Z vesela... tichá hrana ?těstí smutek věstí, jak lehce do zahuby vésti: zeleno hnědo modro rudou pěstí, příkaz z lejna bohů zlatá vejce v nepřeberném mno?ství okam?itě snésti...

Nebo lid Moranu.

Hned krátce po ránu?

To se pozná, a? se pravda při výslechu dozná?

To pravda hrozná... to i já, či stejno stejný blbec, jisto jistě lehce pozná, jak draze přijde "Praze"

daří Rrryčné Errr?...

Miliardy sem, miliardy tam ach, jak já, téměř roven bohům, lehce stopy zametám.

Zábavné čtení pro dívky i ?eny zlatokopky: Z "Protikorupční rukověti"

Znám kři??álovou studánku, kde nejhlub?í je les, tam roste tmavé kapradí a vůkol voní vřes... abych to zkrátil: ...tam ptáci, laně chodí pít pod javorový kmen...

(Nebezpečné halucinace tě?kého psychotika majícího subjektivní pocit vize kři??álově čisté studánky.),

Zn.: Dusíme se rádi, dusíme se vespolek, dusíme se radostně

...kde z vola volů málem králem...

Nezávisle "zoufající si" v podivně závislé Evropě Š Cassurgis - Praha 2012

Kdo si jen vzpomene, klam a mam, jak jen zvesela a jen pro Vás pane Vláďo, přeji krásný sen, či den, jak říci to mám:

Do ohně spí? cizí ruku dám: Zvony i kouzla prazvlá?tní, iluzi matrixu rozumu ?tíhlého do pekel uná?í. To se nám to krade drahý sousede, a jak vám skvostný Pájo, jak vám mladí umělci - dropin, či jiný pilný tunel vyná?í? ?těstí, či jakých mocných kouzel pitomost, vás i jiné syčáky, nad vidle osudu zázračně nadná?í...

Av?ak pova?te jen: ta hrana z minula, ta hrana velmi na?tvaná... stále a právě Vám nesly?ně hranu zvoní...

Co to v?ak vidím v kouli tak děsně čarovné... snad zázrak sám? Vítěze nul v bohaté rakvi prázdné slovo, slavně vyná?í: Velký ?vatlající Pojem, zas ráno, z reality matný dojem, kumpán alkoholem (to se pozná - i obráceně mo?ná), zkou?ka vodou, jehly pod nehty, rozemlet na prá?ek, kdo oddolá a kdo v předstihu se dozná. Kdo bez du?e, či zcela vyměněn? To se pozná?

Svatý duchu, Otče na?í vlasti, kdys přebohaté země, radosti má z nejmilej?ích, ?alostný smutek ve mně...

Aj... a cokoliv by vnímal, z hradku lex Havel prospěch míval, "V?ude Málem Dřímal", pomazaná hlava lojem, dávno mo?ná pro?la ojem, či snad silným včelím rojem, zahraniční balík vidlí s hnojem, po hlavách... ách ... jak obětavě slavné z Němec Érro, Čechy v Čechách mydlí.. a přesto u nás spokojeně bydlí?

Kdy? jiný z lep?ích volů volů málem prezidentem? Náctiletých mysli vadné? Nikoli ve snu, pova?te jen... to v?e za dne, jak snadné...

i sláva Otce vlasti mediálně před voly těmi zvlá?tě vybranými beznadějně chřadne. Sebranými za dne.

Svatý duchu, Otče na?í vlasti, kdys přebohaté země, radosti má z nejmilej?ích, ?alostný smutek ve mně...

Blbost. Nebo ne?

Morová ráno, vráno černá, smutku smůlo věrná. Ozvěnou zní kapsle děrná, s čipem v duté lebce, zvonky ?těstí z nitra, s rudou září půlnočního jitra, práva velký Exekutor a mrzký ?mírák z vnitra...

Jste připraveni... Ach? Pozor dal?í změna: Poklad zlatý? Banskter rozevlátý: Zlatým padákem krytá měna. Spadla ní?e, ne? rostlého terénu vlis, kdys bohaté země, radosti má z nejmilej?ích, ?alostný smutek ve mně, hned za jiný vyměním... prý pová?livě levně.

Z dáli pohřeb veselý, ač hrana na výsost tak temně levně, ji? vím... své ?těstí postrčím... ?těstěnu, tak dlouho skrytou ve mně, a hle, nevidím ji? nic ?alostné a temné:

Na létajícím koberci "Střemhlav" dolů, s Rybářem marným v čele volů, zda-li tolik ko?er ?těstí, zda-li vlastně unesu, kulichů vě?ák, v duté lebce, mezi voly zlatý důl, jak dogma pa? "ocasem koně Václava" k slavným volbám "z vola volů málem králem" sebejistě pronesu,

srdce fal?í plesá, o závod pilně bu?í, neb celou svou du?í za chutné perníčky, mé chtivé prstíčky, penízky jisto jistě tu?í.

Dla� ji? svrbí, a hlele... Cosi se děje, cosi se prý vrbí, ?e prý konec světa? Marné drby pravdu na zákázku drví.

Av?ak náhle...

Ejhle nečekaná zrada,

zřejmě létacího mechanizmu vada, nikoli jak Jaga baba, spí? co bídný ?rapnel ke hvězdám, prý k samotným bohům se ponesu, na křídlech semtexu, jedině tak prý velké ?těstí ucelen vcelku unesu.

V sudu ?ďákovském, či rovnou k nebesům pln radosti, av?ak jen po kouscích vzhůru se nesa, úspě?ně spočinu v jamce masové uprostřed Černého lesa.

Kde bílí koníci za ?iva pohřbeni, není-li snad i toto veselé znamení?

Veselé znamení, tře?nička na dortu, hafani strá?ní, tlamy zubaté námezdní, v poslu?ném aportu přesladký sen:

Obu?ky obzvlá?tě dlouhé: zas z rudých pytlů hupky dupky - hybaj ven. Jak radostný as pocit moci, v noci démon loci, cizokrajní ?routi kostobocí vrrrtí nové tance na masové jamce, virů jehel smrtky plné rance. Milý Baxter - Víte, to v?e za kus ?vance?

RFIDem kdos, jak hranou na nás ti?e mává a zvoní...U? je po něm, tak u? je po ní. Závist a zá?? radostí liché slzy roní: U? je po něm, tak u? je po ní, zpoza syré země kejda ?ravých sviní jednostejně voní...

Svoboda? Ach, jaké ?těstí... U? mrtvá je, u? je jistě po ní. Tak u? je po něm, tak u? je po ní. Zá?? a Závist genderizmem, co zvonkem ?těstí v říji - ruce v bídě moci myjí, z krve rodné země-

Svině Sběře tyjí.

Svatý duchu, Otče vlasti přebohaté země, radosti má z nejmilej?ích, tichá hrdosti má ve mně. Doubro do?ly a po nich nech? je Veta, jimi vyvolený - budi? jejich velký konec světa.

Doubro do?ly.