Nedávno jsem dočetl, že by prezident republiky měl vyhovět pokynu své vlády(?) a požádat ambasádu v Belgii, o dojednání spolupráce s nadací Keshe. že osvícená slovenská vláda již tak udělala. Tak jako italská, ostatně i jako jedna z prvních i vláda belgická.

...Asakra akta...

Nezávislé dějiny v podivně závislé Evropě © Dýmající zrcadlo & smit.wz.cz © Zdeněk Patrick Praha 2012

Belgická? Když nikoli příliš chytrý, aniž příliš mravný Brusel poskakuje nedaleko?

A co Spojené státy, Rusko, či Říše středuž Nebo Izrael? Ptám se a vzápětí dostávám odpověď na následujících řádcích.

Tak o co vlastně kráčí? Na planetě se šíří hlad, trpíme nedostatkem vody, dochází fosilní paliva a bůhví, co ještě. A tu se náhle objeví geniální vynálezce podstaty gravitace a magnetizmu, shodou okolností z Iranu a daruje každému, na požádání, svůj objev i návody, jak sestrojit gravitační meziplanetární letoun, ale i jak zadarmo vyřešit všechny problémy této nešťastné planety, a považte... daruje vše úplně zadarmo.

A běda těm státům, které odmítnou, říkají šířitelé této světaborné informace, šířící se kupodivu nikoli po mainstreamu, ale v čase tutlaných zpráv, zejména po tzv. "nezávislých webech". Ačkoliv může být výtečně nahozenou verbální návnadou směřující i s námi do horoucích pekel. Nyní téměř doslova cituji, že pan Keshe, objevitel této převratné technologie ji předal v roce 2008 íranské vládě a ta prý unesla americký špionážní letoun - spy drone a pomocí Kesheho "gravitační technologie ho donutila přistát."

Odmítnout takového dobrodiní, které je dáváno ve prospěch záchrany lidstva a dalšímu rozkvětu lidstva, je dozajista projevem cynické závisti a zášti mocných i méně mocných tohoto světa.

Nyní si opět dovolím citovat svůj zdroj (orgonet): "Pan Keshe, který žije nyní v Belgii, se rozhodl tuto technologii darovat světu a prostřednictvím ambasád jednotlivým státům, které projeví zájem, předává "USB klíče" s projektovou dokumentací, patenty a adresou výrobce, který na zakázku do týdne zhotoví prototyp plazmového reaktoru. Tuto dokumentaci obdržely zatím tyto státy: již zmíněný Írán, Sierra Leone, Itálie, Japonsko, Súdán, Thajsko, Arménie a Indie."

Dovolím si nyní subdominantní a dominantní informace podrobit jistému rozboru, který, vzhledem k věrohodným příznakům a katastrofickému rozevření nůžek mezi reálnou vzdělaností a skutečnými vědeckými poznatky, protáhnu nepravděpodobným světem sci-fi, abych následně vytvořil slepenec, kterým nepřímo odpovím panu "Honzovi" na jeho všetečné otázky, co si právě myslím.

Začnu tvrzením, že se na planetě se šíří hlad. Ano, to je, od určité doby, syrová pravda. Ačkoliv by bylo možné, nepatrnou části financí věnovaných na podvody s klimatem, zlatá prkénka na WC a zejména zisky z válečných konfliktů, či uměle vytvořených finančních krizí, snadno hlad eliminovat, neokons tento jev nadále, výhodně pro sebe, stále jen prohlubují a navíc s ním protismyslně cynicky argumentují. Aby ke vší bídě, ve svých východo evropských koloniích, vydávali příkazy, udržovat někdejší úrodná pole ve virtuální podobě: Obdělávaná jen na oko. Aby byl prý zachován ráz krajiny. Jsou-li však obří bodláky a kanadský plevel těmi ušlechtilými plodinami, které pěstovali naši dědové?

Aniž by pochopili soudobý ráz krajiny Potěmkinových vesnic, budovaných ve velkém stylu, v náš zásadní neprospěch. A navíc, kdosi na těchto tisíce let zúrodňovaných lánech radostně buduje mohutné betonové logistické sklady, několika proudé Hilterovy dálnice na východ a Balkán. Pokud na tzv. louce, rozuměj úrodné půdě, my naopak nezaložíme velká městská smetiště, maskované skládky smrdutého odpadu z Rakouska, či SRN. Nejlépe však levné montážní haly cizích firem, vybavené nejlevnější východní pracovní sílou, na které lze i dříví štípat. Když zemědělce motivujeme k masivnímu pěstování řepky olejné pro výrobu bionafty, či geneticky modifikované kukuřice. Zhola nejedlé a jedovaté rostliny.

Zakážeme výrobu cukru, následně omezíme i zemědělce. A tak hlad postupně přestěhujeme, bude-li třeba, i do kdysi potravinově soběstačné země. Nemám náladu vyjmenovat všechna svinstva, která k nám z EU přidoharašila, za velkého jásání Idiotů. Nicméně máme je tady. V souladu s metodikou jedné nejmenované tajné služby, zpracovanou v dobách, kdy na opačné straně stejní idioti jásali nad Břežněvovskou doktrínou "omezené suverenity".

Nedostatek vody pojmenovala ona nejmenovaná servisní služba za strategickou surovinu, kterou bude nutné vojensky obsadit. A to po celém světě, aby vzápětí neexistující chemtrails a divné pokusy zcela naružily klima země bleskovými záplavami a neobyčejnými uragany.

Když další útok profrčel kolem nás masivním vypuštěním ropy do Atlantického oceánu. Ryby nejedlé, neboť žijící ve vodách plných drog, těžkých kovů, chemie proti početí, či účinné chemické sterilizace a bůhví, čeho ještě.

Shrňme tuto část: Nabídka Keshe, ve svém úvodu hovoří přesně jazykem metodického listu oné výše nejmenované tajné služby. Do téže kolonky prý patří i nedostatek fosilních paliv. Ach...

Znám téměř desítku možností, jak získat energii levně a čistě. Bohužel totéž vědí i ti, kteří nedělají nic jiného, než že úporně překáží, aby za tuto činnost, okamžitě požadovali nejméně 60% mých zisků. A když jim otrne, tak ještě více: Pro své, stejně obratně překážející soudruhy v EU.

Nyní se pokusím přiblížit k té části, která hovoří o nadaci, dávající lidstvu šanci změnit život. Zcela zdarma.

Ze všeho nejdříve připomenu svůj sci-fi článek o mimozemském invazním generálu a perníkových chaloupkách, abych vzápětí, pomocí příměru o rybáři přiblížil naše skutečné možnosti pochopit "Dar pana Keshe". K lepší orientaci, jaké hodnoty zastávám, připomínám váženému čtenáři, že jsem přesvědčen o mnohosti světů i života kolem. V jakýchkoli formách i dimenzících. A pak odvozeně od zkušeností obyvatel Země, teoreticky uvažuji nejen civilizace andělsky laskavé(?), zda-li vůbec, ale zcela divé i nesrozumitelně mocné, ale i čile obchodní a zejména ty vazalské. Aniž opomenu souhlasit s názorem papeže Jana Pavla II. o duchovních bytostech provázející lidského ducha celým jeho životem.

Pokud mi tedy bude dovoleno, čistě teoreticky, uvažovat možnost, že jeden mocný stát slepě skočil na udičku "sestřeleného" mimozemského stroje s vazalskými bytostmi na palubě, aby i udělal smlouvu s jejich divými, nicméně tvory s bezpocitovými kebulemi velmi naditými číslem IQ a přesto vazaly ještě divějších bytostí, s jedinečným cílem získat vyspělé zbraně temných nebes, mikrovlnné technologie i gravitační letouny, vhodné jen k neškodným, neboť blízkým meziplanetárním letům, výměnou za povolení lovu svých nic netušících občanů, určených co genetický materiál k surovým pokusům, pak se tato smlouva týká jen tohoto mocného státu.

Nikoli celé planety.

A tento stav by, v případě odlovu lidí po celé planetě, byl jistými silami považován za porušení univerzálního práva s tragickými následky pro velké kebule s mohutným IQ.

Pokud by však jednotlivé vlády a prezidenti států, společně s jinými náčelníky, přistoupili na podobný obchod, v podobě gravitačních sklíček a zrcadélek, a navíc souhlasili s vytvořením celosvětové vlády, či se alespoň se vazalsky podřídili nepříčetné evropské integraci, pak je rázem, pro velké kebule, daný problém nízkoenergeticky vyřešen a již jmenované "jisté andělské síly" by museli sklapnout své andělské krovky a odfrčet s nepořízenou. neboť se "lidé", skrze své "svobodně volené" vůdce, rozhodli pro kolektivní sebevraždu.

Asi dosud neznámý domorodý rituál, potvrdí nezávislí pozorovatelé. Zatím, co my, zcela vysmahnutí, nic nepochopíme. Protože skrze naučenou nevědomost zásadně nic neslyšíme, nic nevidíme...

Přibližme si tutéž, či podobnou situaci, do reálnější podoby: Stál jsem kdysi u Kamýka na vodami přehrady a pozoroval několik rybářů marně nahazujících své udičky. A protože byla tenkrát voda ještě čistá a čirá, viděl jsem nejen dno, ale i neuvěřitelně velká hejna velkých ryb, které jako metrové klády, celé hodiny, stály nehnutě na jednom místě. A tehdy jsem pochopil, co znamená rybářský obrat "neberou". K večeru přicházel jiný rybář a mladil (zadarmo rybám nahazoval dlabanec) v místech, kam příště opět nahodí svoji udičku. Nahodí ji pro rybu "zadarmo", aby ji posléze, zcela zadarmo ukázal zhola jiný svět, jaký ryby ještě nepoznaly. Svět radovánek a hostin. Splní-li ovšem jednoduchou podmínku: Chytí se na udičku. Jasně, že rybář je vázán nejen předpisy rybářského svazu, ale i limitován vahou, kterou unese, či množstvím, které je schopen pozřít, aniž by se mu materiál znehodnotil hnitím.

Jasně, že se pohybuji v hájemství pohádkových draků a ještěrek, nicméně od jistého času nikoli již tak beztarostně, jako kdysi. A pokud budeme přinuceni ještě více a radostněji prohlubovat již dokonale semknuté nerozborné přátelství s evropským "rybářským" svazem a navíc jeho autoritářskou moc automaticky prodloužíme až "do věčných časů", pak jakkoliv zdraží kouření a alkohol, udělám vše, aby mé maso bylo zhola nechutné, krev nepoužitelná a endorfíny přeplněné láskou, enzýmy nesnesitelné a kosti velice jedovaté. Jak muchomůrka tygrovitá citronově zelená. Zvláště poté, co Jim zcela selhala jejich skvělá, byť nepříčetně vedená machinace "O mayském Konci světa".

Dar se totiž tiše koná, tak jako přátelství, aniž o něm musí být vedena zeširoka podmíněná kampaň...