Kde jsou dávní bohové dvou východů a dvou západů, kteří vládli v dobách, kdy i souhvězdí několikrát změnila svůj běh i polohu, když i Slunce, Měsíc s hvězdami dvakráte zapadalo tam, kde dnes vychází, a vycházelo tam, kde dnes zapadá?

Babylonská věž I.

©Zdeněk Patrick 1996

Mezopotamie - Necronomicon

Původní chaldejská vzpomínka na Babylonskou věž jednoznačně sahá až na samý počátek starodávných časů (snad kolem roku 7 600 př. n.l.), kdy se, krátce před ohnivým deštěm z nebes a velkou potopou, naposledy možná zaměnila poloha Slunce, Měsíce i hvězd.

Blížící se katastrofa vystražila mocná chaldejská božstva natolik, že nakvap opoužtěla svá pozemská sídla. A tak se i stalo, že za časů vládnoucí hadí entity v čele s Enkim, pánem nebes i Země, království nebes vystoupilo z města Eridu zpět na nebesa, když naopak mocní babylonští bohové ochránili své sídlo ochranou září, kterou mohli spatřit náhodní pocestní, jako hrozivě zářící kupoli sahající vysoko k nebesům. Z nedostatku informací o slavném vynálezci budoucnosti, Nikoly Tesly, byla hrůzostrašná záře nuceně považována za Bož í obraz, či nazývána Slávou Bož í.

Krátce po potopě, když se nebesa konečně bezpečně ustavila ve svých nových základech, sestoupil s ostatními božstvy, tentokráte ze souhvězdí Velké Medvědice, i slovanský svarodžic Kolada (český Koleda, či Koloděj), jenž kolem roku 3 761 př. n. l. daroval našim vzácným předkům, ale i mnoha jiným rodům a národům svůj nový kalendář (podle Velesovy knihy - Koledy dar).

A tak shodou okolností slovanské a staročeské oslavy svarodžice Koledy - Koloděje, jenž otáčí vesmírným kolem slovanského času a dějinami světa, byl roku 3 761 př. n. l. zaveden v chaldejském Nippuru (v sumerském městě Nip) kalendář, jenž byl odvozen nejen od nového pohybu Země a Měsíce, ale i přímo související se sumerskou číselnou soustavou (6, 10, 60, 12, 15, 30 atd.). Odvozeně od tohoto roku, ale i počínaje rokem 3 760 před n. l. pak datují své počátky i jiná uskupení, či národy.

Nejen ze souhvězdí Velké Medvědice (Náš známý Velký vůz, někdejší souhvězdí Přemysla Oráče), ale i zpoza hvězdy Arktur, přichází v dobách, kdy na nebesích zářilo souhvězdí Nebeského býka, i z daleké snad i mimoprostorově orientované Boreji, vedeni svými nejvyššími svarodžici, i část starověreckých bogů a bogyň našich staroslovjěnských předků, aby se naopak jiný staroslovanský exodus z Margity (Siria - "Bogyňja se zlatou hvězdou na čele") zákrytně vzpomínal ještě dávno poté i v českých pohádkách a bájích o "Boženě (princezně) se zlatou hvězdou na čele".

Jakkoliv mnozí nevěřícně pokyvují hlavami, dobře utajenou hvězdou našich pohádek je skutečně Margita - Sirius. Místo v dalekém vesmíru. odkud pocházeli i podivně shodní bohové a bohyně starého Egypta.

Hlavami by měli spíše nevěřícně kroutit nad způsobem, jakým nám blahem funící sebemrskači národů oklešťují nejen naše legendy a báje, či mnohdy dokonce i naše dějiny, ale dnes dokonce i veškeré pravdy o čemkoli!

Vraťme se však zpět do období, kdy na naší planetě končí období relativního smíru božstev.

Po změně klimatu, krátce po sérii výbuchů několika nov (cca 14 000 - 12 500 př. n. l.), tání ledovců, planetární kolizi, ohnivém dešti a uraganu z nebes a později i velké potopě v pásmu života naší planety, vysublimovala z mimoprostoru nevědění vstupní brána Bohů: Právě ta, kterou bohové vystupovali a sestupovali z posvátného pahorku DuKu, aby si po dlouhé cestě vesmírným oceánem Abú odpočinuli.

Bab eli, Brána božských bytostí, nabývala posléze podoby pevnosti obchodníků a bohů. jež jako jedno z mála kulturních center přežilo smrtící pohromy a opanovalo tehdejší okolní svět.

Nicméně, již se blíží doba, kdy se i Babylon pokoří a stane se jednou provždy jen synonymem pro "Brunátnou děvku" smilnící se samotným Satanem - Protivníkem.

A vzpomínané zmatení jazyků?

Stane se učebnicově vzorným příkladem, jak snadno lze protivníka zcela eliminovat pomocí perfektního zmatení pojmů, jemuž i dnes lstivě říkají "státní zájem", či "utajené skutečnosti".

Když, slova systémově ztrácejí svůj původní význam?

Globální kampaň prostřednictvím desinformačních center a strategie výzvědných služeb vítěze nakonec oslavila úspěch prakticky na všech frontách.

A vítěz?

Vítěz nedal, prostřednictvím religiozních cenzorů, poraženým ani tu nejmenší šanci!

Vina poražených musela být natolik strašná, že je dodnes nutné o všem, v rámci utajování skutečností, zachovat nejhlubší mlčení!

Další podivnou skutečností zůstává fakt, že k poraženým (v Sodomě a Gomoře) kdosi přiřadil, z neznámého důvodu, i Sumery. Zmizeli z povrchu planety téměř tak dokonale a podezřele "navždy", že v zaznamenaných dějinách lidstva není téměř (mimo hyksoského zničení Egypta a ostatních egyptských ran, bombastické dílo Jindry Ptáčníka spočívající ve vyvražďování polabských Srbů a stále (pod patronací SRN) probíhající genocidu Lužických Srbů a plánované vyvanutí českého národa po roce 1621 a v letech zastupujícího říšského protektora Reinharda Heindrycha, potažmo jeho nohsledů) odpovídající obdoby.

Zmizeli zcela beze stopy. Včetně pouhopouhé vzpomínky na ně?

Na celých 4 000 let!

To, že se babylonská věž nakonec stala jedním z hlavních cílů starozákonního Bož ího hněvu zároveň signalizuje jistou výjimečnost této dozajista podivuhodné stavby, jež nakonec musela být zničena!

V přesně stanoveném časovém úseku!

Propagandisté tvrdí, skrze uměle vytvořené legendy, že zakladatelem Babylonu, pevností na březích Eufratu v rovině Sinear (jiní Šinear) a prvním spolu stavitelem babylonské věž e byl prý jakýsi Nimrod - velký lovec před Hospodinem.

Podle jiných pramenů se stal Nimrod, pokud kdy podobný chasník vůbec existoval, jen nic netušícím kolemjdoucím. Snad prvním pastýřem lidí, za jehož vlády začalo opevňování Babylonu a stavění obranné věž e.

Věže, jež byla zároveň centrálním velínem, odkud měly být řízeny příslušné obchodní transakce, vojenské operace směřující k ovládnutí i tak vzdálených městských državách, jakými byly v té době městské státy kolem Mrtvého moře.

Babylonská věž se stala jakýmsi předobrazem připomínajícím WTC (World Trade Center). Střed tehdejšího světového obchodu, jenž skrze obchodníky a zejména vynucené zásady obchodu, ovládal prakticky postupně všechny komodity svých držav.

A moc Babylonu, obchodní a zejména i vojenská, se neustale navyšovala! Zamýšlená výstavba obranné věž e, z níž by bylo možné provádět dálkovou správu přidružených i nepřidružených městských států a regionů, řídit obchod na souži i na moři, rozhodně neměla v tehdejším širém světě obdoby. Snad jen Egyptská říše měla svého času srovnatelný index?

Již jen samotná myšlenka na takovou stavbu musela být pro každého tehdejšího potencionálního názorového odpůrce velmi nebezpečná!

Bořit někomu věž , jen proto, že se mu zdá příliš vysoká?

Budiž!

Ale potřebuje cosi podobného praktikovat Hospodin Všehomíra?

Má zapotřebí pán všech hvězd a celého přidruženého kosmu hrát si na obyčejný stavební dozor, jehož jedinou povinností je kontrola výškových staveb.

Mají-li odpovídající náležitosti?

Včetně cedulky "Stavba povolena"?

Nebo nedej "Karl Marx", nenaružuje-li starověký mrakodrap vzhled přilehlého regionu s příznačnou nadutostí chaldejských stavitelů, ohrožujících tak nejen příliv zlaťáků v bohatém příhraničním styku, ale i biotop krajiny?

Nicméně se zdá, že babylonská věž se svými přízemními 92 metry a sedmi stupni nemohla být až tak velkým soustem pro jakoukoliv nepříznivě laděnou entitu z nebes.

I když mnohé může napovědět i resumé porady gremia elohimů. Jsou jednotného jazyka a mohli by udělat i víc, varuje starozákonní Jahve všechny přítomné.

Varovná slova dopadla, jak již víme, na úrodnou půdu.

A od této chvíle se informační šum kolem babylonské věž e mění na čistě informační embargo.

Typicky široké vnější schodiště směřující v ose věž e téměř až na samý vrchol stavby připomíná nejen chrámy Slunce a Měsíce, jež dnes známe v podobě stupňovitých pyramid (cigguratů) jimiž se honosil chaldejský Ur, či Uruku, ale i obdobné chrámy Slunce a Měsíce ve střední Americe.

Jindy zase byl přístup vyřešen obvodovou rampou spiralovitě se vinoucí k vrcholu stavby (viz Dur_žar_ru_kén).

A dostupné záznamy (mimo jedné jediné legendy) nikterak nehovoří o tom, že by velká božstva Yucatánu žárlivě střežila výšku svých chrámů.

Že by rovněž utajované skutečnosti?

Široké schodiště babylonské věž e naopak připomíná snový Jákobův příběh o žebříku, po němž Andělé vystupují k nebesům, zatím co jiní sestupují z nebes.

A kdeže se tak stalo?

Můžeme si o tom někdy krátce popovídat.

Stalo se za časů, kdy tentýž Jákob, jenž dvakráte podvedl svého otce Izáka a staršího bratra Ezaua, prchá z Beršabé do Charan.