Ač by se nevědoucím zdálo, nejedná se o triviální téma, neboť velmi úzce provázané s dosud nepovolenou ideou mnohosti světů i životních forem, za kterou se ještě nedávno strašilo peklem i brutálně upalovalo. A nedělejme si ani dnes iluze, že... a nyní mi dovolte příměr: že dědiční zeměplackaři NWO jsou nějací amatérští troškaři. Nikoli...

Nezávislé dějiny podivně závislé Evropy

Země Zlaté hvězdy Margity© Zdeněk Patrick Praha 1984/2012

Následující kapitolu na téma švenedská /slovanska Navь nelze odbýt bez vstupní modifikace autora samého, jenž ač sám hříšný křesťan, usilovně hledá souvislosti a souvztažností někdejšího filosoficky i religiozně provázaného systému Javi, Navi, Provi, který ideověrci velmi účelově zjednodušili, aby jej, o to snáze mohli nazývat barbarským a pohanským. Ač kupodivu sami povětšinou systémoví politruci, materialističtí ateisté, čili věrozvěsty NWO. Tedy jiné, mně odporné víry. Aniž romanticko symbolické představy Mikoláše Alše naznačují více, než bylo v silách, či úmyslu mistra.

A rozhodně se nejedná o triviální téma, neboť velmi úzce provázané s dosud nepovolenou ideou mnohosti světů i rozličnosti životních forem, za kterou se ještě nedávno stražilo peklem i brutálně upalovalo. A nedělejme si ani dnes iluze, že... a nyní mi dovolte příměr: že dědiční zeměplackaři NWO jsou nějací amatérští troškaři. Nikoli...

Abych pochopil spojitosti, použiji ve svém vyprávění... říkám vyprávění... stále mlčící ozvěny svých osobních zkušeností a zážitků, neboť skrze věrohodné příznaky docházím k názoru, že vše, co se týká dimenze zvané "Navь", sibiřské planiny Putorana, ale i neviditelného chrámu, ve kterém bílí vlchevci, pod patronací Velese (Velena), nahlížejí, skrze Navi a Svargu, do obrazu současných i budoucích, jsou témata daleko za hranicemi snesitelné důvěry, neboť i za pozemskými hranicemi newtonovské fyziky. Ač kupodivu, aniž to presstituty a ideověrce nějak zvláště irituje, vůbec nevybočují z fyzikálních souvztažností Univerza:

Naše vyprávění míří do časů, kdy bylo zničeno Orjanské dědictví, zvané Hyper Borea (Da_arija, Severije), jedinečná pravlast našich předků, ležící na nejsevernějším severu. Když právě nad Altairem byla zavěšena hvězda Sedaja (tehdejší Severka). Tehdy, kdy byla zasažena mrazivými vichry, ledopádem a přívaly sněhu, v čase temného Slunce, jehož paprsky nepronikaly hustými černými mračny, zamířila část uprchlíků k Tajmyru a na sibiřskou náhorní planinu Putorana, kde pak žila mnohem déle, než hlásaných 10 000 let. Zatím, co výsadek, vedený synem Titánky Léty, Lietavy (řecky Latony) Jarem, bájným slovanským knížetem Červeným Slunéčkem a bijcem draků, směřoval podél Uralu na Jih, kam Velký Had odvedl Zlaté Sluneční býky. Říká se, že lid na Putoramě vystavěl velká nadzemní i podzemní města, s chrámy zasvěcenými inspirativním duchům Venedů /Slovanů. Z nichž jeden z nejvýznamnějších byl prý zasvěcen zlatému idolu Lady, Lietavy, krásné ženě, držící v náruči malé dítě. Snad svého syna Dažboga, když i její druhý syn byl Slovany velice uctívaný Ko_lada (rusky Koljada), v Čechách, na Moravě i Slezku v povědomí dodnes zapsán a oslavován, jako Koleda. Odvozeně hybatel Svarogova kola dějin, též Koloděj (viz jihočeské Koloděje u Týna nad Vltavou.). Protože byl mudřec Koleda, samo vtělení Lady, neboť se narodil 21. prosince, v den zimní rovnodennosti, kdy Lada vstupuje do boje se zimou, aby slavně zvítězila v rovnodennosti letní (21. 6.), bohatostí květeny i rozpukem jarosti všeho živého, je Koledovo zrození každoročně oslavováno symbolickou zlatou šesticípou hvězdou - Hvězdoslavou (Hvězdou všech českých Slávů), dnes nevědomky i na vrcholku vánočních stromků, ale ještě v 19. století nesenou v kruhu kolem stavení i chlévů, za chorovodních zpěvů a tanců, když nechyběly ani lidové koledy. A slavilo se celých čtrnáct dní.

Podle tisíce let prastaré slovanské pověsti, každý, kdo se narodí v den 24. 12. bude v dospělosti zasvěcen, jako velký bílý vlchevec.

Pokud uspěje.

Do nadzemních i podzemních měst Putorany byla přemístěna mnohá technická zařízení hyperborejského Altyn gorodu, včetně těch, která umožňují, skrze čistá srdce, nahlížet do širého okolí i do budoucnosti.

Tenkrát, v časech těžkých a mrazivých, kdy Slunce nepronikalo temnou mračnou oblohou, zapálil na příkaz Svaroga, syn Pěrunův, Perunic Dažbog, nejvyšší z velkých slovanských vlchevců, v jednom z létajících a navíc neviditelných chrámů, posvátný věčný oheň, o jehož poslání hovoří i "Niklotova závěť". Příběh, v němž pro mne vojevůdce Bodrců nehraje až takovou roli, ačkoliv slavným vítězem z dob druhé křižácké výpravy proti stoličnímu Dubinu v Přímoří Veltiku. Slovanskému městu kmene Bodrců (Obodritů):

Uprostřed divoké širé doubravy,

na vysokém vršku dolmenu,

tajný chrám, ochraňovaný Svargou

a hospodářem temných lesů.

Ve starém chrámu kdys v hrozné hodině,

když se ze severu ledy tlačily

a vály sveřepé vichřice,

pokrývající roviny sněhem,

kdy slunce zmizelo za mraky

a země pod mrazy sténala,

v tom chrámu zapálil volchv vysoký

věčný plamen vládce nebes

Od té doby uběhlo nespočetně let,

a oheň nezhasl byv unaven.

Hořel a hořel, rozháněje

stíny tmy - zrozence Navi.

Úryvek z "Niklotovy závěti"

G. Sidorov

z ruštiny přeložil Radomír, Mojmír V.

Zdroj: levanet.cz

Temné stíny a zrozenci Navь

Pro tento krátký okamžik mi dovolte, abych na způsob křesťanského pekla, na nějž je jedinečným odborníkem pan Halík, ve své krátké úvaze o Navь, i já (i když také po svém), podobně jako pomazaní církevní otcové, vzpomenul neutěšených poměrů světa temných a šedivých stínů, bytujících ve 4D, kteří skrze pátou kolonu malthusiánů, nepřirozenosti propagujících úchylů i podivných deprivantů, trvale svazují nekalostmi naše svobody a s nimi i náš 3D svět. Podivně ustavenými ismy, které opět nechají hlídat, tentokráte prý již docela napravenými (internacionalně-globalizovanými) gender hnědo zelenými lidovými komisaři, frustracemi, strachem i utrpením.

Neumím si však vysvětlit, jak je možné, že pohanský svět Slovanů, jenž je v tak ostrém protikladu světu Vatikánskému, ohrožují stejné potvůrky Velkého mistra, jemuž satanistická vybranka přináší, při černých mších, krvavé dětské oběti? I u nás...

A to je i hlavní důvod, proč jsem si přibral na pomoc své zkušenosti s vyplývajícím náhledem na mravní řád, inspirativní vzpomínky na dílo Břetislava Kafky i nikoli přesvědčivou "Niklotovu závěť" (Epos z popisující druhou křižáckou výpravu Vatikánu, mající jedinečný svatý úkol: vykrást bohatá území slovanských kmenů na severu dnešní SRN a v Pomoří s dnes viditelným cílem: vyhladit veškeré tamnější obyvatelstvo. V tomto eposu Bodrce a jejich spojence. Stejným dílem mi vypomůže dílo pana Menjaljova o Vlchevci (Volchovi) Stalinovi. (Сталин: Путь волхвов). Jakkoliv v šokujících a u nás zcela neznámých konstelacích. Když v propojenosti s tajemstvím neviditelného chrámu věčného Dažbogova ohně, o němž se zmiňuje Niklotova závěť (Niklot - historická postava, skutečné historické události, autor mně stále neznámý. Jen vím, že se jedná o překlad z ruského, bohužel pro má tvrzení, stejně nejistého originálu.).

Netajím se, že pátrám po pravé podstatě venedského / slovanského starověreckého náhledu na realitu světa a Univerza. Nakolik byla tak mocně hříšná a nebezpečná, že ji bylo třeba surově krvavě zadusit. A docházím k jednoznačnému názoru, že Venedi / Slované věděli více, než stačili zeměplackaři, všelijak uspořádaní i ve Svaté Inkvizici, zatajit spálit a upálit. již jen sám obsah pojmu svarga (nebesa), je zcela specifická varianta nebes. Navi a Provi, jasně určují udivující úroveň vědomostí našich předků, neboť nás systematicky vedou napříč časem i dimenzemi...

Snad i pokračování, nezhasnou-li pro tentokrát lstiví ochránci vlastních svobod. Každopádně pro mne jedno z nejzajímavějších ústředních témat, bez kterého se nehnu dál. A pro Vás?