Kdy? Kostěj Nesmrtelný ukradl lidem ohe�, nabírali lidé sluneční světlo do svých dlaní a odná?eli do svých chý?í. Mráz v?ak byl tak veliký, ?e mnozí se s rukama vzta?enýma ke Slunci změnili v řady kamenů.

BohynÄ› zimy a smrti

Slovanské legendy, mýty zpoza konce Starého světaŠ Zdeněk Patrick - Praha 2005

Nebe??anka, bohyně zimy a smrti, prý modrooká a černovlasá krasavice Morana, sídlila podle slovanských (staroruských) bájí ve svém nebeském paláci visícím uprostřed Irije (Svarga - ohnivá nebesa). Bohyně v?ak ?ila ve svém krásném paláci zcela osamocena, nebo? i bohové se ji velmi obávali. Na pořádané hostiny a přátelská setkání přicházívali jen nemnozí. Povět?inou démoni a zlí skřítkové.

K prvnímu náhodnému setkání Da?boga s krasavicí Moranou se uskutečnilo nějaký čas po smrti první Da?bogovy man?elky Máji Zlatogorky. Toulajíc se Irijí (Nebesy), přilákán příjemnou hudbou linoucí se z Moranina nebeského paláce, vstoupil. V hodovní síni jej přivítala sama Morana, sedící na vysokém trůnu. I přijal její pozvaní a posadil se mezi hosty, nicméně obávaje se o svůj ?ivot se ke konci hostiny, přes nabídky hostitelky, rychle odporoučel.

Ura?ená krasavice Morana rozvinula celou ?kálu svých kouzel a vyjímečných pohádkových vymo?eností, aby se Da?bogovi odmítnutí sakra nevyplatilo. Nicméně i ona časem seznala, ?e je marnost v?ech marností vyzrát nad Perunem, jen? úzkostlivě střehl v?echny nepromy?lené kroky svého syna Da?boga. Moraniny promy?lené tahy a úskočné ataky na Da?boga byly Perunem v?dy včas eliminovány.

Jakkoliv je to k nevíře, jednoho krásného dne se Morana, královna zimy a smrti, stala nevěstou a Da?bogovou ?enou. Navíc? Podle slovanských legend i matkou jeho dětí: Syna Bogumira, jen? se Slavunjou splodil dcery Drevu, Polevu a Skrévu, od nich? odvozují svůj původ kmeny Drevljanů, Polanů a Krivičů. Od Da?bogových a Moraniných synů Seva, Rusa a Slovena odvozují původ kmeny Seveřanů, Rusů a Slovénů. Sloven měl syna Venda, a ten se stal praotcem kmene Venedů (Velesova kniha).

Nicméně nic netrvá věčně? Nezměrná krása Morany přilákala i Kostěje Nesmrtelného, jen? ji celkem zdařile navedl k opu?tění Da?boga. I stalo se prý v těch časech, ?e Kostěj Nesmrtelný skutečně krásnou Moranu, jejímu zákonnému mu?i Da?bogovi, odloudil a unesl do bezrozměrného podzemí, kde se oba milenci ukryli.

Mezi kostlivým chlapíkem a Moranou se okam?itě rozhořely neutě?itelné vá?ně a návrat k Da?bogovi ji? nepřipadal Moraně a? tak rozumný. Z tého? důvodu udělala ona i Kostěj Nesmrtelný v?e, aby Da?bog ji? nikdy nepřeká?el jejich velké lásce. Tenkrát skrze kouzla, opojné nápoje i severní vítr Boreas, skrze něj? nastřelili zlí skřítkové, hnáni svoji paní Moranou, do bo?ského Da?bogova oka střípek s rozbitého kouzelného zrcadla. Ten pokřivil odraz Da?bogova vnímání okolního světa, aby v souladu s přáním vetřelců, jimi vybuzenou neexistující virtuální realitu, v?dy pova?oval za skutečnost. Zlé se stávalo dobrým, le? pravdou, dobro ničemností, nenávist láskou. A tak skrze nastrčenou virtuální realitu konečně prý zvítězila fiktivní láska a pravda nad l?í a nenavistí, ačkoliv opak byl pravdou.

Posledním závěrečným atakem krasavice Morany, bylo omámení Da?boga medovinou nasílenou kouzelnými lektvary, aby jej nakonec svými mocnými kouzly přikovala řetězy ve vysokých skalách Alatyru (nejvy??í hory Zlatého slunečního ostrova, dnes beznadějně propadlého v hlubinách Ledového oceánu, co zbytkový podmořský Lomonosův hřbet).

Tenkrát Kostěj Nesmrtelný ukradl lidem ohe� i nabírali lidé sluneční světlo do svých dlaní a odná?eli do svých chý?í. Mráz v?ak byl tak veliký, ?e mnozí se s rukama vzta?enýma ke Slunci změnili v řady kamenů.

Koledova kniha (Bělorusové)

Přikovaného Da?boga v zcela zubo?eném stavu náhodně nalezla slovanská Eva, Jeva, D?iva, ?iva (Jivat (sánskrt) čti D?ivat - ?ivot, ?ivot) dávající, dcera Svarogova, kdy? v podobě holubice (původem z Plejád?) obhlí?í krásy Země. A jak u? to ve slovanských pohádkách bývá, v okam?ení se do Da?boga zamilovala. I proměnila se do své bo?ské podstaty a odnesla si jej do svého paláce v Iryrii, kde jej léčila a léčila.

Celý milostný příběh Da?boga a krásné Morany má dal?í pointu. Jakkoliv nelze Kostěje Nesmrtelného zabít, Da?bog se rozhodl, ?e tak učiní.

Nejdříve Hot Line systémem po?ádal bohyni osudu Moko? o radu. Pak ji? hledá zlaté vejce, zlaté kachny, je? je ukryta v rychlonohém zajíci, zajíc v truhle a ta ukryta kořenech dubu na dalekém ostrově (Viz pohádka Bo?eny Němcové "neohro?ený Mike?", který nakonec podobným postupem eliminuje podzemního dračího vládce č. 1.). Podle jedné verze mu pomáhá Velký had (Nij - vládce podsvětí a otec Da?bogovi první ?eny, Máji Nijovny - Zlatogorky) nalézt a dostat se na ostrov. Truhla ukrytá pod dubem nalezena, zajíc roztrhán vlkem, kachna ulovena sokolem, aby zlaté vejce konečně vypadlo. A ji? se nese nebohé zlaté vejce v Da?bogově torně do paláce, ve kterém nic netu?ící Morana přebývá se svým milencem Kostějem Nesmrtelným. Medovinou i úskoky se sna?í Morana Kostěje zachránit. V podobě bílé holubice přiletí i ?iva, aby zabránila zhrzenému Da?bogovi zlaté vejce, v něm? je ukryta Kostějova smrt i duch, zničit.

MarnÄ›!

Zakrátko je zlaté vejce je beznadějně vniveč a ji? se ozývá nejvy??í, z nejvy??ích bohu, Rod: Skrze rozbité vejce jsi vypustil Zlo na Zemi, zničil jsi smrt, a tam kde není smrt, není ani ?ivot. Vzniklý nesoulad přivodí konec přirozeného přírodního řádu.

I seslal tenkrát nejmocněj?í a nejstar?í z bohů Rod, otec Kostějů Nesmrtelných, nebeský ohe�, aby na zemi zničil v?e ?ivé. A bohové vydě?eně shlí?eli z Irije na ohnivé peklo a katastrofy, které nejmocněj?í z mocných bohů na Zemi rozpoutal.

Tím, ?e Da?bog pojal bohyni ?ivu za man?elku, navrátil postupně světu ztracený přírodní řád a obnovil se ?ivot na Zemi. Objevili se i noví lidé.

Z man?elství Da?boga a ?ivy vze?el syn Kisek a Arija. Kisek se oddělil od svého bratra a zalo?il kmen Litevců a Loty?ů.

Z Arija1 pocházejí synové Kij, Čech a Choriva, od nich? odvozují svůj původ Kyjev?tí Polané, Če?i, Srbové, Chorvaté.

A proto?e zlodějný Kostěj Nesmrtelný je mrtev, nech? ?ije obávaná bohyně, královna smrti a zimy, krásná Morana. Přebývající jednak ve svém irijské paláci, jednak v bezrozměrném podzemí Navy (Nija).

Jakkoliv čas starověreckých časů dávno pominul, setrvala krásná Morana na svém bydlu patrně a? do dne?ních dní, aby přicházela ke Slávům zejména v zimních časech.

Očividně se její krása Slávům nikdy a? tak příli? nezamlouvala a jakmile se naskytla první příle?itost a objevily první příznaky jara - sně?enky, ji? ji ?upem vláčeli, či vyná?eli, krasavice, nekrasavice:

Pálili a házeli do vodnatých bystřin, aby si odplula, co nejrychleji a co nejdále.

Legenda jinými slovy vypráví o původním střetu části bo?ských nágů vedených Da?bogem, jen? po boku svého otce Peruna, právě odrá?ejícího se svou Zarjou útoky dračího semene při obraně ostrovů Severie, zaútočil přímo na zdroj nesmrtelné síly Kostějů. Ta byla zákrytně skryta pod mnoha kamuflá?emi, ač její základní tvářnost spočívala v podobě Zlatého vejce deponovaného na jednom z ostrovů uprostřed Severije. Zničení Zlatého vejce, ústřední ?ivotní síly Kostějů vybudí skryté síly a z kosmu (z Měsíce?) je seslán nebeský ohe�, jen? mů?e zničit ?ivot na této planetě. Na zemi je rozpoutáno ohnivé peklo a v?e ?ivé hyne.

Potrvá dlouhý čas, ne? se vrátí přírodní rovnováha, obnoví se ?ivot se na Zemi a objeví se i noví lidé.

Poznámky pod čarou:

Morana, Mořena - Slovanská starověrecká bohyně českých Vanů ( bogynja smrti, bogynja čti té? bog?ynja), někdej?í man?elka Da?boga unesena Kostějem Nesmrtelným do podzemí.

Marana (sanskrt) - Morana, smrt (viz pra?skou Na Moráni - zde býval její model, odvozeně modla)

marayati (sanskrt) - mořiti, zabít, viz mříti, umořiti,

umorán (starÄŤ.) - unaven (pocitovÄ› blĂ­zko "návь", nьjь), u_morán viz Morana (k smrti u_nave_n tak, ?e se nacházĂ­ nejen poblĂ­? Morany, odvozenÄ› smrti, ale ji? i v samĂ© blĂ­zkosti návy.).

Da?bog - viz nuselský Bohdalec - Bog_da, té? Dad?_da Dagda (Dagdův kotel z irských legend?)

Nij - někdej?í bo?ský vládce slovanského podsvětí a otec Zlatogorky, první man?elky Da?boga, Nija - Náva.

Kostěj Nesmrtelný - vyzáblý kostroun, té? entita Kosčejů stvořená na počátků časů, kdy ná? vesmír je?tě neexistoval bohem v?ech bohů Rodem. Kostěj Nesmrtelný je legendární postava východoslovanských kmenů. Snad i tentý?, který způsobil v dávných dobách v původní vlasti Slávů (Vanů) smrtelný mráz. V Severiji, na jednom ostrovů nazvaném Alatýr, Bílý kamen spočívajícímu dnes na dně oceánu.

Skrývající nevypočitatelné síly v?ehomíra. Severní země plná zlatých chrámů s přístroji pracujícími v souladu a skrze sluneční záři.

Kostěje Nesmrtelného, lze v na?ich rodných krajích úspě?ně zaměnit za ji? nesouvisejícího Kostrouna. Jeho význam v?ak u nás (na rozdíl od východních Slovanů), v průběhu věků, poklesl téměř na nulu. V lep?ím případě by zastal funkcí pohádkového Smr?áka.

O to významněj?í podíl úcty připadal mezi lu?ickými, mielčanskými, českými, moravskými a slovenskými Slávy na Moranu, jeho dru?ku a milenku, někdej?í man?elku Da?_boga.

Dobové vyobrazení Kostěje připomíná bytost blízkou dračí entitě, s ní? mohli staří Slované propojit démonizaci nebezpečí a smrti.

Starověké staro?itnosti Slávů?. ve formátu pdf (zabezpečeno heslem) cca 260 Kb