Ruští archeologové odhadují, že Arkaim byl opuštěn před cca 3500 lety, po masivním výbuchu sopky na řeckém ostrově Santorin (viz slovenský cintorín - hřbitov), který svými následky způsobil dlouhodobou změnu klimatu a velké ochlazení.
Zároveň se domnívají, že velký mág východní religiozity, tvůrce nového náboženství, či chcete-li filosofického směru vnímání světa, filozof Zarathuštra (Zoro_aster, Zarja_astra) měl právě tehdy, v roce 3 500 př. n. l. opustit svůj rodný kraj (kolem Arkaimu) při jižním Uralu a odejít přes Faérsii (Persii) do města Balikh (Velik, dnešní Afganistán).
Výbuch Diéry (Théry) měl velmi neblahé dopady na mnohé rozvinuté civilizace a z téhož důvodu zapátrejme v paměti lidstva:
Do vody, i když mořské, trvalejší Thíru - Díru těžko udělám...
Nezávislé dějiny země Zlaté hvězdy Margity v podivně závislé Evropě © Zdeněk Patrick - Praha 2012
Θήρα, Thíra - Díra Théra - Diera hluboká 400 metrů, nad ní mořská zátoka, zbytkově v půlkruhu obklopena skalisky o výšce až 300 metrů. Oválná (17 x 13 km). Mořská zátoka s ostrůvky Noe Kameni (Nové Kameni), Palea Kameni (vlastně Kamenné Kamení).
To je ostrov Santorini, pozůstatek někdejšího okrouhlého, kdysi dávno prosperujícho, následně výbuchem rozmetaného ostrova, naposledy (Ve 13 století n. l.) přejmenovaného křižáckými kněžími a jejich žoldáckými bandami (Křižáky, které z jednoduchého důvodu odmítám nazývat "rytíři"), aniž je jasné, po které z mnohých Santa_Irine (Sancta Irene - Svaté Ireně), jej přejmenovali.
Nicméně: latiníci ve výpisu nejstrašnějších přírodních hrůz popisovali někdejší vzkvétající ostrov, co hřbitov tak sugestivně, že se tento název usalažil, zřejmě přes výrobce umělohmotné "maďarštiny", i ve slovenštině: "cintorín" (hřbitov).
Dlouho jsem se marně dotazoval, proč byla tolika odlišnými jmény, v minulosti i dnes, přejmenována topografie celých oblastí, zemí, národů, kmenů, světových moří, oceánů, potůčků, říček, řek, kopců, hor i pohoří. A vlastně v čí prospěch?
Dnes jsem přesvědčen, že ve prospěch falzifikátorů dějin lidské pospolitosti a podvodných machinací s chronologií dějinných událostí.
S jedinečným úkolem vymazat vzpomínky a nechat splynout v jediný příběh mnoho jiných, o to více dramatických.
Proč by to dělali?
Přes manipulaci s pamětí lidského společenství ovládnout, podrobit, zotročit a zničit.
Proč by to dělali, vždyť to není logcké, ba ani trochu lidské?
Dílčí odpovědi na tuto snadnou otázku "naučené nevědomosti" nás překvapují každou minutu, každou hodinu, každý den, každý týden, každý měsíc, každý rok, celá staletí i tisíciletí. Ale, kdo by měl takový zájem? Odpovím zaběhnutým sloganem blízkým "naučené nevědomosti": "Podle jejich ovoce je poznáte".
Ostrov Santorini, ostrov Santa_Irena, vulkán Strongile (Στρογγύλη), Thíra (Θήρα), Théra, Kalisté (Καλλίστη), různá jména stejného ostrova v Egejském moři, vlastně na rozhraní moře Egejského a Krétského. Co součást Kyklád (Κυκλάδες): Nelze vyjmenovat všech cca 220 kykládských ostrovů, snad jen ty pro mne nejdůležitější: Milos, Paros, Delos, Thíra (Thera) atd... (Kyklos - řecky kruh viz cykl - okruh).
Z nich pak jen Thíra (čti Díra) a Milos jsou sopečného původu z horotvorných časů třetihor. Snad i důsledek pohybu pevninských ker. Původní název ostrova prý zněl Kallistó v překladu prý překrásný nádherný, či nejkrásnější (tvrdí wikipedie). Mám dojem, čím více "duchovní bídy", tím lépe se daří straně povětrné. Jakkoliv si ještě nedovolila připodobnit název k Artemidině lovecké družce, krasavici Kallistó, kterou ze žárlivosti proměnila Héra na Medvědici. A aby ji navždy vymetla z cesty Diových láskyplných kročejů úplně, nechala ji proklát šípem vlastního syna. Artemis, dcera Titánky Léty a božská sestra Jarova (Apolyona), pak proměnila v malého medvěda i syna víly Kallistó a vynesla je vzhůru na noční oblohu, jako Velkou a Malou Medvědici.
Nicméně jméno ostrova Kalistó spíše vypráví o jedné z etap proměny ostrova. A zcela určitě se název netýká překrásné víly Kallistó, aniž překladu "překrásný". Aniž se týká pravého jména ostrova z čas Starého světa (Prosím nezaměnit za svět "starověký", nebo-li antický.). Ten v té době totiž pravděpodobně ještě neexistoval. Sopka však ano.
Thíra (Díra) je vlastně obrovská díra, odborně "kaldera", vznikla při výbuchu sopky propadnutím sopečného kuželu. Též kotlina.). Je totiž možné, že sopka v Egejském prostoru poprvé soptila snad před více než cca 30 000 léty. A poté ještě několikrát.
Nejdříve mi dovolte naznačit směr, kterým se vydávám. Je určen zvukomalebnou podobou některých řeckých topografických názvů, připomínajících slovanské nářečí.
Thíra - Díra: Pokud se nemýlím, jelikož déle trvající díru, do vody neudělám, domnívám se, že se prvotně nejednalo o výbuch podmořské sopky. Jakkoliv propadnutím sopečného kužele může vzniknout podmořská kaldera, kotlina.
Odovzeně: Thíra (Théra), čili Diera je název uvozující původní stav po prvotním výbuchu obrovské pevninské sopky.
Kaliste (Kalistó) je další důležité pojmenování dalších životních příběhů sopky a v žádném případě není synonymem slůvka "nejkrásnější". Domnívám se, že "kaliste" je naopak velmi přesný slovanský výraz pro "kaliště". A protože se jedná o tutéž stále činnou sopku, pak vidím další, ještě ničivější explozi nasílenou průnikem mořské vody do kráteru. Přičemž množství popele a pemzi, pokrývající zbytky ostrova neuvěřitelnou 50 metrovou vrstvou, dávají jasnou představu, jakou zhoubou bylo při druhé explozi množství zplodin vymrštěných do blízkého i širého okolí. Bylo zcela katastrofální. A navíc mořskou vodou zaplavená kaldera po dlouhý čas připomínala spíše rašelinový močál, či kaliště černé zvěře, uvážíme-li až neuvěřitelnou mocnost spadu popele. Mnohé možná napoví i podivné názvy ostrovů v zátoce zatopeného jícnu sopky? Noe Kameni (Novъe Kameni - Nov Kamení): Připomeňme si, že naši slovanští předci nejen ostrovy v moři, ale i své oblíbené pevnosti označovali slovem kamenь. Slované i v Egejské oblasti?
A proč ne!
Povšimněme si i jiného kykládského ostrova Melos (Milos¨), na kterém domorodci vyráběli mlýnské kameny. Milo, melu, melín, mlýn, mlejn. Byli to Slované, kteří široko daleko cílevědomě obdělávali orbou půdu, seli semena obilnin v třípolním hospodářství, vyráběli mouku, pekli pečivo a chléb a z brtí získaný med vyváželi? Mesa Vuneo, nejvyšší vrcholek Thíry, zasvěcený Měsíci se stal načas domovem nově příchozích - Dórů. Mesa Vuneo - Mesac Luneo. Vrcholek zasvěcený nikoli současnému Měsíci, ale Luně? Vážení čtenáři by měli vědět, že mohou považovat mé další tvrzení, že řečtí Dórové jsou totožní se slovanskými Da Ariji, za neprůkazné.
Prozatím.
Nejrozsáhlejší a rozhodně nejmohutnější výbuch sopky nastal v čase zatopení žhavého magmatu v sopečném soupouchu mořskými vodami po kterém byla Díra (Thíra), lépe řečeno: nově vzniklý a vzápětí zaniklý ostrov nazván "Kaliště".
Byla-li někdy, pro mé tvrzení v příznivé době, část dna dnešního Egejského moře pevninou. A pokud ano, když
Podle legendy rozdělil hory sám Hérakles. Pokud si mohu dovolit časovat legendu, pak se to stalo v čase božských hrdinů, bohů druhé generace, ke kterým můžeme směle Herakla počítat, tedy kolem roku 15 600 př. n. l. A ačkoliv legenda jedním dechem nechá okamžitě zaplavit nesmírnými vodami velké území spojující doposud Afriku a Evropu, my se spokojíme s postupně zvětšujícími se trhlinami v pohoří Calpre.
V tom čase byla ještě Sicilsko-maltská plošina, ale i protější šelf afrického kontinentu obnaženy. Obnaženo je i celé koryto Nilu, jež se dnes nachází v šelfovém moři. Velké části dna Egejského moře jsou stále ještě pevninou.
Přesto... Nesmírné množství vod postupně zaplavuje, tak jak stoupají vody Atlantického oceánu, velké území spojující doposud Afriku a Evropu. "Navždy" aby byl africký kontinent oddělen od Evropy, říká legenda, o níž se zmiňuje i antický zeměpisec Poponius.
Rovněž Erastosthénes ve svém díle Geografia (hovořící o kulatosti Země, Erastosthénes v něm též určuje i délku zemského obvodu) překvapivě tvrdí, že ještě v dobách "Trojské války" trhlina v pevnině mezi Heraklovými sloupy ještě neexistovala. (Podle poslední verze výzkumů ledovců, zkoumaných i v souvislosti s výbuchem sopky Thíra, je odvozeno datování zániku Troje rokem cca 1 600 př. n. l., přesněji 1 650 př. n. l. Hovoříme-li skutečně o zániku stejné Troje. (viz Tro_ja, trojí svět javi, nebo snad Trojsvětí?).
Plinus Starší tvrdí přibližně totéž (dílo Naturalis historie). Oceán se provalil mezi horami a oddělil Evropu od Afriky. Pohltil daleko větší kus země, než jaký opustil.
Arabský cestovatel Abu Hasan al Masudí hovoří na stejné téma.
Dovolím si nyní zopakovat odpověď porovnávací mytologií:
Někdy kolem roku 5 600 př. n. l. se tlakem stoupajících oceánských vod a hrou gravitačních proměn přirozená hráz oddělující Středozemní jezero od Atlantiku, ještě více naružila. Přepadem, či spíše postupně rozšiřujícími se vodopády, proudily slané atlantické vody nyní již nepevným pohořím Calpre (od jisté chvíle nazvané "Heraklovými sloupy") do Středozemního bazénu, aby se posléze přes Negro ponte, přirozený most (dnes Bospor a Dardanely), postupně přelévaly do sladkovodního jezera, dnes Černého moře, kde způsobily ekologickou katastrofu: uhynulá sladkovodní fauna a flora vytvořila na hladině černou silně zapáchající hmotu, která dala i tomuto novému moři jméno - "Černé".
Zkáza byla dokonána někdy kolem roku 4 800 př. n. l. (též 4 500 př. n. l., Wolley - 4 250 př. n. l.), když se již narušená hráz (dnešní Giblartar) zcela protrhla a několika metrová vlna s nánosy bahna smetla směrem na východ (Mezopotamie) vše živé a přikryla bahnem o mocnosti 8 metrů. Což je Wolleyem "vykopaná" potopa světa.
Kritický časový interval pro možný výbuch podmořské sopky, do té chvíle stále označené jako Thíra (Díra) je rok 4 800 - 1 700, či 1 600 př. n. l.. Jistě provázený silným zemětřesním, skrze tření mezi pevninskými deskami, které naružilo podloží Thíry tak mocně, že mořská voda pronikla do kaldery, či soupouchu sopky přičemž výbuch byl tak mocný, že mocnější zdroj uvloněné energie jsme doposud nepoznali.
Síla výbuchu se odhaduje kolem 2 400 megatun TNT, což prý v přepočtu je 160 000 atomových bomb svržených na Hirošimu. Následovala dlouhodobá změna změna klimatu.
až na malinký zádrhel se zdá být vše funkční. I odchod obyvatel Arkaimu.
Bylo-li ještě, podle Erastosthéna, v čase trojské války, přesněji v době zániku Troje, pohoří Calpre stále bez zjevné trhliny, o jaké trojské válce a zániku Troje vlastně hovoříme? Není-li příběh Heleny a Párida jen příběhem zákrytným, aby skryl skutečný pád Troje, který se konal za zcela jiných okolností a zcela v jiném čase. S jinými důsledky. Připomínám, že první z trhlin v pohoří Calpre se cvičně, skrze mé časování příběhů Herakla I., nepozorovaně přesunula k roku 15 600 př. n. l., vlastně do časů Usireva a jeho božské sestry Esety.
Prosím vážené čtenářky i vážené čtenářky, aby považovali text článku za velmi živý. Odvozeně:
Plynule a beztrestně autorem proměnitelný, neboť dalším pátráním, zkoumáním a hlavy lámáním, lehce zaměnitelným, neboť lepším a přesnějším.