První aktualizace článku Divoká Šárka: dnes 20. dubna 2011

Upozornění: Čtvrtý den úplňku, úterý 19. dubna 2011 čas 23:58 narudlý úplněk relativně nízko směrem k jihu, obklopený chemtrails z letounu nalétávajících na myšlenou trajektorii Měsíce, cca 1 procento v horní části zprava nepatrně méně světlé. Nepatrné rozdíly: první den v méně osvětlených okrajích byly:

Asi jedno procento. druhý den však nikoli. Třetí den úplňku pohasla svítivost a tak skrze znečistění se zdál být pravý úplněk nepatrně narudlý.

Následující článek o Divoké Šárce je součástí cyklu zahleděného do pátrání po původních pramenech odhalujících skutečnou, nikoli multi kulti zpacifikovanou a zprůměrovanou historii naší rodné země. Zároveň bude průběžně doplňován o další texty, obrázky, odkazy na příslušnou literaturu i studijní elektronické fondy knihoven.

Soutězka Džbán... na tomto článku se stále, ač líně bude pokračovat. Včetně úprav mých možných chybných úsudků...

Zároveň prosím, aby ten, kdo může, mapoval skutečnou historii, vzkazy předků i legendy svého kraje. Je dobré vědět odkud a kam jdeme.

Je jim cizí pravda i základy služného vychování...

Víme vůbec odkud vítr fouká? © Zdeněk Patrick - Praha 2011

Nezávislé dějiny slezského, českého, moravského a slovenského národa v podivně závislé Evropě...

© foto smit.wz.cz ©ZŠ

Protože mé vzpomínky na Šárecké údolí byly více než mlhavé a většinou ve spojitosti s Minehavou a Osadou Havranů z dob lovců mamutů, tedy očima Eduarda Štorcha, zahrnul jsem, po "Závisti" a Prokopském údolí, do svého pátrání, kvůli osvěžení vzpomínek i na "Staré pověsti české" pana Aloise Jiráska, mimo výletu prstem po mapě, předběžné, v čase informační exploze, seznámení se se všemi dostupnými prameny, abych prohloubil vydatné mělčiny svých vědomostí i o této lokalitě.

Bohužel se většina webových stránek spokojila s konstatováním, že již od dob neolitu (rozuměj v čase "lovců" mamutů, Minehavy a Osady Havranů) - se zde nacházela ("mimo pohostinné prodejny hamburgerů" a pravděpodobně i stálého subdodavatele neolitických skrčenců.), pradávná osídlení, potvrzená archeologickými nálezy zvířecích kostí. Později skrze pohřby, již zmíněných skrčenců a ještě později prý popelnicové pohřby tzv. laténského osídlení. A někde tam prý, na okraji Prahy, bývalo, dnes dobře ututlané slovanské hradiště Děvín (Djevice). jež svojí rozlehlostí a bohatými nálezy, motivovalo něčí myšlenku, že zde byla možná křižovatka obchodních cest.

Výzkumní prodejci neznačkového zboží ve službách otrokářských svazů?

Začal jsem tedy pátrat po dobře utajených, již výše řečených bohatých nálezech. Nikde nic, jen velký tunel i ve vyhledávačích. A hladově čekající prázdné stringy, které pohltí Vámi napsaný profil, aby Vás vzápětí, jak močálové bludičky zavedly do internetových bažin, ve kterých prý naleznete vše, co právě hledáte...

V časech, kdy antivirové programy "nevirují", vyhledávače nevyhledávají a mikroprocesory mého PC pracují na plné obrátky, nikoli však pro mne. A to hned v několika desítkách kamsi odesílaných kopií, skrze konspiraci mých klavesnicových počinů.

Aby ukrádali banskterům z našeho "společného koláče" :=)), nebo uměle vymodelovaný průšvih, s vizí servisních služeb Oceánie důkladně a protiústavně se nekonečně hrabajících v ryze soukromém majetku?

A při té myšlence jsem se, prodíraje se bažinami a houštinami bodláčí Inetu, vydal za dobře utajeným hradištěm v Divoké Šárce, snažíce se zjistit, jakým způsobem probíhal archeologicky výzkum, o němž padla letmá zmínka. A tu jsem si vzpomněl: I vydal jsem se nejen na stránky Inetu, abych zjistil za jaký konec tahá současný germánský živel Ministerstva vnitra - skrze časopis "Veřejná správa", prý při vládě ČR:

A hle:

"Stopy germánského osídlení pražského území lze v archeologických nálezech sledovat až do druhé poloviny 6. století, tj. - jimiž jsou avarsko-slovanská opasková kování ze šáreckého hradiště a ze Smíchova a byzantská přezka z Košíř?.

Omdlel jsem z jedinečného přívalu nadšení!

Úžasný mentální skok a tak v krátkém časeš To by mne skutečně ani ve snu nenapadlo.

Začnu tedy servilně pátrat po neexistujícím germánském osídlení dokonale zprůměrovaných EU dějin slovanských národů? A navíc, nakolik avarsko tatarského, než slovanského podílu na opaskovém kování bylo vyrobeno v "avarsko šáreckých" hutích?

Vzhledem k faktu, že tato lokalita úzce souvisí s čistě slovanskou R1a DNK, která nikoli, že by právě dorazila v Idioty povoleném 6. století, ale kvůli obraně země, zahájila fortifikací země v návaznosti na pevnosti bratrské R1b (Celtoi), skrze nedaleká osídlení v Pražsku:

Levý Hradec, Budeč, Sedlec a jiné, ale i opevněné hradiště poblíž ordálního pole na Turče, tedy vesměs hradiště sehrávající dominantní roli při obraně před nevítanými franko-raketýry neurčitého Y chromozomu a hlavně neurčitelné Haplo skupiny.

Ač v čase tuhé rekatolizace a vymýtání mozků a usilovném ponižování Českého národa, upadající v dobře utajeném zapomnění.

Až tu náhle, když jsem, skrze vyspělý materiál MV, již zcela propadal trudnomyslné myšlence, že by Šárecké hradiště nemuselo být rodištěm, či dokonce hlavním stanem samotného Vůdce (Vzácné krevní haplo skupiny E1b1b, jež je v Evropě velmi, velmi vzácná, a kterou se pyšní celých 50 - 80 procent obyvatel severní Afriky.), ale naopak avarsko mongolského Chublajchána Bajána zřejmě Y - DNK haplo skupiny Q, či T (kterou nikde v Evropě, v potřebném množství a určeném čase vůbec nenaleznete, i kdyby jste se na hlavu postavili.), jsem konečně narazil na smysluplný web:

http://kramerius.mlp.cz/kramerius), jenž s Norskou pomocí buduje elektronickou knihovnu dobového studijního materiálu (ve formátu pdf), jenž mi laskavě dovoluje prozkoumat i prameny "O archeologickém výzkumu v Podbabě a Šárce", podniknutém Společností přátel starožitnosti českých v Praze. Právě ty, které 11. 7. 1918 věnoval darem pan Josef Antonín Jíra obecnímu zastupitelství v Dejvicích.

Nyní nepatrně odbočím a připomenu méně frekventované detaily páně Ctiradova příběhu:

Nejbližší přítel a chráněnec Přemysla, pan Ctirad z Přední Kopaniny (nedaleko Djěvic v Divoké Šárce) byl v tomtéž čase, kdy dívky bojovnice již čile opevňovaly zličínské Dívčí hrady (nedaleko Prokopského údolí), Přemyslem pověřen urovnat spor mezi sousedy v rodných Kopaninách. I vydal se okamžitě na cestu s několika svými druhy v ozbrojené družině.

Promítneme-li si však spojnici trasy Vyšehrad - Přední Kopaniny je jasné, že Ctiradova ozbrojená družina jistý čas brouzdala i Divokou Šárkou, nedaleko Děvína č. 1. Zřejmě s úkolem zjistit, kolik dívek je zde zálohou a v jaké bojové síle. Samotné setkání Ctirada se Šárkou je, jak již dříve řečeno, natolik notoricky známý příběh, že se spokojím jen s lamentací nad některými dalšími nekalými bodíky příběhu:

Vyzbrojen mapou i manželkou, nesen legendou o Ctiradovi a Šárce, jsem se vydal, za ojediněle slunečního dne, na druhý konec mého současného světa: do Divoké Šárky.

Zatím netuže, kde vlastně leží studnice nekonečného poznání MV + jednoho z kelto a germanologů, jenž naopak velmi přesně ví, že Šárka je zcela jasně kelto - germánské jméno, čeští vlastenci naopak odvozovali od slovanského Šarý - Šerý. Já jsem na tvrdo přesvědčen a mohu dokázat i původem slečny Šárky, že hojný výskyt zmijí ve zmíněné lokalitě, se zdá být nakloněn mému názoru:

Šarka - srbsky zmije. A ubezpečuji nevěřící, že českou kotlinu obývali v té době, mimo Nysů, Bo_janů typu Celtoi, Chorvatů (podřipských Chorvasků - neboli Chervsků.... To není prosím překlep, ale písmeno "V". Chudě ošetřená umělohmotná latina, ač drze protlačující své nekálé záměry, totiž neznala, či jednoduše - zkrátka programově "nechtěla" znát mnohá slovansky jednoduché písmena: viz Ultava - Vltava, Chorvaski - příští germánští Cheruski atd... ) i Srbové.

Varianta (1): Vlevo nahoře vidíme Přední Kopaniny, odkud vyrazil se svojí ozbrojenou skupinou pan Ctirad směrem dolů, kolem Nebušic a "Dívčího skoku" k Šáreckému potoku. A odtud po úzké cestě k soutěsce Džbán, kam již nedošel. Hnán svých mrzkým chtíčem upadl do osidel krasavice Šárky.

My se vydáváme v protisměru. Výsledně přesně opačným, než pan Ctirad ve variantě č. 1

Ještě letecké, či družicové snímečky téhož území (pramen: mapy - seznam.cz

Některé části soutěsky a Divoké Šárky a Šáreckého potoka jsou na pohled zkrátka uchvatné. Chvíli obdivujeme květenu v buližníkových skalách. Chceme dojít k Dívčímu skoku. Není daleko...

Pokud se nemýlím a Šárecké hradiště bylo součástí slovanského rovnovážného systému Budy, Děvíny, Vráže a Vyšehrady. A jestliže ano, pak s podhradím Djevice, musela svého času pilně komunikovat i soudkyně vší země kněžna Libuše. A přicházíte-li k bráně úzké skalní rozsedliny, či spíše soutěsky, kterou protéká Šárecký potok a která se odedávna jmenuje Džbán, pak si připomeňme, že dle pověsti byla soutěska překlenuta dřevěným mostem, po kterém prý budoucí legenda českých dějin, téměř každý večer, přejížděla z Djevic směrem na Přemyslovské Stadice.

Ty leží na severovýchod od Divoké Šárky (Mezi Ústím nad Labem a Teplicemi) v Českém středohoří, kam směřuje i sám počátek české státnosti v starověreckých dobách. Perličkou může být i poloha dvou skal soutěsky Džbán, přes kterou se prý klenul dřevěný most - protáhneme-li přímku protínající středy vrcholů obou protilehlých skalisek, pak protažená vzdušná čára směřuje do oblasti Stadic.

Soutěska Džbán... na tomto článku se stále průběžně, ač líně pracuje...aby byl průběžně doplňován o další zajímavosti, tak aby byl vytvořen základ smyslupné a použitelné databáze

Již již vím, co rovněž hledám: Svrchní vrstvy s nálezy hutních pecí na výrobu oceli (slitina železa a uhlíku), místní naleziště železné rudy, výskyt vápence nutného pro výrobu již zmíněných opasků, železných nástrojů i hrotů šípů a lehkých oštěpů. Případně vše, co úzce souvisí se zbrojní rukodělnou výrobou kovových odlitků a následovného kovárenského zpracování.

Pokud zde probíhal hojný směnný obchod, pak mne zajímá, co mohli naši předci, přesněji dévy, mimo zlata, stříbra, cínu, medu a kožek, "náročným" kupcům nabídnout. Mimo prostor - k zaparkování příslušné karavany. Poblíž Šáreckého potoka. A nejen Divoká Šárka byla k takovému účelu jako stvořená.

Poznámky pod čarou:

13. prosince 1898 rozhodl výbor Společností přátel starožitnosti českých v Praze věnovat 300 zlatých na archeologický výzkumu v Levohradecka (prováděl p. Jan Soukup), Podbaby a Šárce (v péči M. U. C. Josefa Antonína Jíry), Téhož, jenž 11. 7. 1918 věnoval darem výsledky svých výzkumů jednak zemskému muzeu, druhým dílem obecnímu zastupitelství v Dejvicích. Archeologický výzkum přišel v hodině dvanácté, kdy se zdálo, že skrze intenzivní výstavbu, provozování soukromých továren a lomů, že bude Šárecké údolí zcela zničeno. Aniž bylo možno intenzivněji probádat některá bohatě artefakty dotovaná naleziště.

Také nalezené bronzové předměty byly jen v nepatrném množství, společně s hliněnými střepy, předány do zemského muzea, neboť z větší části se staly soukromým majetkem.

U hřbitovní zdi, při kopání hrobů na Šáreckém hřbitově byly nalezeny v červeně až rumělkovité, za vysokého žáru vypálené půdě se zbytky uhlí, mimo bronzových střepů i bronzové odlitky: dosud nepoužitá bronzová sekyrka s laloky, zlomky srpů, zlomená bronzová jehlice s hlavicí, část krátkého bronzového meče.

Nedaleko pak, mezi hliněnými střepy a kamennými klíny i bronzová jehlice na konci spiralovitě zkroucená. A pod nálezem kamenné dlažby i několik dalších klínů a hliněný přeslen.

Při výzkumech v Podbabě byly, mimo ornamentovaných střepů (na padesát pytlů), nalezeno několik nádob celých i částečně porušených, větší počet šídel, spony, klíč, kroužek bronzový řetízek, a množství železných artefaktů, řezané parohy, kamenných klínů, mlatů a mlýnský kámen.

V Podbabě bylo, v hloubce 2 m pod rostlým terénem, nalezeno sídliště z doby kamenné, aby z větší části zůstalo neodkryto. Množství zvířecích kostí, o nichž se neustále a neoprávněně hovoří v souvislosti se Šáreckým hradištěm na Kozákově, naopak pocházelo z naleziště neolitického osídlení v Podbabě.

Zastavme se nyní u místních názvů: Podbaba je běžný slovanský název z dob nejdávnějších starověrců, předcházejících Přemysla Arije i Českou kněžnu Libuši. Z éry končící "dívčí válkou" V časech raného křesťanství sice ještě tu a tam přežívající. Nicméně fanatickým útokem Sv. Adalberta (Sv. Vojtěcha) a římsko katolické církve na jednotný slovanský a jazyk a slovanské písemnictví, posléze zanikající zcela. Je to pojem označující místo pod blízkým vrchem Babou, Holou, Homolí (možného sídlo Ma Holeny, Velké matky Holeny, či Huleny), zákonité manželky Striboga panujícího povětšinou v protilehlé Dmiechle, či Smiechle). Viz např. název současné čtvrti Michle, či Smíchova.), kde bývaly Baby babící = čarovné a čarující dévy (děvy).

Podbaba (na Praze 6) bývala součástí východněji položeného osídlení (východně položeného od Divoké a Tiché Šárky), zároveň jižním směrem od Levého Hradce, Sedlce a Turče (Turské ordální pole ze starověreckých časů .). Podbaba je rovněž dnešní, a řekněme rovnou: Zavádějící název skalnatého vrchu původně, ale i dodnes nazvaného Baba, jenž se vypíná nad levým břehem Vltavy, jenž se objevil až v 15. století.

Mám dojem, že právě hledaný vrch Baba dal, v dávných starověreckých časech našich slovanských předků, naopak název "Podbaba" široké oblasti dnešních Dejvic a úzce souvisí s výše popsaným archeologickým výzkumem. Rozhodně jsou babící Baby, v přímo spjaty i s posledními aktivitami zasvěcených dév, někdejších družek kněžny Libuše a Vlasty, které nutně musely rovněž projít nedalekou Budečskou školou, ležící opět na severovýchod od Divoké Šárky.

Jiná Podbaba se nalézá na Berounsku, či u Semil atd...

Písemný záznam archeologického průzkumu pana Antonína Jíry, z něhož rovněž čerpám, byl zpracován do elektronické podoby (formátu pdf) díky pomoci Norské nadace.

Odkaz:

https://kramerius.mlp.cz/kramerius

Městská knihovna v Praze

Mariánské náměstí 1

115 72 Praha 1

knihovna@mlp.cz