My kluci, co spolu raději nemluvíme, tušíme, že se dnes hraje stejně nepřirozené, nicméně rozhodující "mimoňsko pimprlové" divadlo. Tak jako před mnoha tisící lety. Pokolikáté v řadě...

Nezávislé úvahy na podivně závislé Zemi

© Zdeněk Patrick Praha 1984/2013

Nejčerstvěji se nám připomene nejen konec Antlánie i Egypta, ale i šílené upalování "čarodějnic", genocidní krvavé křížové výpravy evropských struktur proti slovanským národům, uměle vyvolané krvavé revoluce i stejně uměle vyvolané světové potopy krve. Které, ale zhola nic nevyřešily. Aby se však náhle, k nepoznání, měnily nejen učebnice dějepisu, ale i navýšila úroveň vše objímající zášti a lži, či chcete-li mimoňského tlukotu lásky, aby o to snadněji, do nás příště vbušili svá utěšená, neboť zanedlouho posvátná okupační dogmata "o nádherném propojení vesmírných inteligencí", v jedno vrcholné, čipy pospojované, hmyzí štěstí. Jásající na povel z ústředí královny.

Domnívám se, že není možné, aniž v jakýkoliv prospěch každého z nás, až jsme doma kdekoliv na této Zemi, abychom skrze nesmyslné vzájemné podrazy zbytečně umírali s vědomím, že příště to bude rozhodně ještě horší. neboť právo na obranu proti zločinu, je po celém Univerzu Právo Svaté. Dovolím si připomenout mravní řád, jenž jde v ruku v ruce s Provi, Javi i Navi:

Jsem přesvědčen, že lidský vnímaný "Mravní řád" je neměnný, lidstvem nevybudovaný a nezaměnitelný. Můžeme o něm diskutovat, pojmenovávat jej, nikoliv však měnit!

Je neměnný!

Jsem-li zvíře, pak jej dozajista nechápu.

To samé platí i pro vysoce inteligentní a programově agresivní mimoně!

Člověk, přirozeně tvor emotivní, se naopak v Mravním řádu shlíží skrze své svědomí, jako v zrcadle. A ten obraz je reálný do té míry, jakých hodnot se snaží ten, či onen lidský duch dosáhnout.

Zdánlivě nevysvětlitelná skutečnost tehdy, potlačím-li v sobě vše lidské a stanu-li se zvěří.

Či naopak, bude-li mé lidství silově potlačováno vyžadováním "povinného" mravního úpadku!

Každý sám za sebe je odpovědný za obraz, jenž se odráží v mravnosti. Postavím-li mezi mravní řád a svědomí "středověké peklo", či cokoliv z hodnot a pahodnot spotřebního světa šílených temných stínů, pak je obraz záměrně deformován, aby bylo možno tvrdit, že záleží na úhlu pohledu!

Z toho vyplývají účelová tvrzení "o tisíci úhlech pohledu", jimiž lze oslepit toho lidského ducha, jenž ve své nízkosti vsadil vše na materiální prebendy.

Tvrzení, že příroda nerozeznává dobro a zlo, úmyslně mlží skutečnost, že člověk je právě, se zlým úmyslem, kladen nekompetentními presstituty do úrovně zvířete. jež sice vnímá svět všemi svými zvířecími smysly, spřádá své lovecké šance na základě pudů, nicméně rozumem nevyhodnocuje své možné činy!

Jak příjemné je nevyhodnocovat rozumem obraz svědomí v Mravním řádu.

Mučit lidskou bytost mediální dekadencí, mikrovlnnými ataky, stáhnout z kůže, upálit, uvařit ve vroucí vodě, na pomalém ohni, či vroucím oleji!

Již i samotné nabádání k nedobrému činu, zamlčování skutečností, či obhajování a vyžadování si za všech okolností páchaného zločinu - beztrestnosti, je příznakem zvráceného ducha hodného opovržení. Jehož cíle nemohou být, ani nejsou vůbec dobré!

Je to nemravnost od samého počátku, s jedinečným cílem obklíčit a dehonestovat lidského ducha pomocí materiálního útlaku a naposled jej spoutat elektronickými pouty.

Proč by to dělali?

A jak je poznáme?

Pracují stále podle stejné metodiky: Šmírují, vyrábějí černé seznamy nepohodlných, aby své útoky o to snadněji nasměrovali proti Mravnímu řádu. Odvozeně proti rodině, která je od věků základem práva, sociálních vazeb, odvislých od dobrých mravů. Lidoví komisaři ještě surověji vystupňují svojí zášť i proti ještě nenarozeným dětem, které ještě ve větší míře odborně uvraždí, skrze rostoucí nevzdělanost. Aby i upravili zá_kony ve prospěch úchylných tvorů, pro ještě snadnější obchodování s narozenými dětmi, které hodlají, dokonce i u nás, nepříčetným násilím odebírat z tradičních rodin.

A vy, přestože již dobře víte o jejich neschopnosti, neuvěřitelných poklescích, odporných zločinech, nepočítaje několikanásobnou vlastizradu, znáte jejich Zlu zaprodané tváře, je opět, snad dokonce s nadšením (?), volíte? Volíte-li ty neustále lstivě přeskupující se šmejdy, pak dozajista volíte nikoli obecný prospěch, jen vlastní ohavnost, ve které se shlížíte.

Komu není rady, tomu není pomoci.