Měsíc:

MainUfoŠ Zdeněk Patrick - 2007 Praha

Při určování původu Měsíce mů?eme s klidným svědomím odvrhnout verzi, ?e Měsíc je někdej?í částí Země, je? se postupně oddělila, aby se stal samostatným vesmírným objektem. Stáří měsíčních hornin, měsíčního prachu, magnetické pole, hustota, prvky a slo?ení hornin neodpovídá pozemským hodnotám.

Měsíc je star?ím objektem, ne? Země, zatímco měsíční prach je podstatně mlad?í a jeho mocnost neodpovídá očekávání.

Je příli? nízká.

To v?e naopak nahrává sumerskému eposu Enúma Eli? , jen? nepřímo naznačuje, ?e obě?nicí na?í planety by mohl být Kingu, někdej?í měsíc Tiamáty, později (v bájné bitvě bohů) jedna z planet, a je?tě později zcela mrtvé těleso (bez tabulek osudu).

Verze, ?e byl vytr?en ze oceánského dna, byla ji? v dobách propagace této fámy, beznadějně usvědčena pohybem pevninských ker a reliéfem dna světových oceánů.

Jedna z verzí, je? se zdá být nejvíce pravděpodobná, je ta, je? hovoří o období Země bez Měsíce a naopak s Měsícem.

Je pak na nás, zjistit, co se stalo a kdy se tak stalo.

Pokud naopak uva?ujeme vyspělou civilizaci, v ?erém dávnověku na?í planety (respektive hned několik), pak bychom měli její stopy, či její pozůstatky objevit i na nejbli??ím satelitu Země. Respektive stopy válečných operací, v nich? se nakonec vítězi stala mimozemská entita. Podobná té, je? si na Měsíci i Marsu údajně zalo?ila své pozorovací a silové základny.

V této souvislosti se jeví pro tyto účely jako velmi příhodná i stále odvrácená strana, je? svým přílepkem "temná", má ve čtenáři automaticky vyvolávat podvědomé asociace.

Jakoby obtí?ně mapovatelná.

Prvním příznakem, ?e je skutečně cosi prohnilého ve stávajícím sytému věcí, jsou překreslované snímky přivrácené strany a jeden, či dva neurčité snímečky pečlivě utajované tzv. "temné" strany.

Tutlání patří, mimo dal?í vynálezy mocenských a výzvědných sil, k oblíbenému domorodému folkloru, jen? je hybným mechanismem systému utajovaných skutečností a mediálně podvr?ených pitomostí.

Nicméně, podle jedné verze, je? nabývá v průběhu kratičkého časového intervalu (v souvislosti z utajenými výzkumy, legalizací mučení, čipizaci, kamerizaci, elektronickým harassmentem, cíleným mobingem, nezákonným prosazováním zvráceností a budováním tajných koncentračních táborů), čím dál, tím více na mo?né věrohodnosti. Hovořím o informacích pocházejících, jak také jinak, z alternativních "podzemních" zdrojů (které povět?inu času, jak se domnívám, cíleně i náhodně, přejímají tajnými slu?bami podstrčené informace). Tyto zdroje hovoří o vybudování koncentračních táborů nejen na Zemi, ale i na Měsíci a Marsu.

Jak tedy určit, co pravdou je, co nikoli? Zvlá?tě, kdy? ani v nejmen?ím nemáme kontrolu nad tím, co se bezprostředně odehrává před na?ima očima? Připome�me, ?e kolem Měsíce oblétávaly umělé dru?ice Měsíce ji? od roku 1966. (sovětská Luna 10 od 31. března 1966). Pak se jeví jeden, či dva snímečky největ?ího kráteru jako příli? stydlivé.

Nicméně lehce jsme si zvykli.

Přesto existuje mo?nost, jak se alespo� odvozeně dopátrat některých fakt.

Rozbrázděný povrch přivrácené strany a podstatné rozdíly s povrchem odvrácené strany (mů?eme-li věřit zavedenému sytému), signalizují, ?e bombardování měsíčního povrchu probíhalo ve dvou rozdílných obdobích.

Připomínám, ?e charakter měsíčních kráterů i měsíční krajiny le?ící na straně přikloněné k Zemi je rozdílný od scenerie a kráterů na straně odvrácené.

Odvrácená strana připomíná spí?e Merkur. Nejen?e chybí "moře", velké krátery, ale i výrazněj?í pohoří.

Přičem? nevyjasněné příčinnosti mezi krátery přivrácené strany a projektily přicházející ze směru Země, jsou jednou z dal?ích záhad.

Jedinečnost odvrácené strany naopak navy?uje kráter Ajitkin (Aitken - průměr 2 240 km, hloubka 13 km), největ?í v na?í sluneční soustavě, který mohl být důsledkem neobyčejného výbuchu, ne? výsledným efektem dopadi vesmírného objektu.

Nejzaz?ím předpokladem nech? je rovně? předznamenána objektivní hypotéza, ?e v jistém období Země ?ádný Měsíc neměla. Zcela určitě tak bylo na samém počátku vzniku na?í sluneční soustavy, v čase kdy se na?e planeta nalézala v raném období svého vývoje. V dobách, kdy na?í Sluneční soustavu (podle babylonského eposu Enúma Eli?), ji? tvořily Venu?e, Mars a v?echny velké planety - Jupiter, Neptun, Saturn, Uran.

V?e komplikujícím problémem je nejistota, kolikátým v pořadí současný souputník na?í planety vlastně je.

Souhlasím s názorem, ?e podezřelým fenoménem, je? podivnosti kolem na?eho Měsíce jen umoc�uje, je jeho překvapivě přesné ustavení na obě?né dráze. Příslu?né výsledné vzdálenosti a úhly, vzhledem k průměrům zúčastněných vesmírných objektů, umo?�uje celá tisíciletí opakovaně pozorovat sluneční koronu při úplném zatmění Slunce.

A to (postupně) na různých místech planety.

Zkrátka jedna záhad, je? mi rovně? vrtají hlavou!