Jak bezpečně rozeznáme ruského agenta od naší pravé ruky Ďábla: Levá ruka Ďábla je svalnatá, ráda hovoří rusky a okupuje unsere Karslbad. Má na klopě připnutý velký mikrofon s nápisem "Nechci radar". Vyhýbá se světlu a dozajista nemá ráda "humanitárního bombardéra", ba ani soudruha Goeblese. A jmenuje se většinou Tschernokotschynof (čti Černokočkinov).

Harmonie

Glosy © Zdeněk Patrick - 2008 Praha

Harmonie, harmonické frekvence, rezonance a alikvotní tóny.

Okřídlené rčení: "život v harmonii" je jednou s jednoznačných priorit každé lidské bytosti, pro mnohé z nás i abstraktní seance kouzelníků, nikoli nepodobná mediálně šířené virtuální realitě. Zdánlivě neuchopitelný sen lidstva, jenž má být, právě za našich dnů, bez meškání "Číhajícími" zničen. Ještě nedávno jsem byl ve své prostotě a nevzdělanosti přesvědčen, že na této planetě není jediného človíčka, jenž by netoužil žít v souladu a harmonii.

Probouzet se každé ráno s ohromujícím pocitem radosti a obdivu nad okolitými krásami. Jako za časů svěží mladosti našich maminek obětavě poskakujících kolem.

Přičemž harmonie je cosi, co falešný tón nemá rád. neboť v souzvuku je prozrazen dříve, než je mu milé. Kdybych byl z těsta falešných tónů, pak bych prosazoval teze, že falešné tóny jsou zákonitou "daní z pokroku".

Nejsou. Není to o pokroku, ale právě opačně. O narůstající devastaci, jež přímo úměrná navyšujícímu se počtu falešných tónů a pazvuků.

Jakkoliv neznám hudebníka, jenž by se ušivil s navyšujícím se počtem falešných tónů, jsou mezi námi odborníci, kteří to prakticky denně úspěšně praktikují.

Přímo tyjí z girland vypuštěných falešných tónů, kdysi i právě dnes globalizovaně zinscenované loupežnické maškarády.

Když jejich myslitelé vypracovali nedostižné teze o podezření, že v harmonii jsou podezřelí ruští agenti. Cosi velmi podobného pověstnému římsko-katolickému ďábelskému tónu v hudbě (Diabolus in musica, tritonus - zvětšená kvarta. Přičemž frekvence alikvotních tonů, jsou schopné tento efekt náhodně a samovolně zabezpečit.). Opravňující Inkviziční úředníky, či příslušný úřad státní nebezpečnosti prověřit každý tón odděleně.

Neboť jedině tak nezazní jejich falešný tón tak docela falešně.

Přičemž lze kterýkoliv jiný tón označit jako falešný. Zvláště je-li "podezřelý" zkoumán v konstelaci s úředně přidanými pazvuky.

Harmonie je dokonalý souzvuk s příslušným emociánálním napětím, jenž je dán přesnými matematickými vztahy (a nikoli zanedbatelnými frekvencemi).

Přičemž jednotlivé tóny samy o sobě, kvalitně prezentované, obsahují překvapivě další tóny stupnic (alikvotní tóny). I když je pravda, že popelnice, v závislosti na své plnosti, je na tyto zákonitosti, více než alergická.

Takže jak tlučeme, tak tlučeme, mimo dutosti a přeplněnosti - kloudného tónu nevyloudíme. Přičemž si o alikvotních tonech popelnice nechme jen zdát. I když praví umělci dokáží neuvěřitelné: Hrají nám celé popelnicové symfonie. Alespoň nás o tom mediální prostituti na tvrdo přesvědčují.

Přesto i popelnice plní svoji podstatnou roli. Zvláště pak v šíleném spotřebním ataku.

Dá se do ní skrýt všechny nevábnosti, jež zakrátko uvrhneme do zdevastovaného rodného kraje. Nebo lstivě vyvezeme do některé přilehlé a dobře vytunelované Tschenrai.

Lidské bytosti a touha po harmonii. Prakticky dvojí podoba téhož.

Na druhé straně: vzteklé podprahové frekvence, plné pokrytí území podivnými signály, generování nepříjemných zvuků, připravených disharmonických stresů, mikrovlnné zbraně a šmírovaní pícky, mediální chroptění o zákonné nutnosti disharmonie, šílená dogmata o státní ochraně šílených dogmat, vnucené strachy o základní živobytí. To nás má z neznámého důvodu naplnit odpadem jako popelnici. S tím rozdílem, že prvně zmíněná popelnice skrývá, v porovnáním s naším možným odpadem, podstatně kvalitnější substrát.

Přičemž strach Protějších z vlastních zločinů může způsobit mnohými očekávanou katastrofu.

A tehdy je potřeba říci: Všechny ty lži a zločiny, kterými jste nás zahrnuli, vás zachrání?

Skutečně?

Harmonie lidské bytosti a ducha je stále nikoli jen snem každého z nás. Je životní nutností! Když těžit se z radosti druhých je pro každého člověka a zejména jeho ducha příznačné a uchopitelné. Každý sám za sebe, za své děti a blízké - požadujme sami na sobě, to co k lidské bytosti plně náleží - ničím nezaměnitelnou harmonii bytí.

I se všemi chybami, které máme.

Se všemi nezadatelnými právy.