21 (Ježíš řekl:) Buďte na pozoru před světem. Opásejte svá bedra velkou silou, aby lupiči nenalezli cestu a nemohli se k vám dostat.

Čarující Jadži (Baba Jaga) a slovanský obřad dopékání dětí.

© Zdeněk Patrick na motivy Zd. Praha 1984/2014

Patřím k těm, kteří podlehli nepravému, či lichému dojmů pohádkové převrácenosti Baby Jagy, Baby Jadži, či chcete-li Ježi_baby, co krvelačné, děti požírající ne_stvůry, která by, zcela bez problému nalezla mezi hlasateli současných zvráceností a vymoženostmi deviantů, propagujícími fašisticko_ hitlerovské zákony, povolující dokonce i dětskou euthanázii, své mrzké korýtko.

Omlouvám se nejen babě Jadži (čarující Jadži), ale i skrze svoji nevědomost, svým slovanským kořenům.

Jsem o to více překvapen, neboť dotován sporem o možnosti takového staroslovanského obřadu svým synem, prchal jsem, zacpávaje si uši, z dosahu těchto "hříšností" pilně nahlodávajících mé, již "dokonale" uspořádané sledy myšlenek. až jsem jednoho dne konečně dospěl, motivován i "hříšně" nahlodán, o to více i udiven článkem, jenž byl zcela nezávislý na našem dlouhodobém rodinném sporu s mým věrným oponentem, jakož i inspirací.

Odvozeně se odvažuji, i jménem své inspirace, navíc motivován článkem: Этнография » ОБРЯД "ПЕРЕПЕКАНИЯ" РЕБЕНКА: на лопату и в печь Stránky http://www.perunica.ru/etnos/7615-obryad-perepekaniya-rebenka-na-lopatu-i-v-pech.html. Autor: Валентина Пономарева )

Národopis: Obřad opékání dítěte, vloženého na lopatu a do pece. (Stránky http:// www. Perunica.ru)

autor: Valentina Ponomarjeva.

Jedná se o obřad dřevních časů našich slovanských předků. Podle našeho rodinného sjednoceného názorů, byl tento obřad praktikován již za časů Pěrunice Dažboga, syna Pěrunova. Odvozeně pochází z období prosperující Severije (Da Arije, Hyper_Boreje). A proč jsme takto časovali počátky tohoto zvláštního obřadu?

Slovanské legendy o pěrunici Dažbogovi (princi Dajbohovi, Bohdanovi, Bočanovi) vyprávějí, že byl nedopečen.

Nemohl jsem se s tím celé roky srovnat. Moje představy nedopečenosti totiž většinou končily vizí: "Ani tak, ani rak", za příjemně rozpálenou pecí líně se povalující mírně retardovaný Honzík (Jeník, Ivan, lidská bytost), který časem zázračně pookřál natolik, že mohl náhle soupeřit i s moudrými králi, svojí chytrostí, o jejich dcerky, krásné princezny.

Rovněž Soslana, kavkazského hrdinu, jehož způsob sci_fi zrození je podobné, jako Dažbogovo, aby dosáhl jarosti životních síl, nesmrtelnosti a moudrosti, uchopil nebeský kovář do kleští a protáhl očistným ohněm. Podobná očista domácího zvířectva, domu, i obyvatel se u starověreckých Slovanů / Venedů, ale i Čeledoj praktikovala přeskakováním vater, když kováři, věsty i Ohničky (Agničky, odvozeně Anežky) uhasili stávající ohně v pecích, a nově zapáleným kovářským ohněm, zajisté že z čisté výhně, začali vlastní očistu.

A nyní k zmíněné nedopečenosti: Naši slovanští předkové se tak, jako my dnes, potýkali s předčasnými porody i nedonošenými dětmi. Říkám si: Házeli je snad, jako dnes marně obdivovaní a mediálně oslavovaní barbaři, do propastí? Určitě nikoli!

Milovali je až za samou hranici jiného světa: V dobách, kdy vznikla i česká pohádka "O Jeníčkovi a Mařence", zachycená vzácnou spisovatelkou pí. Boženou Němcovou. Jakkoliv již v dobách dávno převrácených, kdy se množství inspirativních duchů našich starověreckých předků, muselo uchýlit, v našem případě, do českých, moravských, slovenských pohádek.

Naštěstí jsou k nalezení i v legendách bulharských, běloruských mýtech a pohádkách. A jsem si jist, že nejbohatší pokladnicí, vycházející z původní materie, jsou pohádky ruské.

O čem vlastně hovořím?

Nejen o nedonošených dětech, ale i dětech, jejíchž vývoj neprobíhal, z neznámého důvodu, podle očekávání rodičů a tužeb starších rodů. Do téže skupiny patřila i neduživá (rachitická) mládež.

A nyní poslouchejte sebemrskači Slovanů, marní EUthanázisté, co vše Slované / Venedi, již v dávných dobách, kdy jste se ještě ani nehoupali na stromech života, dělali pro zdravý vývoj svých dětí.

Na samém počátku vyprávění si jednoznačně vystačím, k objasnění našeho sjednoceného rodinného náhledu na obřad "opékání" dětí Jadži babou, s již zmíněnou českou pohádkou zaznamenanou vzácnou spisovatelkou Boženou Němcovou:

O perníkové chaloupce, či o Jeníčkovi a Mařence. Aniž zapomenu na tu "Jak šel Koblížek do světa".

Děti, Jeníček a Mařenka jsou otcem drvoštěpem, na příkaz macechy, v hustém lese opužtěny, aby zcela osamoceny, skrze malé světélko naděje, zamířily rovnou k perníkové chaloupce Jadži Baby. Takže, skrze ne zcela cizí osobou (macechou) daný příkaz a již neduživý Jeníček (Ivánek, človíček) juchá, doprovázen "Mořenkou", a již můžeme říci, že osobou blízkou a zkušenou, nezatíženou mocnými mateřskými city, bytostí stojící na rozhraní Javi a Navi, která byla nazývána Mořenkou, s úkolem zastupovat Jeníčkovu matku. Zároveň s povinností průběžně kontrolovat zkušenou čarující vědmu, co pomocnice při obřadu.

Proč se však v české pohádce hovoří o perníkové chaloupce? Perník zločinecké UCK z Václavského náměstí to jistě není...

Perunica? Pěrunova svatyně a Ježi baba, co věhlasná pěrucija, odbornice na dopékání? Vysloužilá, nicméně věhlasná vědma?

Staré české sloveso "babiti, kouzliti" odvozuje dnes úmyslně převraceně vnímané slovo, dříve "baba" - kouzlící. Ta chlapce oddělí od vnějšího světa a "vykrmuje" jej i denně kontroluje reakce organizmu, zda a jak přibývá. Zda je dostatečně silen prodělat náročnou léčebnou kůru v peci (v peči, v pěči, viz odvozené české slovo v péči... pečovati; pačati (sanskrt) - pécti.).

Čarující vědma, jak již řečeno, pod kontrolou rodové "Mořenky", řezem na malíčku, kde je přibývání na váze nejméně patrné, zjistí reakce organizmu. Reakce nezkreslené (Jeníček je zřejmě neduživý ne_ dost_ živý - rachitický). A hle, jednoho dne je čarující vědma spokojena a již Jeníček juchá, kontrolován rodovou "mořenkou", na dřevěnou chlebovou lopatu a jistě i vnesen do přiměřeně roztopené pece, bez ohně. Dovoluji si parafrázovat poznámku autorky: Starověrečtí Slované, jistěže podle rodů, považovali Pec (Печь) za mystické propojení světů Javi i Navi, a každé slovanské obydlí mělo krb, ohniště, co nezbytné vybavení.

Připojím jen, že domácí krb rodu, propojený se slunečním kotoučem Chorsem, ovládala Věsta (vědoucí) manželova rodu. Nevěstě (nevědoucí) bylo naopak dovoleno pécti svůj chléb, pro svoji rodinu, na ohni, který si přinesla z ohně rodičovského domu. Ohniště bylo pak ošetřováno a udržováno rodinnou Ohničkou (Agničkou, odvozeně Aničkou.). Agni (sanskrt) - oheň, ogoň, čti agoň.

Abychom dospěli do zdárného konce vyprávění, je potřebné si říci, co je to bakterie Bulgaris (nazvaná na počest objevu bulharského vědce: lactobacillus bulgaris). Není tajemstvím, že tato bakterie, která se podílí na vzniku kyselého mléka (odvozeně jogurtu), je velice vstřícná nejen lidskému organizmu, ale i tělu spřáteleným a potřebným bakteriím. Tatáž kultura ničí a odhání bakterie nepřátelské. Organizmus ji lehce vstřebává. Lactobacillus bulgaris naopak posiluje trávicí funkce, eliminuje alergické reakce, čistí stěny tepen i žil. Navíc tzv. jogurtová kultura, tedy kultura přirozeně zkysaného mléka, nikoli struktura s cíleně zavražděnými bakteriemi, které se staly dnes, v čase sterilizace, obchodním hitem, je přirodním zázrakem. Zázrakem, jenž je cíleně odstraňován, společně se Selenem (bičíky bystrých spermií jsou tvořeny bohužel - z našich otravin zázračně mizejícím selenem. Jakož i z naší blízkosti. Nechám váženým čtenářkám i čtenářům na vůli, aby sami rozhodli proč asi tak pilně, v dobách nasíleně generovaných genocidních podmínek, mizí běžná logika udržitelnosti života na této planetě. Aniž chci připomínat, kolik dalších milimetrů v naší blízkosti kdosi radostně a urychleně tráví.

A nyní to nejdůležitější: Nedonošené, předčasně narozené děti starověreckých Slovanů bývaly rodovým obřadem "dopékány" v pecích, kde se běžně pekl chléb. Bývaly zavinuty do těsta (nejlépe hladká mouka?, mléko, případně kvásek? Vajíčka? Nejsem odborník.), takže na svět vykukovala jen očka, kousíček nosu a ústa. Budoucí pohádkový a nikoli větší, než Koblížek, pokud se proces podařil.

Když byl proces kynutí i vznik přátelsky naladěných bakterii optimální, vložila pomocnice čarující vědmy "koblížek", na dřevěnou lopatu. Přesně tak, jako byl dáván chléb, či koblížky. A juž se "koblížek" do předem rozhřáté pece (bez ohně), jež byla viděna, co spojovací most se svatou (čistou) Svargou. Ale i s Navi (pokud se nedařilo.).

Maminka novorozence neměla, vzhledem ke svým neobyčejným velkým mateřským citům, k tomuto starověreckému obřadu přístup i byla tedy zastupována nejblíže možnou, leč zkušenou ženu (sestrou, snachou), které se (podle rodů), v Čechách říkávalo Mařenka ("Mořenka"). Pomocnice k ruce nejvěhlasnější babící (kouzlící) vědmy v širém okolí. Mám podezření, že takové ústřední péči v peci, se říkávalo Pec, (Pěč) a bývala vždy nedaleko Pěrunovy svatyně. Jestliže tvrdím:

Babící, kouzlící vědma, nelze si nepředstavit kouzelná zaříkávání, odměřující čas. Jenž byl vždy v souladu s odměřováním času kováři. Pomocnice sledovala, zda probíhá vše, jak má. A protože se většinou jednalo o delší časový interval, sledovala též, zda čarující vědma únavou nezaspala.

Proces "dopečování" probíhal i na úrovni kvasných reakcí, podobně jako v inkubátoru, kráčelo zejména o důkladnou sterilizaci prostředí. Domníváme se, že nejvyšší měrou se na tomto procesu podílela, již řečená bakterie Bulgaris. Zvláště při přestupu tepla do "koblížku". K ochraně přirozených bakterií a ničení bakterií nepříznivě "koblížku" nakloněných. Neumím říci, jak dlouho a kolikrát opakovaně starověrecký slovanský obřad dopékání nedonošených dětí, probíhal, nicméně z české pohádky o Koblížku tušíme, že mnohdy i tak úspěšně, že jej nemohl sešrat ani vlk, ani liška...

Psovité šelmy, totiž sehrávají při obřadu dopékání dominantní roli. Zejména tam, kde nebyla jistota, co vlastně neduživému dítěti chybí. Těsto bylo z dopékaného dorostence sejmuto a předhozeno hladovému psu. Pokud se psu udělalo natolik viditelně nevolno, že jasně a průkazně, byl jako takový utracen a zkoumány jeho napadené vnitřnosti. Časový rozvrh mi není znám.

Tomášovo evangelium 93 (Ježíš řekl:) Nedávejte svaté psům, aby to nehodili na hnůj. Neházejte perly sviním, aby je ne[zničily] a neobrátili se proti vám.

Proč však Ivánužka, či Jeníček a Mařenka, na konci staroslovanského obřadu "dopékání" hodili naopak do pece babužku Jagužku, netuším. Snad, aby svoji lstí dokázali, že jsou dokonale připraveni na realitu světa?

Opravdu netuším... Ale, co víme přesně: Baba Jaga, tak česká Ježi Baba, posléze čiperně z příjemně roztopené pece vylezly. živé a zdravé.

Stejně tak mohly být totiž léčeny různé záněty, rány, chřipkové nákazy, či i únava. Zábaly z těsta nasílené, dnes nedostupným kyselým mlékem posloužilo jistě a spolehlivě k odnímání horeček, střevních potíží. Nejsem odborník, ale lecos mi z téhož odkazu slovanských předků velmi pomáhá.

Je mi jasné, že "pohanský" obřad opékání dětí, nutně vzbudil u cizích cizinců nejen neobyčejný odpor i nevoli, ale i důkaz o našem barbarizmu. Snad proto, že sami navykli hlavy slovanských dětí spíše usekávat. Aby si jimi krátili dlouhé chvíle při statečném dobývání bezbranných českých vesnic. Poté z týmiž dětskými hlavami zvesela hráli kopanou. Avšak jen, jak bylo jejich zvykem, na jednu branku.

V téže konstelaci krutostí připomínám dobývání Milána krvežíznivými Čechy: Na nafouknutých měších přeplavali beznadějně rozvodněnou řeku, aby si před hradbami Milána, které Němci nemohli dobýt, zapálili ohně, rozdělali mouku na chléb a vytvarovali do podoby novorozenců. Tyto opékaly, aby upečené chlebové modely, sami načernění jako čerti, za velkého ryku pojídali a trhali. Před očima statečných obránců Milána. Těm poklesla nálada i bedra natolik, že zakrátko přenechali hradby nedobytného Milána, suže konstatuji: Nepříliš velkému uskupení Čechů, plně k dispozici. Miláno bylo jedním útokem na hradby rázem dobyto. až tak úspěšná byla ničemná pomluva svatoříšského wermachtu "o pohanských čertech z Čech, kteří opékají a žerou děti". To se nám to pak vyrábějí sjednocené dějiny... Pane!

Za oběti úkladného běsnění na slovanské Ukrajině:

Ruská verze spirituálu Gospod pomyluj ny (Smiluj se nad námi) ze stránek ortodoxně pravoslavně laděných:

http://www.ortodoxia.it/Russian Spiritual Music/Velikoe slavoslovie (Valaamskii Obihod).mp3

audio MP3

celkový čas snímku: cca 03:31 min