Prosím, aby následující články nebyly považovány za nic jiného než amatérské postřehy. Nemám, mimo svá soukromá historická bádání, žádných vědeckých důkazů pro jednotlivá tvrzení. Je na čtenáři, zda mu jsou mé úvahy názorově blízké, když tuším, jak je to obtížné.

...a doktrína paulinizmu...

© Zdeněk Patrick - 2009 Praha

Kdo pozoroval jedinečnou spolupráci ochranky Baracka Obamy, jenž se vydal po svém projevu na neformální setkání s pozvanými hosty, muselo mu zatrnout.

Zvláště vychrtlý terminátor po levici hlavního protagonisty pražského setkání, s pohyby a mimikou dravce, jenž postřehne jakýkoliv nepovolený pohyb, jakékoliv hnutí mysli, pracoval způsobem, jež dával jasně najevo automatizovanou profesionalitu, jakoby z oblasti biorobotiky. "Ukažte okamžitě ruce, chci vidět vaše ruce?" nebo následuje okamžité uštknutí?

Jako ze známé fašistické sci-fi: "Dejte okamžitě ruce do "žlutých kruhů" Buďte dobrý!?

Když i ostatní "Mans in Black" splňovali všechny mé představy o filmové přátelské návštěvě "Vládce světa".

Nicméně i to chápu: Zkrátka jiná země jiný mrav.

Nicméně pravdivý odraz obrázku možného budoucího světa, v němž asi nebude až tak lehké si beztrestně a neočipován vyrazit, nedej Bože - bez povolení - "na pivo".

Je jen otázkou času, kdy se ministři státní nebezpečnosti mnohem bezvýznamnějších státečků rovněž shlédnou v podobně zpupném, ale velmi disciplinovaném barbarizmu a nastolí nám, mimo tuhý režim, i jiné vymoženosti Zlatého věku lidstva.

Jakoby spirit Adolfa Hitlera vítězně pochodoval v semknutých řadách s bývalými nepřáteli. jež ve skutečnosti nebyli zřejmě jeho nepřátelé.

Tehdy nás může pronásledovat neodbytná myšlenka: Kde sakra? se stala ta strašlivá chyba?

A když po čase nabýváte dojmu, že svět je jakoby vytržen ze svých základů a časové kauzality, začnete pátrat po příčinách. Čas rozbitý na tisíce a tisíce střípků poslepovaný amatérskými břídily?

Nebo si naopak nemyslíte vůbec nic a je vám to jedno. Nic si z toho nedělejte. Váš svět má dozajista jiné hodnoty, které vám závidím.

Pokud však začnete přemýšlet o relativitě, o prostupu časem, či vzájemně zaměnitelné shodnosti časových linii, či i o možných přidružených paralelních dimenzích, o cestách s časem - s cílem vykolejit svět na jinou časovou linii, jste ztracen. To je totiž zatraceně nepřehledné bludiště, v němž si matrix systém zejména lebedí. Nasílen vizí TV seriálu typu "Návštěvníci", jehož nevyzpytatelnosti jsou možná možným zdrojem nynějších problémů. Přičemž jakákoliv oprava minulosti má katastrofální následky v budoucnosti. Odkud prý možní návštěvníci přicházejí s cílem napravit chybu, kterou nelze beztrestně napravit.

Ale protože jsme ve vývoji lidské společnosti dospěli až do těchto konců a některé z nás napadají, v docela šíleném světě, i šílené myšlenky, není jiného zbytí, než sledovat vývoj ve kterém, mimo tisíce dezinformací, nejsou pravdivé zprávy povoleny.

Divné?

Nikoli však skutečnost, že vývoj lidského společenství, v jakékoliv historické konstelaci, je záměrně vykládán účelově nepřesně s horečnatou snahou přetvářet fakta vždy a jen v neprospěch lidství a skutečné historické reality.

Když vše velmi zjednodužím: Oslavované množství surově vyvražděných a vyvražďovaných národů dosahuje k dnešnímu dni neobyčejných, pro někoho i chlubných rozměrů.

Jinými slovy: Byla to skutečně jen hra o moc k potěše vítězů a jejich válečných her? Funkční doktrína o dětech, jež se již nikdy nesmí narodit z těch, kteří byli usmrceni ve vyvolaných válkách, honech na čarodějnice, křížových výpravách, hladomorech i smrtících nákazách? Již nikdo z nich prý nikdy nesmí, v souladu s vítěznými plány bezmezného loupení, cokoliv ovlivnit. Vyjma smutných vzpomínek vlekoucích se kosmickým prostorem za touto planetou, jako smutný ohon nepodařené komety. Podivné, imaginární, avšak vše inspirující nefyzikální pole.

A nedělejme si velké iluze o kvalitě vítězného a přisluhujícího zbytku. Možná právě proto se vždy, po řádně vydařeném masakru, řítíme po zcela jiných časových liniích, než bychom mohli a chtěli. A očividně s narůstajícími pasivy.

A tak, jak se lokální a individuální časové linie propojují v jedinečné planetární imaginární planetární pole, již nikdy nepochopíme, jaká jedinečnost propojení návazností jednotlivých časových fraktálů byla skutečně ta optimální a správná. Zbyla jen marná, či planá naděje, že to již nemůže být horší.

Mnohdy postačí i nenadálá smrt dominantní postavy, žijící v lokálním časovém fraktálu, z pohledu světové časové linie, zcela zanedbatelného významu? Viz Václav III.

Jakkoliv nepříjemná událost, zapříčiněná zájmovým uskupením, vynesla do řad našich předků, ale i širšímu okolí, nejen výjimečnou osobnost Karla IV, ale i Jana Husa. Se všemi následnými ději, jež se staly součástí nejen naší národní karmy, ale skrze vyhlášené křížové výpravy i osudem velké části Evropy. A již se řítíme po linii, jejíž shodnost se směrem předchozí linie je nanejvýš sporná a zaměnitelnost očividně nemožná!

Když opětný průnik dvou časových fraktálů s rozdílnými hodnotami (Staroměstské náměstí v roce 21. 6. 1621) byl v jasné konvergenci z jedním z průniků téže kadence odehrávající se na Moravském poli. Nám zbývá stále tatáž zhola zbytečná otázka: "Co kdyby?"

Měly bychom zjistit kdo s kým. Protože stav trvá. Otázka "proč" je totiž zcela jasná: Někdo je ve své nejvlastnější přirozeností nucen "stále pochodovat směrem na východ".

Otázkou je, zda to není součást rafinovaného IQ testu.

Resumé i této úvahy spočívá v domněnce, že žádný časový fraktál není méně významný, než ostatní. Stručně shrnuto: žádná lidská bytost, v určeném čase a prostoru, není zanedbatelná. Její naplněný, či naopak nenaplněný osud se projeví v rovnováze, či naopak v nerovnováze průniku všech časových linií, jež od počátku věků provázely tuto planetu.

Nevážení si lidské bytosti navyšováním nerovnováhy (mučením, zabíjením, pronásledováním, vykořeněním, ponižováním atd.) ve prospěch druhé spěje k navyšování nerovnováhy. až nastává ten čas, kdy vše je již tak divné, že to není vůbec divné.

Přesto nemusí být pravdivé mé původní úvahy, že již nikdo, kdo sešel násilnou smrtí při masovém vyvražďování, či jen jako odhozený bezdomovec, již nemůže, včetně již nenarozených děti, zasahovat do dalšího vývoje lidského společenství.

Což je naopak pole pro působnosti paulinistické doktríny, jež však platí pouze v případě, že lidský duch neexistuje a nemůže být tudíž součástí vyšších dimenzí. Aniž žije v symbióze z materiální lidskou podstatou v tří rozměrném časoprostoru.

A protože naděje umírá vždy poslední, objevují se mezi námi ti, kteří hovoří o životě před životem, o životě před zrozením, i o událostech mezi zrozením a smrtí, ale i o životě po smrti. Což je v časech všeobecného očekávání konce konců zajímavý jev.

Když nic jiného.

Kdosi nazval fraktálové průniky časových linií - křižovatkami dějin. Tyto průniky jsou bodem setkávání se individuálních časových cest a setkávání se všech zúčastněných v daném časoprostoru. A protože s jídlem roste chuť, původní devastační program a přetrvávající zájmy, počítá že z bodu setkání zaměnitelných časových linií vyjdou jedni, zatímco druzí naopak nemají jiného pokračování. Ani v dětech, či dětech jejich dětí. Jejich jména (sémě) budou vymazána

Velkou slabinou, ale též jedinečnou vymožeností lidstva jsou tedy zdravé vzdělané děti. A právě tam zaútočili ti, kteří v závěrečném časovém průniku hodlají odejít z bodu setkávání se, jako vítězi.

A odvozeně od tohoto poznání může být již jasné, že tím vítězem nemá být celé lidstvo. Právě tehdy vše směřující k tomuto bodu netětí zbývající čekatele a dávají to jednoznačně najevo.

Jakkoliv máme dvě, možná tři tajemství. Z části pesimistická, neboť praktickými vítězi závěrečného bodu setkání, nejsou ani pomyslní vítězi.

Neboť sám počátek všeho našeho konání i samotný průběh byl vadný.