Motto:

Roku 899 n. l.

�ímská církev dochází na na konci 9. století k naprosto jasnému závěru, ?e evropské keltské křes?anství je velmi nebezpečně motivačně silné a s okam?itou platností jej vyobcuje mimo povolený církevní rámec. A zahladí ve?keré vzpomínky.

A tak dějiny v na?ich zemích začínají tam, kde končí vymazaná vzpomínka na starověrecké a keltské předky.

Zde vĂ­ce

Keltové v Čechách! Kam vlastně zmizeli?

Š Zdeněk Patrick 1994/2006

Země Zlaté hvězdy Margity 1. díl

Jazyk na?ich vzácných slovanských předků staroslověn?tina, jeden z někdej?ích čtyř liturgických jazyků (staroslověn?tina, řečtina, latina a hebrej?tina), byl kdysi zcela přirozeným esperantem, či sanskrtem v?ech slovanských kmenů. Specifikou rodů, rodin a kmenů na na?em území bylo zárove� nenásilné propojení slovanských příchozích s původními obyvateli této krásné země, nebo? si brali ?eny z devíti kmenů Goméra. Zejména z kmene Bojů, Walesů (Vala?i, Volskové) a Kotinů (Kotové, později Chodové). ?eny, z keltských kmenů sídlících tehdy na území, později nazývaného Velké Charvatsko.

Jedinečným důkazem toho jsou dodnes námi pou?ívaná keltská slova, pohádkový svět, místní keltské názvy hor, pohoří, řek, potoků i jezer.

Nezanedbatelný vliv keltských svátků, pou?ívání charakteristických hudebních nástrojů, způsob hudebního cítění i zvyků, jsou dodnes zcela jasně patrné. I kdy? ji? uběhlo více ne? 1500 let od těch dob, kdy na?i předkové zasadili keltsko-slovanské, či slovansko-keltské símě národa, z něho? po čase vyrostl, v návaznosti na samo_děr?aví a zejména Velkou Moravu - ČeskoSlovanský národ.

Národ, jen? je navíc obohacen nejstar?ím jazykem světa - jazykem bohů - sanskrtem (Sanskrt bha?a Nagara).

Se?krtaným jazykem z města bohů, kterým byly napsány prastaré védy (vědy) ?ástry (nauky, např viz. Vimanika ?astra - nauka o létání) ale i prastaré eposy. Právě če?tina a sloven?tina jsou ze v?ech jazyků světa nejblí?e tomuto fenoménu, starému několik tisíc let. Star?ímu ne? nejstar?í dochované památky čínské kultury.

Celá staletí jsme, vzhledem ke tlakům barbarika a neomluvitelné genocidě, byli ochuzeni, či lépe řečeno okradeni nejen o svoji zemi (polab?tí Srbové), ale i o informace o svém původu.

Mnohdy podvr?enými listinami!

Nesmyslně vymumlanými fakty!

Vydrmolenými legendami!

Kdy? ani podvr?ené datumy nejsou vůbec marné!

Jakkoliv víme, ?e jsou podvr?ené, příhraniční marka jimi v čilém příhraničním styku zatvrzele dokumentuje svá neuvěřitelná práva.

Kdy? mezitĂ­m...

"Třiceti ?ekeloví (sumerská nevalutová měna) tuneláři" nás rozná?ejí na kopytech!

Teprve české národní obrození nám dalo prostor a snad i některé historické pravdy. A v okam?iku, kdy jsme oprá?ili nepatrný nános němého jazyka, jen? vznikl zřejmě z velkých bolestí plic, beznadějně kombinovaný zánětem nosohltanu a přera?enou sanicí, vykvetl před námi květ, na který podivně funící sebemrskači - dobrovolní brigádníci, demontující českou státnost - zdaleka mračí a obličej dozajista krabatí.

Protektorátní chasníci, nositelé protektorátních orlic, pracující převá?ně ve "velkém", nás opět překvapili. Chtějí pravděpodobně Čtvrté �í?i pomoci dodatečně vyhrát druhou světovou válku na území Velké Moravy v (Jugoslávii, ČeskoSlovensku, Korutanech, ?týrsku, Mielsku a vlastně celém Polabském Srbsku).

Právě oni nám neustále, prostřednictvím pseudohistoriků rakousko-uherského chaganátu, předkládají svá zbo?ná přání, a nutí nás, abychom jejich pohádky pokládali za vědecky ověřená historická fakta.

Nebo? je pro ně velmi nesnesitelné pouhé pomy?lení, ?e bychom se obrodili po druhé.

Tentokráte dokonce (nedej Bo?e) snad slovansko - keltsky.

Přičem? vlastenectví pokládají snad i za nepromlčitelný zločin.

A tak nás, v souladu se směrnicemi hlavního stanu pracovitého "barbarika" programově, v rámci tisícileté germanizace, neustále bombardují svými nepravdami, neuvěřitelnými "historickými" událostmi a zejména vyfabulovanými germánskými kmeny sídlícími v ryze keltských opidiech. Co? je, pova?te jen, násobeno "příslovečnou" slovanskou nevzdělaností. Kdy? v rámci příhraničního styku mají připraveny dal?í překvapení a mo?né nesmysly.

Zejména skrze katolickou církev, je? se v průběhu jednoho tisíciletí smutně vyznamenala v potírání nejen českého a západoslovanského ?ivlu, ale programově vymazala (roku 899 encyklikou tehdej?ího pape?e) dokonce jakoukoli vzpomínku na starověrectví (rozuměj pohanství) a téměř ve?keré sounále?itosti s původními keltskými obyvateli. Nese odpovědnost nejen za surovosti germanizačního procesu, tak i za násilné a krvavé přeru?ení kontinuity přirozeného informačního toku mezi námi a na?imi předky.

Na?těstí se ji? nerozpočítáváme na prstech, jako v dobách lovců mamutů. Přičem? nikoli v?ichni obyvatelé této země musí nutně cítit sounále?itost..

Bylo by to zbytečné a zavádějící.

Pokud ji v?ak cítí, je nesmyslem jim bránit!

Jsou naopak vítáni.

Proto?e na?e mateř?tina (dnes nejčistčí mo?ná morav?tina) je tvořena, tak jako ná? národ, s přispěním mno?ství slovanských rodů a kmenů, přicházejících do na?í vlasti nejen z mnoha směrů, ale i v různých kulturně historických spojitostech, nelze směstnat historii na?ich zemí do jediného protektorátního balíku s účelově zavádějícím názvem "praotec Čech und jakási Mähren".

Nebýt Moravy sdíleli bychom osud Polabských Srbů. Při nejlep?ím bychom přiklusali na "smeti?tě germánských dějin" (autentický výrok naturalizovaného pangermána a kupodivu stále je?tě "Velikánoviče světových dějin, Karl Marxe.) v německých laptích.

Přičem? nelze ani náhodou opomenout činy hadrového spolku tunelářů, podvodných arbitrá?níků a podvodníků profitujících na demontá?i ČeskoSlovenska i české státnosti krátce po roce 1989.

Nelze nevidět ani jejich xenofobní antičechismus a mediálně propagovanou netoleranci k těm, kteří, ač Romové se hlásili při sčítání obyvatelstva k české národnosti. Stejné vzorově xenofobní postoje zaujali "bojovníci za lidská práva" i vůči nám, kteří zcela přirozeně pova?ujeme za svoji mateř?tinu sloven?tinu a če?tinu zárove�.

Kdy? se vlastenec musí cítit hůře, ne? psanec. Téměř tak, jak se necítí v této zemi ani ten nejposledněj?í nájemný vrah. Přičem? staroslověn?tina (čtvrtý liturgický jazyk z dob Věrozvěstů Cyrila a Metoděje), její? základ vychází, tak jako jistá a nezanedbatelná část na?ich chorvatských předků, z jihoslovanské oblasti samo_udr?ujícího se svazku Velké Moravy, byla pro latinský klér německého jazyka jednou prov?dy ne?ádoucí.

Drze si staroslověn?tinu (bez vědomí pape?e) jednoho dne, vyhlásili za Ďáblem prokletý jazyk!

Su?e konstatuji, na základě jejich slavnostního vyhlá?ení, lze lehce nabýt dojmu, ?e mají s pekelnými mocnostmi spojení On-Line!

Rovně? jakékoliv informace o spojitostí na?í mateř?tiny s nejstar?ím světovým jazykem sanskrtem jsou viditelně stále trezorovou zále?itostí. Kdy? naopak vlastizradné počiny post_puč_hadrového spolku jsou hodnoceny jako ty nejskvělej?í občanské postoje.

Připomínající sovětského Sputnika.

Vysílají své signály v?dy tím správným směrem.

Příčinou zloby a následných machinací s informacemi mů?e být i devátá kapka keltské krve zářící v mnohém z nás, tak jako sebevědomě září skromný český rubín. V době, kdy být patriotem, či chcete-li vlastencem, je přinejmen?ím neprozíravé, respektive málo protičeské.

Nemýlil se ministr zahraničí, prý ji? jiných Němců, pan Kinkel, kdy? společně s premiérem Khollem, komentovali pra?ský telefonní seznam slovy "Zde to půjde snadno!"

Prolistoval jsem jej rovnÄ›? peÄŤlivÄ›.

?mitmajer nebo snad dokonce Schmiedtmayer?

Pokud hovořím za sebe a své předky, nikoli německé, či rakouské jméno, ale hmatatelný důkaz násilné germanizace starého jihočeského rodu!

A? tak snadné to zase nebude pane spolkový Kholle a spolkový Kinkele. I kdy? vypasená Hitlerova knírkatá prdel, ji? stabilně trčí z tzv. "České" televize (někdy i zákrytně), aby opět pořádala ?tvanice na české bandity a bene?ovce.

Jak za starého dobrého protektorátu.

Není- li? pravda pane zemský prezidente (1989-2002) a protektorátní ministře, přichylující se tak rád ke v?emu �í?ně velkému. Sám malinký a? nejmen?í velkoří?ný Evropan!

Keltská jména v pra?ském telefonním seznamu

Ball_can - boh_dan, Bohdan, BogdanovskĂ˝

Boj, Boj_ev, Boj_er, Boj_jan, Boj_jar

Bon, Bo�a, Boj_jan_ovský, Bojanovič, Bojin

Kell_bell , Kell_bill, Kill_ian, Kill_ianek

Koll, Koll_man. Koll_er

Kotýn, Kotin, Kottan, Kotten, Kote_týn, Kott_ýnek, kot_ýz, Kot_y?, Kot_y?an

Kott, Kott_ner, Kott_ov, Kot, Chod, Chodov

Kott_vala

Valach, Valá?ek atd.

Bain - bojský bojovník odvozeně česky "vojín". Ruský bojec je rovně? odvozen od jména keltského kmene Bojů.

Nemů?e být u? sporu, ?e se na na?em území, je?tě v čase příchodu slovanských kmenů, nacházely zbytky keltských kmenů. Se v?í pravděpodobností v?ak převá?ně v?ak ?eny, děti, starci a druidové. Co? v jisté "nesrovnalosti" v "české" topografii a lidové slovesnosti vysvětluje. Tuto alternativu potvrzuje nepochybně i výstavba slovanských osídlení. Nejen?e respektovala právě obývaná keltská sídla a pohřebi?tě, ale i ta dříve opu?těná, která sami Keltové nazývali "peherky" (viz český "pahorek" vyněmčené na na pe(h)erk, a pak ji? snadno na "berg").

Typickým příkladem mů?e být jihočeská vesnice Nevězice ( nava - posmrtný stav V navě ?ičjě), v její? blízkosti jsou nejen keltská opidia, ale i "pekla". Popelnicové háje a mohylové hroby (viz zapeklit - zahrabat, odvozeně vlo?it do země.).

Na?e lidová slovesnost hovoří o tom, ?e na?i slovan?tí předci byli vítáni původními keltskými obyvateli jako rodní bratři, kteří při?li do zaslíbené země v souladu s keltskými legendami a predikcemi.

A kam vlastně "Če?tí" Keltové zmizeli?

Nezmizeli!

Byla to římsko katolická církev, je? v rámci boje proti starověrectví likvidovala v?e, včetně jakýchkoliv vzpomínek.

Roku 899 n. l.

�ímská církev dochází na na konci 9. století k naprosto jasnému závěru, ?e evropské keltské křes?anství je velmi nebezpečně motivačně silné a s okam?itou platností jej vyobcuje mimo povolený církevní rámec. A zahladí ve?keré vzpomínky.

A tak dějiny v na?ich zemích začínají tam, kde končí vymazaná vzpomínka na starověrecké a keltské předky.