami se mohl vydat Jantarovou stezkou do jiných částí současné Moravy, jež rovněž aspiruje na sídlo zvané Velehrad.

A protože jsme jinak dobře informování o všech zbytečných detailech, víme, že se mu život mezi Slávy zalíbil natolik, že pořídili, na způsob Slovénů, i příslušný počet žen (mezi roky 602 až 607 n. l.?)...

Vysledně byl nově vzniklými okolnostmi přinucen se někde trvaleji usadit.

Kde?