Když to vyjde, až to přijde, zapálím si poslední vítězný doutník...

Protože... Co vím zcela jistě... Určitě jsme to kdysi, na poslední chvíli, stihli v ten pravý poválečný čas. A bylo to tu, do jisté chvíle, vlastně super. Takže - až někdy přestoupím práh, vědecky a ideologicky zcela vycucnut, sjednocen a řádně vykořeněn, teprve pak nechám volně slzy stékat na rodnou zem. Avšak odpustit zemským škůdcům a vlastizrádcům? Na to mi nezbývají sílyš Pane!

Snad jen lstivým hlupákům...

neboť ti obelstili jen sami sebe, když se společenská pyramida převracela hlavou dolů a nahradit žrece neměli v moci. Jen svojí nevzdělaností, pomluvami a hrozbami a krádežemi idendity.

Určitě, ač se mi sem příliš nechtělo, již dnes se mi stýská po dávných časech lesních potoků s hejny pstruhů a raků pod břehy, hejnech úhořů pod skalou, po čistém Slunci bez umělých círů, aniž jsem, mimo Tvoji vůli, tenkrát kdy tužil příchod časů lží v několikanásobném poklopu jedovatých chemtrails, či oslepujího přízemního ozónu, neboť náš vzduch byl tenkrát průzračným a voňavým. Použitelný i jako smutky hojící lék, s nádherně vonícím obilím, jindy dalekými oceány. Vrabčáků, chocholoušů, stehlíků, pěnkavek, sýkorek a vlašťovek nespočetně, bílé zdravé mráčky, do modré i azurové podoby nebe čistící letní bouře a vůně kolem. Žížal a tučných dešťovek zvláště po dešti celé stovky. V zimě od čistého slunce jiskřící se sníh. Cesty všude přístupné a bez závor, pošťáci i ledaři s posledními koňskými povozy, poslední parní sentinely, tisíce konipasů odskakujících v jeteli od našeho brouzdání, statisíce včel, chrobáků, stonožek, pavouků, pavoučků i nohatých sekáčů, zlatohlávků, kovaříků, sedmitečných slunéček, mšic, sviněk, ploštic, roháčů, mravenců lesních, černých i červených. Čerstvé louky s modrásky, bělásky, hnědásky, otakárky všeho druhu, ale i nádherně vykrojenými lesními motýli, s tisíci lučními květy i mrňavými kvítky. S hlavou zabořenou do vonící trávy, s větrem čechrajícím vlasy, s usměvavými psi, s veselými dětmi, kterých bylo jako smetí, avšak... mluvící kosi?

Ti nebyli.

až dnes.

Vlastně předloni a v loni. Na to přísahám.

V čase, kdy právě uprostřed chemtrails jara spadalo listí z právě plodící květeny. A později i malinkatý roj vlašťovek loučících se s babím létem i s námi, na znak v sudu plavající včely. Když i na Babí léto (babí - staročesky čarující), kdysi, v časech, kdy ještě kralovala v zemi rozumná řeč - čarovné, či čarující léto, na které jsem, při zasviněné obloze stmívající se planety, již téměř zapomněl.

A o čem ptačímu sněmu na stromech u chaty vyprávěl kosí mluvčí?

Kolik je hodin, víte kolik je hodin? Černé svině, víte kolik je hodin? Vidíš, vidíš, už jdou, už jdou. Kolik je hodin, víte kolik je hodin?

A ptačí sněm opakoval, jak ozvěna našeho náhlého zhloupnutí. Co to dělá?

Vidím, vidím. Hodin není kolik! Hodin není kolik!

Přiletěl i orel lovec, aby v tažném letu s rozpjatými, téměř průsvitnými křídly, zakroužil a vzápětí těžkopádně prchal před několika statečnými vlašťovkami a kosi. Aby se později nočním údolím již opět nesl jen hlasitý a nepřetržitý hukot cizích letadel s jedovatými chemtrails, ale i varovné sýčkování posledního z sýčků a štěkot slepého srnce.

A pak již jen dlouhé půlnočně tmavé bezslunečné dny. S čekáním na mediálně hysterický konec světa, podvodné kampaně k volbě divného prezidenta, když zdevastovaná planetka Země, téměř již prosta rozumných duchů, jakoby marně uhání k prvnímu jarnímu dni.

Marně?

Neboť příliš podoben, jak vejce vejci, tmavému dni zimního slunovratu se šílícími CTV, v čele na pravdě nezávislou obrazovkou. Mektající právě včera, jako před týdnem, měsícem i roky... Ach Pane... Tolik mediální moudrosti pohromadě jsi mi dovolil, tak v krátkém čase jimi nahlášeného "konce světa" - vidět a slyšet?

Aniž si kdo rozumný povšimne té neobyčejné a již celé roky stále trvající šílenosti.

Přesto letíme na rodné Zemi k prvnímu jarnímu dni.

A když kdysi tučné žížaly připomínají dnes, svoji jedovatou chemtrails neduživostí, jen krátké rezaté drátky, hmyz je zastoupen dvěma čmeláky, jedním oškubaným motýlkem, několika málo včelami a nepřebernými hejny sršánů, kdysi rozvážní šneci nuceně vystřídáni miriádami cizích slimejšů, když i poslední konipasi a cvrčci chodí o žebrácké holi a ptačí chřipka přikulhá z prasečích laboratoří již jen pěšky - vysázíme - místo dávno zmizelého Slunce, nejen více slunečnic, ale určitě i svoje naděje.

Na opětovné shledání se s čistým a voňavým vzduchem, ryzími bystřinami, křišťálovými studánkami, čerstvým vánkem, přirozenými bouřkami. V zemi, kde usměvaví psi již zase pobíhají bez čipů.

Hledám Tě opět, pod listím i kaménky, ale i tam, kam sahají mé divné vzpomínky v čase zrození, před i dávno poté... Ty víš a znáš... Nedej Zlým, aby zvítězili, aby jejich Zlo mělo nad námi tu moc. Skrze náš strach a zhola nesmyslné verbální i fyzické násilí.

Letíme k jaru...