Dříve ne? kostrbatě přejdu k vlastnímu tématu, si pov?imněme jedné maličkostí, je? nechávají materialisticko-idealistické borce vědeckého světa, poměřující stáří čehokoli, v bohorovném klidu. A tak se jednoho dne mů?e stát, ?e se i my jednou dodatečně staneme obětí vědce zkoumajícího v budoucnosti na?e kosti. Ten toti? mů?e lehce dojít k závěru, ?e na?e pravděpodobně chlupatá a vychrtlá těla běhala po na?í planetě mnohem dříve, ne? se doposud ve vědeckých kruzích uva?ovalo.

Na?e kosterní zbytky (budou-li jaké), ozářené zvý?eným radioaktivním pozadím, atomovými pokusy, haváriemi jaderných elektráren, či neustále se zvět?ujícím dopadem kosmického záření neexistující ochranou vrstvou, po přezkoumání uhlíkovou metodou mohou vykazovat neklamné známky stárnutí. Pečlivý vědecký pracovník jistě nevzal v úvahu ani výbuchy Nov v blízkém okolí na?í planetární soustavy. A tak se i my jednoho dne mů?eme lehce stát na slovo vzatými odborníky oboru "lovci mamutů".

Měsíc: Hledání příčinných souvisloti

Š Zdeněk Patrick - 1994/2007 Praha

MainUfo Š Zdeněk Patrick - 2007 Praha

600 milionů let - v době konce tzv. ediacarské fauny, kdy v pramořích pobývající jedno a více buněčné organizmy, jsou znenadání (?) tito původní obyvatelé nahrazeni tvory s odli?nou stavbou těla, nemající se svými předchůdci zhola nic společného.

V těch časech je násypný úhel podstatně men?í ne? dnes.

Sypké hmoty v závislosti na druhu materiálu, ale i na zemské gravitaci svírají určitý násypný úhel. Z vykopávek lze odvodit, ?e v době před 600 - 400 miliony lety musela být gravitace 6x men?í ne? dnes. Ostrost, respektive tupost násypného úhlu svědčí o tom, ?e dříve byly svahy prud?í - mají ostrý násypný úhel.

Uva?ujeme-li souÄŤasnĂ© gravitaÄŤnĂ­ zrychlenĂ­ 9,81 m/s2 pak nám vycházĂ­ tehdej?Ă­ gravitaÄŤnĂ­ zrychlenĂ­ 1,635 m/s².

PĹ™ipomeĹ�me si, ?e MÄ›sĂ­c má gravitaÄŤnĂ­ zrychlenĂ­ 1,622 m/s².

Změna, je? proběhla v konci tzv. ediacarské fauny a rozdílný násypný úhel signalizuje mo?nost vněj?ího vlivu. Tím hledaným faktorem mů?e být zachycení vesmírného objektu, jen? se pak pohyboval na podstatně bli??í trajektorii.

Těsně u planety.

Pak by se změnila nejen obě?ná trajektorie Země kolem Slunce, ale i rychlost otáčení planety!

Zdali to byl současný Měsíc, to? otázka.

Objektů, či faktorů v?ak mohlo být i více. Např. nestabilita dotvářeného slunečního systému.

Rozhodně si v?ak připome�me neoddiskutovatelný vliv Měsíce na rozmno?ovací systémy vodního tvorstva (např. korálu) v závislosti na přílivu a odlivu, kdy? je Měsíc v úpl�ku. ?enský cyklus a související neuvěřitelná plodnost, je? přímo souvisí s měsíční lunací.

Jistě?e i v závislosti na vzdáleností Měsíce od Země.

Proti této pracovní hypotéze hovoří neexistence horotvorných změn, celoplanetárních elektromagnetických bouří a vysychání oceánů. To se přihodí a? o více ne? sto milionů později!

V době nízké gravitace (580 milionů let) nastupuje období zvané kambrium. Věk trilobitů, jablovců, červů a ramenono?ců ostatní druhy, je? se zcela zásadně li?í od v?eho předchozího.

A v předsálí se ji? řadí obří paryby.

Nejdříve v?ak musí neznámá pohroma ukončit trilobití věk. Mo?ná výbuch blízké novy (pro tuto verzi hovoří tvrdé záření, je? by hravě zahubilo ?ivočichy ?ijící v mělkých mořích), Stále tvořící a tedy nepokojná sluneční soustava, blízká planeta, či jiný vněj?í zásah.

To, co hledáme, tedy i příznaky měsíčního vlivu se stane v Devonu (400 milionů let).

Zkoumáním fosilií korálů usoudili pracovníci Cornellovy univerzity (USA), ?e devonský rok měl asi 400 dní. Z toho vyplývá, ?e Země obíhala kolem Slunce po zcela jiné dráze, a kolem své osy se otáčela rychleji.

Nebo měla více ne? jeden měsíc. Výsledky zkoumání zárove� přinesly hypotézu, ?e Měsíc obíhal kolem Země mnohem blí?e ne? dnes. Tedy i rychleji. Není vyloučena ani kombinace několik faktorů najednou. S katastrofálními následky. Velké slapové síly způsobující vulkanickou činnost, horotvorný mechanismus měnící zcela topografii, silné elektromagnetické bouře a vypařování oceánů by zničily v?e ?ivé. To v?e se v?ak mělo projevit zvlá?tě v době, kdy byl Měsíc na?í planetě nejblí?e.

Zde je domovem také zmi�ovaný násypný úhel.

A Měsíc by zářil na obloze téměř jako Slunce. Na planetu by dopadalo více světelného záření. Je otázkou, jak by v?e popisované prospívalo tvořící se floře.

Odvozeně si dovolím fabulovat, ?e k dramatickým změnám na na?í planetě a zásadním výměnám tvorů dochází v přímé závislosti na gravitačních faktorech obě?nic, tedy i celkovém počtu planet (tedy měnících se trajektorii planet, respektive jejich hmotností) v sluneční soustavě, či jiných vesmírných objektů.

Zárove� mne udivuje má neznalost vlivu tvořící se planetární soustavy na vývoj planety. Dovolím si ?ádat vrácení ?kolného.