Jakkoliv je to mrzuté, nevidím jiné cesty, než zopakovat:

Autor Zdeněk Patrick si jednou pro vždy vymiňuje bezpodmínečný zákaz překladů svého díla do neslovanských jazyků. Tato vyjímka je součástí autorských práv a platí na všechna již vydaná, ale i připravovaná díla. Včetně citací a článků zveřejněných v minulosti kdekoli, tedy i na tomto webu (Dýmající zrcadlo - smit.wz.cz). Tato vyjimka se vztahuje i na český text, účelově vytržený ze souvislostí, s nekalým úmyslem pomluvy a poškození autorských práv všech zůčastných majitelů autorských práv a poškození občanské pověsti autora.

nemající pokory, aniž mravní soudnosti.

Země Zlaté hvězdy Margity© Zdeněk Patrick - Praha 2012

Nedávno jsem si přečetl článek o jakémsi zázračném Pěrunově meči, korespondující ve své podstatě z mnoha jinými názorově vyrovnanými tezemi, majícími jednostejné navyky naučené nevědomosti: Do omrzení opakující svá průměrná zaklínadla, kupodivu vždy ve prospěch svých tézí sesbíraných tak, aby ztučnělý a nesouměrný Moloch, ještě více sjednoceně kypěl.

Jakkoliv snaživý článek o pravém původu páně Bruncvíka (na Karlově mostu), či názoru na původ "Českého královského lva" nepřináší nic, vyjma novinek příkazového procentuálního zastoupení sjednocujících celoevropských "poznatků", dovolím si zopakovat, že české dějiny nezačaly křesťanským věkem. A že naši sebevědomí starověrečtí předkové věděli, že pocházejí z velkého slovanského národa, který zde existoval tisíce let před těmi, kteří dodnes drze tvrdí, že jejich neexistující germánské zvony zoufale bily na poplach, když Slované vysublimovali z ničehož nic (říkají tuším, že v 6. století). Nejděsivějším projevem naučené absolutní ignorace reality, se zcela zjevně projevuje ve slovním spojení "germánské zvony".

Kde však vzali svůj starověrecký počátek státní znaky v podobě orlice moravské, svatováclavské, či slezské? A proč tu náhle straší... fíha... Opelichaný kocúr... Prefíkaný Čehuni a naničhodný Prajzi zrazu... s geneticky ucabrtanou potvorou, ktorej miesto jednoho, hned dva ocasy naničhodní chrapuni do zadku zapichli. A tým že vypelichaným kocúrom neslobno vo velkom svete zavádzajú. Vyhrabaným kdesi na starom povale mezi drevokocúriky a ostatným čehunstvom. Takto s námi sprosto vybabrali. A k tomu, že aj zlatu korunku nanič hodného kocúra Prajzi vybavili. Boh vie, kýmže ten osedlaný kocúr, naviac vexlem od velmi vysokého německého šlachtica, vojvodu z Braunschweigu (staroněmecky Bruneczwig) dozajista Čehuni vyvexlovali...

Takže milí ideopopletové:

a) vévoda je ryze slovanský titul, používaný starověreckými Slovany. Byl jím vždy volený muž: přímý (první) mezi rovnými a to na dobu určitou: Znalý slovanského práva, vojenské taktiky, umění fortifikačního, znalý geomantie, léčitelství a... mírných kouzel.

Nepočítaje u českých Slávů, od téhož dočasného vojvody očekávanou: výtečně propracovanou signalizací a komunikaci s Bo_jany, později Boga stýry ze Sedlce. Dobou určitou měli čeští, moravští i polabští Slované na mysli trvající stav ohrožení.

Stejnou taktiku zaujímali, skrze nepříjemné vnější tlaky i starověrečtí stařešinové rodu a lechové Staré (starověrecké) Moravy a částečně i Moravy Velké (po hříchu již křesťanské, dršící si sice své starověrecké tradice... a dovolím si tvrdit: aniž mnohdy tuší pravé souvislosti s původním obsahem inspirace.).

b) Braunscheig, staroněmecky Bruneczvig: připomínám ideopopletům, že území v držení SRN, bylo tak málo německé, jako staroněmecké. Jakož i v Praze uměle spletenou "vysokou němčinu", neboť nebylo nízké. Připomínám, že úřední řečí na dvorech "německých" panovníků byla ryze umělohmotná a teprve se tvořící latina. Navíc: Slovo šlechtic je důsledně odvozeno od slova šlechetný! Aniž jeden z raketýrů a vymahačských a vypalovačských band vůbec kdy tužil, co šlechetnost obnáší (mimochodem Lech, šlech je slovanského původu.).

Socha Bruncvíka a jeho zázračný meč, byl prý dozajista získán od krále Olibruse, prý v časech romantických příběhů o rytíři Rolandovi, kterého prý Čehuni také ukradli pracovitým sousedům.

V místech dnešního Karlova mostu (před tím Juditina) byly stáje brunů (bílých koní zvláštní rasy zvaných též prusí - čistí, bílí.), o něž pečovali, mimo osob přímo pověřených, i vzdělaní črtové (Vlchevci znalí zářezového písma). Ti pak, s časem příchozích křesťanů, zmizeli v českých pohádkách, co přihlouplí čertové. Schopní maximálně ošetřovat a kovat koně, či vyorávat, s pomocí biče hromotluka Svatého Prokopa, brázdy na poli. Mimo strašení a kvůli své zoufalé zaostalosti (aniž je stejným metrem povoleno měřit jiným borcům zoufale němého jazyka.), unášející vždy do pekla, jen ty nesprávné. A to až do dnešních dní.

Bruncvík (odvozeno od slovanského brůna - bílý kůň.) skrývá ještě další tajemství: původ českého královského lva. Nedaleko stájí, v místech dnešního Karlova mostu (právě v místě Bruncvíkovi sochy) stávala Perunova svatyně i jeho symbol.

Nedaleko stáje brunů, co Perunových a Svantovidových obřadních a věštících, ale i erbovních tvorů. Když ohnivě opeřený (říkáte, že galský?) kohout a sekyra jsou dalším ezotorickým symbolem. Tak jako Hvězda všech Slávů (Hviezdoslava, Pěrunica (PeRYNCa, princ,Princes, odvozeně princezna) se zlatou hvězdou na čele, byla dcerou Zarji (Lady) a zlatovlasého Pěruna, strážce vždy vítězící pravdy a slovanského Provi, jenž v podobě mohutného orla, z nejvyšší větve stromu života (symbolického posvátného dubu) střežil bezpečnost Slovanů a jejich Provi (Práva), co opeřený archanděl boru - boje. A Slované jej vnímali, jako samo zpodobnění Slunce zářící na denní obloze, skrze svoji Korunu (Koronu), svoji choť Zarju (Záři).

Hallo Friends, dear Prince and Princes (... around whole the world). Do you know it? You are Pěrunič (son of the slavonic Bog Pěrun) and Pěrunica a daughter of the great slavonic Spirit and Arch_Angelo of the graet slavonic (y chromozom Haplo group R1a Arij and Hg R1b Čeltoi, that means the Celtic) God of Rights and Wars - Pěrun? Yes or no? Ask yourself: What is it for a bullshit? May be...

V čase, kdy surové houfy raketýrů a barbarů s kříži na prsou, zkrvavenými zbraněmi, s otrokáři s výběrčími vymyšlených poplatků a daní v závěsu, šířili slovo svého, obětmi zakrvaceného božstva a na svých prolhaných rtech lživý slogan, že: - pro lásku k bližnímu svémuž... tak v těch dobách byla Perunova svatyně rozmetána na prach, Perunova socha hozena do Vltavy, jeho meč skryt. Aby byl i Perun nepoznán ukryt v českých pohádkách, jako Děd Vševěd se zlatými vlasy.

Zbyla vzpomínka, kterou měl vymazat skrze "morovou ránu vzdělanosti" jakýsi Braunschweig (staroněmecky Bruneczwig) a nalakované žvásty nezničitelných ideopopletenců, či neposedných Jau_Ďauro nácků, nazývajících esotorická tajemství svých někdejších starověreckých předků, opelichaným "čehunským kocúrom"...

Dovolím si na toto téma suže poznamenat: Jedná se o celoslovanský ezoterický symbol Peruna, ochránce slovanského práva a slovanského lidu.

Obličej lva, samo zlaté Slunce, jeho hříva - Zlaté vlasy slunečních paprsků, jeho čiré světlo, jak ranní rosa, jeho okrasa a průvodkyně, jeho Lada a sluneční Záře (Zarja). Sluneční Koruna Pěrunova. Plodný, nikoli pravdoláskovci vykastrovaný lev, jehož zvednutá tlapa s vytrčenými drápy, připravena k okamžité obraně slovanského Provi (Práva). Když i druhá tlapa má moc léčitelskou, skrze životadárné kouzlo ničím nezkaleného slunečního svitu. Perun - symbol čistoty jasného a zlatého Slunce, modrá obloha nad hlavou, rodná země s meandry rybných řek, potoků s živou vodou, s bory šumícími v křišťálově čistém vánku. To je rodná země s pitnými studánkami. Nikoli odkalovými žumpami cizích nadnárodních spolků. Nikoli nesvéprávná EU kolonie, plná tunelářů a idiotských dluhů, dovozených jedů a zahnívajícího svinstva.

A původní starověrecká inspirace moravské, svatováclavské i slezské orlice? Jako všechny orlice slovanských rodů: původem příměru je: Lada, žena Perunova - sluneční Záře, matka a ochránkyně slovanské země, rodů a jejich provi, navi a javi. Ochránkyně i zastupující matku Zemlji.

Nad vším Perun strážce a obránce, v podobě strážícího orla (A plamínky na Václavově orlici? Německé právo vypalovat vesnice, aby bylo zřejmé, že se vazal německého náčelníka již blíží ke dvoru náčelníka?). Český kníže Václav nebyl, ani nemohl, z pohledu platného slovanského práva, být vazalem někoho.

Odvozeně všichni neslovanští orlové (symbol Peruna), galští kohouté i všeliké vyzáble roztažené říšské GM holubice, či jinak zakamuflování holubi války, jsou podvodem, neboť se zcela prokazatelně chlubí cizím peřím. Aniž jim nebylo stydno chlubit se i další symboly slovanského a českého starověrectví.

Tak to je vše, morová ráno obecné vzdělanosti: To je ten pravý význam bruna a Českého královského lva. Lev bojující s drakem. Slunce za vás bojující a vítězící.