Pokusím se o příměr: Kdosi řekne: Jsem opásán trpělivostí a vyzbrojen vlídným slovem. Mediální propagandista PaR hystericky řve: Pozor! Vyhrožuje a je ozbrojen, zabte ho!

Nechme je být, pro toto i jiné hrubé nekonaní, bez povšimnutí. Nechť vyhnijí jeden druhého a sami sebe. Aniž kdy vytuší, co se s nimi právě děje...

... - - .. - :=))

© Zdeněk Patrick, Praha 2014

Má otázka směřuje k fiktivnímu, ale i velmi pilnému psavci, jenž naprosto přesně ví, kde co u mne leží, kde se kolem, ale i nedaleko šustne:

Pohybujeme-li se již beznadějně za horizontem událostí? Bez možnosti jakéhokoli návratuž Nikoli však kvůli gravitační singularitě, vyvolávající nikoli jen ne_možná Zjevení, skrze pomyslné zakřivené roviny horizontu událostí (myšlené kuloplochy nekonečného množství bodů zlomu. Podivného místa časové kauzality dějů, zpoza kterého není, čistě teoreticky, návratu), ač jinak s celou řadou nevirtuálních příčinností a důsledků.

Ptám se sám sebe, ale i Vás Děde Vševěde: Lze-li téhož jedinečného příznaku dosáhnout i neobyčejně zpustlým drancováním lidí Země, nebo jen bezuzdným ničením všech pater životního prostředí, ještě nedávno překypujících bohatým životem?

Tentokráte prý nikoli packalem Adolfem, nýbrž na vysoké vědecké i laboratorní úrovni. Vše prý v zájmu udržení jisté míry lehce ovladatelného strachu, v zájmu "pokroku a udržitelnosti" života na této planetě. Za každou cenuž

I za cenu úplného zničení planety?

Lze-li pak být vynuceně solidární s najatými vrahy a válečnými zločinci, kteří ve svých zrůdných představách, popoháněni plněním fiktivní pětiletky, možná spíše vlastními trockistickými běsy, systematicky vyvolávali světové potopy krve, aby i skrze všehoschopné bezzákonodárce páchali zákony o vlastní beztrestnosti. Při provozování zjevných i tajných mučíren. Aby i pod hrozbami, tedy vynuceně, prosazovali kdekoliv si zamanou, doslova i před tváří nebes, povinnou solidaritu s Ohavnostmi, které s velmi zlým úmyslem neustále vydupávají ze země.

Jakkoliv mocní, ve skutečnosti asociálními vředy, které by neslušely ani té nejdivější zvěři. Aby i kriminalizovali logiku lidského soucitu a tak potřebného milosrdenství humanitární pomoci trpícím (rozumějme nikoli té pravdoláskovské, tedy ve své všelijak překroucené licoměrnosti "Humanitárně bombardující" slovanskou Jugoslávii), aby i o to snadněji démonizovali snad i samo světlo, neboť oni sami služebníky slizkých Temnot.

Lze-li cíleně, na příkaz cizích mocí, tak jako v dobách Temna I., dehonestovat slovanství a zakazovat rodnou řeč ve prospěch cizích cizinců? Dokonce mediálně útočit na ryze soukromý pocit sounáležitosti s rodnou zemí?

Lze-li démonizovat a upalovat Pravdu, z dávna našimi otci, dědy a prabábami prověřenou?

Lze-li, na povel cizí moci, beztrestně kriminalizovat verbální obranu proti právě organizovaně páchanému Zlu?

Od kdy vlastně musí být obrana proti zločinu zločinem?

Běsní nepodařenci běsů dokáží předstírat v zasadě i nemožné. Aby vzápětí bezostyšně kárali a kriminalizovali samu lidskou přirozenost?

A právě s nimi musíme být vynuceně povinně solidární?

Jak snadné je být solidární s fašizujícími šašky, nastrčenými agenty a provokatéry? Vesměs pocházejícími z lůna Duchovní nouze.

Jak snadné je být solidární se zákeřnými odstřelovači a najatými vrahy?

Beztrestně číhajícími kdekoliv. I na komunikacích.

Jindy zabíjejícími, snad jen pro své mrzké potěšení, legálně(?) drženými tzv. neletálními zbraněmi?

Jak solidární musíme být s běsy, programově dusícími svobodný rozvoj rodově sepjatého společenství.

K lepšímu pochopení otázky, která vlastně ani není otázkou: Táži se tedy, jsme-li již v urychleném, leč již nekontrolovaném procesu lavinovitého vývoje, snadno dosažitelní vyzpytatelnému efektu závěrečného důsledku příčinnosti jevů? Nedaleko bodu Zlomu, odvozeně poblíž prahu příslušně zakřiveného horizontu událostí (Souhrnu, dle znaménka (+- náboje jedinečnosti) možné příčinností dějů). V časově ukrácené relativitě? Kde se i Nájemný vrah, Nevydařenec i Zemský škůdce jeví, co nanejvýš skvostný ideál člověčenství, Bratrstvo kočičí pracky, jako velmi příkladný spolek lidumilných obdivovatelů "Rychlých šípů". Aby, jako obzvlášť vydařený vzorek (etalon) Y_DNK Hs (DN /Duchovní nouze), nesrozumitelně, leč prý oslnivě mektajíce zářil, jako sám kníže temnot. Falešně vyladěn zářil do širého, ač nejen rektrakcí délek podmíněného okolí. Nikoli však ani o setinu milimetru za hranicemi Jedinečnosti (Singularity).

Zářící a kuňkající.

Pln vlastních ješitností.

Zářicí prý jako sám vzácný drahokam Čintámaní? Ač jen ve vlastní bídou omezené provozovatelně veškerých smyšleností a mizerií "CT". Kde sama lež bývá velmi často domovem?

Není to, jak sám uvidíte ani o stále vnucovaných polních malůvkách, či o zpozdilosti odkazů na různé názorové roviny těch, kteří vlastně svůj vlastní názor ani nemají. Objektivně ani mít nemohou, radostně plníce souběžně i jiné úkoly při vytěžování hladiny nálad zbývajícího obyvatelstva.

Ptám se Vás i dalších Vašich fiktivních spolupracovníků, zda-li lze vyvolat (někdy jen souhrnem mávnutí motýlích křídel) horizont událostí a naopak pronikat již zhola nepřístupnými dimenzemi) i jinými prostředky: Aniž proletíme nevšímavě kolem horizontu událostí, neboť dokonale utlučeni láskou domorodých apostatů (odpadlíků), kteří většinou bývají i nanejvýš uznávanými odborníky na prázdné Peklo. Volně dostupné i z hlavolamu příčinností příštích událostí.

Nikoli pro svůj mrzký talent být "vždy při tom", se ptám, lze vyvolat jedinečnost (Singularitu) a pochopit skrze horizont událostí přicházející milosrdenství již zcela vydrancované matky Země? Lze-li, pak se ptám: Bude fašizoidními karateli kriminalizováno i toto milosrdenství?

Ptám se Vás pane přepilný a natolik důsledný pane:

Popisuji-li minulost, či budoucnost, které se mohou váleční zločinci vyhnout, aniž vynuceně, skrze papouškující prostituty požadují (např. Zlým činem, nyní cituji tisk a TV: Zavraždit příliš geniálního a příliš proruského Putina...) Mohou-li tímto nedobrým počinem změnit kauzalitu dějů? Snad i minulost, či budoucnost? Nebo se jen ukájí svými marnými vizemi poštvat slovanské rody a národy opět proti sobě?

Nebo, snad z nedostatku invence, hovořím jen o marnosti geometricky uspořádaných bodů Zlomů, za nimiž lze ne_jednoznačně vidět hloubku i šířku jedinečné a nezměřitelné fyzikální podivnosti (singularity), kam se bez problémově vejdou nejen všechna knížata nebes i Země, která neostříhala svých povinností a svatostí, ale i všichni ti, kteří jim servilně posluhovali při až modloslužebném mediálním rituálu oslav Ohavností. Pořádaných v temném stínu právě páchaných nepromlčitelných válečných zločinů?