Ačkoliv nadšenci multi kulti spřádají teorie o sexu a velké sexuální přítažlivost mezi člověčím sexuálním gigantem (v tomto případě z rodu australských aboriginců) a náhodně vyskytující se neandrtálkou, či naopak neandrtálskou Xenou, jež znásilnila nejblíže uloveného člověčího krasavce s cílem... cituji optimistickou odbornici z poučného videa o denisovanech: Sex zde a hned na místě, ačkoliv... Mírnější pesimisté hrozící se možnosti, že by to mohla být přeci jen pravda, rovněž hovoří o krasavicích. Dcerách praotce neandertálského, k nimž, hnáni pudy, přiskákali z nebes vždy, ale jen ti špatní andělé.

Příběh denisovanů mne skrze Čas snění australských aboriginců, zcela a beze zbytku pohltil...

©Zdeněk Patrick, Praha 1984/2014

Avšak: K snazšímu nahlédnutí do tajemství časování dějin i tentokrát využiji nejen porovnávací mytologii s přiřazenými legendami, ale i studie, které (i pro nás) zpracovaly teamy archeologů, či odborníků přes genetické inženýrství.

Genetické inženýrství je v tomto případě pouhým nástrojem EU_výzkumu, zabývající se nejen výskytem, ale i četností určitých haplo skupin. Jak po otcovské (Y_DNK), tak i mateřské linii (mt_DNK). Přesněji:

Je to zajímavé hledání typických vazeb a národních Origins, které spojují rodiny, rody, kmeny i národy. již dávno propojené sociálními vztahy, lidovou slovesností, jednotným jazykem.

DNK lidské bytosti je systém propojení 46 chromozómů, jenž dává vzájemné zákonité vazby a odvozeně i směr vývoje organizmu z hlediska dědičnosti. 23 chromozómů je darováno matkou, 23 darováno otcem. Z 23 otcovských chromozómů je jen jeden Y_chromozóm tvořený sadou nukleoidů nesoucích neměnnou informaci děděnou z dávných dob praotců na syny a jejich syny.

Pokud říkám neměnnou, pak je nutné uvažovat i příslušnou změnu markeru (charakteristického příznaku: určitá část DNK může nést pozměněnou informaci o barvě očí, barvě vlasů, barvě pokožky, dědičné rysy, tedy i možné neduhy. Dílčí změny zapříčiněné zásahem vnějšího tvůrčího faktoru, který jen velmi nerad označuji za mutaci.

Hnědovlasí, hnědoocí s lehce snědou pokožkou jsou, podle vědců, nejpůvodnější obyvatelé matky Země, či chcete-li:

Jí první homologovaný lidský prototyp, který se kdy prý... říkám prý... znenadání objevil na této planetě. S dostatkem černohnědého eumelaninu. Genetická mutace genu OCA2 (P proteinu), 15. chromozómu, proteinu, který ovlivňuje nejen výrobu melaninu (Přírodního barviva produkovaného melanocyty, buňkami rozprostraněnými ve svrchní vrstvě pokožky, ve vlasových folikulech a oční živnatce duhovky.), aby skrze pigmentaci byl, v dostatečné míře přeměňován sluneční svit na vitamín D. Antirachitickým životně důležitým vitamínem posílíme nejen svoji jarost, ale i imunitu. Též lze vitamín doplnit rybím tukem.

Změna, která je odpovědná za redukci meleninu v duhovce, vyřadila dosud dominantní hnědou barvu redukcí melaninu (barviva) v P_ proteinu (genu OCA2 - 15 chromozómu ve výslednou modrou. Podle Y_chromozómu DNK lze velmi korektně určit a rozdělit lidstvo do tzv. Haplo skupin (Hs) a příslušných národních Origins. Jsou-li... Nejsou-li, stávají se cílem podivných politruckých intrik právě ta uskupení, která si zdávna daný Origins (národní jedinečnost) nemusí vymýšlet.

mt_DNK: mitochondrická DNK - maternální linie lidstva

Partenogeneze: rozmnožování bez oplodnění vajíčka je skutečností, že mimo dědičné geny se vybavenost jedince odděleně šíří i skrze ženskou buňkou - mitochondrii.

Mitochondrie je semiautonomní organela jež obsahuje vlastní genetickou informaci - mitochondriální DNK (mtDNK), jež je nositelem tzv. materiální dědičnosti, tedy pouze po linii matky. Tato skutečnost sehrává mnohdy dominantní roli nejen v samotné genetice, ale i v samém středu dění genetického inženýrství. Při eliminaci některých nežádoucích vloh možného jedince.

Rozhodujícím okamžikem zrození dívky je otcovské poskytnutí (po své matce zděděné) mtDNK:

V této souvislosti nás zajímají k artefaktům denisovanky z altajské jeskyně nejblíže přiřazené časově linie matky:

Nejstarší dosud nalezenou mt_DNK (Hs) je, jak vyplývá ze stromu života, je mt_DNK Hs (N), jež se objevila před 75 000 roky na severo východě Afriky.

Mladší mt_DNK je Hs (R) - 70 000 let (se vyskytovala v jihozápadní Asii), její vnučka Hs (HV) se někdy před 40 000 lety objevila na Blízkém východu). Právě ona se stane pramatkou mt_DNK HS (H) výskytující se před 35 000 lety v jižní Evropě. I pramátí všech mutací mt_DNK Hs (od H1 až H9). Odvozeně i pramátí českých kněžen, např. mtDNK Hs (H5) jejíž výskyt je datován před cca 16 000 lety ve východní Evropě. Viz mt_DNK kněžny Doubravky, neteře sv. Václava a knížete Boleslava,někdejší dcery české kněžny Drahomíry a vnučky sv. Ludmily. Tatáž Kněžna Doubravka, která se stala matkou Boleslava Chrabrého, aby její geny byly nejrozšířenějšími a vyskytujícími se ve všech význačnějších evropských královských rodech (Jak jsem již psal).

Jistě musíme uvažovat i příbuzenskou maternální větev mt_DNK Hs (N1) a (N2), včetně mt_DNK Hs (U), které upřesním později.

Uvažujeme-li v této souvislosti australské aborigince, či kmen Bo: Pro nedostatek informací ponechávám výběr záležitostí kolem výběru možné mt_DNK svobodnému názoru vážených čtenářek a čtenářů (později určitě upřesním náhled na četnost i migraci skrze výskyt jednotlivých mt_DNK:

Jakkoliv se výběr týká omezení nejen neandertálských druhů homo na pozadí nejpodivnějších dějů, které směřují až do naší současnosti, jednak časovým intervalem mezi odchodem z Jižní Afriky a příchodem do Austrálie. V období, které stále živá lidová slovesnost, ač domorodý australský lid již téměř vyhuben, nazývá "Časem snění". A přiznám se, ač velmi rozprostraněn v tomto z nejpodivnějším příběhů nespočetnými intervenčními body vstupů a výstupů (zlaté doly v jižní Africe, Adenský a Arabský záliv, Lanka, Indonesie, chci co nejrychleji dospět k samému rozuzlení velkého tajemství. Odvozeně i pochlubit se rozluštěním písma, jež je na zlaté čelence jedné z australských bohyň Wandjin (neznámého písma starého 48 000 let.).

Jen dodám, že lze rok neobyčejných setkání dvou, či možná i tří různých genofondů, upřesnit. Proběhl někdy v časovém intervalu kolem 63 000 až 40 000 př. n. l., kdesi poblíž Indonesie. Možná směrem k Ačehu, či Cejlonu (v nezastupitelných příbězích Šrí Lanky). Při samé hranici bezpečně oddělující nejen australskou faunu (vačnatců) od platentálních savců dvěma zemskými deskami (již pěknou řádku milionů let), ale i svět, jenž je již 50 000 let domovem australských aboriginců. Kromaňonců majících pravděpodobně stejný Y_chromozóm, jako nejstarší známá Y_DNK Hs (A, označený jako Adam - Adin / První), či mt_DNK Hs (vyskytující se v té době v Africe, či jižní Asii). Aby na druhé straně "nepřekročitelné", nicméně přirozené hranicí, vegetovali placentální tvorové a denisované. Představitelé nového typu vyspělejšího druhu neandertálce. S tří procentní účastí DNK aboriginců.Viz Papua - Nová Guineja. předci původních obyvatel Oceánie, Polynesie, Fidži, východní Indonesie, kteří v čase Velkého snění, tedy před více, než před 60 000 roky, vyrazili z jihu Afriky (jak již psáno), aby nakonec před cca 50 000 roky osídlili i nejmenší z kontinentů - Austrálii, někdejší část prakontinentu Gondwana. Pod ideo_vědeckým názvem "aboriginci". Ač prý ze 3% zkřížení na Papuj _Nové Guineji s typem neadertálce do nové druhové jakosti denisovan?

Ačkoliv nadšenci multi kulti spřádají teorie o sexu a velké sexuální přítažlivost mezi člověčím sexuálním gigantem (v tomto případě z rodu australských aboriginců) a náhodně vyskytující se neandrtálkou, či naopak neandrtálskou Xenou, jež znásilnila nejblíže uloveného člověčího krasavce s cílem... cituji optimistickou odbornici z poučného videa o denisovanech:

Sex zde a hned na místě? Ačkoliv... Mírnější pesimisté hrozící se možnosti, že by to jen přeci mohla být pravda, rovněž hovoří o krasavicích. Dcerách praotce neandertálského, k nimž, hnáni pudy, přiskákali z nebes vždy, ale jen ti špatní andělé.

vážené čtenářky, vážení čtenáři, prosím považujte článek za živý a navíc velmi krácený. Článek je součástí copyrightu (c) a pokud nebyl mnou autorizován je nepovoleno překládat do neslovanských jazyků, aniž jakkoliv používat text, než co důkazové podklady pro průběžné radostné hanobení autora chytřejšími z borců. Přiznávám, že je to velmi silný příběh vyžadující si nečekaně mnohé odkazy na další autory a poznatky. Příběh nečekaně poučný, na jehož konci překvapí nejen vzružující, a pro dnešní svět velmi poučně mrazivé poznaní....

Zdravím Zdeněk Patrick

Evropská studie dračích linií