Johann Sabellicus, jinak řečený Dr. Faust:

červenec 1532 Winter_berk (Wünter_berg ??)

Téhož roku, kdy na evropském nebi operovala již notoricky známá šeskadra draků, se sviňskými ústy se potulný dobrodruh - Dr. Georgius Johann Faust Sabellicus (*cca 1480 +1540) právě vynacházel ve svém přechodném Winterberském domově.

Vše se odehrálo za jedné zvláště teplé úterní noci. V červenci (snad) roku 1532. To tvrdí roku 1581, čtyřicet let po své tragické smrti, sám Johann Faust. V bestselleru franfurktského nakladatele Johanna Spiesse ("Historie o životě doktora Johana Fausta" sepsané dokonce snad dle jeho osobních zápisků a vydáné roku 1581).

Stýkal se skutečně učený Dr. Faust se samotným satanášem, či naopak s někým úplně jinak podobným?

Nebo je snad jeho vyprávění o letu kolem planety holografickým podvodem. Na něm spáchaným?

Či naopak výmyslem drogově závislého maniaka, jenž si v záchvatu šíleného deliria popálí své tělo a vlastnoručně vytrhá maso od kostí, aby vzápětí zemřel v beznadějnosti zapadlé vesnické hospůdce?

Zahynul podobně jako skupina horolezců ze Sverdlovska (SSSR v roce 1959 - též je, v rámci desinformačního šumu, udávané datum 1957 - Kavkaz) na Otortenu v pohoří Ural.

Nicméně nepředbíhejme událostem a věnujme se prozatím "Druhé cestě doktora Fausta do povětří a oblak".

"Když jsem některého času, leže na svém loži, spáti a usnouti nemohl a o kalendářích a pranostikách svých sobě rozjímal, tu slyšel jsem, an k domu mému vítr bouřlivý a neobyčejný se žene, kterýž krám můj otevřel a dveře u komory mé vyrazil, nad čímž jsem se nemálo ulekl. I na to jsem slyšel opět hlas zvučící, ke mně mluvící: "Dobré mysli buď a pojedi" se mnou, neb podle tvé vuole a libosti máš to všecko spatřiti?

Na to jsem mu odpověděl:

"Mohu-li to spatřiti, co jsem nyní sobě rozjímal a ten čas viděti žádostiv byl, tedy pojedu s tebou" Odpověděl hlas:

"Vyhlídni z krámu tvého a uhlídáš fúru."

A když jsem vyhlídl, uhlídal jsem vůz se dvěma draky z povětří se spouštějící, všechen plamenem ohnivým se třpytící, kterýžto vůz i draky tehdáž také, když měsíc nočním časem svítil, spatřiti a ohledati jsem mohl. Měli pak ti draci křídla brunátná a černá, tytliky bílými kropená, a hřbet týmiž barvami, břicho pak, hlavu a hrdlo zelené, zlaté a bílé barvy. I ozval se hlas a řekl mi:

"Vsedni na vůz a pojeď se mnou!" Jemuž jsem odpověděl:

"Budu-li směti o všech povahách a zvláštnostech běhu nebeského tebe se tázati, pojedu s tebou."

I řekl mi hlas:

"Na ten čas tobě to propůjčeno a k tomu dovoleno býti má."

Po takové jeho odpovědi vstoupil jsem na okno krámu svého a vsedl na ten vůz se čtyřmi koly, a tak jsem jel s draky lítavými do povětří, kterížto se mnou jeli jako po zemi a tak rychle zajisté a násilně, že z kol jiskry ohnivé pršely a skákaly, a čím vejde do povětří táhli, tím tmavější svět, na kterýž jsem z oblaků patřil, zdál se mi býti nejináče se domnívaje, než jako bych do nějaké tmavé jeskyně vrazil.

Když jsem tak v povětří jel, tu zdaleka služebník a duch (jménem Mefistofeles) se vzdal a posadil se na vůz ke mně.

A já v povětří způsobem neviditelným jsem trval, v kterýmžto času žádného snu jsem neměl, aniž mi také spáti, ani píti, ani jísti zachtělo.

A v tom já patřím k zemi, viděl jsem mnohá království, knížectví a vody i okršlek světa, jako Asii, Afriku, Evropu. A vidouc to, žádal jsem ducha mého, aby mi oznámil, které jsou to země a království a jak se jmenují. Také jsem hleděl v povětří k vejchodu, poledni, západu i půlnoci a viděl jsem, an v jednom místě prší, v druhém hřímá, ve třetím se mračí, a ve čtvrtém jasní, a sumou jsem viděl, co se na světě dálo a působilo. Osmého pak dne po odjezdu mém do povětří pozdvihše oči mých k nebi, spatřil jsem, an se nebe tak rychle točí, jako by na drobné kousky ztroskotati a roztříštiti mělo, takové jasnosti, že jsem pro blesk zarážlivý dáleji a vejšeji nahoru patřiti nemohl, takovou horkost z sebe vydávaje, kdyby duch můj větříčku chladného nevydával, že bych na popel zprahnul.

Počavše pak zase dolu z povětří se plížiti, hleděl jsem na svět, kterýž se mi tak malý zdál, jako žloutek u vejce slepičího, ale voda aneb moře proti němu dvojnásobně větší i širší. A tak osmého dne zase domu (do Wittenbergu) jsem se přiblížil a po takovém putování tři dni pořád jsem spal."

Poznámky pod čarou:

Historie o životě doktora Johana Fausta

vyšel tiskem roku 1581

u Johana Spiesse nakladatelství Franfurkt

Historie o životě doktora Johana Fausta

první české vydání z roku 1611

v překladu Martina Krause

písaře ze Starého Města Pražského

V knihovně Národního muzea v Praze

knihopis č. 3012 signatura 27 E 21