Když Kostěj Nesmrtelný ukradl lidem oheň, nabírali lidé sluneční světlo do svých dlaní a odnášeli do svých chýší. Mráz však byl tak veliký, že mnozí se s rukama vztaženýma ke Slunci změnili v řady kamenů.

Bohyně zimy a smrti

Nebešťanka, bohyně zimy a smrti, prý modrooká a černovlasá krasavice Morana, sídlila podle slovanských (staroruských) bájí ve svém nebeském paláci visícím uprostřed Irije (Svarga - ohnivá nebesa). Bohyně však žila ve svém krásném paláci zcela osamocena, neboť i bohové se ji velmi obávali. Na pořádané hostiny a přátelská setkání přicházívali jen nemnozí. Povětšinou démoni a zlí skřítkové.

Uražená krasavice Morana rozvinula celou škálu svých kouzel a vyjímečných pohádkových vymožeností, aby se Dažbogovi odmítnutí sakra nevyplatilo. Nicméně i ona časem seznala, že je marnost všech marností vyzrát nad Perunem, jenž úzkostlivě střehl všechny nepromyšlené kroky svého syna Dažboga. Moraniny promyšlené tahy a úskočné ataky na Dažboga byly Perunem vždy včas eliminovány.

Nicméně nic netrvá věčně? Nezměrná krása Morany přilákala i Kostěje Nesmrtelného, jenž ji celkem zdařile navedl k opužtění Dažboga. I stalo se prý v těch časech, že Kostěj Nesmrtelný skutečně krásnou Moranu, jejímu zákonnému muži Dažbogovi, odloudil a unesl do bezrozměrného podzemí, kde se oba milenci ukryli.

Posledním závěrečným atakem krasavice Morany, bylo omámení Dažboga medovinou nasílenou kouzelnými lektvary, aby jej nakonec svými mocnými kouzly přikovala řetězy ve vysokých skalách Alatyru (nejvyšší hory Zlatého slunečního ostrova, dnes beznadějně propadlého v hlubinách Ledového oceánu, co zbytkový podmořský Lomonosův hřbet).

Tenkrát Kostěj Nesmrtelný ukradl lidem oheň i nabírali lidé sluneční světlo do svých dlaní a odnášeli do svých chýší. Mráz však byl tak veliký, že mnozí se s rukama vztaženýma ke Slunci změnili v řady kamenů.

Přikovaného Dažboga v zcela zuboženém stavu náhodně nalezla slovanská Eva, Jeva, Dživa, živa (Jivat (sánskrt) čti Dživat - život, život) dávající, dcera Svarogova, když v podobě holubice (původem z Plejád?) obhlíží krásy Země. A jak už to ve slovanských pohádkách bývá, v okamžení se do Dažboga zamilovala. I proměnila se do své božské podstaty a odnesla si jej do svého paláce v Iryrii, kde jej léčila a léčila. Celý milostný příběh Dažboga a krásné Morany má další pointu. Jakkoliv nelze Kostěje Nesmrtelného zabít, Dažbog se rozhodl, že tak učiní.

Tím, že Dažbog pojal bohyni živu za manželku, navrátil postupně světu ztracený přírodní řád a obnovil se život na Zemi. Objevili se i noví lidé.

Legenda jinými slovy vypráví o původním střetu části božských nágů vedených Dažbogem, jenž po boku svého otce Peruna, právě odrážejícího se svou Zarjou útoky dračího semene při obraně ostrovů Severie, zaútočil přímo na zdroj nesmrtelné síly Kostějů. Ta byla zákrytně skryta pod mnoha kamuflážemi, ač její základní tvářnost spočívala v podobě Zlatého vejce deponovaného na jednom z ostrovů uprostřed Severije. Zničení Zlatého vejce, ústřední životní síly Kostějů vybudí skryté síly a z kosmu (z Měsíce?) je seslán nebeský oheň, jenž může zničit život na této planetě. Na zemi je rozpoutáno ohnivé peklo a vše živé hyne.

Poznámky pod čarou: Morana, Mořena - Slovanská starověrecká bohyně českých Vanů ( bogynja smrti (bogynja čti též bogžynja), někdejší manželka Dažboga unesena Kostějem Nesmrtelným do podzemí.

Dažbog - viz nuselský Bohdalec - Bog_da, též Dadž_da Dagda (Dagdův kotel z irských legend?)

Nij - někdejší božský vládce slovanského podsvětí a otec Zlatogorky, první manželky Dažboga, Nija - Náva.

Kostěj Nesmrtelný - vyzáblý kostroun, též entita Kosčejů stvořená na počátků časů, kdy náš vesmír ještě neexistoval bohem všech bohů Rodem. Kostěj Nesmrtelný je legendární postava východoslovanských kmenů. Snad i tentýž, který způsobil v dávných dobách v původní vlasti Slávů (Vanů) smrtelný mráz. V Severiji, na jednom ostrovů nazvaném Alatýr, Bílý kamen spočívajícímu dnes na dně oceánu.

Starověké starožitnosti Slávů?. ve formátu pdf (zabezpečeno heslem) cca 260 Kb