Paměť národa je mnohem více, než několikrát umělohmotně, v souladu se všemi směrnicemi Dederonie, převyprávěných 65 let.

Pokud nevíš odkud a kam jdeš, jsi politování hodný. Pliveš-li navíc do svého rodného hnízda a drancuješ-li jej, abys dokázal svoji oddanost těm za humny, domnívaje se, že na jejich ramenech vyrosteš v obra, brzy poznáš, že jsi jen ubohým trpaslíkem v jejich malinkaté a kýčovité zahrádce.

Nebo nepoznáš vůbec nic a pak tě není škoda!

Tedy jdi a nezastavuj se!

Platíme a solíme?

© Zdeněk Patrick 1994/2006

Země Zlaté hvězdy Margity 1. díl

Z čistě nezávislého zdroje (velkoobchodníka a diplomata na výzkumných cestách ibn Jakuba) máme potvrzeno, že staroslovanskou tvrdou valutou, respektive českým platidlem (mohu-li vůbec pro ono období tento titul použít) byly jemné plátěné šátečky, jež byly pečlivě složené kolem kovového jádra obdélníkového tvaru.

Od slova plátno je pak odvozené i naše skvělé slůvko platit (potažmo též proplatit, vyplatit, splatit, možná uplatit, či nedej Bože dokonce zaplatit).

Na rozdíl od anglického salary známého i u nás (snad z dob možných keltských praprababiček) v podobě: solit , vysolit, zasolit. S příslušným gestem v podobě významného mnutí ukazováčku o palec napodobující solení. Doprovázené mírně vyzývavou obličejovou mimikou.

Semitští velkoobchodníci se smíšeným zbožím a slovanskými otroky omdlévali z platné slovanské měny. Uklidnili se teprve, když byli ubezpečeni, že čeští Slávové pravděpodobně háží zlatými hroudami po svých ovcích (České země byly po Egyptu druhým historicky největším nalezištěm zlata).

Nicméně... Měnový hit z Prahy později inspiroval naopak potomky jejich potomků k vytěsnění zlatého oběživa bezcennými hadrovými papírky.

Potvrzuje se navíc všechno, co víme o tržních smlouvách našich předků, jejichž platnost byla stvrzena tak zvaným trhem.

Roztržením příslušné textilie na znamení, že obchod byl uskutečněn. Od tohoto, dnes i pro nás, jaksi podivného zvyku "trhat" pochází české slovo trh - tržnice, ale také zatrhnout, atd.

Jiným zvykem, jež bezděčně přejímame, je vánoční zdobení obydlí větvičkami borovice, jmelím a cesmíny (tak, jak to dělali staří Keltové o zimním slunovratu). Totéž platí o zapalování svíčky o Hromnicích, pálení "čarodějnic" v předvečer 1.května, nebo uctívání "Dušiček", památky zesnulých.

To vše jsou původní keltské zvyky, které přežily v našich krajích, přes dva tisíce let.

Sypání hrstě zeminy do hrobu je naopak připomínka někdejšího vržení mohyly nad zemřelým bojovníkem.

Přičemž naopak posvícení, svěcení úrody je čistě slovanský zvyk rozsvietit sviečky (svьetit), aby příslušní bohové viděli, jak se Slávům daří.

Naopak v dobách neúrody zavládla všude naprostá tma, aby naopak zainteresovaní bohové "viděli".....

Zajímavým slovem je vraž - léčitel. Krvaví šiřitelé lásky (k bližnímu svému) úmyslně zašmodrchali jméno Vražbí tak, že jej máme rozumět v souvislosti s vrahy sv. Václava.

Skutečnost je však zcela jiná:

Poznámka pod čarou:

Vraž - místní jméno označující oblast božiště slovanských žreců, zaklínačů, zaříkávačů a léčitelů viz např. Vráž u Písku, Vrážky, či Vrážbí)

vračevati (staročeské) - léčiti,

vračilina (staročesky) - lék, dnes rašelina - rašelinové koupele v bahně s léčebnými účinky, zbytkový výraz původního vračelina - lék. Lázně Vráž u Písku - lečba pohybového ústrojí rašelinovými zábaly)

vražiti (staročesky) - věž tit, nepřesně odvozeno čarovati

vražka (staročesky) - věž tkyně

vražec (staročesky) - věž tec

vorožit (rusky) - předpovídat

vrožič (polsky) - předpovídat.

vračebný, vražebný (staročesky, jihočesky) léčebný, v souvislosti s očistnou koupelí.

plátno - platiti (zaplatiti, podplatiti, odplatiti atd.)

trhati - trh, tržnice, tržní, zatrhnout odvozeně též s konečnou platností ukončit obchod

slave - otrok, ceněni byli obzvláště mladičtí pražští (slovanští) kastráti a ještě mladší dívenky

slavisch - otrocký, otrokářský

Pragitae - Pražané potažmo Češi

Posvícení - děkovná slavnost za úrodu požadovala mimořádně jasné osvícení všech posvátných míst i v nočním čase. Od toho pak odvozeně slovo posvícení.