Hej, je tam vůbec někdo?

Pokud je můj pohled na reálný svět relativních dějů, kdy čas je energetickou substancí na pozadí podezřelé fluktuace očekávaných dějů z oboru kvantové fyziky, prolínající se v rovnovážném vztahu z hmotou a nekonečnými prostorami Univerza, blízký skutečnosti - pak lze předpokládat i jiné vymoženosti.

Právě ty, které přivádějí "naše" špičky vzdělanosti do stavu blízkého zanícení protřelého inkvizičního úředníka ze slavných dob, kdy se Velký drtič kostí - Svatá inkvizice - těžil z posvátné hrůzy všech, tedy i nedobrovolných účastníků.

Kladivo na čarodějnice, neodolatelné palečnice, dokonalost Španělské botky, filigránské účinky "housliček" a konečně i slavnostní autodafé - to vše jsou zajisté skvělé nástroje k upevnění stávajícího systému a dokonalého osvojení si správného světového názoru, nicméně...

Osvědčená středověká technika hanebně zaostává za jemnými a vyspělými finesami, jimiž vládnou mocní a ještě mocnější, ale i jejich pacholci, s virtuozitou hodnou mnohé bledé závisti.

Pádným argumentem v následujícím nerovném sporu, kdy zavedený systém, mající vždy v pomyslném rukávu právě tolik es a trumfů, kolik právě potřebuje, je - že má vždy pravdu.

Objektivně hodnoceno - na jeho straně jsou, mimo represivních a informačních medií, i vyspělé výzkumné vědecké teamy s informacemi "On Line", vybavené skvělými aparaturami, jejichž úroveň se dotýká samých nebes, zatímco naše, o poznání méně informované, nohy stojí pevně na zemi - pokud vůbec.

O to více - méně informací.

Orwellovská metodika fašizujícího systému by tento stav zcela jistě nazvala "obdobím informační exploze", snímky obrácené strany Měsíce za přísně tajný vojenský materiál, U. F. O. za meteorologické balony, existenci Boha za drzý propagandistický trik rozkladných živlů skrývajících se v náboženských a teroristických sektách a přítomnost možné mimozemské entity by komentovali zkušení novináři články typu "Marťanky prý nemají prsa a hovoří plynně německy..."

Naštěstí jsme neuvěřitelně moudří a orwellovský systém je stále ještě snad pouhou knižní fikcí.

Příjemný stav, kdy i ten nejmenší z nejmenších může hovořit o relativitě, aniž by jakkoli ohrozil svoji vidinu nebetyčné kariéry státního zaměstnance a nezměnil se, v době velmi přesných databázových počítačových systémů, ze dne na den, v totálního bezdomovce, nebo v nic netušící náhodnou oběť šíleného střelce, jenž před malou chvilkou vyběhl zuřivě do ulic, aby, z neznámého důvodu, vystřílel, svým zcela novým samopalem bez výrobního čísla, celý management libovolné základní školy.

Nic není tak krajně nejistého - jako jistota, že vše je pouhá náhoda, nebo dokonce nahodilost.

Řekněme, že vše je relativní, tedy i mé tvrzení, jež objektivně nedosahuje té požadované úrovně, aby bylo nutno použít vzácně zabijáckou frázi hodnou zkušených zločinců a borců od kolotočových atrakcí:

"Zde stojí tvrzení proti tvrzení".

A jsme opět tam, kde jsme byli před malou chvíli.

Je pohyb v čase reálný?

Rozhodně není, alespoň dle denního tisku soudě, tak častý, jak by se na první pohled, pod dojmem prastarých legend a lidových pohádek, mohlo zdát. A ani školní učebnice se tímto fenoménem rovněž nezabývají ani náhodou.

Rozhodně se ten, jenž jako první zatkne vědce, kteří před několika málo vteřinami úspěšně ukončili prostup časem - má šanci stát pánem mnoha situací. A snad právě proto tolik netrpělivého mlčení o problému, který by měl být naopak, ve skutečně demokratické společnosti, "tématem dne".

Možná, že se opět mýlím a to, co má tupost a nevzdělanost pokládá za netrpělivé mlčení, se relativně nedávno nepozorovaně změnilo v mlčení mocných. Pak ovšem nezbývá, v dobách osvícených politiků a vzácných televizních večerů přinášejících virtuální reality, poskládanésystémem "halabala" - v pestrou mozaiku nikdy neexistujícího světa - uvažovat o možném svítání ďasů.

Vášniví zastánci prostupu časem pouze v jednom směru - do budoucnosti - velmi podezřele připomínají věrohodné příznaky, že zmíněné svítání je již na pořadu dne.

Neboť i relativně vysoký práh lze překročit v obou směrech, či naopak - zastavit se bezprostředně na něm.

Je jasné, že člověk dostatečně vytížený starostmi o své zaměstnání, narovnávání cen, mediálně zcela programově vnucovanou xenofobii a rasovou nenávistí, milenkami nejmenovaných státníků, chrochtáním nových pažravých prasat u starých koryt, emancipovanou manželku posedlou užívat si života dle poslední metodiky pornoshopů a vývojových trendů masážních strojků, bude vše ostatní, a zejména abstraktní vidinu relativity, pokládat za neuvěřitelně Šílený blábol.

Ač je mnohem pravděpodobnější, že mlčení mocných, právě v tomto okamžiku, rozšířilo jeho starosti o další neúnosně kvalitní porci.

Snad i proto, že neznámý, či spíše neexistující, ekonomický bůžek kýchl a tak způsobil pád důležité komodity. Nebo snad dobře vyprovokovaný konflikt v Kosovu právě dnes přinesl nižší zisky?

Jak dalece prozíravě a hlavně nezávisle na svých sponzorech (evidentně toužících stát se nekontrolovatelným božstvem), by se choval systém ovládající techniku "cestování časem" v libovolném směruž

Jistě bychom se z denního tisku a televizních virtualit včas dověděli, že velmi kladně.

Jak také jinak?

Nebo se snad máme i nadále domnívat, že dokonalost Univerza má právě v této neuvěřitelně důležité oblasti tak povážlivé slabiny, že je ohroženo právo vesmíru na existenci již v samém počátku jeho vzniku?

V tomto okamžiku je nutné si uvědomit, že hmota, prostor, čas a pohyb jsou rovnovážným a přesto proměnlivým systémem, jehož proměny jsme schopni vnímat, řízením osudu (ale také díky existenci tak prostého jevu, jakým je ionizace), jako veličinu šumící odněkud někam.

Nezanedbatelným faktem je i ta skutečnost, že jsme tuto složku (na rozdíl od hmoty, prostoru a rychlosti) nikdy (mimo domácího budíku) svými měřícími přístroji nezaznamenali jinak než odvozeně. A to pravděpodobně pouze v souvislosti s pohybem a přeměnou prostředí, kterou chápeme v souvztažnosti mezi zrozením a smrtí. A přesto je čas nezbytnou energetickou substancí, jejíž podstatou je proměna jakýmkoliv směrem.

Bez této flexibility, jež musí být v rovnovážném stavu s celkově vyzářenou energií - potažmo rychlostí, velikostí prostoru a hmotou, by ztratil vesmír nejen své právo na "Velký třesk", ale i vše ostatní, co následovalo. Přičemž celkové množství energie (potažmo hmoty)v nejzazším počátku vzniku, kdy čas byl nekonečně nicotný (tak nepatrný, že má být vše, co předcházelo vzniku vesmíru, považováno z pohledu vědecky fundovaného ateisty - za absurdní), bylo dokonalým plánem následujících proměn.

Ani jeden zákon nepřebýval, ani jeden nechyběl!

Vše probíhalo "na ostří žiletky".

Až do okamžiku, kdy se objevily takové formy života, jejichž úroveň překročila hranici mezi pozorováním a cíleným vměšováním v dostatečné energetické úrovni. Jaké mechanismy má tento nový živel v nové situaci respektovat, aby nebyl smeten dobře zavedenými zpětnými vazbami, není bohužel našim vládychtivým náčelníkům, bankéřům a šamanům známo...

Udržet moč a moc -

Tož asi vše, co možná i ještě dokáží.

Přesto tak rádi šťourají do vosího hnízda, z něhož jednoho dne může vykouknout i na nás sám Velký král hrůzy.

Neznající slitování - neboť netuší, co to je.

Substance, jejíž složku vnímáme jako čas, může být velkým a velmi nebezpečným hnízdem. Zvláště v období, kdy mezi fašisticky orientovanými držiteli moci je možno zaznamenat módní trendy vlastnit neproniknutelné demokratické mimikry, i když jsem ve své podstatě nebezpečný ničema s fašistickými sklony.

Směr pohybu - v tomto okamžiku směr rozpínání vesmíru - se zdá být lhostejný, avšak pouze do té míry, pokud jej naše receptory zapojené na "Univerzální čáru" nevnímají jako posuv proměn probíhající v neustálém pohybu jedním směrem. Jako nám dobře známý a přesto záhadný časový posuv od zrození k zániku.

Jestliže lze cestovat časem libovolným směrem - proč naši milí potomci z daleké a zcela jistě vyspělé budoucnosti nenaváží kontakt?

Vždyť dodatečná a citlivě provedená náprava věcí by urychlila vývoj celého lidského společenství. Byly by tak zabezpečeny podmínky pro další přežití v daleké budoucnosti?

Neexistence takových kontaktů může hovořit o mnohém:

a) Není žádné takové budoucnosti. Lidstvo přestalo existovat.

b) Současní vědci mají pravdu - nelze cestovat do "minulosti", ač ji pozorujeme každou hvězdnatou noc.

c) Cesty se uskutečňují, vměšování je však nemožné, nebo nežádoucí.

d) Cesty se uskutečňují, vměšovaní prostřednictvím vyslanců reprezentujících jisté uskupení se specifickými zájmy žádoucí.

e) Planeta byla obsazena jinou - mimozemskou entitou. Lidstvo v budoucnosti nedisponuje potřebnou technikou.

Výčet možných variant ukončím právě tou, o které si myslím, že v kombinaci s poslední variantou může mít právo na život:

Cesty se uskutečňují, avšak v rámci technických možností "druhé strany". Ke spojení je nutná spolupráce obou na věci zainteresovaných stran. Jednostranně lze však využít i ty cesty, které byly již jednou v minulosti použity.

Této variantě odpovídají, do jisté míry, i fatální pozorování technicko-fyzikálních jevů, o kterých se stávající šamansko-náčelnické uskupení bojí mluvit, či spíše odmítá hovořit s takovými drnojedy.

Za které nás nepochybně i mají.

I když lze, na druhé straně, za jejich zuřivým mlčením a vraždami nepohodlných, tušit podstatě větší průšvih.

Mimozemskou entitu, pohybující se netečně v naší přítomnosti na svých cestách časem?

Kladnou, či zápornouž

Nebo těžko definovatelnouž

Nebo snad generály typu "Možný konec lidstva?"

Čorti znajut.

Nabízím sám sobě jednoduché a velmi levné řešení, jak se, při jisté konstelaci hvězd, nezávisle dopátrat pravdy. Kouzlo jednoduchostí spočívá v mé přirozené línosti.

Drze napsat malou zprávičku, že dne 14. 7. 2000 ve 14.00 očekávám poblíž oblasti osady Nevězice odpověď. Stejně bláznivou, jako je ta má?

Pak vždy v modu příhodného dne i roku, jenž nelze oddálit, či pozměnit. Přičemž je jasné, že potvrdit, či nepotvrdit příjem, je pro zúčastněné strany zcela mimo problém.

Pak nezbývá nic menšího, než zabezpečit postupné předávání zprávy.

Tato zpráva byla připravena roku 1994. Abych oddělil šum od reálných projevů, byla na mém počítači a příslušných mediích uložena v roce 1999. Na internetu až 27. listopadu 2006.

Zmíněná časová prodleva, o které vím jen já, poslouží k oddělení těch projevů, vyplývajících z prosté zvědavostí agentur, jež z nikým nekamarádí a hravě pročítají i mnohé jiné stránky. V souvislosti s ochranou mých práv a svobod. Prodleva mezi roky 1999 - 2006 umožňuje porovnat oba časové intervaly, přičemž při uložení na Internet budu již vědět "která bije".

Rok po zveřejnění na Internetu očekávám zvýšený boom plagiátoru téhož.

Přičemž dnes 27. listopadu 2006 již tuším to, co jsem snad ani v roce 1994 nepředpokládal.

Pokud má zpráva dojde do určených cílů, pak zdravím všechny již se týká.

V mé dávné i nedávné minulosti. Zdravím i ty, jichž jsem zůstatek.

Neboť, kdo komu prozradí, co mne nejvíce trápí!

Pokud má zprávička zůstane kdesi beznadějně trčet (a po 27. 11. bude již i v této otázce jasněji), nic se neděje.

Jakkoliv zmizela, byla jednou zde a tak stále, díky fluktuaci očekávaných dějů, směřuje do budoucnosti.

Z pokolení na pokolení (bude-li vůbec nějaké). A to až do doby, kdy se bezpochyby mé kosti promění v prach, který vítr roznese a ptáci sezobou (budou-li vůbec nějací).

A pokud se najde se někdo, kdo bude mít odvahu pochopit (oč ve skutečnosti žádám) a zejména techniku umožnující prostup zprávy do minulosti - jakýmkoli způsobem.

Jasně, že zprávu musí provázet zaklínadla typu:

Kdo tu zprávu ukradne tomu ruka upadne...

Tímto způsobem by bylo teoreticky i prakticky možné, pokud se nemýlím, během relativně krátké a zejména zanedbatelné časové prodlevy, jež nehraje v tomto případě pro obě zainteresované strany žádnou roli, získat okamžitou informaci z budoucnosti stylem On Line.

Pokud systém, bída světa a běh věcí dovolí.

A nejen to. Podobnou cestou by bylo možno komunikovat i s minulostí. Tedy tehdy, pokud by se v minulosti našel někdo, kdo buď sám úspěšně tuto levnou poštu zavedl, nebo zavede - po vnějším impulzu, v podobě zprávy z (pro nás daleké) budoucnosti, kterou s objektivních důvodů využívám jako dobrovolnou retlanzační stanici.

Rozhodně nebudu zoufat, pokud můj dostatečně Šílený pokus nevyjde. neboť i mlčení bývá mnohdy mnohoznačné. Přesně tak, jako skupinový mobing neznámých provenienci.

Jinými slovy - to co jsem kdysi spatřil a považoval za projev mimořádně vyspělé mimozemské entity, by mohlo být - za jistých nepříznivých podmínek - projevem možné budoucnosti této planety.

Čímž nemusí být vyvrácena prvotní domněnka o operující mimozemské entitě. Způsobem o kterém lze bezpečně prohlásit, že podobnou kloudnou techniku, využívající relativistických jevů, nebude lidstvo oficiálně vlastnit ještě pěknou řádku měsíců.

Pokusím se nyní ještě o to, za co by mě mí úhlavní soukromí přátelé velmi rádi přistřihli má beztak opelichaná křídla.

Zeptat se, kde vlastně pravda vězí, když si i Boží mlýny dávají tak zlopověstně na čas?

Mám však jednu nesrovnatelnou výhodu.

Viděl jsem...