M O B I N G

Nevyhlá?ený zákaz vycházení po osmé hodině večerní vylidní ulice, do nich? po chvíli naběhnou majitelé buldočích i jiných bestií.

Bě?né noční běsnění, stereotypně začínající úporným ?těkotem je odstartováno.

Místní obludy bojových plemen prozatím vychytrale mlčí v skrytu temných zahrad.

Nikoli v?ak nadlouho. Zakrátko i ony zcela zřetelně o?ivnou.

Rovně? "ochranka" nedalekého "Podvodprojektu", se činí. I kdy? je viditelně nespokojená s výkonem svých několika bestií. ji? strká svému zbytečně zakřiknutému psímu borci svoji "milicionářskou kanadu" do tlamy. Sly?ím hlasité pobídky, aby se psiska konečně rovně? rozběsnila na úrovni.

Ano daří se. Temnou, spoře osvětlenou ulicí se nese dosud neslýchaný sípající ?těkot, jen? by poděsil i Ilju Muromce.

Dva psí giganti, s vytrvalostí přiblblého hovada, doká?í úspě?ně pro?těkat ka?dičkou noc.

Jakkoliv nad ránem ji? vydávají ji? jen hlasité sípání, při večerním nástupu do slu?by jsou jeijch hlasivky v relativně dobré formě.

Jen si zkuste ka?dou noc pro?těkat. Od samého setmění a? do kuropění.

Bez oddychu! Celých ?est let.

Ráno sbalit svůj ?těkací vercajk, odklusat někam na zaslou?ený odpočinek. Aby k večeru, radostně vrtěli ocásky a oddaně relativně jasnými hlásky po?těkávali na svého páníčka.

Aby páníček věděl, ?e mů?e celou noc prohajat?

Zdá se v?ak, ?e nehlídají "Podvodprojekt", ale cosi jiného? Noční děj, přesněji "noční subotnik", bývá mnohdy nasílen přidru?enými brigádníky.

Kolem jedné hodiny noční, vychází na noční vzduch i na?e, zřejmě sexuálně neukojená sousedka?

Kdybych neviděl na vlastní oči!

?těkala na svoji fenku?

Pane Bo?e, ona skutečně roz?těkávala svého psa.

Nebo snad dokonce ?těká za něj?!?

Kdo vĂ­?.

Fenka se zdá být očividně líná. Spí?e v?ak ji? unavená. Své si ji? odvyla a od?těkala v minulých dnech, týdnech a měsících.

Sousedka tedy je?tě malou chvíli od?těkává své popůlnoční blues za svou psí obludu sama.

Kdyby někdo vyprávěl, neuvěřil bych.

Konečně... Jako kdy? startujete nestartovatelný vůz. Buch bach nic Buch nic nic buch haf. Baf nic nic haf haf. Konečně si dal její metrový pejsek s tří centimetrovými zuby a věčně uslintanou papulou říci. (Je to tentý? milý pejsek bojového plemene, jen? na nás v?dy, společně se sousedkou, či jejím zajímavě vyvedeným synkem, vystartuje. V?dy, kdy? přicházíme z procházky, z nákupu, či přijí?díme z chaty.

"?upáci. Vem si je", zní i pro tentokrát jasný pokyn.

A u? se na nás řítí jako parní lokomotiva. Neuhybám, není kam! Psisko zpozorní a znejistí. V tom ji? vybíhá povedený sousedčin synek a pobízí obludu řemínkem, aby dodal psisku odvahu. Av?ak ?těkající lido?rout ji? tu?í, ?e budu bojovat. Nicméně stále se na mne se svými obřími zubisky řítí a řve společně se svým páníčkem, jak hejno draků.

Stále neuhybám. Vím, ?e raději zahynu?

Obluda svými prackami o to usilovněji hrabe směrem ke mně. Ty v?ak očividně na domovní dla?bě podkluzují, čím dal tím více. Zmatený ostrozubý frankenstein si útok rozmyslí a obrací dračí papulu ke svým k páníčkům. Stále pobízen řemínkem a řevem mladíka. O něm? vím jen to, ?e svého psa trénoval kopy do slabin.

"?upák! Vem si ho!", nanovo pobízí majitelka rozko?ného psíka. V operaci "?upák" nastává zásadní obrat. Lido?rout se obrací a usilovně se cpe, zřejmě vylekán okolnostmi, zpět do podivného bytu.

"Zbabělče", volá za ním ona nespokojená dáma.

?těkot psů se nese nocí a několikanásobně přehlu?uje hluk nedaleké dálniční spojky, ale i hlasitý řev opilců soulo?ících ji? přes 20 minut před na?imi okny.

Mu?i s ?enami, mu?i s mu?i.

Co na tom zále?í?

Vzápětí přijí?dí automobil v ceně, kterou jsem za celý svůj pracovitý ?ivot nemohl zahlédnout ani koutkem oka. Z něho se vyhrne pět dal?ích řvoucích opilců, kteří ve druhé hodině ranní postačí přeřvat ?ílející psy, z nich? jeden by měl dostat vyznamenání za zvlá?? odporné vytí.

Spokojená sousedka se ji? vrátila domů ze svého úspě?ného ?těkacího turné a její pejsek nyní spokojeně vyje doma.

Je asi 2 hodiny po půlnoci. A dole, pod na?ím bytem, se rozehrává dal?í pravidelné audio ?ou.

Bouchání do zdí, vytí a ?těkání psa, třískání záchodovými dveřmi.

Ano, opěrná zeď na?eho bytu praská a kuchyni se pomalu, při ka?dé ráně sousedčiných WC dveří sesedá o dal?ích pár milimetrů.

Rána za ránou otřásají celým domem, v něm? chybějí, jak se chybně domnívám, nájemníci.

Mezitím opilci a soulo?ící narkomani se zvednou z asfaltu potřísněného močí a jeden obzvlá?tě řvoucí vylézá na střechu automobilu. Pěstí tříská do střechy a řve: "Jeď, Jeď".

Auto se skutečně rozjí?dí a opilec řve nad?ením. Je?tě více bu?í do střechy auta a řve své "jeď!".

Téměř domestikované obludy v zahradách a bytech sousedů v blízkém i dalekém okolí (chované pro krvavé zápasy a lov bezdomovců) začnou opět běsnit. Nyní je jasné, ?e pokud se nic jiného nestane, vydr?í jim to i celou hodinu.

Kupodivu jsem měl pravdu a za necelou hodinku se rozprostře krajinou klid, Ach Bo?e jaký nádherný klid.

Japonský krve?íznivec z protěj?í zahrady v tomté? okam?iku začne výt na svoji vyvolenou. Z dlouholeté zku?nosti ji? vím, ?e zakrátko se opět stanu svědkem vrcholné čísla v gala produkci na?í programově lomozící sousedky.

Z údolí se mezitím ozývá střelba rychlopalných zbraní a volání o pomoc.

Vzápětí výbuch dělbuchu a ?těkající borci začnou na novo svoji serenádu. Objevují se oh�ostroje a představa ustřihnuté kravaty mu?e, jen? nedávno vytuneloval svůj první milion dolarů, nemusí být a? tak daleko od skutečnosti. Za 14 dní byl zabit jiným, jen? teprve začínal. Ale i ten byl zabit. Nedaleko, na asfaltové cestě, asi dvanáctiletá dívenka vyspává svůj dal?í drogový sen. Její milenka a milenci milenců shání někde poblí? své dal?í jointy. Nebo střehnou na opozdilého "dobrovolně souhlasícího" sponzora svých dal?ích drogových radovánek.

Třískání dveřma s 3 vteřinovým intervalem se prodlu?uje na odpočinkových 10 vteřin. Sousedka s přibývajícím ránem očividně oslabuje, i kdy? si navléká kopyta (zřejmě dřevěné sandálky) a bu?í jimi sem a tam do podlahy z zhotovené ze solidně znějících dla?dic. Pěkně se mapuje její poloha.. Vzápětí je zde dal?í bod programu, známý z předchozích nocí. Tahání velkého a dostatečně tě?kého objektu po ji? zmíněných dla?dicích (Snad mikrovlnné trouby vlastní provenience). Z jedné strany balkonu na druhý, či naopak z jedné části předsíně do kuchyně a zpět.

Co? je stále je?tě dobrý výkon. Bratru cca 16 metrů/6 sec. Zdá se, ?e nám sousedka vydr?í je?tě hezkých pár let

Vzápětí následuje pravidelné naběhnutí k záchodvým dveřím a Třísk. Rána, jako z děla, pronikající a? do morku kostí. Dub dub klap, klap ?buch. Dub a u? je zase na balkoně ?buch hrcxhrhcrhr, a tě?ký objekt je stěhován zase jinam: dub dub dub. Třísk dub dub dub a u? zase směr balkón hrcxhrhcrhr ?buch, a ji? se stěhuje opět zpět.

Buch nic Haf haf Bach, Bach, nic bach, Dub, dub, dub,Třísk hrcxhrhcrhr.

Konečně jsou tři hodiny ráno. Tak jako ka?dý den přijí?dí sousedčin man?el, aby třikrát do ranního kuropění dlouze zatroubí klaksonem, jen? mů?e soupeřit ze sirénou varující proti náletu.

Sousedka ztichne.

Klapot jejich kopyt, usvědčujících ji, ?e běhá nejen po zdi, ale snad i po stropě, umlká.

Dal?ích sedm zahoukání v úrovni trub andělů z Janovy Apokalypsy. Kopyta vybíhají na ulici a sedají pravděpodobně do malinkého auta, s motorem drtičky lomového kamení a výfukem majícím nejméně 20 cm díru.

Dunění jejich parní válcovačky rezonuje celým domem.

Auto je zřejmě navíc vybaveno obrovskými dveřmi, jejich? počet se limitně blí?í nekonečnu. Nejméně v?ak dvaceti. Buch_Buch_Buch atd. zavírají se jedno po druhém. A opět se otvírají , aby se je?tě s vět?ím úsilím nanovo zabouchávala. Konečně kola zavřískají tak, ?e by i filmoví gangsteři závistivě bledli. Automobil nevalné značky v prosmyku vyrá?í, jakoby by byl za volantem agent 007. Chvíli bo?ský klid a vzápětí motocyklista se dvoustopým gigantem a ohromnými balonovými koly, vybaven předpotopním ko?eným oděvem a tváří biorobota, ?dímá stroj, co jen řev dovolí.

Mučený stroj konečně vydává rachot na Měsíc startující rakety Saturn. Výfuk bez tlumiče je zajisté zesílen, nejlep?í high technologií. Kolem přejí?dí auto jeho? stěny se nadouvají v rytmu mohutně nadupané basy v rytmu techno a uvnitř vříská několik zdrogovaných děvčat a sterilní mládenci, do oblak hrozícími pěstmi, repují své poslední blues. Za chvíli se ozve náraz dvou aut.

Naproti začíná "huski" smutně dlouze výt.

Na chvíli v?e umlká, aby zanedlouho opět v?e řvalo své pa?ravé J� do celého vesmíru.

Dobrou noc.

Já musím do práce.

Kolem mne přebíhá malinký pejsek na desetimetrovém modrém lanku . Obíhá mne a já padám podra?en lankem. U nosu mi ?těká malinká potvůrka a její hlas je kupodivu mocný jako zvon. Rozeznávám dal?ího z protagonistu minulých a předminulých nocí. "Neumí" dávat pozor dědku! Le?ím bezmocně na zemi a kolem mne ji? opět bez zájmu obchází místní přezrálá Multihelga krasavice s tampony OB.

Co se to vlastně k sakru děje?

Budou se snad bez na?eho vědomí prodávat na?e byty?

Berou snad v?echny na?e sousedky drogy? Staly se z nich alkoholici? Notoričtí kuřáci marihuany?

Zbláznil jsem se snad já?

Nerozumím, nicméně obdivuji jejich výdr?. Nejsem-li já i má rodina, mezi příslu?nými gangy, dobře obchodovatelné polo?ky?

Plných ?est roků (1999-2005), den za dnem, týden po týdnu, měsíc po měsíci stejně obludný scénař.

Na jak dlouho jim vystačí síly pořádat tyto neobvyklé noční radovánky.

Čas od času se k stávajícímu po půlnočnímu ansámblu připojuje i syn ji? zmíněné dámy. A tak u?etřím poplatky za "autorská práva"

Jen diskotéku by si měl, co do výběru, krapánek zkvalitnit.

Popůlnoční koncert pulzujících bas a bicích přeru?ovaných ?těkotem domestikované domácí bestie, je v?ak super. ?acuji-li potřebné hlomozu vzdorné decibely a odhaduji, ?e buď jsou v?ichni moji sousedi totálně hlu?í, nebo se někam záhadně a nepozorovaně vytratili

A? později jsem pochopil, jak hluboce jsem se mýlil.

Jednalo a stále se jedná, jen o bě?ný, zákonem neposti?itelný, skupinově organizovaný mobing, na jeho? konci měl být psychicky nalomený a dezintegrovaný majitel bytu, je? jako nebezpečně asociální ?ivel, odjuchá do bezdomovecké marnosti.

A mohl bych popisovat dal?í podstatné výdobytky současné bezzákonní éry, jak jsem je pocítil na vlastní ků?i, ale pova?uji to za marnost v?ech marností. Přesto si dovolím malou poznámku.

Inspirovanou čtyřmi krásně vyvedenými hřeby postupně, tak jak ?el čas, zara?enými v bezdu?ovém vybavení mého auta. A to tak ?ikovně, ?e bych bezpečně havaroval, pokud bych nekontroloval tlak v pneumatikách.

Kde jste vy v?ichni slavní zastánci lidských práv a svobod, chartizán?tí pronásledovatelé kuřáků, renomovaní doktoři práv, pronásledovatelé zákonem zakázaných, nicméně přirozených heterosexuálních aktivit, a nepodplatitelní (nebo nepolapitelní?) strá?ci zákona?