6. Spatřil jsi, co učinil Asael, jak učil na Zemi, všeliké nešlechetnosti a nebeská tajemství pravěku jak vyjevil, kteréž aby poznali, chopili se lidé příležitosti.

Enochova kniha apokryfů

Písmo, otisky boží...

Země Zlaté hvězdy Margity© Zdeněk Patrick © Zdeněk Šmitmajer - Praha 2013

Kdysi dávno, v dobách, kdy náš vesmír ještě neexistoval a panoval zcela jiný čas, na nějž si nikdo ze smrtelných nepamatuje, tehdy se vynořil z vesmírného praoceánu Nun posvátný prapahorek Ben_ben. Z něho vystoupil zářící sluneční bůh Amon (Atum), aby dal život všem bohům.

V dobách když čas byl odlišný od lidského času dostávalo vše nový rozměr, jenž dal vzniknout všemu hmotnému.

Bohové stvořeni Amonem pak, na počátku časů, sestoupili dolů na Zemi, aby ji zalidnili.

Tenkrát prý byly vytvořeny základy egyptské civilizace a prapahorek Ben_ben podobající se šedé pyramidě se stal místem, o nějž se opírá síla Slunce.

Od těch dob, kdy z hlubokých vesmírných prostor Nun sestoupil posvátný prapahorek Ben_ben, je v chrámu Slunce, ve slavném městě On (Heliopolis) ležícím v nilské deltě, chována a ukazována posvátná relikvie, v podobě tmavé pyramidy, o níž bývá tvrzeno, že představuje symbol zkamenělého semene Slunečního boha Amona. Odtud, po pádu egyptské civilizace, vyšli zasvěcenci svatého světla a boha Usireva do širého světa. V tutéž dobu, kdy panoval jiný čas, na nějž si nikdo z živých nemůže pamatovat, vystoupil z hlubokých prostor praoceánu Apsu (Abzú) sumerský posvátný pahorek Du_ku.

A sumerští bohové Anunnaki z něho sestupovali na Zemi, aby konečně spočinuli, po dlouhé cestě praoceánem Absú, v těchto končinách univerza.

Z posvátného pahorku Du_ku přicházela pak, pro lidstvo v nelehkých dobách, i potrava.

A sestoupilo království nebeské do města Eridu, aby se krátce před potopou vzdálilo zpět na nebesa a opětovně po potopě sestoupilo opět do města Eridu.

Tenkrát se objevily v Egyptě Mdu nčr - Otisky boží a bylo pak na lidech, jak své poznatky zaznamenají a poučí se z božských moudrostí zasvěcence Džehutije (Thovta).

Pán Slova a Vládce Hlasu, Velkonosý s hlavou Ibise, božský Džehutij (Thovt) byl přesvědčen, že písmo rozšíří lidskou vzdělanost a uchová vědění po celá pokolení člověka.

Re (čti Hrej), bůh Slunce jeho optimismus nesdílel a mezi ostatními bohy a polobohy nepanovala jistota o důvěryhodnosti a schopnostech domorodců, byl bůh Thovt nakonec nucen vše, co sepsal, ukrýt kdesi na dně moře. V podobě hermetických spisů, uložených ve smaragdových tabulkách, jejichž obsah nepostrádá prý mnohé z božských proměn a tajemství času, či uspořádání hmoty, nebo obrazy povrchu Měsíce i ostatních nebeských těles v jejich pravé podobě.

Vše je uspořádáno tak, aby jej jednou nalezli jen ti, kteří porozumí zapsané moudrosti a použijí ji k všeobecnému dobru. Božský vynálezce písma, ochranný bůh písařů, pán božího slova, který skrze tvořivou materii řeči, které mělo moc i uzdravovat, sepsal veškeré moudrosti, aby přispěl ke vzdělanosti lidí.

Byl nazván třikrát veliký, nejen kvůli své mohutné fyzis. I třikrát mocný Hermes (řecky Trismegistos Herm - neprodyšně uzdavřený - hermeticky. Viz magie, alchymie, astronomie... Autor legendární Smaragdové desky.). Manethon, nejstaršší historik Egypta z dob Ptolemaia rovněž potvrzuje téze, že posvátným písmem sepsal veškeré vědění, hovoří i o obrazech Měsíce... To vše v časech před potopou , kdy žil v Antlánii. Do Egypta uprchl společně s poslední antlánskou královnou Antinoé v čase potopení dvou posledních ostrovů Antlánie. Kněží z egyptských Sais si byli jistí, že Džehutij (lat. Thovt ) se po příchodu z Antlánie usadil v Egyptě, kde byl zařazen mezi bohy.

Jiní tvrdí, že se po potopě usadil v Chaldejsku.

Abychom si ujasnili, kdy se tak stalo, pak první tři ostrovy z pěti ostrovů Antlánie zmizelo ve vodách oceánu roku 9 570 př. n. l. - Konec Atlantidy dle Platona (verze 1). Přibližně do téže doby zařadil spící prorok pokračující katastrofu země Antů. Rovněž Edgar Cayce byl, v souvislosti s rozpadem Antlánie na pět ostrovů, přesvědčen, že se katastrofa opakovala, a to krátce po roce 10 000 př. n. l. Poslední z ostrovů bývalé země Antů byl zaplaven stoupajícími vodami oceánu někdy kolem roku 8 570 př. n. l. (Konec Atlantidy dle Platona (verze 2.)). Pro úplnost: Vítězná říše Ramy přežila Antlánii o celých tisíc let.

O osudu panovnice země Antů Antiny (Antiné) víme jen tolik, že v době její vlády proběhla závěrečná etapa katastrofy. Antinoe byla poslední vládkyní země Antů.

Jediné, co nás potěší je legenda o Thovtovi (božském učenci Džehutim, jenž přišel, podobně jako Usirev, či jeho božská sestra E_seta, na tuto planetu, z dalekého Siria.). Aby se nakonec, jak již řečeno, odebral společně s poslední královnou Antlánie Antinou, do Egypta.

Vynikal prý obří postavou. Dosahoval trojnásobné výše tehdy průměrného člověka (3 x 1.50 = 4, 5 metrů, jiní tvrdí, že 3,5 metrů výšky), a bývá někdy zpodobňován i titulován jako "bílý obří pavián". Avšak, co je dnes jisté... Není-li zcela jisté, zda-li není obří potomek padlých knížat nebes, kteří neostříhali svých svátosti a mísili se s pozemskými krasavicemi, dcerami páně Neandertála, či patřil-li k jinému mimozemskému klanu.

Takže pátrat po původu Džehutije skrze padlé archonty? Musím se ihned upozornit, že se většina potomků padlých archontů, máme-li věřit posvátným textům, odporoučela do nirvány v časech potopy. I když jiní bohové, či daémoni s růžově bílou pletí, bílými, jak ovčí vlna kadeřavými vlasy a černýma svítícíma očima, žijící v podzemních prostorách a podzemních městech propojených stovkami kilometrů dlouhými, širokými a prostornými tunely, které byly před dávnými časy vybudovány po celém tehdejším světě, tedy i v Malé Asii, odvozeně možná... říkám možná... i v dnešním Göbekli Tepe, či určitě i v Nemrud Dag.

Tam prý tyto bytosti žili v míru, leč přísně skryty a odděleny od ostatního lidu neobyčejně malého, avšak velmi prosperujícího království Kommagéné.

Podle některých zdrojů se Dhwtj - Džehutij se dlouhý čas pohyboval kosmem a bránil jej před zlými silami. Nakonec po svém příchodu ze Siria přistál nejdříve na jednom z ostrovů Antlánie, když po svém odchodu z potapějící Antlánie, ve svém lesklém kamenném vejci v místech egyptského města Hermopole Magna. Se vší pravděpodobností však jistý čas působil ve slunečním městě Iuno, zasvěcené Reiovi - egyptskému bohu Slunce, světla a tepla, Vlastně ve vědeckém centru Slunečního město Iuno (řecky Heliopolis). Někdejší asylový úkryt E_sety (Isis), božské sestry a manželky Usireva, v časech ledopádu a mrazů, které postihly Hyper_Boreu. S podezřením, E_Set, Bož í Sed (Posed, Sedlo, Sídlo), je pojmenování Altyn Gorodu na Zlatém (Slunečním) ostrovu Severije (Hyper Boreje, Da Arije) a božská sestra a manželka Usireva.

Domnívám se navíc, že Eseta, společnice Titánky Léty (řecky Latony), je naše pohádková "princezna se zlatou hvězdou na čele". S domovskou planetou v souhvězdí Siria. Zákrytně Margity - Zlaté šesticípé hvězdy. Posvátného symbolu starověreckých Čechů dávných časů, Hvězdy všech Slávů - Hvězdoslavy, jenž byl vyobrazen v modrém poli i na gonfanonu Českého knížete Sv. Václava. Symbolu, který nosili čeští vojvodové, jako velkou zlatou přesku, chránící v bojové vřavě solar plexus. Vzácný pravěký celoslovanský (venedský) symbol, jenž byl nakonec "darován", společně s osedlaným českým lvem (Symbolem osedlaného Slunce), v roce 1621, co zasloužená odměna za účinnou pomoc při parádní porážce Čechů, pražským a vídeňským židům, co poděkování Habsburského dvora, který tak, v souladu s jezuitskými tézemi římsko katolické církve, měl ještě ve větší míře pokořit, snad až za samé sedmé dno možného, vše české a tolik německým jazykem nenáviděné. O příjmutí téhož podivného daru, rozhodli po dlouhých debatách, za vídeňskou a pražskou židovskou obec, nezávislí Rothschildové.

A tak jak plynul marný čas nad našimi hlavami a my se vesměs dobrali dnešních dní, aniž jsou dosud zodpovězeny zásadní otázky. neboť není dobrá vůle o jejich obsahu hovořit nahlas.

Příště zlehka zamířím s něbylcem Išumem k zásadním proměnám kolem Mrtvého moře i v Egyptě, mající též zásadní význam pro celou plejádu egyptských vládců 18. dynastie, včetně Achnatona.