Upozornění:

© All rights reserved.

V časech Marobudových, po jehož sídle Marobudum stále pátrám, byl vojevůdcem pseudo germánských Cherusků Arminius, syn knížete Segimiera.

Také on, v časech svého mládí, tak jako Marobud, rovněž pobýval jako rukojmí v Římě. Tam si zřejmě osvojil nejen základy primitivní latiny a získal i povědomí o cílech tzv. Římské říše, ale dokonce sloužil v římské armádě u podpůrných legii. K ruce Publia Quinctilia Vara, místodržitele Římany nově zřízené provincie tzv. Horní Germania. Nebudu prozatím hovořit o jeho velkém podrazu, kterým zničil několik elitních římských legií, nýbrž o jeho pravém původu a dalších podvodech evropského dějepravectví:

Nezávislá historie podivně závislé Evropy

Víme vůbec odkud vítr fouká? © Zdeněk Patrick - Praha 2011

Nezávislé dějiny slezského, lužicko srbského, českého, moravského a slovenského národa v podivně závislé Evropě...

Jeho otec Segimier (vsego Sejimier, Sedži mier, rozuměj "Sežni" Žigom mier), kníže kmene údajně germánských Cherusků, se jménem, s nímž by se pyšnil lecjaký starověrecký Slovan. Mier (svět, vesmír, viz Vjes mier). Spíše však vrchní starověrecký obřadní vlchevec obřadu Soroki věštění z letu ptáků, jenž v čele obřadníků praktikoval obětní žertvy žigom (žehem).

MИР - svět

MÏP - mír

MÆÏР мǽїр (čti cca: maejr) staroslovanská míra času, odvozeně plošná míra - majer)

Již zavádějící slůvko "germánský" bezpečně signalizuje slovanský kmen jednotného slovanského jazyka. Nyní nezbývá, než odhalit, co se skutečně skrývá za názvem "Cheruskové". Samohláska "Ch" zřejmě skrývá jednu z měkkých slovanských hlásek, pro které umělé a nepružné jazyky neměli odpovídající hodnotu. S největší pravděpodobností "Š" nebo "Č", nebo také C s měkkým jerem, Všeruskové, Šeruskové, Čeruskové (Viz Boruskové - Borusije). Základem slova se zdá být jednoznačně slovanské "rusí" (...ruskové), i když se může jednat o slovanský kmen Chorvski (Chorvaski) - Chorvaté, kmenový svaz z něhož pocházel i malý řipský výsadek praotce Čecha.

Název "Cheruskové" fonetickou podobou připomíná rovněž chaldejskou odnož věštích vlchevců - haruspiky. V českými starověrci nazývanými soroki - Cъpokї, kteří své vlasy i obličej, v časech posvátných vytržení, barvili červenou hlinkou, či krví, na znamení, že není vhodné ružit starověrecké vlchevské obřadní bardy v jejich posvátném "vytržení".

V této souvislosti může být vysvětleno i podivné vyváznutí životem samého Jaromína v bitvě na planině Idistavisja, prchajícího po porážce skrze pomocné slovanské družiny římských legií - v obličeji pomazán krví. Co nedotknutelný slovanský zřec (žrec)?

Již samotné jméno Armín, je úmyslně neumělým přepisem slovanského jména, když umělohmotná a právě vznikající latina neměla, či skrze cílevědomé iniciátory podivného esperanta, ani nechtěla mít, odpovídající písmeno pro počáteční slovanské "Ja". Ярoмїн, Jarmín, syn Sejimírův - odvozeno od jména bájného slovanského vládce Jaro (syn bohyně Léto, jež byla doma v Severiji / Hyperboreji.

Téď Jaruna, Jarila, Jaryk, Jura - životný, Jaro - životní energii dávající, viz Jaroslav, Jaromír, Jaromil, Jarmila, Jaruna, Jaryn). Tedy nic, co by mohlo být vnímáno v nějakém vztahu s neslovanským náhledem.

Jak již řečeno válečný střet mezi "Římany" a Jaromínem proběhl na planině Idistavisa.

Idistavisja (Jdi, zastav viz se ? dnes ve správě SRN) rovina na pravém břehu řeky Ezery - Jezery (dnes Vězery) s nedalekými vrchy a lesy, které se staly úkrytem Jaromína a jeho údajných germánských válečníků (džermenů): Jádra tvořeného lidem Chorvasků ze kterého pocházel. Proti nim v předvoji dva galské a dva kupodivu opět pseudo germánské pomocné (týlové) sbory, ve skutečnosti tvořené slovanskými Raetyjci, Vindeliky z Windonýssy a Galy), za nimi opěšalí lukostřelci následováni čtyřmi legiemi a dvěma gardami pretoriánů a specialisty na ochranu Germanicuse (osvojený syn nyní již císaře Tiberia). Za nimi další čtyři legie následované lehkooděnci a lukostřelci. A proti nim se vyřítili z kopců a lesů Armínovy válečníci. Ti byli napadeni jízdou z boku a jízdními lučištníky Lucia Styrtinia ze zadu

Planina Idistavisa - Idistavisja:

Idь - jdi

Sta - stav, postůj, zastav

Vi - vis, reálný vjem (pro_vi, ja_vi, na_vi)

Cя (sja) - zvratné zájmeno se

e - na počátku slova se čte jako Je

Že i tato tato oblast byla kdysi zdávna osídlena Slovany a bratrskými Celtoi, vyplývá i z názvu planiny u řeky Jizery (Věsery) Idistavisja: Jdi, stav a viď se. Jdoucí, zastav a rozhlédni se, neboť v kráse všude kolem můžeš vidět sám sebe.

26. května roku 17 n. l. slavil Germanicus v Římě svůj triumf "nad Chorvasky, Chatty (Hady), Angarivarii a dalšími, pro jistotu nejmenovanými, kmeny, které sídlí v oblastech při Labi", aby poté převzal velení vojska na východě římské říše.

Nyní se opět podívejme blíže, čemu všemu se dnes rovněž říká "germánské" kmeny. Mezi něž prý patří i kmen AngariVario, nad kterými 26. května roku 17 Germanikus oslavil v Římě své slavné vítězství. O Chorvatech byla již řeč, nyní co se skrývá pod germánským kmenem AngariVario, když opět slovo "germán" naznačuje, že by se rovněž jednalo o slovanský kmen, společného jazyka. I když:

Angaria (latinsky) - poddannost, poddanská povinnost, trápení, robota

Variö (latinsky) - různí, rozmanití pestře obměňovaní, když "ario" může být neumělým přepisem slovanského "arij, orátaj, oráč" odvozeně též hospodář, polnohospodář. Y-chromozomu Hs R1a Arij (slovanský) - Starého světa Rasy (Rasenie).

Nebude rovněž na škodu si připomenout, že základní vojenskou taktiku Říma, při drancování cizích území, používají i současní protagonisté a abonenti světovlády. Spočívá ve zničení potravinové soběstačnosti a ochromení chodu infiltraci domácího obyvatelstva multi kulti směsí. Tvořenou otroky, propužtěnci, vojenskými vysloužilci, či někdejšími gladiátory a nasazenými úředníky. Ale i ve vynuceném a opakovaném masovém vysídlování původního slovanského obyvatelstva.

Neznám jediný slovanský rod a kmen, jenž by se sám od sebe nazval džermen (ujařmen) Poddanským a pestře různým. Napadá mne snad jediná schůdná varianta Hun_angaria (Hungaria). Ale i ta je odvozena z ryze slovanského U_hor, U_gor.

Hermundüri další údajně germánský kmen sídlící mezi Durynskem a Labem

Hermes: Bůh obchodu, düri dürë , neobratný, necitelný - tvrdí latinsko - český slovník str. 153.

Dürus - tvrdý, krutý, necitelný,nepoddajný, zlý.

Výsledně by mohl být kmen Hermundüri pestrou směsicí zlých a krutých obchodníků, zřejmě otrokářů, kteří se přechodně, jak bylo zvykem této entity, usadili přímo mezi slovanským obyvatelstvem (Sídlícím mezi Durynskem a Labem).

Durynkové - původně ještě za času knížete Neklana snad slovanský kmen, se mohli "těšit", že jednoho krásného dne rovněž vstoupí, jako další nezaznamenaná oběť, do důmyslně sestrojeného římsko "germanského prostoru". Ač původně svobodní a doma.

Poznámky pod čarou:

Galové, přesněji Celtoi, nositelé y-chromozomu R1b.

Vindelikové - Vendaliové, nositelé R1a (slovanského) příbuzní severských Vandalijů (ze slovanského kmene Svévi R1a (slovanské) - z nové Sverige (či Sverije) a části Slovenska.

Rayeta - Zářící - Původní rozsáhlé území v dobách Starého světa, které po planetární katastrofě osídlil kmenový svaz slovanských Nýšanů (Nýsů) a Bojovníku Jary (Bojanů - Bojů), Část sousedící s územím zvaném Windonyssija byla rovněž vyhlášena římskou provincií.

Lucius Styrtinius velel jízdním lučištníkům vyzbrojených luky a lehkými oštěpy. Což je typicky slovanská výzbroj. Jméno Sviento Stýr_týnský: Stýr - obřadní bojovník Boga stýra - Svantovida Svatého světla).