Při zkoumání geniálně sestaveného příběhu pana Levašova o Jasném Sokolu a Nastěnce, jsem si uvědomil možné příznaky notoricky známého článku "O kamenné plastické mapě" nalezené v Baškirii, neboť téma podstatně závažnější a rozsáhlejší, ke kterému se budu určitě vracet...

Plastická trojvrstevná mapa z období 500 - 120 milionů let

Země Zlaté hvězdy Margity© Zdeněk Patrick Praha 2013

Zdroj: http://www.itogi.ru/archive/2002/13/95658.html volně zpracováno podle článku: Карта создателя autor: Stěpan Krivoščev, Dmitrij Plenkin (foto) Степан Кривошеев, Дмитрий Пленкин (фото)

Nazvali je mapami Tvůrců, neboť měli/neměli více odvahy? Reliéfní mapa na "kamenném bloku" (o rozměrech 1480 mm x 1060mm x 160 mm), který nebyl až tak úplně kamenný. Nález, který stále šokuje a vystavuje zaryté ideovědce do ještě prapodivnějšího světla. neboť získané poznatky jsou v příkrém rozporu s mediálně prosazovanými tézemi o historii planety Země.

Časování vzniku sendvičové reliéfní mapy je odhadováno na neuvěřitelných 120 milionů let. Autoři článku píší, že stáří kamenného bloku bylo původně odhadováno jen na 3 000 př. n. l. Avšak pokračující výzkum vržil další a další důkazy. Neslyšně hovořící o velmi vyspělé civilizaci v pradávné historii planety Země.

Říkám odhadováno stáří?

Jak odhadováno?

Byla provedena radiouhlíková analýza. Deska byla též, jak jsem se dočetl, vyskenovaná radiačními vlnami, aniž se při porovnání výsledků nalezla shoda v časování. Stále jasněji a jasněji vystupoval do popředí příznak podivnosti:

Plastická mapa je je třívrstevná a základní deska se zdá být rovněž uměle vyrobena. V umělé struktuře "kamene" výzkumníci nalezli "vložené" ulity dvou měkýšů (snad "keblí"):

První z nich: Navicopsina z čeledi Gyrodeidae, žil před 500 miliony lety, kdežto druhý Ecculiomphalus princes, čeledi Eccu-liomphalinae byl na Zemi doma právě před 120 milony lety. Jakoby sám Tvůrce mapy úmyslně vložil důkazní materiál časového intervalu, který hovoří o civilizaci pobývající na planetě Zemi v rozmezí 500 - 120 milionů let.

Základní deska, 140 mm silná, je z dolomitu. Což je uličitan hořečnato vápenatý. Minerál CaMg(CO3)2, jehož obvyklé chemické složení je Ca 22 %, Mg 14 %, C 13 %, O 52 %, příměsi Fe, Mn, Co, Zn, Pb. používá se na výrobu cementu a ohnivzdorných materiálů.

Druhá vrstva byla vyrobena z křemičitanu vápenatohořečnatého (z křemičitého skla) a vrchní dvou milimetrová ochranná vrstva vápenatého porcelánu chránila mapu před erozí a abrazí. Použité technologie výroby plastické mapy, jsou zákonitě, v porovnání s prosazovanou ideo minulostí planety, nanejevýš podivné a vzájemně neslučitelné se závěry ideo vědy.

Neboť dostatečně šílené?

Aniž ještě padlo zásadní slovo, co mapa vlastně zobrazuje a jakým způsobem byla odečtena zásadní množství dat o členitém povrchu Země, a jakým způsobem strojově... ano strojově... přenesana do druhé vrstvy. V měřítku 1 : 1,1 km. Roentgenové snímky opracování střední vrstvy potvrdily.

Hlavním vodítkem pro baškirské, ruské a pozvané čínské vědce, vesměs geology, chemiky, fyziky i odborníky na písmo, bylo jednoznačné určení některých bodů na mapě. Sestavený výzkumný tým, v čele s ústřední postavou neuvěřitelného nálezu panem Alexandrem Nikolajevičem Čuvyrovem (Чувыров), doktorem fyzikálních a matematických věd a profesorem Baškirské státní university (Rusko), určil na kamenné mapě důvěrně známá místa: Charakteristickou ufskou trhlinu v zemské kůře, která se táhne až Steritmaku a která je v současné době řečištěm řeky Uršak (река Уршак). Stejně tak náhorní vyvýšeninu v Ufě. Spolehlivě byla určena charakteristická řečiště uralských řek Bělaja, Ufimka, Sutolka (с реками Белой, Уфимкой, Сутолкой). Jistý mírný posuv některých bodů oproti současnosti byl geology vysvětlen pohybem tektonických desek směrem od východu.

Není sporu a vědci jsou si jisti, že na mapě je vyznačena gigantická hydrotechnologická síť o celkové délce 12 000 km: žádné suchozemské cesty, jen síť řek (Již zmíněná řeka Bělaja tekla v umělém korytu) a dva systémy 500 metrů širokých snad zavlažovacích kanálů. Celkem dvanáct 300 až 500 metrů širokých hrází o celkové délce cca 10 km. Každá z nich je 3 km hluboká. Přehradní hráze byly se vší pravděpodobností určeny k regulovanému odklonění množství vod. Při stavebních pracech někdejší stavaři přemístili až kvadrilión m³ materiálu. Abychom si vytvořili představu o díle dávné epochy, gigantické dílo 20. století kanál Volha - Don, by na zmíněné irigační síti, podle Dr. Čuvyrova, představoval nepatrnou rýhu.

Podle odborníků v Centre of Historical Cartography ve Winsonsinu (USA), kam byly materiály o výzkumu mapy předloženy k posouzení, sloužila trojrozměrná mapa jednoznačně k navigaci. Komu sloužila? Těm, kteří byli schopni sejmout neuvěřitelné množství dat z oběžné dráhy kolem Země, navíc je smysluplně zpracovat a zadat do výroby.

Lze si sice představit velmi vyspělou entitu, ovládající příslušné technologie, ke kterým se sice přibližujeme, nicméně... Ani zdaleka nedosahujeme. Pohybující se nikoli suchou nohou po souži, nýbrž cestami vodními. Dostatečně širokými a hlubokými i nečekaně vodnatými. Jen pro lety ve vzdušném obalu Země, či do kosmu, bych hledal odpovídající pozemní základny, ke kterým by tyto vodní cesty možná i vedly. Navíc bych si v této oblasti dovedl přestavit velkoplošnou navigační a orientační mapu širokého okolí uralské oblasti. Očividně spadající do sféry zájmů této mocné prastaré entity.

Zajímavou indicií jsou výsledky získané ze zeminy, kterou byl blok s mapou pokryt. Rozborem zeminy bylo určeno původní místo, kde se celá navigační mapa nacházela. až do svého rozdrcení pohybujícím se ledovcem a postupným rozmetáním do širého okolí. Nalezený blok nazvaný (podle vnučky Dr. Čubarova) "Daščin", se původně nalézal v roklině, či údolí Sokolí hory.

(Соколиной горы), přičemž celkový rozměr mapy je všeobecně očekáván ve velikosti 340 x 340 metrů.

Mé první líné asociace se okamžitě hrnou k cvičnému příkladu: Jasnému sokolu Finistu pana Levašova. Právě zde, někde poblíž Sokolí hory s pěknou obří navigační mapou, starou nejméně 120 milionů let, byla zauralská letecká základna Jasných Sokolů Finistů, odkud učebnicová "Nastěnka" vyrazí na svoji dalekou hvězdnou výpravu za svým milým Finistem Jasným Sokolem. Je to totéž místo, kde bájný bijec draků Jura, odvozeně legendární slovanský kníže Jaro dostihl a zahlužil Černého Idola (Černého hada, kostlivého Kostěje). Připomínám, že relativně nedaleko (prstem po mapě) je oblast dávných hradů Arkaim a Sintašta, která je domovskou oblasti i Zarathužtry (Zoro_Astra) atd...

A když Nastěnka stanula na jihozápadním výběžku vysokých Urmanských hor (později nazývaných hory Ripejské, dnes Ural) a konečně se rozhlédla do širé a rozlehlé údolní roviny... Ano, právě odtud spatří cíl své cesty:

Plochu připomínající čtverec o rozloze 27 440 kilometrů čtverečních kde, jak tvrdí pan Levašov, postávají obchodní wajtmany, připravené k odletu do vzdálených Zemí.

Právě zde má údajně být někdejší startovací a přistávací plošina pro kosmické a mezigalaktické lety (V oblasti měst Ufa, Blagověščensk, Salavat atd.). Totéž nepřímo potvrzují i "baškirští badatelé a objevitelé prastarého fragmentu kamenné mapy", neboť právě ona mapa zobrazuje již zmíněné údolní oblasti na jihozápadním výběžku Uralu. Jmenuji již jen jedno z měst, co společného jmenovatele těchto dvou příběhů:

Město Ufa.

A když jsem se zmínil o letištních plochách, ke kterým bych očekával již zmíněné vodní cesty, pak nezbývá, než tuto svoji hypotézu osvěžit tvrzením vědců, že vodní kanály vedou k jakýmsi kosočtvercům, jejichž význam si prozatím nedovedou vysvětlit.

O nalezeném vertikálním písmu, k němuž byli pozváni kvůli počáteční čínské stopě i čínští odborníci, bylo prozatím psáno jen tolik, že velké množství znaků se zdá být slabikovým písmem. Nikoli však čínským. Tímto poznáním tehdy sešlo i z - horké čínské stopy - a oči všech přítomných se zahleděli do minulosti planety.

A podle mne měli kam dohlédnout. Neuvažuji-li civilizaci Masma a Marcahuasí, kamennou peruánskou obrazárnu Javiera Carbrery ("mluvící" kameny z Icy), nálezy zlatých řetízků, zdobených zinkových pohárů, nálezy kladiva neobyčejného složení, další a další nalezené artefakty, pak si musíme stále připomínat, že do roku 65 mil. před naší érou byla naše planeta královstvím saurů...

Je možné uvažovat, že Tvůrci mapy skončili svoji životní použ vyspělého společenství právě v čase mohutné planetární katastrofy, která vyhubila až 80% živočichů? Nebo se jim podařilo uniknout do kosmuž Jakkoliv dosud ovládali planetu Zemi plných 55 milionů let?

Snad se později vrátili, aby vytvořili práškovou matalurgií unikátní pradávný artefakt, nad jehož úrovní se můžeme dodnes podivovat. Ale to je tak asi vše, co můžeme a dovedeme....

Poznámky pod čarou:

Mapa hydrotechnických zařízení neznámých civilizací Jižního Uralu. "Карта гидротехнических сооружений неизвестных цивилизаций Южного Урала". Volně zpracováno podle článku: Карта создателя autor: Stěpan Krivoščev, Dmitrij Plenkin (foto) Степан Кривошеев, Дмитрий Пленкин (фото)