Soslan - Soslán (slov.) - český Seslán?

smit.wz.cz © Zdeněk Patrick © autor: Zdeněk Šmitmajer /73 production - Praha 2011

V dávných časech kavkazského hrdiny Soslana, létali na vysokém nebi nejen myslící kola, ale i věže. V jedné z létajících věží, letící nízko nad zemí zahlédl Soslan krásnou dívku (Kužaru) a když jednoho večera číhající Soslan létající stavení sestřelil šípem, záhy však zjistil, že bez pomoci nádherné bohyně, se kterou se velmi pohádal, nezvládne složité řídicí systémy létající věže. Sám božského původu:

Pocházející z matky moudré krasavice Šatan, plodu, či spíše klonu Džerasy, již mrtvé dcery mořského a vodního vládce Donbettyra a semene nebešťana Uastyrdži, která, ač mladá krasavice, jíž nebylo široko daleko rovno, provdána za svého staršího nevlastního bratra, velmi starého Uryzmaga, se jednoho dne vydala vykoupat k řece. Po vydařené koupeli, nahá usedla na z řeky vyčnívající kámen. Její neobyčejná krása natolik vzružila pastevce, mládence, jenž její vnady z protějšího břehu řeky pilně studoval, tak, že jeho semeno vystřelilo až na kámen, kde krasavice Šatan seděla.

Po devíti měsících nechala Šatan z kamene vyprostit svého syna Soslana, dítko temnější pleti, jehož zakalení v ohnivé řece, v dospívajícím věku, provedl jeden ze sedmi nebeských kovářů - Kurdalagon. Jen v místech sevření kleštěmi (na pravém) koleni byl Soslan zranitelný?

Božským kovářem a synem Dyja (Dia) byl i kulhavý Hefaistos, jehož umění jej proslavilo až do dnešních dní.

Nyní si vyprávějme jiný příběh, který vyprávěli starověrecké slovanské babky svým vnukům:

Putoval svého mladého času Perun Iriji, zářící svargou, po břehu ohnivé řeky, když v tom zahlédl několik tančících a zpívajících bohyň. Nejkrásnější z nich Ros, samo pozemské vtělení bohyně Lady. Tehdy se Perun velmi zamiloval. Vložil svůj zlatý šíp do svého luku a vystřelil k druhému břehu, kde krasavice Ros, vlastně bohyně Lada, stála. Zlatý Perunův šíp vyletěl jako blesk a zabořil se do velkého kamene, jenž začal mocně zářit, aby se vzápětí v něm zobrazil ohnivý obraz mladíka. I povolala krasavice Ros na pomoc Perunova staršího bratra Svaroga, jenž Ladě pomohl vyjmout mládence z kamene. I dali mu jméno Dažbog - Dávající. Syn Svarogův, či naopak jeho bratra Peruna, velkého a inspirujícího ducha slovanských pastevců? Kdo víš Otcovství nakonec Lada přiznala mladšímu z bratrů - Perunovi.

Jen pro upřesnění:

Perunovou (viz pohádkový příběh Tři zlaté vlasy Děda Vševěda) ženou a jeho Korunou byla jeho Zarja - záře (sluneční korona). Je-li déva, krasavice Ros, či Lada, jednostejnou personifikací téhož zázraku, nelze skrze stíny věků již potvrdit.

Jedno se však zdá být jisté:

Kavkazský příběh o Soslanovi je téměř přesným otiskem slovanských legend. Z téhož vyplývá, že někteří prapředkové Kavkazanů, nositelé legend o Soslanovi, byli části výsadku R1a (slovanské větve), R1b (keltické větve). Vindo - Iránci směřující, dle Velesovy knihy, ze země Vindů (Vindie - Indie), skrze zemi Iňskou (dnešní Čínu) jednak do dnešní Baktrije (dnes Afganistan), dílem skrze Faerskou zemi (Irán) a Mezopotamii, vzhůru k severu. Mnozí až do své bývalé pevninské vlasti Kimerije (západní, střední a severní Evropa), jež bývala nedílnou součástí nejsevernější Severije. Část migrace R1a, R1b zřejmě zůstala ve Faerské zemi, kde se stala nedílnou součástí pra Vindo - Iránských předků, nesoucími s sebou prastarou legendu o své někdejší vlasti jménem Vaedžo Airjanem (Arja, Orjan, Orátaj, Oráč, Lemeš, Lemuz), kterou nenadále postihly kruté mrazy. Když slůvko oráč - Airjan si dnes potomci našich někdejších společných prapředků nesou v názvu své země Irsko (Arianem), Irán (Část někdejší Faersie - Persie).

Proto Vindo_ Iránci, nesprávně nazýváni Indo Iránci, kteří sami sebe později nazývají Ariany (Rig Veda a Avesta 2 100 - 1 750 př. n. l. kultura Tobol a v údolí Išim. Abaševská kultura (2 500-1 900 př. n. l.), kultura Poltavka prostírající se od Volha - Don až k Uralu 2 700 - 2 100 př.n. l.. Bronzový věk na západ od Uralu Sintaška - Petrovka, otevřel cestu do centrální Asie ke kovům bohaté Altaji, Arjani pak rychle expandovali na pláně a asijské pouště.

Stalo se tak zanedlouho po Kurušetrském incidentu. Tedy po roce 3 114 př. n. l., Nejspíše však poslední zjevné válce Daémonů (Vědoucích). Při velkém zametání stop. Zničením pětiměstí v údolí Siddim, zničením města národa Chettitů (Hadditů) Chatužšaš - sídlo velkého Hada, chaldejských měst Uru, Uruku a Babylonu, vindických měst neznámého již jména (Mohendžodaro a Harapa). Zřejmě kolem roku 2 390 př. n. l.

Nyní si dovolím malou fabulaci, ve které nemá žádný bod, žádné spojení svojí reálnou podstatu. Avšak nespáchat ji, byl by hřích. Jakkoliv připomíná spíše slavný - "Vítr z hor":

Krasavice Ros pozemské vtělení Zarji, vlastně bohyně Lada, žena Perunova. Ladou je nazývána i bohyně Eseta, bohyně Měsíce. Bohyní Měsíce však u Slovanů byla Jarova sestra a dcera Titánky Léty Artemida bytující rovněž v Severiji. Odvozeně: Krasavice Šatan, klon mrtvé bohyně Džerasy, dcery mořského a vodního vládce Donbettyra, ze semene nebešťana Uastyrdši, Soslanova matka, musí být krasavice Ros, pozemské vtělení Lady - Zarji. Koruna Pěrunovy záře. Je-li E _ set, Ladou a zároveň bohyní Měsíce, pak musí být Artemidou, dcerou Léty a zároveň i sestrou Jary (Jury). Z téhož vyplývá, že Artemida může být zároveň sestrou a božskou manželkou Usireva. A Usirev bratrem Jary. Pak je mrtvá Džerasa, dcera dcery mořského a vodního vládce Donbettyra, matka krasavice Šatan, Přičemž slůvko Nachaš, pozpátku Šachan, je stejného významu - Had. Stejného významu, co Satan. Osir, Sir, Ofis (ofis - státní úřad, odvozeně Oficer - úředník, oficír - velící důstojník.).

Ros, Lada, Zarja, Šatan = matka Soslana - Dažboga, ženou Pěruna, původem klon Titánky pocházející z Vodních Nágů - Vanů.

Téhož původu, co bohyně Léta a Eset, či Eurydyké, ale také Derkéta, Dagona, a naopak krasavice Šatan, Semiramis, klony těchto bytostí. Schopné měnit svoji podobu, dle situaci, a potřeby. Takže jsme v neznalosti nuceni hovořit o pozemském vtělení bohyně?

Mája Nijevna, Zlatogorka, či Luna - bohyně Měsíce, dcera podzemního vládce Nije, či Dyje, by odvozeně mohla být totožná z Esetou a Artemidou, sídlících svého času ve zlatých horách Alatýru. Zlatogorka by tak mohla být dcerou Titánky Léty, sestrou Jury a (Usir, Jusra Usireva) Usireva. A nyní pozor:

Usirev uléhá do podivného hrobu, či rakve, jež je mu Sutechem ušita na míru, zatímco jiní se do ní nevejdou, či je příliš velká. Do podivného hrobu se nechá uložit i Zlatogorka Nyjovna, zatím, co Soslanovi (Dažbogovi) je hrobka malá. Eset - nechává oplodnit svůj plod částí těla mrtvého Usireva.

Která z nich však je - princeznou se zlatou hvězdou na čele, jež se v českých pohádkách jmenuje Lada a která je Zlatovláskou z pohádky Dlouhý, široký a Bystrozraký, když Zlý čaroděj se třemi obručeni kolem těla, schopný měnit svoji podobu, dle poti:

E_manas z rodu Dagona

smit.wz.cz © Zdeněk Patrick © autor: Zdeněk Šmitmajer jr. production - Praha 2011

Ďábelská bytost a netvor s hlavou Titána, navíc s hadím chvostem, jehož národy Kavkazu, pro nás prozatím v neurčité době, považovaly za svého zuřivě úhlavního a nejodpornějšího nepřítele, žijícího kdesi za horami. Uvažujeme-li dnes jméno, které mu kavkazský lid dal:

E_manas, pak si připomeňme, že samohláska "E" se mezi znalci problematiky - starými Chaldejci, používala k vyjádření mimozemského, odvozeně božského původu: Bytost přišlou z nebes. K témuž vyjádření sloužil u prastarých Egypťanů, Chaldejců a prastarých Slo_Vanů symbol šesticípé hvězdy (E_set - Božské sídlo).

Slovo "manas" naopak hovořilo o bytosti - přeneseně i lidské bytosti. Aniž si, než odvozeně dokážeme vybavit hlavu Titána, když hadí a na konci rozeklaný ocas, přesněji chvost, kupodivu ano.

Nemilé vzpomínky na čas hladomoru a neúrody byly spojovány právě s tímto netvorem, jenž dle legend pobýval ve své podzemní pevnosti kdesi na východě v horách horami (Kavkazu), odkud vycházelo Slunce. Zničil veškeré zásoby a odnesl všechno zrno připravené k jarnímu setí. Byl to tentýž netvor, jenž unášel i mladá děvčata. Naposledy dceru samotného Slunce, kterou uvěznil kdesi ve svém opevněném brlohu.

I vydal se Soslan na svém rychlém a zázračném koni hledat hadího netvora typu Dagona. A podle legendy musel objet celou planetu, kolem dokola: Přes sedm set řek, trojí moře a sedmero oceánů až pevnost E_manese konečně nalezl. Její vchod byl chráněn soustavou rychle otáčejících se mečů, skrze kterou náš hrdina bleskurychle a bez úhony do pevnosti pronikl. Zakrátko dcera Slunce a zajatkyně hadí Stvůry, vysvobozena Soslanem z podzemního vězení, ukázala Soslanovi místo, kde E_manes právě zasévá zcizené semeno do země. I vyvolal Soslan obrovský mráz, aby zabránil semenům vzklíčit ve ztvrdlé a kost zmrzlé zemi. Dívka, dcera Slunce vsedla k Soslanovi na koně a v rychlém cvalu projeli kolem pytlů ze zrnem. I uchopil Soslan jeden z pytlů s obilím a uháněl jak o život, jak nejrychlejší vítr z dosahu netvora. Pronásledování a celou honičku nakonec známe z českých a slovanských pohádek, i když konec se mírně liší:

Hadí Netvor s  hlavou Titána pobízel svého vraníka tak mohutně, že ten po jednom z úderů vyhodil E_maneze tak vysoko k nebesům, že se dotkl samotných hvězd, aby se při zpětném pádu, za strašného řevu a kvílení, na Zemi ve strašně explozi roztříštil na všechny strany (Kosti draka dopadly na zem).

A jak už to v legendách a pohádkách bývá, daroval Soslan osivo kavkazskému lidu, naučil je pěstovat víno a o?enil se s dcerou Slunce. A žil by ještě dnes, kdyby se neobjevil:

Syrdon:

Jednooký obr, vyšší než nejvyšší strom v okolí, spoluuživatel zařízení, jež se skrývalo, v podobě tmavého bouřkového mraku, na obloze. Čarodějné zařízení, v němž bylo ukryto sofistikovaně vyrobené samonaváděcí létající kolo vybavené rychle otáčejícími se ostrými čepelemi, opatřené vlastním myšlením. Podobné tomu v hadí pevnosti Titánů, kde získal Soslan jednak zlatou přilbu, podobající se koruně se zlaté síťkou, jež však byla pekelným zařízením přenášejícím Soslanovy nejtajnější myšlenky k bytostem, k nimž náležel i jednooký obr Syrdon, jednak zlatý talisman, odrážející sluneční září oslepujícím, úzce nasměrovaný paprskem na libovolný cíl, pokud stál majitel talismanu proti Slunci.

Obr Syrdon vyzval Soslana na souboj a ten přijal, pod podmínkou, že v pravé poledne, bude stát proti Slunci. Soslan na svém zázračném koni zahájil boj, odkrytím talismanu a oslepením a srazil Syrdona k zemi. Ovládl jej a stal se jeho pánem, až do dne, kdy si nasadil zlatou helmici, která okamžitě prolistovala nejtajnější Soslanovy myšlenky a vyslala je zprostředkovaně k Syrdonovi. Čarovnými šípy podzemních zloduchů byl Soslanův kůň těžce zraněn na kopytech a Soslan se v okamžiku válel v prachu země. A to již na nebi krouží myslící kolo a v krátkých intervalech zaútočí na bezbranného Soslana tvrdými údery svých rychle otáčejících se ostře nabroužených nožů. Ač se snaží smrtícím úderům vyhnout, jeden z útoků myslícího kola byl úspěšný a zasáhl Soslana do míst, jeho smrtelné slabiny - tam, kde objímaly kleště božského kováře nohu, při zocelování Soslanovy nesmrtelnosti v ohnivé řece. Útočící myslící kolo tuto informaci přijalo ze zlaté přilby, kterou si Soslan toho dne nasadil hlavu a ránu vedlo do pravého kolena. Soslan padl rozsekán útočícími n ponechán, co mrtvý, na onom místu.

Když nadešel večer, přišli lidé a pohřbili Soslana do hluboké hrobky kdesi na svahu nejvyšší hory Kavkazu (El brusu). A on, od těch dob, když se blíží jaro, co legendární Tamuz, vychází na svět a probouzí řeky a prameny z mrazivého sevření a předává životní energii veškeré květeně v širo širém okolí.

Když tutéž inspiraci od Svaroga získala i živa, třetí Dažbogova žena. jež je současnou Evou slovanského světa (Jeva - Džíva odvozenou od Jivat /sanskrt) čti Dživat - život, dávat život.). Je-li třetí žena Dažboga dcerou Slunečního vládce (viz Slunečník, Měsíčník, Větrník), pak je příběh Soslana dokonalou replikou legendy o Dažbogovi. Rovněž Soslanova žena byla dcerou slunečního vládce. Zlatovláskou ze slovanských legend a pohádek, které vznikly v časech nového Altyn gorodu (Zlatého města, vystavěného pod vedením Čitto vraže (myslitele a léčitele) na nejvyšší hoře Kavkazu.

Černý les, Černé moře, Černý Idol:

Tam kdesi za Černým, či železným lesem (Slovní obrat vyskytující se snad ve všech slovanských pohádkách.) byla pevnost Černého Idola. Téhož, který v čase katastrofy Severije odvedl sluneční býky daleko na jih. Ale také Černého hada, majícího své opevněné doupě v Černých horách, téhož, který s oblibou unášel mladé dívčíny, nejlépe dcery slunečního panovníka. Jinak pečlivý strážce čarodějně zázračného ohně.

Jsou-li tito dva mimozemští výtečníci totožní s netvorem E_manesem, bytosti s hlavou Titána, jehož tělo bylo zakončeno mohutným chvostem, na konci rozeklaným ocasem typu Dagona, pak jeho pevnost, do které pronikl Soslan, a kvůli které obcestoval zřejmě celou planetu, se nalézala na březích Černého moře v Černých horách, když za železným lesem bytoval božský kovář, který vykovával pro Černého Idola zbraně.

Jaro a Krišeň dopadli Idola v jeho opevněném doupěti. Tehdy se stali bohy Bílého moře a jižního Uralu. Tam kdesi bylo i hnízdiště tří chromých vědem, či jednookých obrů - lidožroutů typu Syrdon.

Poznámky pod čarou:

Když Slované Arijci, nositelé véd, doputovali pod vedením božského Jara až do Asie, aby zde založili velkou říší v oblasti dnešní Indie, Pakistanu a Sedmiříčí (stepi jižního Uralu a Kazachstanu). Přičemž nejdůležitější události se měly podle poznámek A. Asova odehrávat v Pěnží (Pětiříčí, dnešní Pandžab), kolem pátého tisíciletí př. n. l.

Když nastala chladna a lidé hynuli Vyšnij Kryšeň dobyl oheň střežený Černým Hadem, ukrytý v Černých horách, na břehu Černého moře, aby jej daroval lidstvu. Po tomto hrdinném činu se jeho ženou stala dcera Slunce bohyně Rada. Jejich děti se staly národem Jarů (Bělojarů a Noojarů) z Kavkazu a Bělokoří. podle poznámek A. Asova (Velesova kniha)

V časech Astrai a Maji Zlatogorky Vydáno dne 16. 06. 2011

Na počátku Zlatého věku, kdy ještě neexistovaly zákony, ani soudci, sestoupila z nebes bohyně Astraia (Astraja), Diova dcera a dcera Themidy (bohyně Spravedlnosti), aby učila, v šerém a mnoha vzpomínkami opředeném čase, překvapené (?) lidstvo zlatého věku poznávat zákony, právo, řád a spravedlnost? I soudit po právu bezpráví.