Mauro Orbini ve svém díle, které jsem nedávno zmiňoval, tvrdí neuvěřitelné věci, které jsou však v souladu nejen s tvrzeními Amose Komenského, který určuje jedno z Marobudových opevnění do oblasti Hradiště...

Země Zlaté hvězdy Margity© Zdeněk Patrick Praha 2013

Markomané ve skutečnosti byli, nejen podle Maura Orbiniho, Marobudové - Marovani - Moravané, ale zároveň i Vandalové - Vandalijci, kteří rovněž vytlačili poslední zbytky Arij Bojů, aby byli nazývání podle původního názvu země - богемцы (Bohemci). A ti prý drží Bohemii až do dnešních dní. Odvozeně: Češi ( богемцы), či jistá část českého národa, jsou potomky někdejších slovanských Vandalů, kteří byli v časnějších dobách Markomany - Marobudy, Marovany, Moravany a dle potřeby válečných tažení i Gótty)... s jednotným slovanským jazykem. Říká, skrze množství odkazů (Viz poznámky pod čarou), Mauro Orbini.

Jakkoliv si toto tvrzení, které vidí na počátku zrodu nejen Českého národa Vandalijce (Markomany), zaslouží hlubšího rozboru. A to rod od rodu, kmen po kmeni. až tak jednoduché to v Čechách a Polabském Srbsku zase nebylo. Morava a Marobud nepostrádá dějinnou zápletku, neboť "s Norikou v zádech a Panonii (V té kritické době jen Ilirijí) po pravé ruce", musela být Morava rozprostraněna nikoli jen na levém břehu Dunaje. Viz Zamoriavansko (Zámuří) a Hradiščansko (Dnes Burgeland, při hranicích Rakouska a Maďarska.). Tvrzení Mauro Orbina však může rozplést další záhady týkající se osídlení dnešního Slovenska, potažmo i ostatních zbývajících území "Staré Moravy". Myslím, že jasnější obraz, mimo slovanského jazyka Vandalijců, vnesl do celé problematiky pan Pluskal Moravičanský, k jehož důkazovým textům se hodlám i odvolávat.

Rovněž však nelze zcela zapomenout i na Rusiče - Roxolany (Hs R1a1): Jejichž osídlení lze na mapě znázornit v podobě obřích přesýpacích hodin šikmo nasměrovaných od Baltského pobřeží na jižní Čechy a větší částí Podunají. Zda toto osídlení souvisí jen s Doudjěby, tož otázka. Spíše je odrazem taktiky ústředního Venedského svazu, se kterým pravděpodobně úzce spolupracovala i bájná kněžna Libuše. Odvozeně i Přemysl Orátaj. A před nimi tak činili i autochtonní obyvatele Čech (Nýšané i Čeldoj). A na otázku "kdo je kdo" ve vztahu k Arij Bojům, Vandalijcům (Venedům), či Marovanům, Gottům, Trákům, Abarům atd... lze již nyní jednoznačně odpovědět: Všichni byli Venedy / Slovany. Jednoho jazyka, jedněch zvyků, jedněch konů (univerzálního ustanovení Provi - Práva). Jednoznačně lze s úspěchem tvrdit, že jméno Vandalové, Vandalijci je pouze obměnou mnoha názvů pro kmenové svazy Venedů (Vinetů, Antů atd...). Někdejšího názvu, který předcházel ústředně sjednocujícímu pojmenování "Slované".

Skrze tyto i mnohé další odkazy, které Mauro Orvini uvádí, jsou všeobecně známy i oblasti, kde Vandalové / Venedi byli domovem: Morava, Slovensko, Slezsko, Čechy (Bohemija), Polsko a Rusko (též část Sverije zvaná Vandalicie). Od Veltského moře na Severu, až po Istrii a Slavonii na jihu. V oblastech vesměs řídících se jedním zákonem a hovořících jedním jazykem. Aby i říše českého krále Přemysla Otakara II. svoji rozlohou a rozprostraněností skrze tyto slovanské (Venedské, Vandalské) oblasti, prakticky stvrzovala tuto historickou skutečnost jednotného jazyka i kona.

Současné jazykové i mravní rozdělení Evropy, potažmo světa, je dílem prakticky neutuchajícího tisíce let trvajícího boje sil Světla a Temnot. Nikoli však ve vyváženém smyslu Jing a Jang. Nýbrž v litém a nemilosrdném boji o lidského ducha a samu podstatu udržitelnosti veškerého života na této planetě. Z téhož důvodu se urychluje i postupné přerozdělení sil. S nasílenými ataky Zuřivosti, neboť silám Temnot příliš času nezbývá. Kdybych si chtěl s nadsázkou rýpnout do již zcenzurovaného prezidentského projevu v parlamentu ČR, který lehce a okamžitě vyšuměl skrze i jinak "bystré" mediální cenzory, pak slovy: Skutečná "Hvězdná pěchota" je již nikoli za humny.

Připomeňme si nyní ve zkratce, že kolem roku 296 n. l. vedl Konstantin Veliký, římský císař slovanského původu, válečnou kampaň proti tzv. Barbarům na Dunaji.

Roku 332 n. l. podnikl válečné tažení proti Gadům / Gótům (Venedům) na dolním Dunaji, s nimiž uzavřel foedus (smlouvu). Posílil tak hranice Římské říše budováním dalších pevností. Utkal se se Sarmaty, podmanil si s konečnou platnosti i Dacii (část Rumunska).

V téže době (roku 335 n. l.) získávají od Sverije (Ze Skandie) putující slovanské kmeny Vandalů (Venedů), od jmenovaného císaře Konstantina I. (Jak již řečeno původem slovanského Tráka, z kmene tvořícího dnes podstatu bulharského národa) povolení usadit se ve Venonii (Panonnii), uprostřed svých krajanů.

Přesněji: Při levém břehu Dunaje, zejména pak i na části území dnešního Slovenska mezi Dunajem, Moravou, Váhem a Tisou. V téže době jsou Vandalové / Markomané (Marobudy - Moravany), nejméně již z legendárních dob Marobudových, usídleni na sever od levého břehu Dunaje.

Dodnes má být jméno Vandalů znevažováno, co mrzká nadávka. Vyjadřující trvající nesmiřitelnou nenávist římsko katolického kléru proti statečnému slovanskému národu, jenž se po Konstantinově smrti dovolával císařova rozhodnutí. Odvozeně svých nezadatelných práv. Plných 150 let Vandalové se zbraní v ruce úspěšně bránili svá práva a své přesvědčení proti nastupujícímu zlu.

Prakticky až do roku 485 n. l. hrdě oddolávali stále zpupnějšímu pronikání lstivého římsko katolického kléru, papežů i biskupů do nejniternějších starověreckých ustanovení Vandalů / Venedů. Aby si bez ohledu na slovanské Právo Svatí otcové drze přisvojovali, skrze jim nepříslužející světskou moc, právo rozhodovat o bytí a nebytí celých rodů a národů. A to i na území při levém břehu Dunaje. Téměř již nedílné součásti Římské říše, se kterou prakticky římsko katolická církev, co státní náboženství, velmi urychleně splynula v jeden konglomerát. Plnící snová přání Donátorů projektu "Velká Germánie", jež se staly cíly i zdrojem stupňující se moci svatých nesvatých otců. A není náhodou, že pod ochranou krvavě žehnajících paží bezpečně vzkvétal obchod s otroky všude tam, kam společně kdy s otrokáři vstoupili kněží a biskupové tohoto nesvatého uskupení.

Povstání Vandalů (Venedů), trvající ve své podstatě celých 150 let, rozezlilo Svaté nesvaté otce natolik, že ještě v roce 776 n. l. označuje jakýsi Španělský mnich Beatus území Slovenska (mezi Dunajem, Moravou, Váhem a Tisou) za území Vandalů (Venedů), úhlavních nepřátel církve. Aby dodnes byl nevědomými papouškován realitě neodpovídající příměr porovnávající neporovnatelný barbarizmus, jimž se vyznačovala, na rozdíl od Vandalů bojujících za svá práva, právě římsko katolická církev.

A Mavro Orbin pokračuje: "Alani jsou (Slované) nejblíže středu mezi Poláky a Čechy.

Veruli (Beruli, Eruli, Herulové,Verli, Vrli) se soustředili na řece Havole. Slovanští Skyri a Hiri z Podunají, jsou známí jako Daci, Bugari a Normani (slovanští Vikingové nositelé Y chromozomu R1a).

Góti jsou od nejstarších časů známí, co slovanští krajané (Svevi - Sourodníci).

Část Vandalijů se připojuje ke Gótům, kteří směřují na Řím. Přesněji... přisvojují si jejich jméno, aby kolem roku 428 n. l. osvojili i strachy plačící Řím. A tam praktickou úkázkou předvedli Římanům, jak se neurvalé římské bandy chovaly, po celá staletí v jejich slovanské domovině (dnešním Slovensku). Prvním vandalijským králem Říma se stává Gejza (Gejza Rek 428 - 477 n. l.).

Západní část Vandalijského výsadku směřující do Španěl, založila několik měst, mezi jinými Vandaluzuii (Dnešní Andaluzie). Na březích Atlantického oceánu se Vandalijci, skvělí slovanští plavci, zmocnili místního loďstva, aby vzápětí zamířili do Středomoří.

Již o několik roků později, cca 439 n. l., slovanští Vandalové obsazují Kartágo (Novgorod - Nové město), kde vybudovali říši s neobyčejně mocným loďstvem, pomocí něhož postupně ovládli celé Středomoří. Tedy i obchodní vodní stezky otrokářů. Odvozeně i tržní obchodování v Římě. Což nepochybně neprospívá původním Donátorským plánům. Zákrytně pseudo římskému snu o ovládnutí smyšlené "Velké Germánie".

Téměř v tomtéž čase: Když se slovanští Ostro Gadi, po porážce od Roxalanů, pravděpodobně připojili, s některými dalšími kmeny z pobřeží Veltiku (Baltiku) k migrujícím Vandalům, již jsou jim v patách síly uvolněné z uraločudských močálů - Hunové...

Poznámky pod čarou:

Mauro Orbini - Překlad z ruštiny (c) ZŠ

A takovým způsobem, onen noblesní národ nemohl být nazýván jinak, než Slované. Jmenovitě je tak nazývali i učení mužové z jejichž středu jmenujme Helmonda, Arnoldo Abbate, Georgij Cedreno, Giovani Herburto, Alessandro Guaino, Robert Guiano, Giovani Leunclauio, Silberto Genebrardo, Dauid Chytreo, Vgo Fuluonio. Jestliže jméno Slovanů, značící Slovo, či nově Slávu, vybojovanou zbraněmi a krví, jim vlastní skrz přírodu a následování předků, obdrževšich slavná vítězství v Azii, Evropě i Africe. Nazývali je Vandaly, Burgundy, Gótty, Ostrogóty, Vizigótty, Gepidy, Gety, Alany, Věrly, či Geruly, Avary, Skýty, Skýry, Giry, Melanchleny, Bastarny, Pevkiny, Dáky, Švedy, Normany, Fenny (Finny), Ukry, či Unkrany, Markomany, Kvády, Tráky a Iliriji, Všichni však byli Slovany a měli jeden jazyk.

Vyjdouce na počátku ze Sverije (Skandie), své někdejší vlasti, všechny ty národy, kromě Ilyrijců a Frakijců, nazývali se jedním jménem Góti / Gadi. Francesco Irenico říká, že i Anti, kteří (podle svědectví Prokopija, byli skuteční Slované), byli rovněž nazýváni Gótty / Gady. Podobně lákavá svědectví vycházejí Jordano i Ablabia. Ve 42 kapitole knihy Francesca Irenika se píše, že Gótty byli nazývani slovanské kmeny Antů, Avarů, Skýtů, Alanů, ale i další národy.

S tímto názorem souhlasí také svědectví Ablavia, Jordana Alanského i Paula Barnefrida. Rovněž Prokopijo ve své knize "Války s Vandaly", při popisu života "barbarů", že ač podle různých autorů i různých jmen: Góttové, Vandalové, Vizigótti, Gepidové atd... všeobecná shoda panuje o jejich bílé kůži, rusých vlasech i mohutné muskulatuře. Navíc se řídi stejnými zákony i zvyky. Hovoří jedním stejným jazykem, který byl nazýván góttským. Pocházeli z jednoho plemene, přijímajíce při válečných taženích válečná jména svých vojevůdců. Mnozí další proslulí doboví spisovatelé potvrzují, že Vandalové, Gótti i Slované byli jednoznačně jedním národem.

Tak například Blond hovoří, že Vandalové, byli nazváni podle jména řeky Vandal (dal fiume Vandalo), aby se v průběhu časů nazývali Slovany (Cлавянами). Giovanni Magno Gotho píše, že Vandalové a Slované jsou jedné rasy (národa) a liší se jen množstvím rodových a kmenových jmen. M. Adamo v ii. Knize "Historie církve" hovoří, že Slované jsou ti, kteří se dříve nazývali Venedy, či Vandaly. Pier Francesco Giambulari píše, že množstvím svědectví Barnefida, Jordana, Metodia i Irenika je jasné, že v svém dřevním čase Vandalé byli nazývání Gótty, kteří byli ve svém posledním čase стали крайне им враждебны . Jinak jsou všeobecně známy oblasti, kde tito byli dlouhou dobu domovem: Morava, Slezsko, Čechy (Bohemija), Polsko a Rusko. Od Veltského moře na Severu, až po Istrii a Slavonii na jihu. V oblastech hovořící jedním jazykem. A říše českého krále Přemysla Otakara II. prakticky kopírovala všechny tyto oblasti. To vše potvrzuje Alberto Crantio hovořící o Saksonii, či Pietro Suffrido, který píše, že dávní Bójové byli vyhnáni Markomany, odvozeně Vandaly, kteří dodnes drží Bohemii (Čechy).

Odvozeně... Češi ( богемцы) jsou někdejší Vandalové, kteří byli v časnějších dobách Markomany - Marobudy)... s jednotným slovanským jazykem. Stejně tak Vestfálsci (Vesuali) a Ostfaly, ti rovněž byli Vandaly, kteří byli nazýváni Vali (Valami), nakolik se Vandalové vyznačovali, nikoli jedním, ale množstvím jmen: Vandalové, Venedi, Geneti, Veneti, Vinity, Slavjané, i Valové /Vani.