Vá?ený pane,

nejdříve poděkování za pěkné snímky z krásných míst planety Země, které mne motivují svojí krásou a ani? jsem ten pravý, dovolím si říci Vám svůj názor:

Vyslovil jste oprávněné obavy o mo?nosti dal?í uměle vyvolané světové potopy krve, která je zcela viditelnou, tedy určitou součástí nevlídného plánu, který byl odstartován agresí do Jugoslávie. Směřujícího v?ak proti samé udr?itelnosti ?ivota rodné planety.

Několik tisíciletí násilí programově směřovalo k jedinému cíli, nad kterým zůstává rozum stát: Nemohu se srovnat s něčím, co si dovolím stručně nazvat jízdou na mrtvé kobyle. Kdy? cílem určitě není pový?ení mrtvého koně na světový problém Syrie, ba ani Iránu, či nového pochodu na Stalingrad, s vidinou mo?ného rozdrancování přírodního bohatství Sibiře a programově sni?ovaného Ruska.

Jakkoliv byla mrtvá kobyla zákrytnými jezdci pový?ena na velkého vůdce útoku, v?dy v?ak směřujícího ve skutečnosti, jak ji? řečeno - proti samé udr?itelnosti ?ivota na této planetě.

A to je podivné.

Ač v časovém skluzu, drceni podivnou vizí vyvolenosti, schopni - v souladu se svými plány, čehokoliv nelidského.

Nechme je vy??í moci. Není jim rady, není jim pomoci. Nemáme tu moc, ne? vlastní příklad? Oni to v?ak budou, kdo si nakonec hrábne a? na samé dno mo?ného a ji? zhola nemo?ného. nebo? jak popsat pravé, nedosahuje-li zaslepenost ani do vý?e prachu, který po nich zůstane.

Jen nepřirozený idiot programově útočí, ani? je duchem přítomen a připraven vidět to, co nám ji? několik let naznačují zcela mimořádné a nepřirozené jevy, či nadmíru nečekaně sdělní mizející tvorové fauní ří?e.

A a? přijde ten čas, jakou vý?i své programové malosti vystačí, je-li ka?dý z nich připraven opakovat v čase a do omrzení sama sebe: Nevěděl jsem, nebo? jsem ani netu?il.

Rodná zem? Neznám tu marnost, neviděl jsem, jsa kosmopolita, internacionalista a čemukoliv přisluhující vykořeněnec.

Ani? jej ve skutečnosti, mimo své sebestřednosti, zajímá osud rodné planety, nebo? jak jinak? Nemiluje-li a neo?etřuje-li ani tu krásu střípku vlastní rodné hroudy, aby zárove� nectil práva a krásy i sousedovy země.

Sám sobě nedůvěryhodný, jakým právem nepráva vystavuje sám sebe do vý?in práv, které mu nepříslu?í ani náhodou.

A zde okam?itě končím, nebo? se mi zdá, ?e ji? hovořím i sám o sobě.

Ale jedno vím určitě? Nemám obavy: Byli jsme před nimi, budeme i po nich.

Jakkoliv to nebude vůbec snadné.

Přeji v?em klidnou mysl a citlivého ducha, ani? si necháme zcizit právo svobodně a volně chodit po své rodné zemi, právo na nikým neru?ený mír, modré nebe nad hlavou se zdravými oblaky, na čerstvý vánek čechrající vlasy, na čistý vzduch, kři??álové studánky a nebesa, tak jako kdysi - obé plné čarujících hvězd.

Zdeněk Patrick