Z produkce "Bylo nebylo" ... Kdo si již vzpomene!

...Bohužel i letos příliš pla?í, tak že si možná klientela příliš nezastřílí?

Bylo nebylo, snad za starých a dobrých časů panování svobodných pánů z Magistrátu, v časech blahoslavené panny Biomasy, masivní kamerizace a čipizace v programu sloužít a pomahat zločincům na just. Ale též v čase možných několika set milionových (v konečném součtu možná i dvou miliardových) ?investic? do ?pra?ské? OpenCard a tajuplných výletů na nejvyšší vrcholky světa.

Bláhově mne napadá, myšlenku okamžitě odhazuji jako nebezpečný dotyk zločinného myšlení, zda nevyužít stamiliardové investice spíše ve prospěch pracovitých Slezanů, Moravanů, Čechů i nás Pra?anů (sestávajících se povět?inou z cizokrajné, moravské, slezské , slovenské a československé provenience.). I když instiktivně převládá soukromý, tedy nevyjasněný dojem, že v Praze se nám konečně podařilo Čechy, společně s posledními molekulami jedovatého kyslíku, až na nepatrný počet starců a stařen, strádajících v ?i?kovské rezervaci, již zcela úspěšně vyhubit.

Ač se podzemními informačními kanály šíří neurčité zprávy, že někteří zbytkoví domorodci byli magistrátem pouze vytlačeni, nebo vymeteni pracovitým ko?tětem pana Béma, směrem pryč od již čistého centra Staré Prahy, do mnohem vzdálenější periferie.

Dočasnost pobytu v Praze rodilých Čechů se však jednoho krásného dne dočkala zajímavého řešení: Svobodní páni z Magistrátu. chtějíce čile vyjítí vstříc stě?ujícím si cizincům, postrádajících v Praze nejen ryze české, tedy i přesné, ale i výtečně ozvučené ukazatele příhodných cest po Praze, ale i příslovečný domorodý folklor.

Přičemž využitelnost českých domorodců, při vytváření typicky českého ruchu a veselí, z někdejšího václavského Václaváku (Předaného k plnému využívání UCK odborníkům na drogy a odnímaní lidských orgánů.), v typicky česko pra?ském folkoru byla seznána jako neprůchozí, aniž bylo možno využít služeb strádajících menšín v poslední české rezervaci na ?i?kově. Vzhledem k potřebnému množství protagonistů domorodého ruchu, bylo seznáno, že i těch bylo totiž ?alostně málo.

A navíc ani ke všemu ochotní pra?ští zástupci Sudeten Deutche bundes, či nežádoucí Čechoslováci, ale i bratři pra?ští Slezané, bratři pra?ští Moravané, ač zastoupeni v hojném počtu, povět?inou pracující ve vysokých stranických, státních funkcích i rozsáhlých bankovních sektorech, či mocní bossové mocných uskupení, posíleni o své zákonité milence, se vzhledem k jazykové odlišnosti i cizímu přízvuku, i jako?to i rodilí cizinci, nehodili.

K témuž účelu nechali svobodní páni z Magistrátu dostatečně draze, za státní peníze, blízko MHD a Metra zrenovovat jednu z budov. Aby ji vzápětí, o to levněji, pronajali spřátelené instituci a ta zase jiné: A možná i právě té, praktikující pravidelné výměny nepostradatelných průkazů. S čekacími dobami kolem čtyř hodin. A to vždy minimálně při dvojí náv?těvě téhož zařízení.

Vtip celé akce ?Če?i opět v Praze? spočíval v nutnosti opatřit si takový průkaz a navíc přijí?dět metrem z velkých periferních dálav, kde naopak byly, na příkaz horních deseti nejchytřejších, prozíravě tyto instituce zruženy.

Čtyři hodiny čekání, nervozní poposkakování, rozvláté postavy procházející sem a tam, vše nasílené o standardní české nadávání v domorodém sexistickém jazyce, pak vytvářelo cizincům jednoznačný dojem typicky českého ruchu.