Motto:

Kdysi jsem četl nedostižné myšlenky jakéhosi sociologa - myslitele z dob rozvinutého post puč hadrového věku o tom, že nebýt Jaromíra Erbena, jenž "přitáhl" ptáka Ohniváka z ruských pohádek, tak by se Češi zřejmě chlubili jiným cizím peřím.

Tento názor hraničí téměř s dokonalostí.

Absolutly sehr schönes ideas!

Skutečně!

Zhola nic již tedy není nemožné!

Nedá se tomu totiž nic vytknout!

Pak se ovšem milí bratři smiřte s faktem, že mýtický a nikdy neexistující praotec Čech byl dle téhož pramene ve skutečnosti jen... podlým zlodějem koní a vrahem. Z téhož kanálu pak nedávno vyšla geniální teze, že se Češi, jakýmsi zlým nedopatřením proplakali ze solidního germánského plivance až do 21. století.

ARCANUM Arcanorum

Motto:

Až jednou dočteš až k těmto řádkům, pak věz, že jsi byl pro mne můj jediný Zářící Čintamáni. Naplněný velkým duchem a mocnou invencí, jež mne vždy inspirovala.

táta

Nikoli tedy Doudljěbové, Charwaté, Slovjěnci, Srbové, Ljutici, Chotové (Kotýni), Bójové, Marwani, Djučané, ani západní Havolané, a již vůbec souhrn veškeré starověrecké vedské vzdělanosti, s veškerou bohatostí všeslovanských legend, pověstí i pohádek všech zúčastněných rodů a kmenů, jež stávaly i u kolébky smluvního počinu našich starověrných (údajně pohanských) předků! Českého národa.

Zkrátka zdá se, že někteří specialisté spoléhají na to, že jsme již zapomněli na své české, moravské, slovjěnské, slovenské, ruské, srbské, chorvatské a v tomto případě zejména doudljěbské, či keltské praprababičky, které nám vyprávěly svoji verzi.

Tak odlišnou od informační černé díry...

Když kdysi předci dnešních Slovanů, přišli zpoza hvězdy Arktura, které vládl Sirius, přinesli na nám důvěrně známá místa této překrásné planety, vedle mnoha vzpomínek na svoji někdejší domovinu i vzpomínky na zázračné krystaly, z nichž některé noseny na čele, svými účinky násobily lidské vědomí, nebo naopak obsahovaly pohádkově nepřeberné množství informací, hudby, či zasvětitelských obřadů.

Jiné bylo možno naopak použít k získávání čisté sluneční energie, jež byla uctívána spolu se Sluncem. Někdejší domov slovanských Bohů ze Siria byl pak celými generacemi zákrytně vzpomínán v pohádkách o Princezně se zlatou hvězdou na čele uchylující se před nebezpečím do jiné země.

Bogyní se zlatou hvězdou na čele, ještě dlouho po éře účelově krvavé christianizace, byl našimi slovanskými předky zákrytně míněn Sirius - Margita! Tatáž dominantní hvězda starého Egypta, jež byla domovem i božského Usireva!

Sirius je nejjasnější hvězda v souhvězdí Velkého psa vzdálená 8,7 světelných roků (je 2,5x větší než naše Slunce). Roku 1862 byl objeven průvodce Síria - Sírius B s pravděpodobnou dobou oběhu 52 let. Bílý trpaslík, malá hvězda viditelná pouze silnými dalekohledy. Jeden krychlový centimetr váží 40 tun.

Dogonové, kteří rovněž přišli na tuto planetu z oné oblasti, tvrdí, že Sirius byl trojhvězdou. Třetí hvězda však nebyla doposud nalezena.

Tehdy prý rovněž sestoupil ze souhvězdí velké Medvědice, společně s jinými Svarogicy (Svarodžici - samozrozenci) i jeden ze synů Perucia Svantovid. Jeho svaté světlo ozařovalo naše předky, podobně jako skvost, či černý drahokam. Ten naopak, při určité konstelaci sil, naopak zářil, jako samo svaté světlo - Svantovid. On sám vždy zazářil jako přenádherný fialový prstenec, jenž lze spatřit kolem černého Slunce (při jeho nejhlubším zatmění), nebo v zelenavém záblesku ranního svatého zásvitu - kdy první Svantovidovy paprsky proráží ochrannou klenbu nebes a osvěcují Zem.

Ač jsou mnozí vědoucí přesvědčeni, že "čintámaní", jak černý skvost pojmenovali, nebyl jediný. Titíž se pak domnívají, že je to tentýž, o němž hovoří i keltské legendy (připomeňme si, že keltské kmeny Bojů a Kotýnů, či Kotů (předkové Chodů) sídlily právě v oblastech Šumavy (Gabrety) a kolem hory Tábor. Mnohdy je tento černý drahokam nazýván "Zářící" (Rayeta - sanskrt), jindy Gor Rayeta (sanksrt) - Zářící hora.

S tímto drahokamem se pak váže nejedna legenda (Lux en berk Viz Václav, český král a římský císař Karel IV. Lucemburk, jedinečný přemyslovský potomek), z nichž jedna obzvláště lákala po celá tisíciletí mnohé barbarské náčelníky, přičemž Hitler a jeho kumpáni nemohli být výjimkou! neboť prý majitelé černého krystalu mohli ovládat celé říše.

V průběhu katastrofických událostí se však mnohé změnilo natolik, že nastal čas hledání. Čas, kdy se ani jeden významný slovanský rod neobešel bez mocného kouzelníka a léčitele.

V těch dobách, kdy naši keltští a slovanští předci již společně obývali tuto krajinu nazývanou později též Velké Chorvatsko (České země), sídlil na Boubíně i jeden z nejmocnějších čarodějů, čittů (myslitelů) a vražů (léčitelů, viz vrač) všech dob, jehož jméno bylo, z pouhé nevědomosti pozměněno z Čitto Vraže na "žito" (kouzelník, Čittovraž, Kitovraz), našimi keltskými předky nazývaný též kouzelník Mvldvin - Vltavský, či chcete.li - Merlin, byl černý drahokam ukryt kdesi v podzemních svatyních pohoří Gabrety (Šumavy), či kdesi v povodí řeky Vltavy (Ultzavy). Snad v podzemních prostorách jihočeské hory Tábor.

Byl to tentýž kousek světa, kde husité hledali útočiště v dobách, kdy očekávali konec časů a příchod biblické šelmy.

I stalo se, že jednoho dne byl kouzelník Žito, respektive Čitto vrač (Kitovraz) nucen okolnostmi opustil svůj lid, a nejzářivějšího kamene, z něhož vycházel Svento sviet, světlo Zářícího, se zmocnil náčelník horských barbarů.

Nelze říci, kdy se tak stalo, a tak nezbývá než dát za vděk pohádkovému bon_motu:

Bylo nebylo, žil byl ... snad v dobách, kdy na nebesích Gabrety (Šumavy) mezi sebou bojovali démonové djasové a a kladní dévové (později zaměněni iluminátorskými pseudo christianizátory za čerty a anděle).

Démoni přilétali vzduchem pokryti orlími pery a hory se bortily pod účinky jejich zbraní a roztavená skála se rozstřikovala široko daleko.

Jakkoliv mohl náčelník horských barbarů, skrze Rayatě, držet moc a vládu na velkou říší, nebyl ve skutečnosti ani moudrý Rajan, ani král králů, ani knjaz knjazev (panovník panovníků - vládce s mečem). Ze svého lupu, s nímž si povětšinu času ani nevěděl rady, se však příliš dlouho nepotěšil! Zakrátko moudrý kouzelník a léčitel Čittovraž získal zářící drahokam zpět, aby jej ukryl tentokrát na bezpečnějším a nejtajnějším místě, jež se pak na celé věky stalo neznámým. Jedna z pohádkových verzí sice hovoří o daleké babylonské říší, kam navždy odlétl na svém Šarkánu (strslv. draku), jiná modernější a velmi slibně vypadající verze (pana Ivo Wiesnera) hovoří pak o Javoru, či dokonce o Vyšehradu!