Její o nic hor?í pán man?el, jen? kdysi, za časů několika "kůlu v plotě" pracoval ve funkci "tlačenka anga?ovaného tatíka" na ministerstvu financí a později u jakéhosi stavebního podniku jako moudrý kádrovák a agent pro zvlá?tní účely, si svého času objednal celkem čtyři sedlářské nýty do na?ich pneumatik.

Ticho?lápek, jen? se po pučhadrovém puči se na křídlech prebend strany vznesl a? na post úspě?ného unikatele a a snad i vá?eného hoteliéra.

Nemohu se v?ak zbavit nutkavého dojmu, ?e za časů na?ich pracovitých tatíků bych mu nedal vyčistit ani boty.

Av?ak teprve čas mi sakra uká?e, jak hluboce jsem se mýlil.

Prozatím vím jen to, ?e jejich agresivní mobing, mne nechává netečným. Stejně tak jako fakt, ?e na?e stěny mají velké u?i.

V bláhové nevědomosti jsem v?ak předpokládal mikrofonek z rudého koutku socialisticko budovatelské éry.

Nebylo tomu tak!

Pokud bych v?ak objektivně komukoliv vyprávěl, nutně bych připadal i sám sobě velmi nevěrohodně. Přinejmen?ím jako ?ílenec z velkofilmu "Mlčení jeh�átek".

A já tu?ím, ?e právě o to jim vlastně kráčí.

Jediný důvod proč částečně poodhaluji systém agresivního mobingu je potřeba pomoci se orientovat obětem tého?, či podobného zlého skutku.

Přicházím domů, usedám opodál a civím na PC, je? se automaticky vypíná.

V místnosti je tma, jen pouliční lampa slabě protíná spad chemitrails.

Malý červený terčík se pohybuje po zdi, přes závěs u balkonových dveří. Kopíruje průhyb závěsů. Co? upoutá moji pozornost. Rudý terčík je velký 10 mm a podle kopírování průhybu usuzuji, ?e zdroj onoho jevu musí být kdesi venku.

S tímto poznatkem v?ak nekoresponduje fakt, ?e část své dráhy vykonal na vnitřní straně bytu. Přibli?ně v úrovni, kde mívám hlavu.

To ov?em je?tě netu?ím, ?e pohybující se rudý terčík uvidím ve svém bytě je?tě několikrát. A nejen ve svém bytě.

V té chvíli mne nic nenapadá a tak jsa ve dvě hodiny ráno od přírody líný a jdu spát.

Ráno se probouzím a na levé ruce, je? mi při spánku trčí z postele, mám vypálené znamení v podobě trojky.

Není to poprvé, kdy tento fakt zaznamenávám.

Sofistikovaná mikrovlná zbra� a mentální úrove� milého pána, o něm? jsem hovořil, jsou pro mne v nepřekonatelném rozporu.

Jsa od přírody netečný, házím v?e za hlavu a spěchám nakoupit do supermarketu kupodivu pouze s německy označením zbo?ím.

A co zákony tohoto státu. Bleskne mi v různých souvislostech hlavou.

Nic!

Stojím, jsa přirozený ČechoSlovák čtoucí pouze francouzsky, hovořící pouze česky, slovensky, rusky a English only, v rozpacích.

Němčina není přeci, ani náhodou, světovým jazykem.

Jakkoliv by ráda?

Náhle mne zabolí levé oko. Vidím v protěj?ím zrcadle dva mladíky, s generátorky laserových parsků, jak mi pěkně probírají sítnici.

Má netečnost je u konce. Přiskočím, by? stařeckým krokem, k zvlá?tě vydařenému mladíkovi a zcela bez skrupulí a přiznávám, ?e velmi neurvale se zmoc�uji laserové agregátku. Oba mladící se dávají na rychlý ústup.

Ano, je to vydařený exemplář. Podobný těm, v mé náhodné učitelské sbírce. Kdysi je prodávali pod obchodním označením "světelné ukazovátko pro učitele". Nicméně jsem je vídával na protěj?í straně. Nikdy u učitelů.

Zelený a ?edý zákal buď pochválen.

Odcházím ze "supermárketu" a

Blik, blick, Venku mi nablikal do mých téměř slepeckých očních důlků, z metrové vzdálenosti, několikanásobný flash neznámého mu?e.

Jsem na několik vteřin zcela oslepen.

Stále v?ak nevidím spojitosti, jsa od své přirozenosti naivně přihlouplý.

Tého? večera, respektive časného rána, se opakuje nejen stereotypní bu?ení do zdi, vytí psa a klapání kopyt vzácné ?eny ji? zmíněného pána, (běhající dozajista snad i po stropě), kombinované tří vteřinovými prodlevami mezi třískáním dveří, ale i blouděním červeného laserového terčíku po zácloně balkonových dveří.

Je pátek a my odjí?díme do ji?ních Čech.

Tam mne čeká dal?í překvapení.

Moje man?elka se mne ptá, zda máme něco, co červeně svítí?

"Nikoli", odpovídám.

"Viděla jsem červené kolečko pobíhající po stěně v kuchyni. A pak také v obývací místnosti."

Zpozorněl jsem, nebo? má ?ena zhola nic netu?í. Mnohé si nechávám pro sebe.

"Jak velké to bylo kolečko?" Ptám se.

"Asi jeden centimetr", zní odpověď.

Zakrátko ji? poměřuji úhly, abych odhadl odkudpak asi světélko přihara?ilo.

Začínám tu?it, ?e se jedná o sofistikovaný laserový systém slou?ící k odposlechu.

Nicméně, muselo by se jednat o velmi silný signál.

Nejbli??í mo?ný zdroj, někdej?í STBák, je od nás vzdálen asi 80 metrů. Opilec, jemu? svěřit sofistikovanou zbra� by bylo velmi neprozřetelné.

A hlavně, proč by to vůbec dělal?

Tento zásadní problém se v brzké době vyjasnil, krátce po překvapivém zji?tění, ?e je moje rodina monitorována mikrovlnným bezpečnostním systémem.

Kým?

Soukromými osobami?

To je téma na dal?í článek, je? bude následovat.

Sci-fi?

Nikoli, pouze reálné příznaky sofistikovaného mobingu, jen? nesleduje nic jiného, ne? důslednou dezintegraci napadaného, jen? by, nikým neinformován, podlehl.

Zdravím tímto právní stát plný právníků, nepodplatitelných politiků a statečně dýchavičného ombudsmana.

Večerníček pro "nejlep?ího přítele"
Večerníček pro "nejlep?ího přítele"
Tichá válka (The Silent War)
ElektronickĂ˝ terorizmus (Electronic Harassment)
Electronic Harassment
Mobing - monitorování vyhlédnuté oběti
Mobing - monitorování oběti pokračuje

Celá tisková zpráva | Komentáře: 0 | Přidat komentář |