Protože nemohou jinak?

glosy © Zdeněk Patrick 2008 Praha

Žiji pravděpodobně v jiném, stále k stávající realitě opačně polarizovaném světě. A to již pěkných pár desetiletí. Nezavině. Prakticky od mé adolescence. Jako možný třídní nepřítel jistého, hravě ze země vydupaného, třídního nepřítele.

Na jedné straně budování pozlacených zítřků končící prý slavným šach matem od bohatýra Havla, když myšlenku "Havel na hrad" prý objevil jako první, zcela prý samovolně pan Kocáb (Jakkoliv mne kdysi uchvátil, pro komunisty radostně zdrcujícími hudebními produkcemi).

Přidám-li davové děkování humanitárnímu bombardéru a oslavný film jak občan Havel k prezidentství přišel, pak musím přiznat, že jsem se svými názory, jako vždy, zcela vedle a mimo programovou mísu.

Sečtu-li navíc vymoženosti, ke kterým jsme se dopracovali skrze programové lži výtečníků výzkumného prognostického ústavu a jejich sofistikovaně připravovaných černých koní, al Kajdu a mediálními prostituty propagované přírůstky zoologických zahrad, pak přiznávám, že je můj antagonistický přístup k stávající realitě katastrofálně zcela prost kladných pocitů.

Pokud nežiji v divné paralelní dimenzi, kde zůstala pravda pravdou a lež lží.

Tato prostá úvaha vychází pro mne z jednoduchého faktu:

Psal se rok 1980 a já jsem pracoval v jednom nepříliš významném, nicméně kádrově skvěle obsazeném podniku. Bylo to 9 let před slavnou Velkou Sametovou Revolucí.

Tehdy měli komunisté jako vždy velmi veledůležitou schůzi, z níž se tentokrát vraceli s širokými soudružskými úsměvy, aby dali hlasitě najevo, že americkými imperialisty brzy skoncují. Důvodem rychlého konce zahnívajícího kapitalismu byl prý nestydatý požadavek imperialistů okamžitě ukončit budování a předat moc opozici.

Tehdy jsem z úst soudruhů poprvé uslyšel jméno Havel, jenž se má stát v nově ustavené společností prezidentem Československé republiky, jež má být rozdělena, tak jak se ostatně i stalo.

Rovněž zpěvačka paní Marta Kubišová se má vrátit na pódia v časech, kdy bude ustavena spotřební společnost s armádou nezaměstnaných.

Právě armáda uměle nezaměstnaných velmi a viditelně soudruhy pobavila.

Soudruzi byli tenkrát velmi optimističtí, neboť se na téže schůzi dověděli, že spřátelení generálové mírových raket dalekého dosahu mají novou účinnou zbraň, jež odstraní ochrannou ozonovou vrstvu nad Bílým domem a Wall Stratem a tvrdé záření zahluší nic netušící kapitalisty (Ozonová díra se mediálně objevila až v roce 1986).

Později, krátce po 17. listopadu 1989, jsem zcela nenáhodně a hlavně nevyžádaně viděl zdávna připravené seznamy pracovníků, většinou bez stranické příslušnosti, jež mají být v nejbližších dnech vyhozeni z práce. Seznamy zpracované odborníky podnikové KSČ ve spolupráci s místní odborovou organizací. Podle níž pak komunisté, nyní v rouchu občanů vedoucí podnikové OF systematicky vyhazovali mé kamarády na dlažbu. Společně s těmi, kteří toho o místní komunistické organizaci a jejich praktikách věděli příliš a odcházeli téměř za mlada do zasloužených, nicméně předčasných důchodů.

Když zapomenu na mediální zprávu v příloze Práva o rozdělování Československé měny na českou a slovenskou, jež byla, na popud nejvyššího vedení Komunistické strany, prováděná příslušnými odborníky ČSNB v Bavorii Bank (NSR) a to již v roce 1986, pak mé největší překvapení mne čekalo právě 17. listopadu 1989. A všichni mí přátelé nyní vědí, o čem je řeč v souvislosti s mým kádrovým profilem: Toho dne mi bylo oznámeno, že jsem se stal, ach můj Bože, ze dne na den, nomenklaturním pracovníkem.

Na podkladě již zmíněného seznamu politicky nespolehlivých nestranických pracovníků, o něž se chtěla komunistická strana očistit na spolehlivé kádry bohatý podnik, ale zejména proto, že jsem byl od 17. listopadu 1989 perspektivní nomenklaturní pracovník, jsem dostal od šéfů OF, kteří dostatečně rychle odhodili své rudé knížky, padáka.

Nestěžuji si, aniž jsem jsem šel do kolen. Nicméně krásná vzpomínka zůstala.

A tak dodnes řeším, kdo je vlastně občan Havel. Tentýž jež říká, že jím řečená Sametová revoluce nebyl podvod.

Jsem rovněž opačného názoru, než mediální prostituti, jež hlasitě volají, že nás komunistická strana opět ohrožuje.

Palácový převrat před 19 roky transformoval možné a nemožné tak, že nás zmínění bardi nikdy neopustili.

Ani nikdy nechtěli. Jen pracují a ovládají dav podle jiných pravidel, skrze zcela jiné kádry. A s nimi všichni ti, co vždy musí s někým spolupracovat a udávat. Tak jak v nedávné minulosti.

I když, kdo ví?

Možná jsem jen dobře nerozuměl občanu Havlovi, jenž nechtěl instalovat v naší zemi kapitalizmus, ani nehodlal vstoupit do Nato, ani náhodou nechtěl být prezidentem a když tak, jen do prvních svobodných voleb. A protože mu moc nezachutnala, zůstal jím po mnoho volebních období. I přes prokazatelný volební podvod.

A tak pořád dokola?

Jak jsem již potvrdil, žiji pravděpodobně v jiném, stále k stávající realitě opačně polarizovaném světě. Plný mátožných stínů mektajících o humanitárním bombardování a slavné Sametové revoluci. A to již pěkných pár desetiletí?

Ještě mne napadá dostatečně šílená myšlenka, že materialističtí marx leninisti řídili běh budování Zlatých zítřku skrze proroctví mocného čaroděje, jenž viděl skrze svá mocná kouzla do temné budoucnosti, v níž občan Havel nezištně a do úplného roztrhání těla prezidentoval a prezidentoval a prezidentoval. A zase prezidentoval.

Nebo sprostě lžou. Protože nemohou již jinak!

Možná nelžou... Jen nám, na samém počátku podvodu, nemohli říci celou pravdu o tygru na kterém se vezli.

Aby je tygr nesežral...

A hlavně pozor na pietní svíčková místa. Vhodná 75 % rebelům k šíření poplašné zprávy, že Ne radaru!