Následující i předchozí texty, datace nutno brát s rezervou. Jedná se databázovou studii sloužící pouze autorovi.

Nomen omen /3. část

© Zdeněk Patrick 2006

5. Vojen 678 - 718

Není prozatím zpracován. Jméno odvozeno z keltského slovního základu.

6. Uni Slave 718 - 758 n. l - Slávové spojeni(?). To, že všichni Slávové, od Polabských Srbů, českých kmenů, a všech Slovanů na pozdějším území Velké Moravy, byli spojeni od dob Samo děržaví, tedy ve volném svazku, nebylo nikdy zpochybněno dob Samo děržaví. udržovalo v závislosti na vnějších tlacích franské říše, až do oficiálně povoleného vzniku Velké Moravy. Když hlavním spojujícícm faktorem byl společný jazyk a mnohdy i společný nepřítel.

7. období Kreso My Sláve cca 758 - 798 n. l. se sidlem na Vyšehradě. (Christ, potažmo Krest medžu námi Slávy). Období prvních křesťanských misionářů. V tomto případě pravděpodobně příchod sv. Martina a jeho žáků mezi Slovany.

Neuvažujeme-li pozdější příchod věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu r. 863 a nepočítaje divoké misie pasovských a řezenských agenty glaubebringerství, pak zbývá ještě Sv. Martin (* 316 n. l., otec římský legionář, matka Slovanka) se vrací do rodné římské Sambarie v Pannonii, ze své misijní cesty mezi Slovany roku 350 n. l. Došel prý až do východních Čech. Jeho žáci pokračují v misii snad až do roku 380 n.l.

Tuto raněkřesťanskou misi potvrzuje i nápis na náhrobku tourského biskupa sv. Martina, jenž k roku 397 n. l. uvádí Slovany ve výčtu národů na středním Podunají, které byly jeho přičiněním pojaty ve zbožnou Kristovu smlouvu.

Pokud bychom toto období spojili s misí Sv. Martina a jeho žáků, pak bychom bájného knížete Křesomysla vročili až do roku cca 380 - 420 n.l.

Což nelze. Zprávu o keltských obyvatelích, přežívajících v bídě ve východních Čechách, lze považovat následující text kroniky Václava Hájka z Libočan (?)

Někteří z Čechuov těch, kteříž se byli osadili v krajinách východních, oznamovali sú Křezomyslovi, knížeti vyšehradskému, pravíce, že by v týchž krajích nalezli na mnohých místech města dosti veliká, kteráž někdy pevná byla, kteráž také pro dávní starožitnost a pro nepřítomnost obyvateluov velmi zpustla. Vsi také, že se mnohé nalézají, kteréž široké někdy byly, ale na ten čas málo obyvateluov v nich se nalézá a ti sú lidé jako divocí a svú řeč mají jako obzvláštní, kteréž žádný z Čechuov nic nemuoš porozuměti. Kníže s svými radami to vyslyšav odpoveďal: "Poněvadž sú tu města již se zbořila a lesové, jakž pravíte, velicí v nich rostú, vsi také na větším díle že sú zpustly, nechte lidu toho pozuostalého, neboť sami do konce vyhynú, aneb se k nám přihrnúš"

Zpustlá a zarostlá hradiště v Čechách? Tento text lze, při hledání příslušných skrytých dat z historie naší vlasti, jako zprávu, že zbytky keltských kmenů žili, nejen za dob kněžny Libuše, ale i za časů Křesomysla.

V souladu s datací ranných křesťanských misí Sv. Martina a jeho žáků.

Možná naopak v souladu s datací příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje, jimž předcházely i divoké mise jejichž cílem rozhodně nebyla christianizace, či nedej bože dokonce láska k bližnímu.

8. Neklanova éra 798 - 838, možný otec Kostějvida se sídlem na Budči(?)

Počátky osídlení někdejšího keltského opidia Slovany je archeology datováno rokem 798/802.

Jeho jméno odvodil kdosi (Bohužel nemám podklady, či je původní myšlenka) od jeho nebojovného ducha Ne kláti. V této souvislosti si připomeňme okolnosti kolem Lucké války.

Pro úplnost si připomeňme, že Slávové souhrně nazývali všechny Kelty - Keli (pravděpodobně mírně pohrdavě Kapustňáci, Zelnáči. Pojídačí kapusty (zelí). V našich zemích běžně vyskytující se jméno Kelian, Kilián hovoří o nositeli jména, že je z Kelů. Tedy z keltských nebojských kmenů. Stejný

význam mají i jména Koler a Keler.

Bojové, o jejichž keltském původu pochybuje Velesova kniha (jež tvrdí že se jedná spíše o kmen s převahou Slovanů a jejichž jméno je naopak symbolem bojovnosti.

Ne Kelian může znamenat buď období, kdy mezi Slávy již Keltové nežili, či naopak vládce nebyl Keli, nebo skutečně odvozeně jako nebojovný kníže.

Každopádně nesídlil Neklьan na Vyšehradě, ale na Levém Hradci a vedl válku Lužickým Vlastislavem (Viz válka s Lučany).

Jedná-li se o Budeč, možné rodiště knížete Bořivoje, pak se informace o zdi tlusté jsou pravdivé. Jejich tloušťka dosahovala sedmi metrů, jež byly později po požáru zesíleny na 13 metrů.

Přičemž počátky osídlení někdejšího keltského opidia Slovany je archeology datováno rokem 798/802.

Hostivít je jméno, dodnes mírně znějící. Hosty vítá, tak nějak máme pociťovat jméno otce prvního křesťanského knížete. Ve skutečnosti Hostivít vznikl účelovým přepisem jména Gostěj - vid,

Gosti - kupci, vid - světlo. Světlo kupců?

Nikoli. Gostěj vid má jediný možný význam - Kostějovo světlo.

Kostěj Nesmrtelný, někdejší nositel smrti byl velkomoravskými, potažmo českými Slávy vytěsněn jeho milenkou a někdejší manželkou Dažboga - Moranou.

Období, jež předcházelo vládě Bořivoje a Ludmily, tedy období v němž žil Bořivojův otec, se vyznačovalo obdobím strašidelné Kostějovy záře.

Lze navíc s úspěchem pochybovat, že by v rámci sudby systému Nomen Omen dal otec, v tomto případě Neklan, do vínku právě narozeného syna smrtící Kostějova záře.

Jakkoliv se ono období, zejména na Velké Moravě, koncem starověrectví a tedy i Kostěje Nesmrtelného. A vzhledem dodnes přetrvávajícímu kultu Morany.

Nicméně?

Pátrejme po indicii, jež by byla ve shodě se jménem Kostějvid - (smrtící) Kostějovo světlo (záře)

794 Bretaň - Francie

Angličan Roger z Wendoveru, vyjmenovává ve své knize "Květy historie" řadu neobvyklých nebeských úkazů, jež se údajně vyskytly v letech 447 až 1235 našeho letopočtu. Dílo popisuje mimo dvou komet z roku 729, meteorického deště roku 747 i pozorování zvláštních světelných sloupů ve francouzské Bretani roku 794, ale i jinde v Evropě.

Tedy nikoli v éře Gostějvida, ale časech jeho otce Neklana.

Poznámky pod čarou: Budeč 798/802- staroslovanské hradiště (poblíž Zákolan, mezi potoky zakolanským a Týnickým) - centrum staroslovanské vzdělanosti. Hradiště patří svými 22 ha rozlohou k největším v Čechách (celková délka hradeb 2 km, výška 5 m a šířka po požáru rozšířena ze 3 metrů na plných 13 metrů byly vybudovány zřejmě na přelomu století v letech 798/802). Budeč měla ve skutečnosti , v jistém časovém intervalu, dokonce dva knížecí dvorce.

Opevnění hradiště zajišťovaly hradby o délce cca 2 000 metrů a výšce až 5 metrů, šířka 7 metrů.

Keli - české označení keltských kmenů. ¨

Bojové (Bonové) stojí v Čechách mimo toto označení. Podle Velesovy knihy jedinými Kelči (Kelty) byli totiž Rakotové viz Rakousko a Rokytansko (Rökycansko) a Kotíni (Kotetýni). Zatímco Bojové patřili ke prastarým slovanským kmenům. Což je překvapivé, ale i celkem možné tvrzení. Uvážíme-li plynulé prolínaní těchto entit. Valaši (Velšané, Volskové) přicházejí již v křesťanské éře.

A naopak Marko mani, v překladu Muži hraničáři, jsou typičtí Keltové, strážící za úplatu hranice římského imperia.

Pokračování možná jindy.