V postranních prostorách Národního Muzea se konala minivýstava oslavující část hagiografie týkající se dostatečné povolné svatosti českého kní?ete Václava, jak potvrdila i přidru?ená literatura, kterou jsem si zakoupil (Václav český světec a panovník - autor:

Maria Theisen). Ov?em jen v takové míře, jakou ji v?dy chtěli vidět římsko katoličtí otcové a jejich zdárné ovečky povět?inou milovnice německého jazyka. Václav český světec a panovník, katalog neuvěřitelných a pro mne mnohdy a? hrůzných představ německy hovořícího etnika o skutečném stavu slovanských staro?itností i údajných jedinečností týkajících se českého kní?ete Václava, byl vydán pod patronací rakouské poji??ovny UNIQA - v popředí popsán kupodivu jazykem německým, posléze českým a naposledy i jediným zúčastněným světovým jazykem anglickým:

Na kvalitním papíře s nádhernými ilustracemi nikoli dobových, nýbr? převá?ně jen středověkých malířů.

Vydání katalogu i výstava: Václav český světec a panovník se konala pod patronací:

...Český kní?e Václav

Země Zlaté hvězdy Margity Š Zdeněk Patrick - 1998 Praha

Zanedbávaná historie lidstva

Legendy o svatých, té? hagiografie (řecky: hagios - svatý, řecky: grafein psát) jsou pseudoepická literátní díla, plná zázraků a chybějících historických daností, či spí?e zcela prosta ne?ádoucích historických faktů.) sepsané, v případě českých světců Václava a Ludmily, na přímou objednávku německých náčelníků praktikujících u sousedů raketýring fikaně zvaný "da� z míru", nebo je?tě vzne?eněji: "?íření křes?anské lásky k bli?nímu svému":

?elbohu:

Na rozdíl od věrozvěstů Cyrila a Metoděje převá?ně jen skrze násilí, vydírání, ohněm, mečem a krví... Zkrátka - v?emi mo?nými barbarskými vymo?enostmi.

Legendy ve své vět?ině pojednávají o ?ivotě, umučení a mučednické smrti světců. Legendy o svatých (hagiografie) jsou přísně ?ité na míru a dle přesně určených osnov (vito, passio, translatio, mirakula, aneb epické vyprávění o narození, ?ivotě, smrti, přenesení ostatků a zázracích). V?e v souladu s potřebami Dagonovy mitry a učením římsko-katolické církve. V?dy a za v?ech okolností směřující k vytčenému politickému cíli. Zejména ke v?í spokojenosti objednavatelů.

Tzv. Gumboldova legenda, jedna z několika sepsaných o českých světcích, je typickým příkladem dehonestování objednávkou zákrytných zájmů německých panovníků: Byla sepsán mantovským biskupem Gumpoldem (Kolem roku 980. Tedy 52 let po smrti kní?ete Václava.) z příkazu císaře Oty II. A faktům nepomohlo ani to, ?e zmíněný biskup prý pobýval, krátce před převzetím biskupského úřadu, v Praze. Jakkoliv tedy nepostrádá legenda nic, co lze od tohoto literárního útvaru očekávat, je zcela prosta toho, aby přispěla k objasnění skutečných okolností a pravých příčin historických dějů. Jakkoliv je i ve svém záporu a nenávisti cíleně nasměrované proti českému kní?eti Boleslavu I. - Státotvorci a statečné české kně?ně Drahomíře, jedinečná a přínosná.

A tak na závěr se slu?í říci, co český kní?e Václav byl, a čím nebyl.

Byl vzdělaný duchem i fyzicky. Zárove� une?en romantickou vizí vítězícího dobra a Světla. Českým národem, přesněji: Svolaným sněmem na Turském poli posléze jednomyslně starověrci i novokřes?any započítán mezi inspirující duchy České země.

Kní?e Boleslav I. Státotvorce poté zasvěcuje, pro v?echny časy, rodnou zemi svatému Václavu, jako jedinému oprávněnému dědici České země.

Tuto my?lenku posiluje jedinečný vládce, Otec vlasti a římský císař, po své matce Eli?ce nejslavněj?í potomek Libu?in a Přemysla Orátaje, z rodu Svatého Václava a Svaté Ludmily, Karel IV. Z tého? poznatku svítá rezultát: Vítězkou celého sporu je statečná česká kně?na Drahomíra.

Sv. Václav - světec a? panovník?

Čím český kní?e Václav nikdy nebyl? Nikdy nebyl vazalem německých vládců. Pokud romanticky pojaté křes?anské, tedy i pokorné přátelství, nepova?uje protěj?í strana, zcela surově a jednoznačně se skrytým nemravným úmyslem, za jedinečný příznak odevzdanosti (Jestli?e je zlými jazyky hovořeno o volech a "tunách" stříbra, je? by tenkrát měli být součástí raketýringového lupu směřujícího do pokladnice německého panovníka, zcela určitě by dobře organizačně vybavení, nadmíru přesní a zejména jinak věci oddaní písaři a kronikáři, pečlivě lup zaznamenali, včetně jmen a míst odkud da� "z míru" pochází. Není ?ádných takových záznamů, ani vzpomínek na stovky volů rozvá?ně kráčejících z Čech do budoucích Němec.

Kní?e Václav rozhodně nebyl ani naivní snílek a u? vůbec zbabělec, jen? by se obával osobních soubojů.

Naopak!

Václav byl vyjímečný jedinec oplývající neobyčejnou silou a natolik tělesně nad poměry vybaven, navíc skvěle stýry vycvičen k rytířskému boji, ?e mo?ní soupeři raději včas zapomínali, jak mu před malinkou chvílí veřejně slibovali záhubu.

Někteří, kdy? jej spatřili - boj raději odmítli. Jiní soupeří před ním poklekali a mektali o hejnech andělů poletujících kolem, ale i zářícím kří?i na jeho přilbici.

Bylo to i rozumné , kdy? kní?e Václav místo tvrdého, rychle ukončeného boje naopak nabízel, jako schůdnou variantu - své přátelství .

V ?ádném případě a veskrze objektivně v?ak nemohl být... rozvá?ným panovníkem, jak rády popisují německé legendy, nebo? jedním dechem by rády vyprávěly, jak pokorně přijal svojí panovnickou moc z rukou německého císaře (Zkrátka a dobře, zdá se to být nevyléčitelná choroba).

Rozvá?ným panovníkem? Jakkoliv vzdělaný a moudrý. Role vladaře germánského typu mu mezi roduvěrnými Slávy zkrátka nepříslu?ela.

Jakkoliv bohatstvím, jistou nadmírou ?tědrostí zlatem oplývající, vlivem a přirozenou autoritou mohl německo římsko latinským výzkumným četám v mnohém takového neomezeného vládce připomínat.

Av?ak skrze platné slovanské Provi (Právo) tomu tak být nemohlo.

I kdyby se německý císař na kusy rozkrájel a na hlavu postavil.

Téměř neře?itelné dilema. Věděl to jak kní?e Václav, tak kně?na Drahomíra, tak i Boleslav. Jakkoliv se kní?eti Václavovi dařilo v míru ustát tlak německého náčelníka, proces sjednocování rodů v Čechách, probíhal nad očekávání pomaleji, ne? vy?adoval sled událostí.

Schůdnou variantou se zdálo být přesně načasované převzetí moci Boleslavem, krátce po odchodu kní?ete Václava do ústraní mni?ského řádu. Z pohledu �ezna to bylo zcela nepřijatelné ře?ení. Z tých? i jiných příčin posléze sled události vyvrcholil staroboleslavskou tragedií. Jedním z důvodů se zdá být kní?etem Václavem mírně vyva?ovaná zcela nerovnová?ná soustava "�ezno, Pasov, Jindřich Ptáčník V. směr pochodu dále na Východ".

Z pohledu, nikoli čistě odkapávající legendy, byl kní?e Václav na?těstí ani a? tak svatým.

A naopak? Svými pilnými bohatýrskými pitkami stál na rodné zemi. Mezi svými, jako rovný mezi rovnými.

Tedy pro české Slávy i jako ?ivý velmi přijatelný, nebo? lidsky chybující a přitom zcela svůj skrze svojí křes?ansky romantickou vizí. Přijatelný i pro nevrlé starověrce. A to a? do dne?ních dnů. Kdy? mohu-li, prokázal své jedinečné kvality i jako jediný oprávněný dědic a patron České země. Svaté světlo, je? nám stále svítí i v dobách tak temných...