V této eseji, či sci-fi zkrácené úvaze, se přenáším do dob legendárních příběhů, které možná nikdy nebyly ničím jiným, než vyprávěním zbožných přání o návratu Vítěze, který konečně, v čase konce časů nastolí čas Pravdy, lidské a duchovní svobody. Inspirován legendou o návratu Apollyona, či vyprávěním o návratu zlatovlasého syna matky Země...

Vítejte ve šťastném věku zemských škůdců, v čase povinného klanění se idolu šelmy...

Země Zlaté hvězdy Margity© Zdeněk Patrick © Zdeněk Šmitmajer - Praha 2011

...zrozeného v dávných tajemstvími opředených časech na Vyšehradské skále, dodnes vypínající se nad řekou Vltavou. Mé pátrání směřuje skrze zpětné rozbory možných událostí a legend, ačkoliv prvotně motivován a inspirován neobyčejnými zvěstmi o druhém příchodu Krista, poté, co se Země zmocní nedobrý lid vedený Antikristem. Vyprávění, které vnitřně vnímám, co srovnávací výzvu...

Již dlouhý čas směřuji skrze útržky legend k nejstarší Sibyle Kúmské (Kúmánské), pocházející z Kúm, možná pozemského sídla božského Apolla/Jary? Sibyly, kterou mnozí nazývali Amalthea? (Amal_Theo). Právě ona je započítána k nejstarším Sibylám i nejpovolanějším věštkyním, proněž byly záhad podsvětního světa denním chlebem. Je to tatáž žena, která hrdinovi trojské války Aeneasovi umožnila exkurs pekelnou podsvětní říší (první kniha Aeneidy) a setkání Aenease i rozhovor s dávno zemřelým otcem. Aby i uviděl časy budoucí. Amalthea se však proslavila svým proroctvím o návratu Apollóna (Lva Jary), někdejšího syna Titánky Léty. A pokud jsou mé úvahy správné, pak hovořila o návratu preslovanského bijce hado draků, bájného knížete našich předků Jary (Jury, i v časech přicházejícího Jaruny? Jiní Ardžuny.). Téhož Jary, který vyváděl v post katastrofických časech svůj lid, z ledem a mrazem postižené Severije (Hyper Boreje, jiní Da Arije). Vděčný vnukové lidu Vana jej dodnes, i když zcela mimoděk vzpomínají. Jednak jako Juru bijce draků, ale i svými křestními jmény (Jaruna, Jaroslav, Jura, Jiří...), i v označení ročního období, ale i jako svého bájného božského knížete z počátku "Nového věku". Téhož, jenž vyvedl naše předky nositele prastarého Y_chromozomu Hs (R) a (I), až do časů, kdy se konečně skrze tmu a těžká mračna objevily první paprsky úsvitu Rudého Slunce. A od těch dob se potomci Rasy - Svévi, Arijové, Vanové (Venedi, Slované, Antové) po dlouhá období nazývali vnuky Rudého Slunce.

Pokud bychom přistoupili na myšlenku, že je tato legenda úzce napojena na jinou a vlastně jednu z nejstarších legend, vztahující se k pražskému Vyšehradu i Matce Zemi, hovořící o zrození jejího, zde v nekrásnějším a mystickém místě planety Země zrozeného, zlatovlasého syna. Téhož, který se má, dle téže legendy, navrátit ke svému lidu v budoucím v časech konců časů. Za panování "Nedobrých", aby se stal Vítězem a svému lidu moudrým soudcem a vládcem. Stále hovořím o mystériu Vyšehradské skály.

Lze rovněž uvažovat i jiné varianty: Co společného může mít s Apollyonem, jenž v obráceném gardu, alespoň podle Janovy vize, bude mít v čase trub pátého anděla, vládu nad opancéřovanými a hlučně létajícími tvory, kteří vylezou v hustého dýmu, jak z pece veliké, ze studnice propasti, od které má klíč z nebe spadlá hvězda (Hvězda, hořící jak pochodeň, z nebe spadlá při troubení třetího anděla Apokalypsy? Hvězdy zvané Pelyněk? (Černobyl.). Prý dáno těm tvorům, aby nikoli zabíjeli, ale trápili lid po dobu pěti měsíců lid tak, že se trápení podobalo uštknutí štíra (Nemoc z ozáření? Spíše alegorické, než přesné vyprávění o zákeřně zneužitých zbraní).

Aniž chci blíže zkoumat mikrovlnné zbraně v podobenství štírů se vztyčeným smrtícím žahadlem. Připomínající perverzní deprivanty, nahánějící skrze mikrovlnné šmírování bikonickými anténami tzv. "neletalních mikrovlnných zbraní", v kombinaci s pulsním dělem, své nic netušící sousedy, aby jim způsobili zdravotní újmy, devastaci a zásadní změny DNK, též řídnutí kostí, leukemii, či nádorová bujení. V kombinaci s odmítáním spánku ústícím až do psychického neduhu. viz kapitoly Tichá psychotronická občanská válka.

Dříve, než zahájím své stále nuzné pátrání, si též ujasňuji své laické představy o křesťanské vizi podsvětní pekelné říši. Není-li míněna Hádova (Nyjova), mezi dimenzemi ležící říše, pak jednu z možných variant lze nalézt i v dávné minulosti Země. Na samém počátku jejího vývoje:

V bublajících neutěšených prostředí bezživotí, kde není žádné radosti.

Aniž zapomenu na věčné záhady Měsíce. Nechce se mi věřit, že vyslaný Orel se šípy v pařátech (zákrytně Pěrun metající blesky) dosedá na měsíční povrch pod cizí vlajkou. Na Měsíc, kde může být vstupní brána na kalinový most, jenž se dle slovanských (ruských) legend klene nad celou rybízovou (ohnivou) řeku (naší Galaxii - Mléčnou dráhu), aby směřující do jiných světů, byla spojnicí pro obchodníky, ale zejména nemilosrdné Drakony - lovce lidí. Jak jinak si mám vysvětlit, že zde na zemi dodnes prosperují nadháněči a prodejci otroků. Aby tyli a parazitovali na lidském utrpení.

Vstupní brána na "kalininový most"? Nebyla-li jiná kdesi na Kavkaze. Ano, možná i právě tam vyčkával Pěrun se svým výsadkem, až se brána podsvětního světa otevře, aby vzápětí překvapil a zničil tuto přicházející a osvobodil unesené. Mělo se tak stát při jeho třetím příchodu na Zem.

Orel na Měsíci. To vše v rámci projektu Apollo, navíc projekt většinou označený nejen slovanskou Pěrunovou sluneční symbolikou, ale i slovanskými barvami, někdy létající dokonce i s českými praporky, alespoň na orbitu kolem Země. Krtečka a Jana Nerudu s "Písněmi kosmickými" nepočítaje. Co společného má tato symbolika s pradávnou vyšehradskou legendou? Odvozeně s vizí paní Boženy Cibulkové? Má-li, co společného?

Když zároveň nelze nevzpomenout zásadních dějů kolem muslimské sekty "strážců brány" a jejich vyvraždění surovým raketovým útokem. Jakkoliv zvěsti o utajených kultovních rejích v základech někdejšího Babylonu, i časové pasti Hvězdné brány v dobách přímé okupace Iraku, pocházejí z nepříliš věrohodného pramene. V neurčité zprávě o okultních vyvolávačích dávných dračích bohů v témže čase.

Ale jak dalece s těmito legendami "o příchodu Máhdího souvisí obavy vládnoucích stínů, tajných i zjevných uskupení, vymýšlejících marné konce světa. A koho vlastně v obavách očekávají? Máhdího, Krista, Apollyona, Pěruna, Jaru, dávné bohy Mezopotamie:

Dračí a hadí entitu, či co vlastně? Aniž zapomenu na velmi podivné obrazy na letišti v Denveru, či neurčité věž tění z křišťálové koule nazvané "lookin glas" a skrz týž trik i virtuální výlety do budoucnosti této planety. A mělo by nám být lhostejné, šíření zvěstí o připravovaných masakrech s cílem vyvraždit i několik miliard lidí?

A kdo to byl Aenas, též Ainas, ču Aeneiá? (Αἰνείας) - Mnohokráte přepracované dílo o Aeneasovi, údajném předku, ke kterému se, jak měli neurození Římané ve zvyku, hlasitě hlásil Gaius Julius Gejza(r) (Kejzar).

Příběhu o Aenasovi se totiž zmocnil, "Donátory" projektu autorizovaný a výsledně i jedinečně oslavovaný "básník" Publius Vergilius Maro, který ve prospěch "Říma" převyprávěl příběh Řeka Homéra, aby skrze cizí, s Římem nesouvisející hrdiny jim dal řádně pocítit potřebu literárních oslav uměle vykonstruovaného Říma, neboť i Donátoři projektu tužili, že bez slavných a nad míru vznešených tradic, či historie nelze žádnou Říši vybudovat. Vykradli tedy, na samém počátku projektu "Říše Římská", skrze okupaci nejen Řecko, řečtinu, ale i řeckou mytologii. A hle, jak lze snadno hovořit o "antickém" Římu! Odvozeně jsa nevzdělaný zloděj, vydrancuji-li slovutnou antickou knihovnu... asakra... Náhle jsem nedostižný VIP a antický vzdělanec.

Nemající sobě rovného?

A již je zde Dante Alighieri, jenž si vybírá Aenase, jako průvodce peklem ve své Bož ské komedii. Zakrátko, když již všichni svědkové vymřeli, mohou povolaní Splétači jazyků a výrobci historie, tvrdit to, či ono: Na příklad, že nikoli Kúmská Sibyla Almathea byla průvodkyní řeckého hrdiny Aenase, nýbrž že právě naopak.

A co vlastně Sibyla Kúmská řeckému hrdinovi v Hádově říši ukázala? Budoucnost jeho rodu a Říma?

Není možná... A tak se opakovaně táži: Kdo je vlastně Aenas?

Aenas měl být hned po Hektorovi, jedním nejstatečnějších ze statečných bojovníků. Po porážce v Trojské válce prchá se svým otcem, synem a několika dalšími Trójany. Aby nakonec, po mnoha nebezpečenstvích založil město při ústí Tibery a nazývá jej "Lavinija". V doslovném překladu: "Řím" :=))

Můj problém je opět časování neurčitých událostí. Tentokráte "Trojské války". Aniž se mohu smířit s tvrzeními, že "pád Troje" připadá na rok cca 1 500 př. n. l.

Táži se: Které Troje? Tro Javi - Trojího, či chcete-li trojrozměrného světa?

Ač otázka jasná a v této sci-fi, jinak není ani možná. Pád světa v bitvě, vybojované našimi předky a hrdiny z druhé generace egyptských bohů vybojované v časovém horizontu cca 17 600 až 10 463 př. n. l. Možná kolem roku 6 461 př. n. l., který lze též nazvat "konec věku čtyři vítr". Když legendami obestřená a neobyčejně odmítaná a nakonec svižně přijatá Schliemanova "historická" Troja měla, tentýž úkol, jako nebohý Jan Nepomucký. Zahladit vzpomínku na jiného, pro systém velmi nebezpečného Jana.

Koho tedy očekává strana protivná a naopak koho v obráceném gardu strana Vanů.

První, v souladu s JA očekává, že starý had, drak prastarý, vylézající zpoza Atlantiku, předá svoji veškerou sílu a moc jiné šelmě, která ranou smrtelnou zahubena - opětovně obživne a přinutí ožebračený lid klanět se mluvícímu idolu Bestie. A přinutí svobodné i otroky, zaměstnavatele i zaměstnané, prostitutky i jejich pasáky, obchodníky i kupující, starce i mlaďochy, klanět se tomu idolu a navíc ti, kteří odmítnout klanění, či nosit podkožní nosiče dat, skrze které je Čipošelmostroj ovládá, budou usmrceni. Druhá část věřících témuž systému doufá v příchod Vítěze, jenž to Bestii zatrhne.

Ti v obráceném gardu při pohledu na chemtrails a slyšíce marné žvatlání zemských škůdců a mektátorů Bestie, neočekávají nic dobrého. Aniž nějak statečně dutají. A přesto si dračí sémě dělá velkou hlavu s tím, kdo se vlastně na nebeské báni objeví jako vítěz. Apolyon, Jaro, Pěrun, nebo Pomazaný vládce veškerenstva?

Apolyon, či-li Jaro, bijce draků, Pěrun archanděl vymáhající slovanské právo?

Šedivci, či chcete-li pak Kostějové (Kosčejové), co poslední záchrana šelmy a její Sběře (Sebranky)? Představeni, co zachránci lidstva. Při velké Reality show "Sestoupení Velkého vůdce z nebes", když se nadělají do gatí, i ti kteří prý ze zásady nevěří na žádné spiklenecké teorie. A vlastně ani sami sobě.

Jakoby satanisté, budující nový světový satanistan, vsadili vše jen na kartu: budování podzemích reservací, drancování přírody, ničení života v jakékoliv formě, při absolutní nevlídnosti a neustálém generování novodobých nevolníků a ovladatelného "nevolnického" strachu, při souběžném hledání marných důvodů, umožňujících vojenskou agresi hned tu, hned onde. A pak kamkoli ukáže v Pravdě uhnilý pařát.