Problém mám snad jen s tím, zda je Hostýn tedy místem pozitivním nebo negativním. Můj osobní pocit z toho místa je takový jakýsi dvojaký. Staly se mi tam i drobné "zázraky", které jsem si pochvalovala, je tam krásný rozhled a jeden kámen, na kterém vždy ráda posedím, ale celkově mám vždy trochu obavy, co tam zas zažiju a pokud to jde, výstupu se vyhnu. Naposled jsem tam viděla scenérii, která byla až trochu děsivá. Při návratu z vyhlídky, už dost naštvaná jako obvykle, jsem zpozorovala mladou ženu, usoudila jsem, že byla trochu mentálně zaostalá, jak sestupovala z toho masivního kamenného schodiště, zastavovala se a přitom zvracela. Připadalo mi, že prožívá nějakou katarzi. Rozhlížela jsem se, zda někdo z kolem se landajících křesťanů milujících bližního svého přispěchá projevit zájem o její stav, ale nikoho nezajímala. Chvíli jsem postála a když se mi jevilo, že je jí už dobře, šla jsem si po svých s myšlenkou, že jim ty poblité schody přeju a že kdybych neměla společenské z