Nezávislé úvahy v podivně závislém mumraji, ač očitým svědkem mnohého, nejde mi to, či ono, do palice... Pane!

© Zdeněk Patrick Praha 1984/2013

Všichni ti, kteří si kdysi s předstihem, zcela bez emocí i nepotřebné religiozity, přečetli a pragmaticky vyhodnotili Janovu vizi konce lidského společenství, mi dají za pravdu, že otázka: A jak by to vlastně udělali? Byla tenkrát na místě. Jakkoliv jsme měli po ruce velkou hrbu našeptávací revoluční literatury, stávající dějinné zkušenosti s lidskými charaktery, ale i své individuální zkušenosti s lidovými komisaři...

Ale, aby náhle ustrašeně zhloupla celá planeta...

Kdyby tenkrát někdo vyprávěl, neuvěřil bych.

Dnes již vím, jak snadné to je....

Ale přesto... Nejde mi to palice, neboť není možné, aby strůjci genocidních podmínek, sami ostří ostřílení ničitele života, ale i jejich slouhové, na skomírající, byť ještě nedávno nejplodnější planetě v širém galaktickém okolí, o obsahu několika listů JA, tedy i o svém konci, nic netušili.

Jediná schůdná odpověď: Ale tuší, neboť sami autoři.

Navíc, i se svými soukromými mimoni - neobyčejně vyzpytatelní. Neboť... Natáhneme-li pomyslnou červenou niž mezi dějinnými příčinnostmi a důsledky, můžeme dohlédnout, máme-li tu potřebu, až k samému okraji propasti, kam nás vlečou místní slepci z "tajných" klubů.

Říkám slepci, míním zaslepence. Makající ode zdi ke zdi. Přesto přesně nasměrováni zničit rodnou zem. Říkám to bez jakýchkoliv emocí, neboť prodleva odpuštění je již dávno minula.

Bez účinků.

Dlouhé večery a vzpomínky marně honí jedna druhou, abych se náhle zasekl u jednoho večerního sekání trávy automatizovanou sekačkou: Netajím se, že se synem dlouhodobě snažíme o tzv. energeticky soběstačný dům. S minimální spotřebou energie, přicházející ze stávající energetické sítě. Sekačka je vedena nikoli GPS, nýbrž elektromagnetickým polem kolem vodícího drátu. A právě do této pasti se chytil nedaleko trvale bytující netopýr. Zpočátku jsme nevěnovali pozornost. Netopýr si zde létával každý večer. až po chvíli se nám zdálo jeho opakované střemhlav a kolem dokola nalétávání v hranicích vymezených el.mag. polem, podivné. Odpojili jsme proud a ejhle netopýr se z onoho el. mag. polem určujícího prostoru okamžitě vymanil.

Vzpomínka zůstala a propojila se s jinou, o které jsem kdysi psal: K jistým specifikám mé životní konstelace patří, již hodný čas, zbytečná iniciativa zájmů, která se již za časů minulých, sama pověřila pravidelnými kontrolami našeho soukromí i majetku. Kupodivu vždy v okamžiku, kdy jsme nebyli doma. Aby tu a tam něco prohlédla, tu zcizila, či dokonce i ukradla.

Přiznávám, že mé aktivity jsou právě opačné a směřují k naší ochraně.

Je to již řádka let, co jsme si pořídili jistou čínskou hračku, detekující noční pohyb. Aby skrze interní mikrovlnnou komunikaci násilné překonání nastavených bran, audio formátem okamžitě hlásila.

K témuž jsem nucen přiznat, že to bylo v období, kdy díky mým nepříliš uváženým aktivitám, četnost mých pozorování různých nesourodých jevů, v našem blízkém okolí, byla na své nejvyšší metě.

Hned při první instalaci čínské hračky nás v hluboké noci vzbudilo opakované hlášení, že jedna z brán byla několikanásobně překonána. Četnost naružení, navíc i vizuální kontrola z okna, však nepotvrdila žádného kocoura, či jinou haveť, jakkoliv jsme měli příslušnou bránu na dohled. Nikdo tam nebyl. A přesto přístroj tvrdohlavě opakoval stejnou verzi. že ano.

Netrvalo až tak dlouho a na silnici, od nás vzdálené cca čtyři metry, se zablesklo a a zpoza ničeho náhle vysublimovala stříbrná koule o průměru 2,5 metrů. Z koule vzápětí vylétl paprsek, aby problesknutím kolem mne, raději strefil kuchyňské světlo, které kvůli vadnému kontaktu řadu let nesvítilo. Tentokráte se rozsvítilo.

Nelenili jsme a čínskou hračku jsme odpojili. V ten samý okamžik stříbrná koule zmizela, jako když sfouknete svíčku.

Zůstal jen dojem, který jsem si mohl strčit za kloubouk a zařadit mezi obecně nesdělitelné.

Jakkoliv mi dnes tento příběh připomíná uvíznutí netopýra v pasti.

Neviditelného netopýra?

Mimoně, čí "nevídaný" výrobek špičkové technologické singularity? Aniž se první vylučuje s druhým?

Příště snad reálného tvora, vybaveného podkožním nosičem dat, motajícího se ode zdi ke zdi. Aby i tehdy, ve svůj ničemný prospěch, jen šmíroval a škodil?

Stále funkční čínskou hračku od těch dob pokrývá ustražený prach. Ačkoliv... již dnes přesně tuším, kdy a kde ji opět použiji.

Aniž bych zapomněl na jiný jev kontrolující mikrovlnné aktivity mého souseda, mikrovlnně šmírujícího moji domácnost. Hovořím o kontrole nezákonných mikrovlnných aktivit?

Tato kontrola měla podobu průhledné "mýdlové" bubliny o velikosti cca 100 mm, nehnutě postávající ve vzdálenosti 3 - 4 metrů a drze nahlížející otevřenými balkónovými dveřmi, na již zmíněné nezákonné sousedské aktivity. A ačkoliv vítr byl znatelný, po chvíli se vydala prudce kolmo vzhůru.

Mohu-li ještě poznamenat, lišila se od té modrozelené, o které jsem rovněž psal, jen tím, že si tentokráte neprohlížela mne, ale mého podivného souseda. Na kterého zřejmě jsou, neboť vždy byly, zákony krátké.

A ty universální?

Přicházející nikoli s mimoni, nýbrž z přidružené a pro nás nepřístupné dimenze: Viděl jsem.

Nikoli, že bych spoléhal, či hloupě jásal. Aniž komu vnucuji. Aniž si žádám názorových pustin duchovní nouze. Jen suše konstatuji, že se situace stále jasněji a jasněji vyvíjí v neprospěch svých tvůrců. Aniž nějak viditelně v prospěch náš. Ačkoliv natěšen vítám propuštění pana Ratha.