Zda-li mám pravdu, či nikoli. Co chybného může být v mých úvahách i neumělých nákresech, pod kterými trčí můj copyright...

Země Zlaté hvězdy Margity © Zdeněk Patrick Praha 2012

Dříve, než dokončím svůj stále ještě neúplný, nicméně ryze soukromý "náhled" na studii pana Levašova (O Nastěnce a Finistu Jasném Sokolu), přiznávám, že jsem stále na vážkách, zda naši slovanští předkové skutečně hlubokým vesmírem cestovali. A je-li slovanská svastika, dnes jednoznačně rozporuplně vnímaná malůvka, skutečně tím čistým symbolem, který byl zobrazován na prastarých vimanách bojujících proti parazitujícím vetřelcům a jim podřízené Antlanii. Nikterak se netajím, že následující úvaha se snaží vytěsnit nejpůvodnější slovanskou svastiku nejen mimo veškeré neadresné pochybnosti, ale i mimo rozporuplný dějinný úděl, zaviněný úkladnou lstivostí nečistých sil minulého století.

Nechci se nyní přít, je-li svastika symbolem našeho Slunce Jarily (Žárily / Džarily vyjádřený v přísluní a odsluní.), či ve své plnější, více než osmi ramenné podobě, dokonce schematickým vyjádřením podoby naši Galaxie (Mléčné dráhy). Aniž mohu nevzpomenout ničemností Adolfa Hitlera a jeho fašistické ekvipáže, jež si, se sobě nejvlastnější drzostí, přivlastnila tento, jak se domnívám, čistě preslovanský symbol. Aby jej na nejvyšší možnou míru, skrze své masové zločiny proti lidstvu, vystavili neuvěřitelně zuřivé potupě.

V čí neprospěch?

Nechám na vážených čtenářkách a čtenářích úvahu, jak dalece se, ve svém názoru, mýlím.

Nikoli, nechci se kdy vracet k této na ruby překroucené, kdysi všeslovanské symbolice. Nevratně překroucené k naší potupě. Jen zkoumám, co a jak dalece vyjadřuje to, co může být i nad naše současné chápání dějinného vývoje Země.

V této krátičké chvíli mi dovolte upamatování se na původní, ryze slovanský symbol, proslavený výšívkami na pohřebním rouchu Sv. Ludmily, někdejší České kněžny, ale i na vysoká československá, či skautská vyznamenání z počátku první republiky.

Přiznávám, že se chci se ubezpečit, zda se modelová vize Mlečné dráhy shoduje se schematicky načrtnutou slovanskou svastikou. Zde o osmi ramenech (přesněji čtyřech, neboť mé zjednodušené nákresy spirálních ramen vlastně vycházejí z představy logaritmických spirál vybíhajících z příčného jádra Galaxie, kde rovněž tušíme cosi, jako obří černou díru. Přičemž slůvko "tušíme", je mnou odvozeno:

Naši Galaxii, jak tvrdí vědecké spisy, ještě nikdo v celku nevyfotil, aniž kdy viděl.

A tak se sám sebe ptám: Nemohlo tomu být i jinak?

Vzhlížíme-li k Mléčné dráze, vidíme ze svého postavení ve vedlejším Orionově ramenu vlastně jen Rameno Persea, část Ramene Orionu a Rameno Střelce. Místy snad i s mírně prosvítajícím ramenem Centaura.

2 a 8 rameno Perseus

5 a 9 - rameno Střelec (rameno Střelec - Lodní kýl)

11 rameno Orionu (místní rameno - v něm se nachází také 12 vedlejší rameno Slunce)

4 a 10 - rameno štít - Jižní kříž

3, 6 a 7 - rameno Pravítko a rameno Labuť

Odvozuji, ve své povrchní neznalosti, na osm hlavních ramen a čtyři vedlejší. Aniž si dovoluji více, v této ryze modelové vizi, odvolávaje se na učebnicové foto NASA: Galaxie M51 v souhvězdí Honících psů (Souhvězdí nedávno na těchto stránkách zmiňované v souvislosti s agendou "Wing Makers / Tvůrců křídel, co brlohu Luciferových biosyntetických bytostí, plodů technologické singularity, chystajícících se prý, podle obsahu nejpodivnějšího článku posledních dob, v roce 2001, či snad roku 2011 na anexi Země.).

Na závěr své eseje si dovoluji tvrdit, že předkové našich slovanských předků, věděli a znali více, než by nesvatí Svatí Inkviziční Otcové a přidružení hraví zeměplackaři, hrající si na vědoucí vědoucích, kdy dovolili. Takže, slovanský / venedský inspirující duch Koleda (Koljada), zrozený z Lady Lietavy, měl po planetární katastrofě (roku 10 463 př. n. l.), přesněji: V roce cca 6 600 př. n. l., našim předkům, co vyprávět a vysvětlovat. Na př. Co vlastně představuje otáčející se Velké kolo Svarogovo...