Kdy nastane časů čas?

V USA využívají živé nevyvinuté děti z potratů k obchodování.

Autor: Martin Gust | Publikováno: 27.8.2020 | Rubrika: Aktuality

Lekari z americke potratove kliniky Planned Parenthood umyslne a nezakonne menili techniky potratu tak, aby ziskali kompletni plod, jehoz organy potom rozprodavali. V některých pripadech muze byt takto ziskany plod pri opusteni matcina tela stale živý.

Zdroj: https://disrn.com

Skrze lidská přání marná:

I má duše méně zdárná, z divného kadlubu konvice obrů varná , jak kamenných srdcí pohádková mlýnice, načinčané pivnice moku plné sklenice, v očích pomněnky a len kdys v zemi nejkrásnějších žen a smíchu dětí Bohů do skal setí v riť vše velmi bystře letí. Ach zle příteli, zle je, Hle… tu obří díra, tamo velký tunel na nás zeje, okenu nečas modrého ptáka chudák v marné hrdlo leje.

Skvrny ropné tuny, ač již zvony smrti temně duní, skrze holé pláně prchající slepé laně, navíc … stále planě tvrdě pracující dlaně, s pouty další lstivě vymyšlené daně.

Z konce světa Slunce temný jas, zlomených srdcí vaz, marných duší mrtvý hlas, v prokletý času čas pavučin lží a lidských trosek mráz. V usedavém pláči duše káru plnou smutku tlačí, z potoků krve a nuly z nul bystře zločin čisté zlato stáčí.

Proč mi tedy vadí, když ti z pekla hadi, co se o lup v TV věčně radí, řeknou: Konec, útrum – zkrátka basta fidli , tupých chop se tupče vidlí, poté krovky urychleně začni balit, neb rudý blábol na tě chceme (mocí mermo) - silou valit:

„Jak tu sakra změklou ocel opět tvrdě po soudružsky kalit“, aniž sklínku smíchu dětí dovolí mi nalít…

Jak to jen říci…

Až z toho mám strašné břicha bolení, asakra…

do nevlídných lidských těl z nebes zrozeni, aniž jsme zde, či nejsme zdávna, jak ta pravda zrádná a navíc marná…

Ach, ten tam vlídných žen jsou vnady, dvé trůnů třešní běloskvoucí sady...loňské sněhy louky plné dívčí něhy…

Ach…skuhrám si skuhrám zas a znova, aj…

hle tu kolem dupe krasavice snová, GM monolit přetučnělá brada, v lichém srdci:

Sama sebe velmi ráda, ač svižná prsa…

přec vyměklý papundekl…

Probůh, co to?

…Každé ňadro jinak – ano, teď je to již zcela jisté… když bída kolem silně kolem pučí, čistě k zemi hučí, ach ta zemská tíže, co prý naše nohy víže, Jan Neruda nechť to za mne slíže.

Ti zcela padlí i zvláště nijací, i ti téměř dobří a mnohem lepší:

Ti zcela padlí i zvláště nijací, i ti téměř dobří a ještě lepší:

Proč mi to tak vadí, až ti z pekla hadi, co se věčně radí, řeknou: Konec, útrum – zkrátka basta fidli ---začni balit, rudý blábol mocně valit:

„Jak tu sakra změklou ocel opět tvrdě po soudružsky kalit“, aniž sklínku smíchu dětí dovolí mi nalít…

Skrze lidská přání marná:

I má duše méně zdárná, z divného kadlubu konvice obrů varná , jak kamenných srdcí pohádková mlýnice, načinčané pivnice a moku plné sklenice, v očích pomněnky a len v zemi nejkrásnějších žen a smíchu dětí Bohů do skal setí, do riti vše bystře letí. Ach zle příteli, zle je, Hle… tu obří díra, tamo velký tunel na mne zeje, okenu od modrého ptáka chudák v marné hrdlo leje.

Skvrny ropné tuny, ač již zvony smrti temně duní, skrze holé pláně prchající slepé laně, navíc … stále planě tvrdě pracující dlaně, s pouty lstivě vymyšlené daně.

Z konce světa Slunce temný jas, zlomených srdcí vaz, mrtvých duší hlas, v prokletý času čas pavučin lží a lidských trosek mráz. V usedavém pláči duše káru plnou smutku tlačí, z potoků krve a nuly z nul bystře zločin čisté zlato stáčí.

Jak to jen říci… Až z toho mám strašné břicha bolení, asakra… do nevlídných lidských těl z nebes zrozeni, aniž jsme zde, či nejsme zdávna, jak ta pravda zrádná a marná navíc.

Vždy připraven:

Až NVO začnou na mne rudý bláblol opět mocně valit „Jak tu sakra změklou ocel po soudružsky kalit“, aniž sklínku smíchu štěstí dětí dovolí mi nalít, až ti z pekla hadi řeknou: aber schneller – rychle „balit“…

Ano, ano je zle. Zle je. Slota i nečas bídy svoje na mne z TV bleje.

Plná ropných jedů, do kdy ještě? Slzí matka Země chemtrails deště …

Ach, tolik zlosti ve mně. Ach zle příteli, zle je.

Hle… tu obří díra, tamo velký tunel na mne zeje, okenu od modrého ptáka chudák v marné hrdlo leje

Skvrny ropné tuny, ač již zvony smrti temně duní, skrze holé pláně prchající slepé laně, navíc … moje stále planě tvrdě pracující dlaně, s pouty lstivě vymyšlené daně. Z konce světa Slunce temný jas, zlomených srdcí vaz, marný mrtvých duší hlas, v ten prokletý času čas pavučin lží a lidských trosek husí klas. V usedavém pláči duše káru plnou smutku tlačí, z potoků krve a nuly z nul bystře zločin čisté zlato stáčí. Jak z konce světa Slunce temný jas, tak málo pravdy v nás, zcizený husí klas a zlomených srdcí vaz, marný mrtvých duší hlas, z pavučin lži a lidských trosek mráz.

Z konce světa Slunce temný jas, zlomených srdcí vaz, marný mrtvých duší hlas, v ten prokletý času čas, z  konce čekání na husí klas, z pavučin světa a nevlídných krás.

. Jak z konce světa Slunce temný jas, tak málo pravdy v nás, zcizený husí klas a zlomených srdcí vaz, marný mrtvých duší hlas, z pavučin lži a lidských trosek mráz.

Smogu řev, zkrátka… velkolepě sestavený nářez setnutého stromů shnilý pařez.

Z konce světa Slunce temný jas, jemuž náleží i časů čas, z příliš levných mass, zlomený vládců vaz, marný mrtvých duší hlas, v prokletý času čas, z konce čekání na husí klas, pryč z pavučin nevlídných krás.

A ženy GM monolit a přetučnělé brady, v lichém srdci divné vady, když bída kolem silně pučí, ač svižně… přec z papundeklu mužná prsa, říkám mužná… probůh…každé jinak – ano, zcela jistě… čistě k zemi hučí, ach ta zemská tíže, co prý naše nohy víže, Jan Neruda nechť to za mne slíže, peklu blíž a blíže, než belhající pravdě:

V ten den Váš zlý sen,  marně prcháte ven.

Ach zle příteli, zle je, Hle… tu obří díra, tamo velký tunel na mne zeje, okenu, jak výpomoc od modrého ptáka chudák v marné hrdlo leje.

Ano, ano tak zle Zle je.

Ach, ten tam vlídných žen jsou vnady, dvé trůnů třešní běloskvoucí sady...loňské sněhy louky plné dívčí něhy…

Ach… zde kráčí GM monolit přetučnělé brady, divné v lichém srdci vady, když bída kolem silně kolem pučí, ač svižná prsa… přec papundekl… probůh…každý jinak – ano, zcela jistě čistě k zemi hučí, ach ta zemská tíže, co prý naše nohy víže, Jan Neruda nechť to za mne slíže.

Přetučnělé brady, v srdci liché divné vady, když bída kolem silně pučí, ač svižně… přec prsa… probůh…každé jinak – ano, zcela jistě čistě k zemi hučí, ach ta zemská tíže, co prý naše nohy víže, Jan Neruda nechť to za mne Až jako husí klas nadejde můj čas, ach marný světe, pavučiny zašlých krás. Pohleď jen, jak svižně balím bídné krovky odfrčím si do stromovky.

Co přát si ještě? Živé vody deště. Pod hvězdami letní noci, ještě jednou moci s rozkvetlým Měsícem nad hlavou naskrz Medníkem a Sázavou, s úhoři pod skalou, starou Vltavou, dolů vltavskými břehy, loukou plnou dívčí něhy, přivát loňské sněhy … zkrátka bejvali „lehy“,

 Našich dostatečně velkých zásob konečně již svrhni, navíc uspořené bídy předků našich, po nich Bože, okamžitě vrhni.

Uspořené bídy předků na ně Bože mocný, svrhni, mocných zástupů.

Ach zle příteli, zle je, Hle… tu obří díra, tamo velký tunel na mne zeje, okenu, jak od modrého ptáka chudák v marné hrdlo leje.

Ano, ano je zle. Zle je.

Až jako husí klas nadejde můj čas, ach marný světe, pavučiny zašlých krás. Pohleď jen, jak svižně balím bídné krovky odfrčím si do stromovky… V ten prokletý času čas, horší než nejkrutějších mrtvých duší mráz, jak konce světa Slunce jas, zlomený srdcí vaz, příliš levných mas, (až svinským krokem poženou nás k ďasů mocný ďas). Dnes, kdy již nic je jisté, místo krásných žen a dívek plných mládí, GM monolit a přetučnělé brady, v srdci liché divné vady, když bída kolem silně pučí, ač svižně… přec prsa… probůh…každé jinak – ano, zcela jistě čistě k zemi hučí, ach ta zemská tíže, co prý naše nohy víže, Jan Neruda nechť to za mne slíže, peklu blíž a blíže, než belhající pravdě: V ten den, Jak zlý sen,  marně prchám ven, co použít za trik – bědy svrchu bídných veršů mírně ukoptěný Patrick.

Smogu řev, zkrátka… velkolepě sestavený nářez setnutého stromů shnilý pařez, a smogu řev, zkrátka… velkolepě sestavený nářez setnutého stromů shnilý pařez.

Z konce světa Slunce temný jas, jemuž náleží i časů čas, z příliš levných mass, zlomený vládců vaz, marný mrtvých duší hlas, v prokletý času čas, z konce čekání na husí klas, pryč z pavučin nevlídných krás.