Země zlaté hvězdy Margity - Hvězdy všech Slávů - Hvězdoslavy

...i pří úmrtí kněžny Ludmily?

Nezávislá česká historie © Zdeněk Patrick - Praha 1988

Není snad státním tajemstvím, že staleté francké snahy o podmanění si slovanských území, povýžil Heinrich der Vogelsteller na neobyčejnou úroveň, když pro své programové vyvražďování Slovanů proradně používal, rovněž jako jeho předchůdci, logo "o šíření Boží lásky k bližním".

Po celý průběh českých dějin se setkáváme s jeho univerzálně použitelným dílem, které se projevuje papouškováním nesmyslů podstrčených skrze římsko katolickou církev, skrze objednané náboženské legendy inspirované vůdčím systémem řezenské a pasovské marky, vždy plnící jen požadavky svých velkoříšských panovníků.

Včetně masové výroby falz tzv. "historických dokumentů", jež mnohdy slouží dodnes, aby jednak mátly stále méně a méně pravdivě informovanou veřejnost, ale zároveň pragmaticky dokumentovaly, v okamžiku odhalení, špinavou hru římsko katolického kléru německého jazyka, pro něž šíření "Pravdy a lásky k bližnímu svému" hrálo vždy roli podružnou a mnohdy obtěžující.

Protože čeští i moravští panovníci a Slované vůbec, vždy tvrdě hájili svoji nezávislost, nelze než připomenout, že němečtí panovníci se naopak vždy snažili o jakoukoliv jinou formu ovládnutí slovanského prostoru. Tedy zejména skrze německé kněží římsko katolické církve a příslušné agenty řezenské (české) pasovské (moravské) a srbské marky.

Ti si v rámci Christianizace postupně usurpovali množství jim nepříslušejících práv, mezi něž patřilo zakládání německých klášterů na starých slovanských územích, se stále "samovolně" rozšířujícími se pravomocemi. Do nichž spadalo i vedení matrik a kronik. Součástí této činnosti pak byly zápisy historicky "důležitých" zpráv v latině a zápis příslušných datumu římskými číslicemi, jejichž jednoduchá podstata umožňovala pravé "čáry a máry" ve falšování. Kupodivu vždy v neprospěch slovanského plemene.

Nyní předložím jeden z mnoha důkazů o těchto zavrženíhodných praktikách, jež se, vedle ničení slovanských písemností, německými panovníky inspirované, katolickou církví praktikované, jež bylo i nedílnou součástí úporného vyhánění slovanské liturgie a vzdělanosti. Když falšování historických datumů bylo a stále ještě je, součástí jejich zbraňového systému. Prozatím se v této části nehodlám probírat podivnými okolnostmi smrti české kněžny Ludmily. Mým prvním počinem bude jednoduchý důkazový rozbor a propočet skutečného datumu dne smrti kněžny, jež bylo církevně klamně stanoveno na 16. září, neboť i 15. září může prozradit Velký podraz.

Ve svým výpočtech se odvolávám na informace v příloze: Kalendář Slávů.

Přičemž při počátečním výpočtu použiji rok zavádění Gregoriánského kalendáře tedy 1582 n. l., jenž zároveň určuje výchozí rok, ke kterému se výpočet Gregoriánského kalendáře vztahuje:

10 * 125 = 1250 roků

1582 - 1250 = 332 n. l.. Tímto počtem zjistíme, že původní přepočty datumů se ve skutečnosti dotýkaly počátku roku 332 n. l., tedy Nicejského koncilu, jakkoliv pro přesnou dataci a kalibraci sehrál dominantní roli rok 525 n. l. Nicméně následující vzorec přepočtu datumů, při přechodu z julianského na gregoriánský kalendář je platný i dnes:

Δn = c - (c1/4)^2

c - počet celých století od začátku letopočtu

c1 - nejbližší celé století dělitelné beze zbytku 4

9 - (8/2) -2 = 9-4-2= 3 dny, které je nutné k vypočítávanému datumu přičíst

Byla-li tedy kněžna Ludmila, podle katolické církve, zavražděna 15. září 921, pak tvrdím, že kdosi v jejím případě úmyslně nepřepočítal astronomické (starověrecké) datum této smutné, nicméně významné události. A nejen na kněžími vynucovaný Julianský kalendář, ale co je na pováženou, ani přepočet na kalendář Gregoriánský. Naopak nechal původní nepřesné datum juliánského kalendáře.

Na upřesnění této informace dodávám, že starověrečtí Slávové se řídili podstatně přesnějším slunečním a měsíčním kalendářem, kde i východy Siria sehrávaly dominantní roli. Nebovidové a příslušní vlchevci přesně určovaly dny Svantovidových oslav připadajících z dnešního pohledu, vždy na ranní svítání 28. září. Den zástupné Svatovidovy oběti a to vždy v místě, kdy se první svaté sluneční paprsky dotkly matky zemlji.

Neuvážuji-li další proradnost - úmyslné posunutí tohoto pro Čechy významného dne na následujícího 16. září, neboť římsko katolické církvi německého jazyka se prý nedostávalo volných dní pro dalšího světce.

Lehce dokáži, že skutečný den smrti kněžny Ludmily je tentýž, co den úmrtí knížete Václava, tedy 28 září. Den Velké oběti sedmiletého cyklu posvátného Orákula.

15. září - den smrti údávaný římsko katolickými analysty

+ 3 - viz vypočítané dny

+ 10 - počet dní o které byl kalendář v roce 1582 povinně posunut o 10 dní

28. září - výsledný den smrti české kněžny Ludmily.

Jinými slovy: Přestože Slované slavili i v den smrti kněžny Ludmily Svantovidův svátek, tedy z dnešního pohledu 28. září, zmatky nepřesného Juliánského kalendáře a přechod na Gregorianský kalendář, umožnil církevním falzifikátorům, a to i po rekonstrukci kalendáře, odečíst 13 dní a ponechat zmateční datum 15. září. A navíc tento pochmurný den lehce přesunout, prý kvůli přebytku svatých, až na 16. září. Aby se za tisíc let zcela zapomnělo a umožnila se tak další církevní falzifikace - tentokrát v určení roku smrtí Sv. Václava. Z roku 928 (ale postupně i roku 929, 933 atd.) až na dnes katolickou církví a mediální prostitucí propagovaný povinný rok 935 n. l.

Proč by to vlastně dělali?

Malé strpení. Zakrátko se vše dozvíme v dalších kapitolách nové knihy zabývající se starověreckou historii českého národa, tentokráte o falzifikaci skutečností v případě úmrtí knížete Václava.

Každopádně si pamatujme velmi důležitý historický fakt, že kněžna Ludmila byla zavražděna nikoli 15. září, ale až 28. září 921. Na den přesně bude za sedm let zabit i její vnuk český kníže Václav.

Neboť 28. září je horká stopa vedoucí ke skutečné pravdě nejen o dění před více než tisíci léty, ale i jako součást důkazového řízení o lžích směřujících do dnešních dní. Prozradím jen tolik, že falšování těchto, pro Čechy tak důležitých datumů, se děje ve vztahu k dlouho utajované příčině i datumu zkolabování Jindřicha Ptáčníka, jehož smrt, či nemohoucnost, byla utajována více než osm měsíců.