Přichází, nikoli spráskaně vykonstruovaná metodika Armagedonu, nýbrž Onen den, o kterém hovořila matka Sva ve svých predikcích. Den mluvících kamenů. Kamenů, hovořících za programově vyvražděné děti nejen slovanských národů a buďte ujištěni neslušní Vředové nebes, metastázující v kdysi životném organismu rodné Země, že budou mít o čem hovořit.

Měla jsem jsem sen: o Zemi, která se netočí a není zelená, o moři, jež nebouří, o Slunci jež nesvítí a nehřeje zbyla jen písmena a skrytá naděje. Vlasta Šmitmajerová

obr. NASA: Slunce Jarylo je zdrojem vysílání ve všech viditelných (světelných) i neviditelných (v radiovém, rentgenovém a tepelném) spektru el. mag. vlnění. Aniž zapomenene na záření alfa (proud částic atomových jader Helia), Jedná se vlastně o mohutný proud kmitajících fotonů, tryskající ze sluneční fotosféry a v závislosti na rychlosti kmitání (druhu el. mag. vlnění), nesoucích příslušná množství kvant energií:

E = h * f = m * c2

, jejíchž množství poměřujeme, vzhledem k jejich přílišné nepatrnosti, v elektronvoltech (eV). Jednotkou, která je trilionkrát menší, než 1 Joule. Zcela určitě musíme započítat i proud částic záření gama, vyskytujících se ve slunečním proudu sice ojediněle, neboť při velkých el. magnetických protuberancích.

Falešné Slunce? Jak říkávala moje slovenská maminka: Je-li možná...

V čase, kdy byla neviditelná tvář Země a zhola nic nejestvovalo, jen voda, kupy vod a nehybné moře. (neboť nebyl Měsíc). Ticho a pokoj vládl v temnotách a noc.

Toto je zpráva o světě, jenž kdysi trval v hlubokém mlčení, v hlubokém pokoji trval, bytoval v tichu; dlel nehybný, osamělý a pustý. A toto je první zpráva, první výpověď: Nebylo žádného člověka, žádného zvířete, ptáka, ryby, kraba, stromu, kamene propasti, ani sluje, drnu ani keře. Jenom a jedině nebe tu bylo. Jen matné světlo těkalo nad tváří Země.

Avšak existovala bytost Vucub Caquix, Sedm Ararra, která se náramně vypínala. V čase kdy bylo již nebe i Země, ale neviditelná byla tvář Slunce a Měsíce. Já jsem více než všichni tvorové. Já budu Slunce a já budu Měsíc pro budoucí lidstvo... Mé zuby se třpytí jako drahokamy, náramný je můj jas z mého barevného peří. Můj trůn je stříbrný.

Falešné, nepravé Slunce, nepravá božstva (Vucub Caquis, Zipacna a Cabracán) si v čase Daémonů a Hrdinů, přisvojili zásluhy skutečných Tvůrců. Tak to vypadalo, když vinou dřevěných lidí nastala potopa. Cabracan, ničitel hor i jejich tvořitel, byl jediným ze synů Falešného Slunce, Vucub Caquis /Ararra Sedm, jenž třásl zemí dávno před potopou. Ale bylo již rozhodnuto: Hún Hunaphú a Vucub Hunaphú odstraní nepravé Slunce a oni sami, perzonifikace skutečného Slunce a Měsíce, konečně zvítězí nad pány v Xibalbě / Šibalbě, kteří je na počátku příběhu zabili. Symbolizujíce tak dočasný zánik Slunce a Měsíce. Aby oddálili konečné vítězství světla nad tmou jednou provždy?

Ahauové, Páni Xibalby / Šibalby byli skutečně eliminováni, Vucub Caquis / sedm, papoušek Ararra, pyšnící se svým nádherně zdobeným zeleno modro rudým peřím, byl našimi Hrdiny složitě deklasován a odpojen. Pyšné a naduté a nepravé Lži Slunce rázem zmizelo. A jak je ideo _vědci silně zdůrazněno: Jde jen o mýtickou představu, v níž nemá historie žádného místa.

ZAŽEHNUTÍ, OPRAVA, NEBO VÝMĚNA SLUNCE?

Povšimněme si prosím několika příznaků, které nám mayský kmen Kvíčů zanechal: Horotvůrce a zemětřas Cabracan (Kabrakan), zde syn Falešného pestrobarevného Slunce Vucub Caqui, žil již na samém počátku věků, dávno před stvořením Slunce i Jitra.

Průvodkyně a Stvořitel. U_Cux_Cax / Trojí Srdce nebes / Huracan, aby připravili podmínky k životu, neboť Setba a Úsvit (Zažehnutí Slunce?) byl již nablízku. Hovořili spolu a dlouho rozvažovali: Jakou travinu, keře, stromy, liany, pro jaké tvory je třeba připravit. Jakým způsobem opatřit všechna patra života v souladu s potravním řetězcem. A tehdy Huracan (vlastně jadernými výbuchy) oplodnil zemi: Vyzvedl hory, obnažil prameny i údolí s meandry řek a oddělil souže od vod v čase, kdy Setba:

Semena rostlin i zvířata (vesměs savci), ptáci i jiná důležitá havěť potravního řetězce, přivážené pracovním týmem Duku, jak z jiných vesmírných oblastí, tak z budoucnosti i minulosti planety Země, aby Žřeci, Průvodkyně a Tvůrce včas stihli Úsvit (Zážeh Slunce?) i nového humanoidního života stvořeného z ryze tuzemského materiálu.

Kdy se tak stalo?

Kamenná knhovna pana Cabrery s tisíci obrazy ze života onoho technicky vyspělého lidstva, jež žilo v časech "Jurského parku", zcela cíleně zaslalo do budoucnosti poselství, které mrazí. neboť, kdo ztratí své nebe, ztrácí sama sebe i svoji rodnou zem, rodný jazyk.

Horotvorný zemětřas Cabracan sice může mnohé naznačit, tak jako Páni Ahauové z Xibalby / Šibalby. Mayského pekla, kam prý dopadl vesmírný objekt před 65,5 miliony lety. Do dnešního Mexického zálivu, jenž vyhubil dinosauří svět, nikoli nepovedené verze humanoidních bytostí. Vlna cunami vysoká několik stovek metrů, rychlostí 800 km / hod., několikrát oběhla planetu a drtila vše, co ji stálo v cestě. Zemětřesení a elektromagnetické bouře, odpařené vody, podchlazený sníh, popel a zmar beznadějně zakryly Slunce atd...

A odkud příšla zkáza?

Měsíc, přesněji jeho přivrácená tvář, "hory a pohoří" obkružující Moře dešťů (Kavkaz, Alpy, Karpaty a vlastně celá dominanta přivrácené strany: Odtrhávající se plošina Plato s Duhovým zálivem viditelně se zborceným okrajem. Měsíc, který nikdy nebyl tektonicky aktivní a přesto pohoří obkopující i Oceán bouří, dosahuje výšek od 7 000 do 10 000 metrů?

Pokud vůbec.

Náš tým se domnívá, že byla použita zbraň dokonce mnohokráte mocnější, než se v našich očích jeví účinky Anuových sedmero hrozných zbraní Šebettu. Zbraň, která nejen v souladu s legendami peruánských Indiánů oddálila Měsíc od Země, aby jej ustavila jej do zajímavě životné vzdálenosti od Země. Aby zároveň vyvrhla neobyčejné množství prachu i obrovské kusy měsíční horniny do širého okolí tak, že pokryla na velmi dlouhý čas svit Slunce neproniknutelnou clonou. Had požírající Slunce. Přičemž Anuovo sedmero hrozivých zbraní Šebettu / Šubaru, řízené něbylcem Išumem, posloužilo pravděpodobně jen při začistění zbývajících nepřátelských pozic a poté při vypálení do rozryté přivrácené strany, odkrytím různě svit odrážejících hornin (s různou magnitudou), špičkovou černobílou fotografii. Kvalita obrazu, jenž se mi jedné jasné noci naskytl, byla v ten jedinečný okamžik přiblížení a zaostření, nanejvyšší míru i v detailech šokující: Ve stříbrném osvitu nejkvalitnější černobílá fotografie, jakou jsem kdy viděl. Od Moře dešťů až po znázorňující prchajícího polonahého muže s oštěpem v pravé ruce, koženými leginami a kůží kolem beder, kterého pronásledují dva sauři. Oblečená postava muže vpravo nahoře z povzdálí, jakoby nakloněna ku pomoci, celý dramatický výjev, provedený s profesionální virtuozitou, jen umocňovala.

znečištěnou, naopak mimořádně čistou noční oblohu, pohádkově vyvedený Měsíc v úplňku, jemuž nevadí do nebes svítící pouliční osvětlení, ba ani obyčejný dalekohled. V časech, kdy jsem měl zrak sokolí, neboť ještě čočky od maminky. Nechám na vážených čtenářkách i vážených čtenářích, jaký náhled si utvoří i na další subjektivní názor, který jsme si celá desetiletí v rodinném týmu utvářeli:

Kameny z Icy jednoznačně potvrzují technologickou vyspělost tohoto společenství, složité operace srdce, transplantace orgánů s intubací pacienta, hvězdáře pozorující hvězdné nebe, souší se saury, ale i domestikaci některých býložravých druhů z období před 65,5 miliony lety. Zajímavý je i rozhovor dvou šamanů z vrcholku hor s bytostí na Měsíci.

Obr: Studie přivrácené strany Měsíce, © Ing Zdeněk Šmitmajer, tentýž snímek pootočen podle předlohy "hovoru dvou šamanů s bytostí na Měsíci..."

Základny na Zem útočící entity, ale i hvězdná brána, dostala zásah přímo na mimoňskou "citadelu". Která prošla protějším nejhlubším kráterem ve Sluneční soustavě Aetkin. Při neobyčejné razanci použité zbraně byla z Měsíce vytržena jeho podstatná a nezanedbatelná část. Dílem vyvržena k Zemi, dílem ke Slunci.

Zda-li není pomluvou útočící entity, či Znacharů, připisujíce mimoňský vzhled i obsah, tehdejším lidem, nemajících lidskou krev a jejich obličeje byly žluté a vysušené, neboť oni sami byli loutkami ze dřeva, které neměly duši, ani lidský rozum, ba ani stín odpovědnosti k Tvůrkyni a Tvůrci...

Kameny z Icy jednoznačně potvrzují technologickou vyspělost tohoto společenství, složité operace srdce, transplantace orgánů s intubací pacienta, hvězdáře pozorující hvězdné nebe, soužití se saury, ale i domestikaci některých býložravých druhů z období před 65,5 miliony lety. Zajímavý je i rozhovor dvou šamanů z vrcholku hor s bytostí na Měsíci.

Cabrerova kamená knihovna v Ice hovoří o vyspělém společenství lidí, žijících v časech divých Saurů, kterými byli, za jistých mimořádně výjimečných okolností oslabení loveni, požíráni a nakonec zcela vyhubeni.