že si mnohdy neuvědomuji hranici, za kterou leží strach mých blízkých, či okolí. To, co považuji za velmi zajímavý, ale pro mne již běžný fenomén, jiní, jak jsem zjistil, za nepřístojné strašení a stresování. Někdy až tak nepříznivými odezvami, že jsem mnohdy překvapen a tak v dobré víře vyzývám dotyčné, aby šli se mnou zkontrolovat, zda si vymýšlím, nebo si mohou "věc" pěkně "omakat". Jsou stateční a výřeční o mém šílenství, až do chvíle, kdy najde kritická chvíle. A ač by postačilo deset dvacet kroků, naleznou tisíce ustrašených výmluv, aby nemuseli. Byť, když kritická chvíle pomine, naleznou tisíce důkazů, jak si vymýšlím. Takže je již vynechávám, neboť není čas balvan, který chce padat dolů, valit do kopce. Chybí osvěta, jež by zabranila zbytečným strachům a stresům. Osvěta, která naopak ukáže skutečné nebezpečí s variantami vychodisek. Motivací však nesmí být strach před neznámem skrze ztracenou důvěru, neboť globálně preferovaný strach zcela nevědomého Multiku