Slavnostní okamžik vzpomínkové mše povýšen vystavením jedné z dominant Svatováclavského pokladu jímž je "originál Palladia Země České", kdysi, podle dochované tradice, v majetku věrozvěsta a arcibiskupa VelkoMoravského Metoděje, od něhož darem přešel k České kněžně Sv. Ludmile, aby posléze bylo nalezeno na prsou Sv. Václava ve chvíli jeho oběti. Která v podobě Svatého světla září celému Českému národu i v těchto temných dnech. foto: Dušan Dostál

Nedávno jsem byl svým přítelem Jaroslavem Čvančarou pozván na mši celebrovanou Dominikem kardinálem Dukou k uctění památky německými nacisty zavražděných vlastenců a příbuzných československých parašutistů z výsadkových operací ANTHROPOID, SILVER A, OUT DISTANCE a INTRANSITIVE, popravených ve dnech 24. 10. 1942, 26. 1. 1943 a 3. 2. 1944 v Mauthausenu.

Byly vyvražděny celé rodiny, včetně dětí. Jen proto, že milovali svoji vlast, pravdu a svobodu lidského ducha. Akt statečných v sítinách zbabělé msty, kolikaté již v řadě, v průběhu zaznamenaných dějin Českého národa.

Netajím se, že mne Jaroslav svým pozváním potěžil: mohl jsem se, společně s ostatními, zúčastnit přípravy neopakovatelné vzpomínkové slavnosti, kterou Jára se svými přáteli a kolegy, za pomoci sdružení ANLET (Asociace nositelů legionářských tradic), spoluorganizoval v chrámu Sv. Víta.

Již samo úchvatné gotické dílo, skrz na skrz dýchající dějinami, nasiluje vteřiny okamžiku vzpomínkové mše i v očích ateistů, starověrců a určitě i křesťanů, neboť jinak není ani možná, v této nejvýše ustavené starověrecké a křesťanské svatyni naší rodné země. A když nad vším zazněl i skvělý umělecký výkon pěvců a hudebníků kladenského hornického souboru (v díle "Requiem in D minor" od W. A. Mozarta), byla umocněna i mystika příštích okamžiků:

Vnučky zavražděných vlastenců, nositelky nových životních nadějí, zapalují, při čtení jmen svých blízkých, svíce jednu po druhé, nedaleko otevřené a zářící kaple sv. Václava, patrona národa a rodné země. Slavnostní okamžik umocnila zejména slova kardinála Duky o nezastupitelném vlastenectví a jeho vzdělávání se právě v těchto dnech.

foto: Dušan Dostál

ThLic. Dominik kardinál Duka (* 26. dubna 1943, Hradec Králové). V pořadí 36. arcibiskup pražský, metropolita a primas český, jehož vzácná vstřícnost umožnila Jaroslavu Čvančarovi, společně s Vlastislavem Janíkem, Vojtěchem Šustekem, dr. Janem Stříbrným z Křesťanské akademie (následující fofo), společně s pracovníky Arcibiskupství, vytvořit důstojné prostředí hodné této vzácné chvíle vzpomínkové mše celebrované Dominikem kardinálem Dukou. Čestná stráž: Policisté, skauti a Sokolové.

foto: Dušan Dostál

Navíc byl slavnostní okamžik povýšen vystavením jedné z dominant Svatováclavského pokladu, v podobě "originálu Palladia Země České", kdysi, podle dochované tradice, v majetku věrozvěsta a arcibiskupa VelkoMoravského Metoděje, od něhož darem přešel k České kněžně Sv. Ludmile, aby posléze bylo nalezeno na prsou sv. Václava ve chvíli jeho oběti. Která v podobě Svatého světla září celému Českému národu i v těchto temných dnech.

foto: Dušan Dostál

Jaroslav Čvančara, můj dlouholetý kamarád z časů, kdy jsme, odděleně, každý sám za sebe, provozovali muziku country & western, abychom se setkali tváří v tvář, při společné práci na jednom z tehdejších velkoučilišť. Tam ve volných chvílích, přiznávám, že jen skrze velkolepé znalosti Járy, jsme vedli dlouhé debaty kolem bratří Mašínů, které oba jednostejně považujeme za lakmusový papírek stavu současné společnosti. Tak jako i tenkrát, tak i dnes o neupřímné odezvě tzv. občanské společnosti na hrdinství parašutistů, jejichž čin bývá dodnes nazýván mediálními prostituty "spáchaným atentátem". Jaroslav Čvančara: vlastenec, hudebník a zejména badatel , zabývající se II. a III. československým odbojem. Jeden z hlavních iniciátorů výstavby Památníku operace ANTHROPOID a spoluorganizátor pietních aktů v Koncentráčním táboře Mauthausen, v katedrále sv. Víta, atd.

poznámka pod čarou:

Vzpomínková mše byla pro mne zcela určitě vzácnou chvílí připomenutí si kým jsme a co nás spojuje. O to více mne zaráží fyzická nepřítomnost a odvozeně i jistý duchovní nihilizmus těch, kteří se naopak v hojném počtu zúčastňují klanění se bezduchým místům při kladení svící v bezvýznamném okamžiku, kdesi na Národní třídě, s cílem se zviditelnit.

Nejlépe dlouhým projevem stejně nevidoucího slepence.

Nezávislé dějiny v podivně závislé Evropě © Dýmající zrcadlo & smit.wz.cz © Zdeněk Patrick 2012 © autor: Zdeněk Šmitmajer / DAM production Praha 2012